Zásadní nedorozumění: řada Evropanů si myslí, že jádro produkuje CO2

Průzkum provedený v několika evropských zemích ukázal, že řada Evropanů – i obyvatel USA – má zcela nepřesnou představu o tom, jaké emise produkují jaderné elektrárny. Velká menšina – třetina a v některých zemích i více – si myslí, že „jádro“ produkuje značné emise oxidu uhličitého.

Jaderná energetika by „papírově“ měla mít na evropském kontinentu před sebou skvělou budoucnost. Je „domácí“ – nevyžaduje nákladné dovozy paliva a vlastně ani technologií a má tu řadu zastánců. Například koncem loňského listopadu vyzvala Kadri Simsonová, komisařka EU pro energetiku, členské země unie k výraznému navýšení investic do „jádra“.

Jak ovšem asi víte, i přes její výhody se evropské vlády k jaderné energii staví velmi rozdílně. Ve Francii se jaderná energie podílí na výrobě elektřiny ze 70,6 %. Sousední Německo se snaží jadernou energetiku zcela zrušit a od rozhodnutí nehodlá ustoupit ani v současné krizi.

V Bruselu se dlouze diskutovalo o tom, zda tento způsob výroby energie zařadit vedle obnovitelných zdrojů energie mezi „ekologicky udržitelné hospodářské činnosti“. Nakonec zastánci jádra uspěly, i když (jak to u kompromisů bývá) nejsou zcela spokojeni.

Pak přišla ruská invaze na Ukrajinu a s ní urgentní potřeba osvobodit se od ruských dodávek fosilních paliv. Téměř všechny evropské vlády se shodují, že jde o nutný krok. A byť jádro nepomůže v krátkodobém výhledu, protože jaderné elektrárny nelze postavit přes noc, v delším časovém měřítku by energetické soběstačnosti kontinentu mohly výrazně napomoci.

Ovšem zároveň má jádro své problémy. Kromě vysoké ceny, kterou se stále nedaří srazit, jsou problematické jeho „vztahy s veřejností“, přesněji vztah k veřejnosti. Nejen, že je jaderná energetika považována (nepřesně) ze velmi nebezpečnou, značná část veřejnosti ji také považuje za „špinavou“, naznačují výsledky průzkumu provedeného na sklonku minulého roku společností YouGov.

Významná menšina obyvatel evropských zemí – a dokonce i většina obyvatel Španělska – se podle něj domnívá, že jaderná energie produkuje buď „středně“ nebo „velmi vysoké“ emise uhlíku (tedy oxidu uhličitého). Stejné přesvědčení sdílí i jeden ze tří Američanů (36 %).

Skutečnost je samozřejmě jiná. Jaderné zdroje patří mezi zdroje s nejnižšími emisemi vůbec. Podle analýzy americké federální Laboratoře pro obnovitelné zdroje (NERL, čili National Renewable Energy Laboratory) jsou jejich emise po započtení celého životního cyklu podobné či nižší než u většina obnovitelných zdrojů. A samozřejmě mnohonásobně nižší než v případě fosilních paliv, ať už máme na mysli ty špinavější – černé a hnědé uhlí – tak i ty méně špinavé, jako je zemní plyn.  

Následující tabulka shrnuje výpočet emisí ekvivalentu oxidu uhličitého (tedy i jiných skleníkových se stejným účinkem na klima jako dané množství CO₂) pro výrobu 1 kWh elektřiny. Výsledek je zjednodušeně řečeno výsledkem „zprůměrování“ různých hodnot.

Tyto mylné představy o tom, že jaderná energie produkuje značné množství emisí uhlíku, mohou být příčinou, proč někteří jadernou energii odmítají. Podle výsledků průzkumu ve většině zemí platí, že čím menší roli chce člověk vidět jadernou energii v národním energetickém mixu, tím spíše si myslí, že produkuje v porovnání s ostatními energetickými zdroji střední nebo vyšší množství uhlíku. To je celkem 

Myslí si lidé, že je jaderná energie bezpečná?

Vnímání bezpečnosti jaderné energie se v jednotlivých zemích rovněž značně liší. Ve dvou severských zemích považuje jadernou energii za nebezpečnou mnohem méně lidí (25 % ve Švédsku a 29 % v Dánsku) než ve většině ostatních zemí (46-52 %). Výjimkou je Itálie, kde tuto technologii považuje za nebezpečnou 64 % dotázaných. Italové se v roce 1987 v referendu vyslovili pro postupné ukončení využívání jaderné energie, které bylo dokončeno v roce 1990.

To, že mnoho lidí považuje jadernou energii za nebezpečnou, není překvapivé vzhledem k mimořádným událostem, jako je Černobyl (důvod k vyřazení jaderné energie v Itálii), Three Mile Island a nedávno Fukušima v Japonsku (která přiměla Německo, aby se začalo zbavovat jaderné energie).

Ve všech případech šlo o mimořádné události, které se hluboce zapsaly do kolektivní paměti veřejnosti. A to i přesto, že ve Fukušimě a při nehodě Three Miles Island radioaktivita přímo nikoho nezabila. Jaderná energetika má v tomto směru ještě větší nevýhodu než letecká doprava mezi ostatními druhy dopravy. Pravděpodobnost smrti v letadle je mizivá – výrazně nižší než v autě, ovšem protože letecké tragédie přitahují pozornost, vyvolávají větší strach, než by měly.

V případě energetiky je ovšem až překvapivé, jak vysoký počet lidí považuje za nebezpečnou i „konkurenci jádra“, tedy fosilní paliva. Například 32-67 % respondentů považuje ropu za nebezpečnou, 33-60 % to samé říká o uhlí a 19-50 % se domnívá, že plyn je rizikovou formou výroby elektřiny. Výsledky naznačují, že v hodnocení rizikovosti některých lidí hraje roli úroveň emisí uhlíku; tato čísla jsou podstatně nižší u dvou obnovitelných zdrojů, na které jsme se ptali: větrné (3-26 %) a solární (2-21 %).

Jaderná energie se však liší tím, že podíl lidí, kteří ji považují za „velmi“ nebezpečnou, je obvykle vyšší než počet lidí, kteří totéž tvrdí o fosilních palivech. Stejně tak více lidí, kteří považují jadernou energii za méně nebezpečnou na stupnici emisí uhlíku, ji považuje za nebezpečnou než v případě různých fosilních paliv.

Je jaderná energie nutná v boji proti změně klimatu?

Navzdory obavám o bezpečnost má jaderná energie ve většině zemí, které se zúčastnily průzkumu, podporu jako součást energetického mixu států. S výjimkou Dánska, kde jsou lidé rozděleni v poměru 40 % ku 37 % v otázce, zda využívat jadernou energii či nikoliv, počet lidí, kteří si přejí, aby jaderná energie hrála určitou roli, v každé zemi výrazně převažuje nad těmi, kteří s ní nesouhlasí.

Nepřekvapí, že největší zájem o jadernou energii mají Francouzi, kde 75 % z nich tvrdí, že by měla hrát určitou roli (z toho 45 % tvrdí, že by měla hrát hlavní roli), zatímco jen 9 % lidí si žádnou jadernou výrobu nepřeje.

Dokonce i v Německu, které v současné době vyřazuje z provozu své jaderné elektrárny, si 53 % respondentů přeje, aby jaderná energie byla součástí energetického mixu, zatímco 28 % si přeje její zrušení, a podobně bezjaderní Italové podporují jadernou energetiku v poměru 51 % ku 28 %.

Pokud jde o to, zda je jaderná energie nutností pro ekologizaci, jsou národy více rozpolcené. Italové a Dánové mnohem častěji tvrdí, že přechod k nízkouhlíkové energetice zvládnou i bez jaderné energie. Stejný názor mají také Španělé.

Ostatní země se s poměrně velkým odstupem přiklánějí k názoru, že jaderná energie bude nutností. Platí to zejména pro Švédsko, kde 62 % respondentů očekává, že jaderná energie bude nezbytná pro pokrytí energetických potřeb, pokud se země vzdá fosilních paliv, zatímco 24 % respondentů s tímto názorem nesouhlasí.