Kdybychom všichni jezdili elektromobily, svět by zněl jinak než dnes. Neznamená to ovšem nutně, že by byl tišší.
Stejný zvuk může v různých lidech vyvolávat různé pocity. Stejný zvuk v nás může vyvolávat pocity od radosti po zlost (a mnoho různých pocitů mezi tím), píše na webu The Conversation zakladatelka laboratoře Community Noise Lab na Brownově univerzitě ve Velké Británii Erica Walkerová. (Dalo by se říci, že její prací je mimo jiné ï zjistit, jaký je rozdíl mezi „zvukem“ a „hlukem“, tedy proč některé zvuky lidem vadí a jiné ne.)
Zvuková kulisa kolem nám může ovlivnit naše zdraví. Některé zvuky nám pomáhají se uvolnit, jiné nás stresují. Studie také ukazují, že chronické vystavení nepříjemným zvukům, tedy hluku, může způsobit poruchy spánku a sluchu a vyvolávat zdravotní obtíže, včetně srdečních chorob.
Jak hlasitá jsou auta?
Víme, že auta s benzinovým motorem jsou velmi hlučná, zejména na dálnicích, kde mohou jezdit vysokou rychlostí. V roce 1981 americká Agentura pro ochranu životního prostředí odhadovala, že téměř 100 milionů lidí v celé zemi je každoročně vystaveno hluku z dopravy, který je dostatečně hlasitý, aby mohl být škodlivý pro jejich zdraví. V té době to bylo přibližně 50 % obyvatel USA.
Hlučnost automobilu na silnici ovlivňuje mnoho faktorů, včetně jeho konstrukce, rychlosti jízdy a fyzických podmínek na silnici. Průměrná rychlost automobilů pohybujících se po místních silnicích rychlostí kolem 30 km/h se pohybuje v rozmezí od 33 do 69 decibelů. To je rozmezí mezi prostředím v ztichlou knihovně a spuštěnou hlasitou myčkou nádobí.
U automobilů jedoucích na dálnici běžnou rychlostí kolem 70 km/h hladina hluku dosahuje až 89 decibelů. To odpovídá zhruba hlasité hádce dvou osob.
Elektrická a hybridní auta na plyn a elektřinu jsou při nízkých rychlostech velmi tichá, právě protože nemají spalovací motory, které by vytvářely hluk a vibrace. To je samozřejmě v mnoha ohledech dobře, v řadě jiných ovšem nikoliv.
Hlukem k bezpečnosti
Například studie amerického úřadu pro bezpečnost silničního provozu NHTSA zjistila, že se chodci dostávají do kolize s elektromobily až dvakrát častěji než s běžnými automobily. Při nízkých rychlostech je chodci zaregistrují v běžném provozu průměrně na vzdálenost 3,4 metru, zatímco klasické automobily se spalovacím motorem zaznamenají již na 11 metrů. A týká se to nejen elektromobilů, ale také hybridů a plug-in hybridů, které v nízkých rychlostech často jedou jen na elektromotor. Odvalující se pneumatiky a vířící se vzduch totiž dokáží vytvořit dostatečnou úroveň hluku až při vyšších rychlostech.
Ay by bylo zajištěno, že chodci uslyší přijíždějící elektrická a hybridní vozidla, musí vydávat za nízkých rychlostí zvuk „uměle“. Podle předpisů EU je dolní mez pro hluk 56 dB (A) a horní 75 dB (A). Proto musí být alespoň tak hlasité jako zapnutá lednička, ale zase ne hlučnější než pračka při odstřeďování prádla. Povinnost platí do rychlosti 20 kilometrů za hodinu (km/h).
Zvuk výstražného systému označovaného termínem AVAS (Acoustic Vehicle Alerting System) přitom musí být srovnatelný se zvukem automobilu stejné třídy vybaveného spalovacím motorem a již ho podle nové úpravy nesmí jít vypnout.
Zvuk nemá chránit jen nevidomé, ale i všechny chodce, děti, cyklisty či běžce. Neměl by působit rušivě, ale měl by bezpečně upozornit na blížící se vůz. Zvuk musí být nepřetržitý a jeho proměnou a změnou hlasitosti má navíc systém AVAS dát vědět, zda vůz zrychluje nebo brzdí. Jeho základem jsou údaje o otáčkách elektromotorů, poloze plynového pedálu, rychlosti vozidla a dalších parametrech. Na tomto základě je generován syntetický zvuk, který vytváří dojem práce pohonného ústrojí.
Americký Národní úřad pro bezpečnost silničního provozu zase vyžaduje, aby tato vozidla vydávala zvuky v rozmezí 43 až 64 decibelů, pokud se pohybují rychlostí nižší než zhruba 30 km/h.
