V posledních letech se v souvislosti s počasím hovoří zejména o suchu a nadprůměrně vysokých teplotách. Zatímco kůrovcová kalamita decimuje tuzemské lesy, ve velkých metropolích trápí jejich obyvatele přehřívání urbanizovaného prostoru. Rozdíly v teplotách mezi městy a jejich okolím mohou být dle charakteru zástavby i několik stupňů Celsia.
„Města jsou systémem betonových ‚kaňonů‘, které se během dne rozehřejí, ale v nočních hodinách se nedokážou vychladit a teplo se tam udržuje. Za horkých slunečných dnů je rozdíl mezi centrem a okolím během dne většinou menší, do tří stupňů Celsia, ale v noci může dosáhnout čtyř až sedmi stupňů,“ řekl Pavel Zahradníček z Českého hydrometeorologického ústavu. V Praze činí rozdíl mezi centrem a okrajem města za celý rok v průměru 1,5 až 2 °C.
Řada měst v Česku si je problému s přehříváním vědoma. Například Pardubice na na základě tepelné mapy vytipovaly místa, jež jsou přehříváním nejvíce zasažená. Město plánuje například obnovu zeleně v tamní Jahnově ulici či na náměstí Republiky. „Projekt městského obvodu Pardubice I počítá s obnovou zeleně v lokalitě, která patří mezi místa nejvíce ovlivněná vysokými teplotami v době veder. Navíc je celoročně silně zatížena automobilovou dopravou a emisemi z ní,“ popsal před časem náměstek primátora pro životní prostředí Jan Nadrchal.
Problémy jsou vidět z nadhledu
Pomoci městům identifikovat nejvíce problematická místa může vedle měření teplot přímo ve vytipovaných lokalitách i letecké snímkování. S jeho pomocí lze rychle zmapovat velké plochy měst. Následná analýza pak ukáže místa, která mají v rámci dané lokality nejvyšší teplotu.
Snímkování je nutné provádět za přesně vymezených podmínek. Pokud má být analýza co nejpřesnější, je vhodné využít dopolední hodiny, kdy jsou problematické plochy již prohřáté, ale jejich okolí ještě ne. Později, například během slunečného odpoledne, jsou již data zkreslená.
Vedle speciální termokamery, která přímo určí místa s nejvyššími teplotami, lze podle ní využít i běžných leteckých snímků a následné analýzy oslunění. Ta umí identifikovat plochy, na něž dopadá nejvíce slunečních paprsků. V případě ploch vystavených přímému slunečnímu svitu – ať už jde o náměstí a ulice, nebo fasády a střechy – pak místní samosprávy dostanou informace o tom, na která místa se mají zaměřit.
Výsadba stromů, ale i zelené budovy
Řešením přehřívání center velkých měst je podle odborníků zejména návrat zeleně. Podle studie amerických vědců z Wisconsinské univerzity v Madisonu mohou vhodně umístěné stromy snížit teplotu v dané lokalitě až o 5 °C. Stromy totiž nejen stíní povrchy, které by jinak teplo během dne absorbovaly, ale zároveň se z jejich listů odpařuje voda, která okolí ještě ochlazuje.
Podobně jako výsadba nové zeleně fungují i zelené prvky na samotných budovách. Funkční zelená střecha či fasáda absorbují mnohem méně slunečních paprsků než betonový povrch, navíc pomáhají odebírat teplo ze svého okolí. Efektivním prvkem mohou být i takzvané zasakovací betony. Voda jimi proteče a v létě se ze země zase odpařuje a ochlazuje tím okolí. Z hlediska ceny se jedná o výrazně levnější variantu oproti zelené fasádě.
