Od 1. července 2022 nebude výroba energie z obnovitelných zdrojů v Německu vidět na účtech konečných spotřebitelů. Země končí se systémem přímé podpory OZE z faktur za elektřinu, tedy s „poplatkem za obnovitelné zdroje“, který známe i my v Česku.
Cenu za rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů během dosavadního průběhu „energetické změny“, tedy Energiewende, mohli Němci do začátku tohoto měsíce každý vidět na svých účtech za elektřinu. Rozvoj „nové energetiky“ totiž do značné míry platili s pomocí speciální přirážky k ceně elektřiny.
Poplatek, který v některých obdobích tvořil pětinu spotřebitelské ceny elektřiny a nakonec činil 3,7 centů za kilowatthodinu, platily jak s určitými výjimkami jak podniky, tak domácnosti – ty bez výjimek. Z tohoto poplatku se financoval „účet zelené energie“, z něhož se platily výkupní ceny pro solární, větrné a bioplynové instalace.
Od 1. července ovšem Německo tento systém opouští. Nově se příspěvky na rozvoje obnovitelných zdrojů budou platit ze státního fondu pro energetiku a klima, který získává příjmy z obchodování s emisemi. Jinak řečeno, břímě se přeneslo ve větší míře na zdroje s vysokými emisemi uhlíku, tedy především uhlí, bez kterého se ovšem v příštích několika letech kvůli ruskému „plynovému vydírání“ Německo nejspíše neobejde.
Rozhodnutí bylo motivováno snahou snížit náklady domácnosti na energie. Očekává se, že průměrná německá rodina díky tomu ušetří přibližně 200 eur ročně. Aby spotřebitelé skutečně využili cenové úlevy, ukládá zákon dodavatelům elektřiny od července transparentně snížit ceny, uvedlo spolkové ministerstvo hospodářství a klimatu, když spolkový parlament v dubnu 2022 schválil novou legislativu.
Financování obnovitelných zdrojů energie sice zůstalo mimo státní rozpočet a bylo transparentní, ale, jak my v České republice dokážeme asi dobře ocenit, viditelnost příplatku za obnovitelné zdroje energie na účtech za elektřinu odběratele iritoval. Tím více, že se neustále zvyšoval: v roce 2017 vystoupla na 6,9 ct/kWh, tedy zhruba 1,70 korun za kilowatthodinu.
Výše příspěvku se odvíjela od počtu instalovaných zdrojů, jichž díky velmi štědrým výkupním cenám v Německu v té době pořád rychle přibývalo. Dalším jablkem sváru bylo, že mnoho (energeticky náročných) průmyslových spotřebitelů bylo (částečně) osvobozeno od placení poplatku z obnovitelných zdrojů.
Mimochodem, výše německého příspěvku na obnovitelné zdroje byla před vzestupem cen elektřiny v minulém roce zhruba srovnatelná s výší cen silové elektřiny na burze. A byla také zhruba třikrát vyšší než výše příspěvku na obnovitelné zdroje pro odběratele v České republice.
Pozdní konec?
„Když byl poplatek z obnovitelných zdrojů zaveden, byl to správný nástroj, který měl nastartovat expanzi obnovitelných zdrojů, jež byla ještě v plenkách. Dnes, o 22 let později, se však poplatek stal skutečnou zátěží pro cenu elektřiny, a přenos financování na spolkový rozpočet přišel tedy opožděně,“ shrnula svůj pohled na historii příspěvku pro web Clean Energy Wire Kerstin Andreae, šéfka sdružení energetického průmyslu BDEW.
Zrušení příplatku je již delší dobu na programu vlády jako opatření ke snížení cen elektřiny pro domácnosti, které patří k nejvyšším v Evropě. Od ledna 2022 byl poplatek snížen téměř o polovinu na 3,7 ct/kWh (tj. zhruba 0,90 Kč na kWh).
Nová trojkoaliční vláda původně v koaliční smlouvě na rok 2021 oznámila, že poplatek bude zrušen nejpozději do konce roku 2022. Mezi důvody uvedla tehdy tím, že zrušená poplatku za OZE sníží cenu elektřiny, a tím zlevní elektrickou dopravu (provoz elektromobilů) a vytápění (hlavně s pomocí tepelných čerpadel), a tyto, z pohledu německé politiky kýžené technologie, se stanou atraktivnějšími než alternativy na fosilní paliva.
Situace se ovšem změnila. Rostoucí ceny energií v důsledku nedostatku ruského plynu a války na Ukrajině přiměly vládu, aby poplatek zrušila dříve a hlavně proto, aby ulevila domácnostem. Ke stejnému kroku přistupuje i česká vláda.
Ale stejně jak v Česku, tak i v Německu platí, že na změnu trendu tento krok nestačí: „Bohužel, snížení cen elektřiny o 3,7 procenta k 1. červenci […] je vzhledem k současnému vývoji na energetických trzích jen o málo víc než kapka v moři,“ zhodnotila celkový dopad opatření Kerstin Andreae.
