Podle ukrajinských oficiálních zdrojů země dostala samořídící pásové „roboty“ THeMIS estonské společnosti Milrem Robotics, který má pomáhat na frontě.
První exemplář nového robotického vozidla měl být na Ukrajinu dodán již v srpnu 2022. Podle dostupných informací má THeMIS sloužit především k evakuaci raněných z frontové linie, případně může dodávat munici jednotkám na frontě.
Je také zjevné, že stroje mohou poskytovat vojákům přehled o situaci na bojišti (tedy vlastně dělat průzkum), ale na poměry ukrajinského bojiště, kde panují těžké zbraně, a i pěchota je dobře vyzbrojena, nejspíše pro tento účel nebudou dostatečně odolné či nenápadné.
Vozidlo THeMIS je prvním výrobkem estonské společnosti Milrem Robotics. Společnost vznikla v roce 2013, vývoj nového „robotického vozidla“ začala o rok později. Prototyp byl představen v roce 2015. Platformy THeMIS si dosud pořídily podle dostupných informací armády 14 zemí, z nichž osm je členy NATO, včetně Estonska, Německa, Francie, Nizozemska, Norska, Spojeného království a Spojených států, a využívají je především pro testovací a experimentální účely.
Estonské obranné síly Eesti Kaitsevägi v roce 2019 nasadili robota THeMIS v Mali, jako součást Francouzi vedené protiteroristické operace Barkhane.
Projekt pořízení robotických komplexů THeMIS pro Ukrajinu se nazývá Žuravel. Stojí za ním bývalý ukrajinský prezident Petro Porošenko spolu s ukrajinskou dobrovolnickou zdravotnickou formací Hospitallers.
Na diesel nebo na baterky
Platforma THeMIS je malé pásové samohybné vozidlo o délce 240 cm, šířce 200 cm a výšce 115 cm s ochranou proti střelám. Při pohotovostní hmotnosti 1 635 kg má plošina jmenovitou nosnost 750 kg a maximální nosnost 1 200 kg.
Vyznačuje se nízkým těžištěm, vysokou manévrovatelností a tichým provozem. Tento robot je vybaven hybridní diesel-elektrickou pohonnou jednotkou se sadou olověných nebo lithium-iontových akumulátorů.
Co se týče technických parametrů, maximální rychlost jízdy je údajně kolem 20 kilometrů za hodinu. Na vlastní pohon může vozidlo pracovat hodiny, snad až 15 hodin. Samotné baterie stačí údajně zhruba na 1,5 hodiny poměrně tichého pohybu (průchod tunového pásového vozidla terénem nikdy nebude úplně nenápadný).
Vozidlo může být ovládáno buď dálkově prostřednictvím zabezpečeného rádiového spojení, nebo může být provozováno autonomně (jízda podle předem definovaného programu s využitím bodů přednastavených pomocí GPS). Je také vybaveno řadou senzorů (kamerami jak s běžným obrazem, tak termálním a lidary, tedy v podstatě „laserovým radarem“), které mu poskytují poměrně dobrý přehled o okolí a možných překážkách.
V minulosti už proběhly testy ozbrojených variant tohoto vozidla. Milrem minimálně hovořil možnosti výroby verzí vyzbrojených kulomety ráže 12,7 mm či protitankovými řízenými střelami.
To stojí za milion
Zajímavé je, jak na zprávu zareagovala ruská strana – jako na příležitost dostat se k technologiím, které jinak Rusko nemá k dispozici. „Vzhledem k tomu, že toto zařízení je nepochybně technicky zajímavé, vypisuje Centrum pro analýzu strategií a technologií (CAST) odměnu ve výši 1 milionu rublů pro každého vojáka nebo pracovníka bezpečnostních složek nebo jejich skupiny, který by se na Ukrajině zmocnil platformy THeMIS ve více či méně kompletním stavu a poskytl ji ruskému ministerstvu obrany,“ objevilo v článku na blogu BMPD. Jeden milion rublů by byl 400 tisíc korun – kdyby se tedy jednalo o volně směnitelnou měnu, což se v současné době nejedná.
Může se to zdát jako náhodný výkřik na internetu. Centrum CAST je ruská výzkumná organizace v oblasti bezpečnosti, která se označuje za nezávislou, je ovšem v úzkém kontaktu s ruským státem, jak ostatně tento případ dokládá. Nabídka byla totiž podle blogu projednána s příslušnými orgány. Platba bude údajně proveden na základě zprávy o prohlídce trofeje, kterou vypracují specialisté z příslušného oddělení ruského ministerstva obrany.
Česká republika ve své výzbroji tato vozítka nemá, ale do budoucna s podobnou technikou počítá. Alespoň to nasvědčuje i účast naší země ve společném evropském projektu pozemního robota pro využití ve vojenských silách. Na projektu se podílí i výrobce THeMIS, tedy zmíněná estonské Milrem Robotics. Předpokládá se tedy, že výsledné vozidlo bude vycházet z tohoto typu a zkušeností získaných během jeho provozu.