Definováno je i to, že varovný signál nemá být obyčejným pípáním, ale ani zvukem napodobujícím zvuky přírody. Automobilky mnohdy tento nový předpis vzali jako určitou příležitost projevit svoji originalitu a pustily se do tvorby originální zvukové „stopy“. Přímo u automobilek „ladění“ vhodného zvuku řeší specialisté tak, aby otravnému elektrickému bzučení dodali více atraktivity. Některé značky dokonce zangažovaly hudebníky či skladatele filmové hudby.
Při vysokých rychlostech nemusí být mezi auty na benzin a elektromobily nebo hybridy velký rozdíl. Je to proto, že při rychlejší jízdě hrají větší roli jiné faktory, jako je hluk pneumatik a větru.
Klidnější ulice pro všechny
K hluku na ulici přispívá také infrastruktura. Praskliny, prohlubně a díry v silnicích mohou zvyšovat hladinu hluku. Obce s nižšími příjmy mají obvykle horší kvalitu ulic a dálnic. Neopravované silnice by tak mohly doslova „přehlušit“ jakékoli snížení zvukové zátěže, které přinese přechod k elektromobilitě.
Dalším způsobem, jak snížit hluk z dopravy, by bylo vybudovat více cyklostezek a cyklotras v méně bohatých obcích, kde často chybí. A případně samozřejmě nadále podporovat obyvatele, aby tento levnější, zdravější, čistší a tišší způsob dopravy využívali, kdykoli je to jen možné.
Elektromobily jsou pro mnoho lidí stále nedostupné, protože většina modelů je dražší než auta na benzin. Ve skutečnosti tedy výhody přechodu na vozidla poháněná elektřinou, jako jsou nižší náklady na pohonné hmoty, čistší ovzduší a poněkud tišší ulice, nyní využívají především lidé, kteří žijí v bohatších komunitách a mohou si elektromobily dovolit.
Toto nespravedlivé rozdělení výhod se označuje jako „environmentální nespravedlnost“: situace, kdy všichni nemají stejnou míru ochrany před environmentálními a zdravotními riziky. Aby se tyto výhody rozdělily rovnoměrněji, musela by být elektrická vozidla cenově stejně dostupná jako vozidla na benzinový pohon. A to je cíl v tuto chvíli poměrně vzdálený.
Mnoho lidí považuje hluk za nepříjemnost, která je méně naléhavá než jiné, naléhavější problémy životního prostředí, jako je znečištění ovzduší a vody. Ani vlády této problematice obecně nevěnují takovou pozornost. Nejen podle Walkerové je ovšem hluk totiž významným environmentálním stresorem, který negativně ovlivňuje zdraví a pohodu každého člověka, zejména těch nejzranitelnějších.
Elektromobily jen tak nezlevní
Podle nové zprávy se náklady na výrobu elektromobilů v příštích čtyřech letech prudce zvýší. Má jít o důsledek nedostatku klíčových surovin.
„Blíží se poptávková tsunami,“ shrnul nedávno jednoduše situaci pro zpravodajskou stanici CNBC Sam Jaffe, viceprezident pro bateriová řešení ve výzkumné společnosti E Source v coloradském Boulderu. „Nemyslím si, že je na to bateriový průmysl připraven.“
Cena článků pro elektromobily v posledních letech klesala, protože jejich výroba na celém světě rostla. V současné době stojí bateriové články podle odhadu E Source v průměru 128 dolarů za kilowatthodinu (ceny jsou obvykle neveřejné) a v příštím roce by mohly stát kolem 110 dolarů za kilowatthodinu, odhaduje E Source.
Cena však dlouho klesat nebude: E Source odhaduje, že ceny bateriových článků v letech 2023 až 2026 vzrostou o 22 % a dosáhnou maxima 138 dolarů za kilowatthodinu, než se do roku 2031 vrátí k trvalému poklesu – možná až na 90 dolarů za kilowatthodinu.
Předpokládaný nárůst je důsledkem rostoucí poptávky po klíčových surovinách, jako je lithium, které je potřeba k výrobě desítek milionů bateriových článků, uvedl Jaffe. „V tuto chvíli je lithia doslova nedostatek a situace se bude ještě zhoršovat. Nemůžete vyrábět baterie, pokud netěžíte lithium,“ řekl pro CNBC.
Očekávaný nárůst nákladů na baterie by mohl zvýšit cenu elektromobilů prodávaných v roce 2026 o 1 500 až 3 000 amerických dolarů (cca 35 až 70 tisíc korun), předpovídá E Source. Firma také snížila své prognózy prodeje elektromobilů pro rok 2026 o 5 až 10 %. Více informací najdete v našem starším textu.
