26. 09. 2022
|
emovio.cz logo

„Definitivní podoba“ úsporného tarifu nevydržela ani týden. Vláda slíbila víc

Hořák na zemní plyn (foto theilr, CC BY 2.0)
Hořák na zemní plyn (foto theilr, CC BY 2.0)

Česká vláda začíná „přitápet“ pod plány na omezení dopadu vysokých cen energií. Teprve minulý týden představená „definitivní podoba“ úsporného tarifu se bude také měnit.

Ceny elektřiny na konci minulého a začátku tohot týdne na krátko vystoupaly do výšin, které ukázaly zjevnou nemožnost v pokračování současného přístupu. Hodnotu 1000 eur za megawatthodinu přesáhly už na německé, francouzské i pražské burze. Cena české elektřiny v základním zatížení s dodávkou na následující rok se poprvé nad 1000 eur (zhruba 24 600 Kč) za megawatthodinu (MWh) dostala vůbec poprvé v pondělí 29. srpna.

Není to vysloveně „selhání trhu“, ten funguje v rámci nastavených pravidel správně. Ale protože zemní plyn je nedostatkové zboží, táhne elektřina vyrobená z této suroviny cenu všech ostatních zdrojů také nahoru. Kdo by prodával za méně než prodávají paroplynové elektrárny, v podstatě by tedy „okrádal sám sebe“.

Situace na trhu se po bouřlivém pátku a pondělí poněkud zklidnila (a ceny klesly), když evropští politici jasně daly najevo, že budou situaci řešit. Ovšem navzdory očekáváním některých komentátorů ceny začaly po krátkém propadu znovu růst. Nedostaly se sice (alespoň do okamžiku vydání) nad 1000 euro, vývoj na trzích ovšem jasně naznačuje, že růst cen není pouze výsledkem spekulací. Nedostatek plynu je reálný problém, který se bude muset nějakým způsobem řešit.

Nepochybně přijde nějaká cenová regulace. Ta trh „pokřiví“, bez zásahu státu si ovšem řada lidí nebude moci elektřinu dovolit a nepřežila by ani řada podniků. Zásah do trhu se bude řešit na evropské úrovni, čeští politici zatím alespoň slibují alespoň výraznější „lokální“ pomoc.

Až 10 tisíc?

Na tiskové konferenci ve středu ráno 31. srpna tedy ministr průmyslu Jozef Síkela (STAN) slíbil ještě týž den vládě navrhnout navýšení letošní pomoci domácnostem s cenami energií. A tedy změnit podobu úsporného tarifu, který vláda schválila a představila 25. srpna.

Podle tohoto návrhu měly v říjnu všechny domácnosti, které mají uzavřenou smlouvu s dodavatelem elektřiny, obdržet pomoc ve výši 2 000 nebo 3 500 korun podle tarifu. (Zároveň dojde na odpuštění poplatků za podporované zdroje energie (POZE), ale to není přímo součást úsporného tarifu.)

Podle propočtů vlády by tak o od letošního října až do konce příštího roku všechny domácnosti ušetřily zhruba 600 korun za každou spotřebovanou megawatthodinu elektřiny. Dodejme, že průměrná domácnost v Česku podle údajů energetiků spotřebuje zhruba 3 megawatthodiny ročně. U domácností, které nepoužívají elektřinu k vytápění, je to spíše kolem 1,5 megawatthodiny.

Další příspěvek z úsporného tarifu měl být u domácností zohledněn příští rok v únoru. Podpora měla být ve výši 400–2000 Kč podle tarifu na odběru elektřiny a 200–7 800 Kč podle spotřeby plynu.

Plán vlády byl kritizován ze všech stran jako příliš plošný: některým zákazníci se bez takové pomoci obejdou (majetní nebo ti, kdo mají ceny zafixované až příštího roku) a ti, kteří jsou postiženi nejvíce dostanou zase tak málo, že to jejich problém nevyřeší (třeba ti, kdo vytápí plynem či elektřinou a ještě k tomu byli u některého zkrachovalého dodavatele energií).

Byť zatím neznáme ještě přesné parametry návrhu, v první řadě půjde o navýšení původně plánované pomoci domácnostem. Vláda na pomoc občanům vyčlenila celkem 177 miliard korun (včetně tedy prostředků na odpuštění poplatku za obnovitelné zdroje).

První místopředseda STAN Lukáš Vlček uvedl, že představa hnutí je, aby letos podpora pro domácnosti dosáhla zhruba 10 tisíc korun. „Máme-li hovořit o prostředcích, které se promítnou do letošního státního rozpočtu, který nepochybně bude muset projít určitou revizí,“ uvedl.

Hejtman Libereckého kraje Martin Půta na twitteru uvedl, že STAN navrhuje zvýšit pomoc českým domácnostem v rámci úsporného tarifu z 4000 na 10.000 korun, původně navrhovaných 18 miliard se tak navýší na 54 miliard korun.

Vláda také uvádí, že pomoc se má údajně více zaměřit na zranitelné zákazníky. Prvním krokem má být urychlení definici takového zákazníků. Zjevně tedy nepanuje jasná shoda v tom, jak takové lidi a domácnosti identifikovat a najít.