Podle dodavatelské platformy Check24 většinu toho, co spotřebitelé ušetří na platbách za obnovitelné zdroje, pohltí navýšení ceny elektřiny. Náklady na energie se od října 2021 pro průměrnou německou domácnost s roční spotřebou 5 000 kWh totiž zvýšily zhruba o 470 eur, tedy zhruba 11 500 Kč. (České ceny energií jsou o něco vyšší než německé, ale růst nákladů je podobný, podobný, protože je tažen hlavně vzestupem ceny silové elektřiny na burze.)
Jiná doba
Zrušení příplatku za obnovitelné zdroje v ceně elektřiny neznamená konec garantovaných tarifů pro instalace obnovitelných zdrojů. Ty jsou pro větší zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů určovány v aukčním systému, který stejně tak zůstane v platnosti, stejně jako legislativa, kterou se rozšiřování obnovitelných zdrojů řídí (tj. Zákon o obnovitelných zdrojích energie).
Větší (nad 100 kW) zařízení na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů v Německu musí od roku 2014 svou elektřinu prodávat na energetické burze. Podporu, tedy de facto rozdíl („tržní přirážku“) mezi výkupní sazbou a velkoobchodní cenou elektřiny obdrží pouze tehdy, když cena na trhu klesne pod státem garantovanou cenu elektřiny z daného zdroje.
Ceny elektřiny z obnovitelných technologií za posledních 20 let drasticky klesly: Průměrná sazba odměny za fotovoltaiku se mezi lety 2010 a 2022 snížila téměř o polovinu ze 43,5 ct/kWh (cca 10 Kč/kWh) na 23,6 ct/kWh (cca 5 Kč/kWh). Nově instalovaná zařízení pak obdrží pouze zlomek toho, co dostávaly obnovitelné zdroje v těch nejštědřejších letech: 5,9 ct/kWh, tedy zhruba 1,45 Kč/kWh).
O systému německé podpory obnovitelných zdrojů možné debatovat dlouho. Faktem ovšem zůstává, že vytrvalá německá podpora snížila cenu technologií obnovitelných zdrojů nejen v v této zemi. A samozřejmě také vedla k jejich mohutnému rozvoji: podíl výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů v Německu vzrostl z 3,6 % v roce 1990, kdy byl přijat vůbec první zákon o výkupních cenách, na téměř 50 % v prvním čtvrtletí roku 2022.
Dodejme ale jedním dechem, že tento nárůst podílu obnovitelných zdrojů nebyl doprovázen stejným poklesem emisí oxidu uhličitého – byť právě boj proti emisím tohoto skleníkového plynu je hlavním důvodem celé „Energiwende“.
Německo těsně nezvládlo splnil svůj cíl snížit do roku 2020 emise proti roku 2021 o 40 procent. Povedlo se to díky mimořádné situaci – pandemii koronaviru SARS-CoV-2 s omezení hospodářské činnosti v důsledku opatření i zpomalení ekonomiky – ovšem v roce 2021 už emise znovu stouply. Proti roku 1990 se tedy v roce 2021 snížily o 39 procent.
Tímto stylem země těžko může splnit svůj další cíl: v roce 2030 mít proti roku 1990 emise nižší o 65 procent. Dlouholetý německý odpor k jaderné energetice jde v tomto ohledu přímo proti snaze o snížení emisí. A i když se v tomto hledu nálada trochu mění (viz box), v současné vypjaté situaci těžko bude mít země jinou možnost než se minimálně krátkodobě obrátit zase k uhlí.
Drahý podzim změnil postoj Němců k jádru
Odmítavý postoj k jaderné energetice byl dlouhou dobu neochvějným axiomem německé politiky. Všechny velké německé strany v minulosti rozhodnutí o ukončení provozu podporovaly, a žádná z nich před volbami neprojevila jasnou vůli ho nějak měnit. Výjimkou byla Alternativa pro Německo (AfD), která se ovšem jinými svými postoji jasně profilovala jako strana „outsiederská“, která v dohledné době nebude mít na německou politiku žádný přímý vliv (byť samozřejmě její existence samotná podobu německé politiky ovlivňuje).
Postoj německé veřejnosti k „jádru“ ovšem zřejmě obměkčil nárůst cen energií na podzim letošního roku. Na začátku listopadu byl zveřejněn výsledek průzkumu, který provedla britská mezinárodní společnost YouGov zabývající se výzkumem veřejného mínění a analýzou dat. Polovina dotázaných si podle průzkumu myslí, že plánované odstavení jaderných elektráren by mělo být “definitivně” nebo “spíše” odvoláno.
Autoři průzkumu se také ptali na výstavbu nových reaktorů v případě, že by ta znamenala levnější a účinnější snížení emisí oxidu uhličitého. Výstavbu by v takovém případě uvítalo 44 procent dotázaných a 42 procent by ji odmítlo.
Na druhé názorové straně bylo v průzkumu 36 procent dotazovaných, kteří uváděli, že by plán ukončit provoz německých reaktorů do konce roku 2022 měl zůstat v platnosti a 14 procent respondentů na tuto otázku neodpovědělo. Výzkum byl reprezentativní a zúčastnilo se jej 2074 lidí.
