Podle revizní skupiny Norského státního investičního fondu, který je největším fondem státního majetku na světě a významně ovlivňuje dění na finančních trzích, se finance staly jedním z odvětví, v nichž je klimatické riziko nejvíce podceňováno. Vedení norské státní banky Norges Bank, která dohlíží na aktiva tohoto fondu ve výši 1,4 bilionu dolarů, by proto mělo zvýšit úsilí, aby zajistilo, že se rizika spojená s globálním oteplováním adekvátním způsobem odrazí v portfoliu fondu.
Fond by se měl také snažit sledovat investiční strategie, které jsou v souladu s cílem Pařížské dohody dosáhnout do roku 2050 nulových uhlíkových emisí, tvrdí experti. K tomu ale nejprve musí správně identifikovat největší klimatická rizika. Martin Skancke, hlavní autor zprávy, říká, že dopad změny klimatu je v řadě odvětví – nejen pouze v mnohými již odepisovaném ropném průmyslu – stále špatně chápán nebo přímo bagatelizován. „Je jen těžko uvěřitelné, že trh ještě nevzal v úvahu všechny informace o klimatických rizicích, kterým čelní ropné společnosti,“ podivuje se Skancke.
Příliš mnoho rizik
Expertní skupina, kterou Skancke vedl, se zaměřila především na finanční sektor. Banky, což ovšem není překvapením, jsou v rámci svých investičních aktivit vystaveny značnému riziku zvláště u těch úvěrů, které koncentrují klimatické riziko přicházející z více odvětví zároveň. Finanční trhy však ohrožuje též riziko nesprávné cenotvorby v oblasti realit, protože například ustupující pobřežní linie a povodně učinily a dále budou činit některé oblasti pevniny neobyvatelnými. Následně je zde oblast pojišťovnictví, které bude čelit stále nepředvídatelnějším živelním událostem, jež budou doprovázeny stále většími škodami na majetku. Mnoho klimatických a finančních rizik v sobě nese i doprava.
Aby byla všechna zjevná i zatím ještě skrytá rizika správně identifikována, měl by podle expertů Norský státní fond začít požadovat, aby se společnosti, které jsou součástí jeho portfolia, podrobily „zátěžovým klimatickým testům“. A tyto testy by měl v posledku podstoupit i samotný fond.
Složitější investiční strategie
Norsko, které je největším vývozcem ropy v celé západní Evropě, je pod stále rostoucím tlakem – domácím i zahraničním –, aby si jeho státní investiční fond stanovil v oblasti klimatu ambicióznější cíle. Prozatím však hlavním zájmem tohoto fondu – což ale to platí i pro většinu dalších investorů – zůstává, jak se nejlépe chránit před ztrátami ve svém vlastním portfoliu, které pramení z globálního oteplování. To však v každém případě znamená, že celý finanční sektor bude muset začít brát klima seriózněji, než tomu bylo doposud, a začít v rámci svým investičních záměrů vytvářet komplexní environmentální, sociální a správní (ESG) strategie.
Norský ministr financí Jan Tore Sanner již naznačil, že doporučení expertní skupiny ohledně státního investičního fondu bere vážně. Vše ale nezáleží pouze na něm. Norský parlament bude nejprve muset schválit formální návrh příslušných změn, k čemuž však zřejmě dojde až po zářijových parlamentních volbách. V těch pravděpodobně současnou vládnoucí koalici vedenou konzervativci nahradí levicověji zaměřený koaliční blok. Sanner však říká, že bez ohledu na složení vládní koalice by se fond neměl odchýlit od svého primárního cíle, jímž je návratnost vložených investic.
Instituce s velkým vlivem
Norský investiční fond však některé kroky ve směru navrhovaných změn již v minulosti učinil. Zvýšil například tlak na některé velké znečišťovatele životního prostředí, jako jsou společnosti Exxon Mobil nebo Chevron, přičemž upozornil na to, že krajním řešením by mohl být i odprodej akcií. Sanner i Skancke však shodně tvrdí, že odprodej by měla být až opravdu poslední možnost. Výše zmíněná expertní skupina je v tomto ohledu iniciativnější a požaduje, aby fond měl pro odprodej akcií, které se nedaří zhodnocovat, a to nejen finančně, ale i v klimatickém ohledu, větší manévrovací prostor. V úvahu je přitom třeba brát i skutečnost, že tento obří investiční fond může svého postavení coby největšího vlastníka akcií na světě dobře využívat k ovlivňování hlasů akcionářů i širší veřejnosti a do jisté míry tak celosvětově koordinovat aktivity v oblasti klimatu.
Hazard Halland, bývalý hlavní ekonom Světové banky, který v minulosti již vedl nátlakovou kampaň vůči velkým finančním investorům, aby se zavázali k nulovým emisím, tento fakt potvrzuje. Podle něj by doporučení expertní skupiny skutečně mohla změnit investiční politiku Norského státního investičního fondu do té míry, že tato politika by následně mohla ovlivnit i investiční strategie řady dalších finančních institucí. „Je to opravdu velmi pozitivní krok,“ zdůraznil.
Norský státní investiční fond je největší instituce svého druhu na světě. Vznikl v roce 1990 za účelem investic výnosů z ropného bohatství země. Tamní politici si totiž uvědomují, že zásoby „černého zlata“ nejsou bezedné. Podle odhadů byla již přibližně polovina norských ropných rezerv vyčerpána, a pokud by těžba dále probíhala současným tempem, budou ropné zdroje do roku 2060 vyčerpány zcela. Cílem fondu je proto zajistit, aby mělo Norsko dostatek peněz i v době, kdy éra fosilních paliv skončí. Peníze získané prodejem ropy investuje fond výhradně mimo Norsko, aby nepřehříval norskou ekonomiku. V současnosti fond těží především z investic do amerických technologických společností, jako je Apple, Amazon, Microsoft a Tesla. Tyto firmy loni významně přispěly k výnosu fondu ve výši 10,9 %. Technologické firmy přitom měly podle ředitele fondu Nicolaie Tangena návratnost 41,9 %.