Zatím také není jasné, jak velká část pomoci tedy bude vlastně adresná. Zdá se ovšem, že přes všechnu kritiku se v hlavních rysech zatím vládní strategie nemění, a do značné míry bude spoléhat na pomoc všem domácnostem, včetně těch, kdo mají cenu energií stále ještě zaručenou z dob před krizí.

Tarif kupodivu také neobsahuje žádnou složku, která by motivovala k úsporám, a tedy snížení celkové poptávky po energiích.

Jak by si pomoc představovali ekonomičtí poradci vlády

Jedním z těch, kdo podobu vládní pomoci kritizovali (byť nepřímo), byly i ekonomové ze skupiny NERV (Národní ekonomické rady vlády), tedy poradního orgánu české vlády pro mimořádné situace.
Přišli s vlastními nápady, které by měly být účinnější i levnější (zde v PDF). Základní cíle a metody v pomoci se zvládáním cen energií NERV shrnuje do následujících bodů
● Co nejvíce využívat již zavedené nástroje daňové a dávkové politiky, aby znamenala pro cílové skupiny podporu dlouhodobější, nikoli jednorázovou.
● Být zaměřena na nejvíce ohrožené části populace – samostatně žijící a nízkopříjmové důchodce, domácnosti s dětmi s nižšími příjmy. Tedy širší skupinu zhruba třetiny nejvíce ohrožených domácností
● Motivovat ke snižování spotřeby energií či alespoň nemotivovat k jejímu zvýšení.
● Omezovat fiskální dopady a pro-inflační efekty zacílením na nejohroženější domácností. U středně a vysoko-příjmových skupin obyvatel používat efektivnější formy podpory (např. asistence s úpravou energetické náročnosti domů atd.).
● Z pohledu nákladnosti být posuzována v kontextu veřejných rozpočtů jako celek, ne parciálně. Jejich efektivitu srovnávat se zavedenými či konstruovanými plošnějšími opatřeními (např. energetický tarif; případná další výplata podpory 5 000 Kč; výrazné zvýšení rodičovského příspěvku). Při posuzování nákladů a výnosů přesahovat horizont fiskálního roku a brát v potaz i pozitivní efekty, které se dostavují až se zpožděním let.
NERV se údajně snažil, aby šlo o „rychle realizovatelná, ale systémová opatření, která by pomohla nejvíce ohroženým skupinám obyvatel čelit inflaci a nárůstu cen energií v zimě 2022/2023 a následujících měsících.“ Cílem doporučených opatření je co nejvíce využívat již zavedené nástroje, ať už daně nebo dávky. A zároveň se zaměřit na nejvíce ohrožené skupiny obyvatel, tím snížit nákladnost opatření (a také pro-inflační efekt). Více si můžete přečíst v tomto článku.

Vládě také předloží návrh na urychlené založení státního obchodníka s energiemi, který by mohl pomoci s nákupem energií například pro kraje nebo nemocnice. To je pouze dílčí problém celé krize, ale samozřejmě palčivý. Ani nemocnice, ani samospráva nemůže reagovat tak pružně jako soukromé firmy – a také nemohou své provozy úplně zavřít. Většina samospráv a celá řada nemocnic má nasmlouvané energie do konce tohoto roku.

„My vítáme slova, která tady zazněla od pana ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely. Je tady potřeba říct, že bez pomoci státu by byly ohroženy veřejné služby v této zemi,“ řekl hejtman Libereckého kraje Martin Půta pro agenturu ČTK.

Například Středočeský kraj nemá podle hejtmanky Petry Peckové (STAN) nakoupené energie na příští rok pro kraj, krajské organizace ani krajské nemocnice. V loňském roce utratil Středočeský kraj za energie 295 milionů korun, na příští rok nyní počítá s 550 miliony korun, připraveno má ale až 800 milionů. Pecková pro ČTK uvedla, že když si kraj nechal 9. srpna dělat nabídku na veškeré potřebné energie, zaplatil by za ně 1,6 miliardy korun.

Jak pomoc průmyslu

Stejně bolavou otázkou bude, jak pomoci jádru českého hospodářství, tedy průmyslu. Jozef Síkela (za STAN) chce zavést program kompenzací pro firmy ze zpracovatelského průmyslu. Náklady odhaduje na 25 až 28 miliard korun, uvedla agentura ČTK. První návrh pomoci chce vládě předložit v příštích týdnech.

Náhrady si budou moci podle Síkely nárokovat podniky, které prokážou provozní ztrátu kvůli vysokým cenám energií. „Budeme kompenzovat až 30 procent způsobilých nákladů u normálních firem, až do 50 procent u energeticky náročných a do 70 procent způsobilých nákladů u zvláště energeticky náročných provozů,“ uvedl Síkela.

Zavést pomoc umožňuje dočasný krizový rámec, který Evropská komise představila na konci března. Síkela uvedl, že maximální výše podpory bude podle něj dva miliony eur (asi 49,1 mil. Kč).