Ruská konkurence? Ani ne
Může se zdát, že Rusko se nemá od THeMIS co naučit. Vždyť už před lety tvrdilo, že má vlastní roboty pro pozemní síly, dokonce opravdu velmi těžké vyzbrojené. Jedním takovým vozidlem byl například pásový robot Uran-9. To je výrazně masivnější vozidlo, které má hmotnost zhruba 10 tun. V základu mělo být vyzbrojeno 30milimetrovým rychlopalným kanónem 2A72 s kadencí 350 až 400 ran za minutu, který má být spřažený 7,62mm kulometem (tj. kam míří hlavní kanón, míří i kulomet).
Tuto mohutnou hlavňovou výzbroj má doplňovat ještě deset řízených střel. Robot může údajně odpalovat dokonce různé typy střel: jak protitankové střely 9S120 Ataka, tak protivzdušné 9K33 Igla. Výzbroj lze různě kombinovat a doplňovat.
Robot je (nebo údajně má být vybaven) vším, co dnes potřebují moderní bojová vozidla. Má infračervené kamery, kamery pro noční vidění, laserový dálkoměr a tak dále a tak podobně. Má být nasazován na ozbrojený průzkum či palebnou podporu pěchoty.
Problém ovšem je, že jde podle všeho vlastně o systém koncepčně zastaralý, který se nedá označit za „autonomní vozidlo“. Nedokáže se na rozdíl od THeMIS sám pohybovat, musí být neustále řízen rádiem z velitelského stanoviště. Ve skutečnosti jde tedy o zbraň nepružnou a na moderní bojišti poměrně zranitelnou – spojení mezi operátorem a vozidlem lze například rušit či jinak přerušit.
Přesně to se ukázalo i při prvních zkouškách vozidla, které ruská armáda prováděla v Sýrii. Během nasazení v Sýrii vyšlo najevo, že v nízké zástavbě lze robota Uran-9 ovládat na vzdálenost jen 300 až 500 metrů. „Přesto i na tuto vzdálenost bylo zaznamenáno 17 případů krátkodobého (do jedné minuty) výpadku spojení a dva případy výpadku o délce 1,5 hodiny. Přitom rádiový dosah měl být (při přímé viditelnosti) až 4000 metrů,“ popsal tehdy některé potíže tohoto ruského vozidla server Armádní noviny.
I v Praze je estonské autonomní vozítko
Za vojenskými robotickými vozidly budeme zatím muset vyrazit za hranici České republiky, vareálu pražského Výstaviště v Holešovicích si ale můžete vyzkoušet jiný autonomní dopravní prostředek estonského původu.
Výstaviště se připojilo k projektu testování elektrických samořiditelných minibusů ve spolupráci s výzkumnou organizací PowerHUB, která technicky zajišťuje provoz minibusu estonské společnosti AuveTech.
Jízdy po trase v areálu Výstaviště budou k dispozici zatím až do konce srpna a jedná se i o prodloužení do září. K dispozici je osm míst pro stejný počet cestujících, vůz je také vybaven plošinou pro tělesně postižené cestující. Rychlost je podle toho, co jsme viděli při zkušební jízdě, omezena na maximálně 22 kilometrů za hodinu.
Vůz se po areálu pohybuje po předem zmapované trase, ale dokáže autonomně reagovat i na nečekané překážky: „Auto se dokážou pohybovat na zadané trase bez řidiče, vyhýbat se překážkám, nebo i sama zastavit v případě, že jim do cesty někdo nečekaně vběhne. Vůz je pro to vybaven nejen řadou kamer, ale i LIDARem, tedy laserovým radarem,“ řekl při zahájení provozu Toufik Dallal, ředitel akceleračních programů společnosti PowerHUB z.ú..
My ještě dodejme, že ve výbavě vozu je i normální radar. Přesto bude na palubě stále přítomen operátor, který bude počítač vozu „jistit“ a pomůže řešit situace, se kterými si algoritmy ještě neporadí.
Na okružní trasu ve spodní části Výstaviště můžete nastoupit na zastávce na prostranství u tzv. Bruselské (festivalové) brány ze Stromovky. Zkušební jízdu si lze objednat až do 31. 8., celý týden mezi 15tou a 20tou hodinou, vždy v 15minutových intervalech. Jízda je zpoplatněna, všechny informace jsou k dispozici na stránkách Výstaviště.
„Návštěvníci Výstaviště si mohou jízdu samořiditelným minibusem vyzkoušet jako jedni z prvních v Česku, což nás skutečně velmi těší. Výstaviště totiž vždy bylo a bude také místem pro prezentaci zajímavých technických novinek. Nejmodernější technologie navíc dokážou nejen zpříjemňovat život, ale také výrazně napomáhat k udržitelnému podnikání, které je samozřejmě jedním z našich cílů. Proto jsme uvítali nejen možnost spolupráce s PowerHUB, ale i možnost nabídnout tento zážitek jako další zajímavou atrakci našim návštěvníkům,“ komentuje unikátní projekt na Výstavišti Jan Stanko, člen představenstva. Zapůjčení minibusů podpořilo i hlavní město Praha.
„Jedná se o premiérový provoz těchto vozidel v Česku. Praha se tím řadí mezi další pokroková evropská města, která testují vymoženosti této nejmodernější mobilitní technologie a způsoby jejich integrace do sítě městské hromadné dopravy,” doplňuje Toufik Dallal.
(Úvodní foto:
