Ve Švýcarsku začaly práce na projektu unikátního tunelového systému na dopravu zboží mezi Bernem a Curychem.
Dopravní zácpy trápí prakticky celý svět. Stavby nových silnicích problém samy o sobě nevyřeší, protože vedou obvykle jen k dalšímu zvýšení aut na silnicích. Navíc je půda v mnoha místech světa tak vzácné a drahé zboží, že stavět na ní silnice se může zdát plýtváním.
To je i příklad Švýcarska. V zemi stejně jako prakticky všude jinde na světě roste objem silniční dopravy rychlým tempem. Výrazně rychlejším, než se staví nové komunikace. A tak se hledají kreativní řešení. Švýcarsko přesně jedno takové zvažuje: zhruba 70 kilometrů dlouhý podzemní nákladní tubus plný automatických doručovacích vozíků za nějakých zhruba 75 miliard korun. Tedy v první fázi…
Nápad pojmenovaný Cargo Sous Terrain (francouzsky „náklad pod zemí“) vzniká už dlouho. Konkrétnější obrysy nabral v roce 2013, kdy byla představena první předběžná studie proveditelnosti. Záměrem společnosti nazvané také jednoduše „Cargo Sous Terrain“ (CST) je vyrazit 66,7 km dlouhý a šest metrů široký tunel s průměrnou hloubkou zhruba 50 metrů pod terénem.
Tato dopravní tepna by spojila Curych s logistickými centry na západě, jižně od Bernu. Pilotní tunel by se napojil na čtyři nadzemní překladiště, která by tunel propojila s překladišti nákladu. Konečným cílem je rozšířit vyhrazenou nákladní síť tak, aby spojovala Curych s Lucernem a případně Ženevou. V roce 2045 by mohl celý systém podle dnešních plánů mít délku zhruba 500 kilometrů, a měl by tedy vést prakticky z jednoho konce Švýcarska na druhý.
Můžete si říci, že je to poněkud megalomanská idea, ale práce na této myšlence kupodivu stále pokračují a postupují. V prosinci roku 2021 švýcarský parlament schválil potřebný právní rámec pro podzemní nákladní dopravu. Letos v létě tak začala fáze „implementace“ projektu. To neznamená, že se začíná razit, ale hledají se vhodné lokality pro umístění výstupů z tunelu a na některých místech se provádí také geologický průzkum.
Jak má fungovat?
V projektu nejde jen o přesunutí běžných nákladních aut pod zem. Budo se jím pohybovat automatizovaná vozítka bez řidiče, která jsou schopna automaticky vyzvedávat a ukládat náklad z určených ramp a výtahů. Budou se ovšem pohybovat po kolejích konstantní rychlostí kolem 30 kilometrů za hodinu.
Zboží se přepravuje na paletách nebo v upravených kontejnerech. Vozítka mohou být vybavena chladicím zařízením, takže bude možné přepravovat také čerstvé a chlazené zboží. Kromě tří pruhů pro tyto autonomní dopravní prostředky má být pod stropem ještě zavěšen kolejnicový systém pro dopravu jednotlivých balíků.
Součástí projektu je i změna způsobu rozvozu zboží z logistických center k obchodníkům a dalším odběratelům. Má pomoci nahradit velké nákladní vozy různými menším dopravními prostředky. Včetně těch, které spadají do kategorie mikromobility, která mají podle řady odhadů i prvních praktických zkušeností v dopravě po městech velký potenciál.
Namísto jedné velké dodávky na začátku dne by se tak podniky mohly spolehnout na neustálý (a tedy snad flexibilnější) přísun zboží během dne. A velké nákladní automobily byste v městských oblastech vůbec nevídali, protože by svůj čas trávily převážením zboží přímo do překladišť. Takový přístup má i své nevýhody (budou obchodníci v průběhu dne desetkrát přebírat nové zboží?), ale rozhodně by mohl zklidnit dopravu.
To ovšem není hlavní možný přínos CTS; podobných cílů lze dosáhnout i jinak. Zajímavější je, že pokud bude projekt úspěšný, bude poprvé ekonomicky výhodné trvale přepravovat malé objemy na jednotlivých paletách nebo v kontejnerech. Díky nepřetržitému toku zboží odpadá nutnost čekat ve skladech, až se zboží sejde více. V důsledku by tak mělo být možné snížit nároky na skladovací prostory.
