Na neformálním summitu Evropské rady, který se konal na sklonku minulého týdne ve francouzském Versailles, se nejvyšší představitelé členských zemí EU v zásadě shodli na tom, že je třeba výrazně urychlit snižování energetické závislosti na Rusku. Hodlají toho dosáhnout snižováním využívání fosilních paliv, diverzifikací tras a dodávek prostřednictvím výraznějšího začlenění zkapalněného zemního plynu (LNG), bioplynu a vodíku, rychlejším rozvojem obnovitelných zdrojů, lepším propojením plynových a elektrických sítí a zvyšováním energetické účinnosti. V plánu je rovněž navyšování kapacit zásobníků plynu. Na okamžitém zastavení dodávek ruského plynu, ropy či uhlí do EU, které nevrhli někteří europoslanci včetně několika českých, se ale prezidenti a premiéři v dohledné době neshodli.
Nejsilnější evropská ekonomika, tedy německá, otevřeně přiznává, že její závislost na ruském plynu je značná a že její okamžité nebo příliš rychlé ukončení by mohlo znamenat značné hospodářské problémy. Přesto chce Německo do konce roku ukončit alespoň dovoz uhlí a ropy z Ruska. Listu Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung, na který se odvolává ČTK, to řekl ministr hospodářství Robert Habeck. „Když se to podaří, budeme na podzim nezávislí na ruském uhlí a na konci roku prakticky nezávislí na ropě z Ruska,“ uvedl.
Podíl ruských dodávek plynu do Německa činí podle ministerstva 55 procent, u uhlí je to 50 procent a u ropy 35 procent. Rychlejšímu snižování dodávek ruského plynu brání například to, že Německo zatím nemá terminál na dovoz zkapalněného plynu. Plánuje jich sice vybudovat několik, ale podle odhadů expertů lze jejich zprovoznění očekávat nejdříve za čtyři roky.
Podobně odměřené jako Německo je i Nizozemsko. Důvodem je to, že i jeho závislost na ruských plynových zdrojích je poměrně značná.
Brzké odpojení od ruského plynu nakonec na summitu nepodpořila ani Česká republika. „Okamžité odstřižení od ruského plynu není cesta, kterou bychom měli jít,“ uvedl na Twitteru premiér Petr Fiala.
Italové pospíchají
K rychlejšímu omezování ruského plynu se odhodlala Itálie. Její ministr zahraničí Luigi Di Maio oznámil, že země do dvou měsíců sníží svou závislost na ruském zemním plynu na polovinu. Deficit se pokusí kompenzovat větším odběrem z Angoly, Konga, Alžírska či Kataru. „Za dva měsíce budeme schopni snížit závislost Itálie na ruském plynu na polovinu a v zimě na tom budeme ještě lépe. Už nebudeme závislí na Rusku,“ uvedl Luigi Di Maio.
Podle údajů webu Statista se dodávky ruského plynu v roce 2020 podílely na italské spotřebě 46 procenty. V České republice přitom tento podíl ve stejné době činil zhruba dvě třetiny. Některé další evropské země jsou na tom však, co se týče závislosti na Rusku, ještě mnohem hůře: zcela závislé na ruském plynu jsou například Bosna a Hercegovina, Severní Makedonie a Moldavsko.
Návrat uhlí?
Začaly se rovněž objevovat úvahy o tom, že plynovou závislost na ruských zdrojích bude třeba řešit návratem k uhlí. Několik zemí EU již pozastavilo své plány na postupné ukončení jeho těžby, píše například portál Euractiv. A podobné úvahy se již objevují i u nás. „Existuje dočasná role uhlí, o kterém jsme doufali, že do konce tohoto desetiletí z energetického mixu zmizí. Zůstane však déle. Budeme ho potřebovat, dokud nenajdeme alternativní zdroje. Do té doby ani ta nejzelenější vláda uhlí úplně nevyřadí,“ uvedl pro Seznam Zprávy vládní zmocněnec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška. Podle Euractivu se již dokonce několik českých podniků k tomuto kroku – tedy k návratu k uhlí – odhodlalo.
Podobně uvažují i v Bulharsku. Jeho ambiciózní plány postavit velkou plynovou elektrárnu padly a země je rozhodnuta udržet svůj uhelný průmysl až do výstavby minimálně dvou nových jaderných reaktorů. A i Rumunsko již oznámilo, že sice neplánuje otevírat žádné nové doly, ale že se zvýší kapacita těžby v těch stávajících.
Německo s návratem k uhlí zatím nepočítá, jeho Agentura pro energetickou síť však uhelné elektrárny v zemi vyzvala, aby zůstaly v pohotovosti pro případ potřeby. To Italové, kteří plánovali odejít od uhlí do roku 2025, jsou vůči této surovině vstřícnější. Deklaroval to již i italský premiér Mario Draghi, podle nějž „znovuotevření uhelných elektráren může být nezbytné k nahrazení případného nedostatku v nejbližší budoucnosti“.
