Poradenská společnost McKinsey se domnívá, že v roce 2030 lidé za sdílení a půjčování aut, kol, koloběžek a dalších dopravních prostředků utratí kolem bilionu dolarů.
Sdílení možná není pro každého, ale najde se spousta lidí, kteří mu přišli na chuť. Ukazují to čísla, která v nedávné zprávě shrnuli analytici společnost McKinsey. Ostatně posuďte sami:
V roce 2019 spotřebitelé uskutečnili více než 15 miliard cest objednaných z mobilu za celkem 130 miliard dolarů. Do roku 2030 by se celkové příjmy z tohoto druhu dopravy mohly zvýšit na 450 až 860 miliard dolarů, což by představovalo 80 až 90 % spotřebitelských výdajů na sdílenou mobilitu.
Trh sdílené mikromobility se jen za roky 2018 až 2019 zhruba ztrojnásobil. A tak analytici odhadují, že v roce 2030 by mohl generovat až 90 miliard USD obratu.
Podle průzkumu společnosti je 56 procent dnešních spotřebitelů ochotno nahradit cesty soukromými vozidly budoucími sdílenými autonomními vozidly. Příjmy z robotických taxíků a robotických kyvadlové dopravy mohly v roce 2030 dosáhnout více než 400 miliard dolarů v závislosti na vývoji souvisejících předpisů a technologií.
Příhodná situace
Obyvatelé měst požadují pohodlné, nákladově efektivní a udržitelné způsoby dopravy v městských oblastech. Sdílená mobilita je uspokojivou odpovědí, a tak rychle roste. Podle analýzy výročních zpráv společnosti McKinsey se počet cest prostředky přivolanými mobilním telefonem ztrojnásobil z 5,5 miliard v roce 2016 na 16,5 bilionu v roce 2019. Mimochode, podle spotřebitelského průzkumu samotného McKinsey jsou pro uživatele služeb sdílené mobility nejdůležitějšími vlastnostmi bezpečnost, konkurenceschopná cena a dostupnost.,
V uplynulém desetiletí se sdílená mobilita stala také atraktivním polem působnosti pro investory. Od roku 2010 nasměrovali soukromí investoři, technologické společnosti a další subjekty do společností zabývajících se sdílenou mobilitou více než 100 miliard dolarů.
Města usilují o snižování emisí, a v tomto desetiletí může dojít k ještě dramatičtějšímu posunu směrem k flexibilním, sdíleným a udržitelným způsobům cestování. Podle analýzy společnosti McKinsey se v současné době více než 150 měst snaží zavést opatření zaměřená na snížení používání soukromých vozidel.
Na čtyři způsoby
Trh sdílené mobility McKinsey rozděluje podle toho, zda se jedná o společné jízdy s jinými cestujícími nebo cizími osobami, zda spotřebitelé řídí sami, nebo se nechávají vozit, a podle typů sdílených vozidel:
Přivolaná mobilita. Tento segment zahrnuje tzv. „e-hailing“ (někdy nazývaný „ride-hailing“). To je individuální nebo sdružené využívání služeb licencovaných i nelicencovaných řidičů, včetně dynamické kyvadlové dopravy. V budoucnu bude tato kategorie zahrnovat také sdílená autonomní vozidla, jako jsou robotické taxíky a robotické kyvadlové dopravy.
Sdílená mikromobilita. Druhý segment se týká lehkých vozidel, jako jsou elektrické koloběžky, elektrická kola a elektrické mopedy (a v budoucnu případně i další možnosti), která jsou k dispozici pro sdílené veřejné použití.
Sdílení automobilů. Třetím segmentem je sdílení automobilů, kdy si spotřebitelé rezervují a používají automobily poskytnuté společností, obvykle na omezenou dobu a v jedné zeměpisné oblasti. Sdílení automobilů může mít podobu staniční, kdy se vozidla vracejí na místo předání, nebo volně plovoucí, což znamená, že si lze auta vyzvednout a vrátit kdekoli. Do tohoto segmentu patří také sdílení automobilů typu peer-to-peer (P2P). To je situace, kdy majitelé vozů účtují ostatním řidičům poplatky za používání jejich vozidel.
Městská letecká mobilita. Čtvrtý segment zahrnuje létající elektrická vozidla, která přepravují spotřebitele vzduchem; mohou být pilotovaná nebo létat (částečně) autonomně.