Proč zboží a ne lidé?
Přeprava nákladu dává je z technického hlediska výrazně jednodušší než doprava osob. Tunely pro nákladní dopravu mohou být menší a mohou jezdit nižší rychlostí, než jakou by vyžadovali cestující. Může se méně dbát na pohodlí „náklad“, a nižší budou do jisté míry i na nároky na bezpečnost.
Projekt rozhodně bude vyžadovat ohromnou vstupní investici. Náklady má plně hradit soukromý sektor. Zatím má CFS od investorů přislíbených 100 milionů švýcarských franků (cca 2,5 mld. Kč) na přípravnou fázi. První 70kilometrový tunel má vyjít na zhruba tři miliardy švýcarských franků (tedy 75 mld. Kč). Cena celé 500kilometrové sítě se odhaduje firma dnes na 30 miliard franků (750 miliard korun), ale u podobných infrastrukturních projektů jsou takové odhady hodně ošemetné.
CST spolupracuje s řadou velkých švýcarských logistických společností a maloobchodníků, kteří toto řešení považují za doplněk stávající silniční a železniční infrastruktury. Společnost tvrdí, že množství těžkých nákladních vozidel na silnicích by se mohlo pro jeho realizaci snížit až o 40 % s odpovídajícím úsporami pro logistické společnosti. Které by se samozřejmě z velké části mohly přelít do zisku pro CST…
Kola proti dodávkám
Nejchytřejším a nejudržitelnějším způsobem, jak uspokojit poptávku po doručování zboží v městských oblastech je mikromobilita. Tvrdí to alespoň nedávno zveřejněná zpráva poradenské společnosti WSP nazvaná „Future of Delivery Report“. Zpráva to není zcela nezaujatá, protože byla financována společnosti Uber, ale zároveň obsahuje celou řadu konkrétních zkušeností z různých částí světa, které stojí za pozornost. Ke stažení je dostupná v angličtině z této stránky.
Pokud se nic nezmění, povede očekávaný 78procentní nárůst počtu doručovaných zásilek ve městech do roku 2030 ke zvýšení počtu doručovacích vozidel ve 100 největších městech světa o 36 %, téměř o třetinu vyššímu množství emisí, 21procentnímu nárůstu dopravních zácp a o 11 minut delšímu dojíždění. To je odhad ve zprávě Světového ekonomického fóra z roku 2020.
Těžko si představit, že města by něco takového mohla pojmout. Dokument proto nabízí pět strategií, které mohou vedoucí představitelé měst využít k „plnému rozvinutí potenciálu“ mikromobilních zařízení. Které by mělo vést ke snížení počtu osobních a nákladních automobilů v centrech měst. Mikromobilita je přitom v dokumentu definována jako lidskou silou nebo elektricky poháněná lehká vozidla: kola, nákladní kola, různá menší vozítka a drony.
Zpráva shrnuje klíčové poznatky z 10 globálních případových studií. Ty ukazují, jak města po celém světě, od Sydney po Paříž, využívají mikromobilitu ke snižování emisí a vytváření „živějšího“ městského prostředí.
Na základě těchto dobrých výsledků zpráva přichází s pěti klíčovými doporučeními pro města a samosprávy:
- Zajistěte, aby se uživatelé mikromobility cítili bezpečně. Přizpůsobte tomu silniční infrastrukturu, komunikace a pravidla pro pohyb na nich.
- Usnadněte bezpečné a snadné vyzvedávání a odevzdávání zásilek. Tedy myslete na to, aby kurýři měli kde zaparkovat – stavební předpisy například mohou vyžadovat dedikovaná místa na předávku zásilek u novostaveb.
- Jděte příkladem v podpoře mikromobility, například vytyčováním cíle snižování emisí či zřizováním inovačních inkubátorů.
- Podporovat změnu způsobu dodávek na poslední míli prostřednictvím mikrologistických center a dalších opatření.
- Testování a rozšiřování fungujících nápadů, například v rámci „živých laboratoří“.
