V jihoaustralském státě Victoria byl uveden do provozu první provoz na produkci zkapalněného vodíku, informovala agentura Reuters. Australsko-japonský projekt za 390 milionů USD je zaměřen na produkci vodíku z hnědého uhlí, jehož zásoby Austrálie nyní plánuje využívat jinak než doposud.
Cílem projektu je vytvořit první komplexní dodavatelsko-odběratelský řetězec, tedy nejen zajistit výrobu, ale také využití a odbyt pro produkt. Hlavním odběratelem by mělo být Japonsko.
Závod se nachází ve státě Victoria, kde se nachází čtvrtina známých světových zásob hnědého uhlí. Využívá technologie vyvinuté firmou firmy Kawasaki Heavy Industries, která v principu ovšem není v principu nijak nový: hnědé uhlí se v něm mění na palivové plyny. Zplynování uhlí se užívá již od 19. století, obvykle však výsledným produktem byl svítiplyn či energoplyn. Ale proces se využívá i k výrobě významné části průmyslově produkovaného vodíku.
Nový proces má jednu zásadní změnu v tom, že by měl mít negativní uhlíkovou bilanci. Při zplynování uhlí se totiž samozřejmě uvolňuje i uhlík. Ten by se však v tomto případě měl ukládat pod zem. Vodík bude v rámci provozu zkapalněn, a pak spotřebován v místě výroby, nebo (výhledově) dopraven k zákazníkům. Produkce této prototypové linky by měla dosahovat zhruba 70 kilogramů denně (což je vzhledem k nízké hustotě vodíku cca 8 000 m3 vodíku denně, nebo zhruba 1 m3 kapalného vodíku).
Uhelná velmoc hledá budoucnost
Projekt je také součástí snah australského byznysu (i státu) najít si nové místo v mezinárodním obchodu. Země má jednu z největších zásob uhlí na světě, a tuto surovinu také ve velkém exportuje, především na asijské trhy. Vodíkový experiment tedy je součástí australské strategie k „ozelenění“ světové energetiky.
Země také chce zřejmě částečně využit svých zkušeností a infrastruktury z obchodu se zkapalněným zemním plynem. Na tomto trhu je Austrálie světovou dvojkou. Znovu se orientuje hlavně na asijské trhy, které právě na zkapalněný plyn spoléhají ve větší míře než Evropa či USA.
O výrobě vodíku se dnes obvykle mluví spíše v sousvilosti s obnovitelnými zdroji. Při tom se má využívat jednoduššího procesu elektrolýze vody. OZE vyrábí elektřinu, která se pak v případě nedostatku poptávky v síti má využívat k rozkladu vody na kyslík a vodík.