Předcovidový vrchol
Před pandemií covidu, která v mnoha zemích světa narušila fungování veřejné dopravy, dosáhly celosvětové tržby za sdílenou mobilitu v roce 2019 ve Spojených státech, Evropě a Velké Číně zhruba 130 až 140 miliard dolarů, ukazuje analýza společnosti McKinsey. Přibližně 120 až 130 miliard dolarů získal segment spolujízdy, na který připadla většina spotřebitelských výdajů, a zbývajících 10 miliard dolarů se rozdělilo především mezi sdílení automobilů a mikromobilitu.
Aby společnost McKinsey pomohla městům, výrobcům automobilů a subjektům působícím v oblasti mobility pochopit, jak by se trh sdílené mobility mohl vyvíjet, vytvořila model trhu mobility, který obsahuje údaje z více než 2 800 měst rozdělených do 30 různých archetypů.
Model promítá osobokilometry ujeté v jednotlivých městech pro více než deset druhů mobility, včetně veřejné dopravy, soukromých vozidel a sdílené mobility. Dokáže také analyzovat podrobné scénáře, které pomohou vedoucím představitelům řídit rozvoj sdílené mobility. Zohledňuje takové faktory, jako jsou makroekonomické faktory, kanibalizační efekty, postoje spotřebitelů a regulační dopady, a podle autorů tak může ukázat, jak by se sdílená mobilita mohla vyvíjet v kontextu celkové mobility.
A výsledek? Trh sdílené mobility by mohl v příštích letech rychle růst. Podle analýzy společnosti McKinsey by výdaje na služby sdílené mobility mohly v roce 2030 dosáhnout 500 miliard až 1 bilionu dolarů v závislosti na tom, jak zákazníci sdílenou mobilitu přijmou, na vývoji právních předpisů v jednotlivých zemích a na technologickém pokroku. To by znamenalo čtyř- až osminásobné překročení obratu z roku 2019 a v letech 2019 až 2030 každoroční růst o 14 až 19 %.
Největší příjmy by pravděpodobně generoval pronájem vozidel (včetně vzniku sdílených autonomních vozidel), stejně jako dnes, následovaný sdílenou mikromobilitou, sdílením automobilů a pak leteckou dopravou.
V tomto ohledu se autor tohoto textu nemůže ubránit jistému pesimismu. „Létající auta“ a další podobné prostředky zní sice skvěle, ale celý obor je zatím založený pouze na slibech a předpokladech. Odhadovat, jak se bude vyvíjet, jak se k němu postaví zákazníky a úřady je v současné situaci ošidné. Nepřesnost může být ohromná, což ostatně McKinsey sami uvádí.
Tři trendy
Výdaje na služby sdílené mobility, od robotických taxíků a robotických kyvadlových autobusů až po sdílená elektrokola, by mohly v příštím desetiletí rychle růst, což bude mít zásadní dopad na politiky a zastupitele, soukromé společnosti i spotřebitele. Za růstem sdílené mobility stojí podle poradenské firmy tři hlavní trendy.
Prvním z nich je možný přechod od individuálního ke společnému užívání vozidel. Závratné tempo urbanizace znamená, že dopravní zácpy jsou v městských oblastech trvalým problémem. Cestující by mohli dávat přednost jízdě s ostatními, protože je to nákladově efektivní (více lidí se dělí o účet) a pohodlné (protože sdílení jízd poskytuje službu od dveří ke dveřím a spotřebitelé neřídí).
Města, která se snaží omezit používání soukromých vozidel, navíc zavádějí přísnější předpisy a poskytují pobídky k využívání sdílené mobility. Představitelé měst zřizují zóny bez aut, zpoplatňují vjezd aut do měst, omezují počet parkovacích míst a zvyšují poplatky za parkování. Přechod na udržitelnější, flexibilnější a sdílené způsoby dopravy by mohl přinést výhody pro životní prostředí, snížit dopravní zátěž a minimalizovat neefektivní využívání silnic.
Druhým trendem je možný posun od způsobů mobility, kdy spotřebitelé sami řídí, k tomu, že se nechají vozit – například pomocí sdílených autonomních vozidel. Komerční spuštění robotických taxíků a robotických kyvadlových autobusů by mohlo spotřebitelům poskytnout cenově dostupnější možnosti cestování – ale také pochopitelně nemuselo, to bude záviset na úrovni technologie a dalších okolnostech. Jak se k trendu postaví spotřebitelé, bude závidět ale především právě na výhodnosti tohoto druhu dopravy.
Třetím významným trendem by mohl být přechod od používání větších k menším vozidlům. Mnoho spotřebitelů v přeplněných oblastech má problémy s hledáním parkovacích míst a už nechtějí bojovat s dopravou při každodenním dojíždění. Předchozí průzkum McKinsey ukázal, že téměř 70 % spotřebitelů uvádí, že jsou ochotni používat k dojíždění do práce mikromobilní vozidla. Ale je otázkou, zda budou skutečně ve svém lokálním kontextu (třeba s danou dopravní infrastrukturou) k něčemu takovému ochotni.
Přivolaná mobilita
Podle modelů společnosti McKinsey by celosvětový segment přivolané mobility mohl v roce 2030 dosáhnout hodnoty 450 až 860 miliard dolarů, což by představovalo přibližně 80 až 90 % celkového trhu sdílené mobility. Výdaje na z mobilu přivolané dopravní prostředky by mohly v horním odhadu dosáhnout až 450 miliard dolarů, zatímco výdaje na sdílená autonomní vozidla 410 miliard dolarů.
Očekává se, že trh s mobilitou na přivolání poroste v letech 2019 až 2030 každoročně o 13 až 19 %. Růst má být z velké části podpořen městy, která podporují sdružené služby mobility. Některá evropská města již zřídila nízkoemisní nebo bezemisní zóny a například Londýn si klade za cíl snížit počet ujetých kilometrů vozidly o 27 procent v roce 2030.
Nárůst sdružených služeb mobilních služeb je také spojen s posunem spotřebitelského myšlení směrem k ekologičtějším způsobům dopravy a s potenciální cenovou výhodností těchto možností. Navíc by nové, převratné způsoby přivolané dopravy mohly změnit preference spotřebitelů.
Zavedení sdílených autonomních elektrických vozidel by mohlo vést k tomu, že spotřebitelé budou volit robotické taxíky a robotickou kyvadlovou dopravu namísto tradičnějších taxíků, „alternativních“ i klasických. V závislosti na rychlosti zavádění těchto vozidel by se přechod ke sdílené mobilitě, a tím i růst trhu, mohl ještě zrychlit.
Sdílená mikromobilita
Zájem spotřebitelů o mikromobilitu vzrostl během celosvětové pandemie, kdy si řada cestujících považovala cestování v jednom. Podle analýzy McKinsey více než 90 měst přijalo opatření, která nepřímo podporují mikromobilitu, například masivně budují infrastrukturu pro cyklistiku.
Technologický pokrok pravděpodobně dále zlepší zkušenosti spotřebitelů – například tím, že umožní cestování na větší vzdálenosti.
Do roku 2030 by mohl trh sdílené mikromobility dosáhnout 50 až 90 miliard dolarů, což představuje zhruba 40procentní nárůst každý rok v letech 2019 až 2030. Sdílená mikromobilita by mohla v roce 2030 představovat přibližně 10 % celkového trhu sdílené mobility.
Sdílení automobilů
Na trhu sdílení automobilů se do roku 2030 pravděpodobně objeví další konkurence. Jakmile se robotické taxíky a robotické kyvadlové dopravy prosadí, mohly by poskytnout cenově dostupnější možnost sdílené mobility než služby založené na řidiči.
Podle modelů společnosti McKinsey může trh se sdílenými automobily v roce 2030 činit 10 až 15 miliard dolarů.
Vzhledem k tomu, že spotřebitelé, kteří sdílejí auta, musí řídit sami, mají menší svobodu než v autonomním vozidle. Uživatelé sdílených automobilů si musí najít parkovací místo a často musí překonávat nedostatky na první a poslední míli (tj. problémy při cestě z místa, kde si vyzvednou svůj automobil, a poté při cestě z místa předání do cílové destinace).
Přesto mohou někteří spotřebitelé ocenit větší flexibilitu, kterou sdílení automobilů nabízí oproti vlastnictví automobilu. Provozovatelé mobility s čistě elektrickými vozovými parky nedávno zjistili, že města, která přísně regulují emise, jsou atraktivním trhem.
Městská letecká mobilita
UAM se stává novým segmentem sdílené mobility. Elektrická vozidla s kolmým vzletem a přistáním (eVTOL) a vozidla s krátkým vzletem a přistáním (STOL) by mohla pomoci vyřešit hlavní bolestivé problémy pozemní dopravy, včetně ucpaných silnic a nečekaných zpoždění.
Místo toho, aby obchodní cestující trávil čas v autě uvízlém v dopravní zácpě, mohl by místo toho absolvovat krátký let do cílové destinace a efektivněji využít čas strávený na cestě tím, že stihne práci. Podle modelů společnosti McKinsey by tento segment trhu mohl v roce 2030 činit více než 10 miliard dolarů.
My bychom tím byli v redakci tedy velmi překvapeni. Podle nás je mnohem pravděpodobnější, že obor narazí na praktické potíže s technologií, tak i způsobem fungování v rušných městech, a rozjezd bude výrazně pomalejší. Pokud k němu vůbec někdy dojde.