Síkela dále uvedl, že jeho úřad připravil několik variant kompenzací. Ministerstvo podle něj uvažovalo například o náhradách za plyn pouze pro sklářský a keramický průmyslu. Nakonec ale Síkela zvolil širší okruh příjemců a kompenzace za elektřinu i plyn.

Ministr si dnes neodpustil i jednu štiplavou poznámku směrem k českému průmyslu, jak si všiml například server iRozhlas. Ten jen podle něj ohledně cen energií zranitelný kvůli podcenění energetických úspor a účinnosti. „Ekonomika spotřebuje na jednu korunu HDP dvakrát více energie, než je průměr v Evropské unii,“ řekl ministr. Hůře je na tom v celé unii podle něho jen Bulharsko.

Profesní organizace dlouhodobě vládu vyzývaly k využití dočasného krizového rámce. Hospodářská komora dnes uvedla, že do konce roku plánuje kvůli drahým energiím propouštět 18 procent firem, v případě velkých podniků nad 500 zaměstnanců rozdá výpovědi až 27 procent společností. Jedná se přitom především o firmy ze zpracovatelského průmyslu a stavebnictví.

Proč je elektřina tak drahá?

Náklady většiny elektráren na výrobu samozřejmě ani zdaleka nedosahují 1000 eur na MWh. Jak ve svém skvělém textu vysvětluje server faktaoklimatu.cz (zájemcům doporučujeme), elektřinu ovšem v danou chvíli vyrábějí ty nejlevnější elektrárny, které jsou dohromady schopny uspokojit poptávku – tedy ty, které nabídnou nejnižší cenu. Ale skutečná cena elektřiny na trhu se určuje podle NEJDRAŽŠÍHO z těchto nejlevnějších zdrojů. Tedy elektřina se prodává za cenu, za kterou elektřinu vyrábí ten poslední (nejdražší) zdroj, který je ještě potřeba k uspokojení poptávky.

Jako první se k uspokojení poptávky využívají ty zdroje, které produkují elektřinu nejlevněji (tzn. podávají nejnižší cenové nabídky). Když je poptávka vyšší, než kolik mohou tyto levné zdroje pokrýt, využívají se dražší a dražší zdroje – dokud není poptávka uspokojena. Naopak při snižování poptávky po elektřině se nejdražší zdroje přestávají využívat jako první. Tomuto seřazení zdrojů podle ceny se v angličtině říká merit order.

Výslednou cenu elektřiny obdrží všechny právě vyrábějící elektrárny – i ty, které měly nižší nabídkovou částku. Tím trh motivuje elektrárny nabízet elektřinu za nejnižší možné ceny (kdyby nabídly vyšší, posunou se v merit order a jejich služby nemusí být vůbec využity), zároveň elektrárny většinou dostanou vyšší částku, ze které pak mohou generovat provozní zisk. Celkově to tedy znamená, že čím vyšší je poptávka po elektřině, tím více se musí zapojovat dražší a dražší zdroje, což navyšuje cenu elektřiny pro celý trh.

V danou chvíli je na evropském trhu sice dost relativně levných zdrojů, ale ty dohromady nevyrábí dost, aby uspokojily všechnu poptávku. Pokud se nějak spotřeba výrazně nesníží (nebo se nestane nějaká zázrak), budou muset část poptávky pokrývat (i výhledově) plynové elektrárny. Plyn prostě není, a největší dodavatel do Evropy, tedy Rusko, jasně dává najevo, že tato situace mu přesně vyhovuje.

Teplárny mohou spalovat nejen plyn

Dalším nový krok vlády se týká tepláren, které budou velmi pravděpodobně mít potíže se zajištěním dodávek zemního plynu. Ministerstvo průmyslu a obchodu od 5. září vyhlásí takzvané předcházení stavu nouze v teplárenství, oznámila vláda po svém zasedání podle ČTK. Tento krok umožní teplárnám topit za využití jiných paliv, než je zemní plyn, aniž budou čelit sankcím či zdlouhavým povolovacím procesům.

„Teplárny se mohou už nyní začít zásobovat uhlím, lehkými topnými oleji a dalším palivem a budou mít jistotu, že ho v zimě využijí,“ řekl premiér Fiala. Tato paliva podle něj nesplňují aktuální emisní standardy, ale dostatek plynu a elektřiny je nyní prioritou. „Opatření má také podstatný význam pro naše úspory plynu, kterého není v Evropě kvůli ruské politice nazbyt,“ dodal premiér.

Vyhláška počítající s vytápěním budov na nižší teploty nevstupuje v platnost s vyhlášením předcházení stavu nouze v teplárenství, řekl ministr Síkela. Co se týče zmíněné vyhlášky, ministerstvo průmyslu vypořádává připomínky vzešlé z meziresortního řízení.

Podle původního návrhu by vyhláška o pravidlech pro vytápění začala platit právě v případě vyhlášení předcházení stavu nouze nebo stavu nouze v teplárenství. Například v obývacích pokojích by podle ní lidé měli topit na 18 stupňů Celsia místo dosavadních 20 stupňů, koupelny by měli nově vytápět na 19 místo 24 stupňů Celsia.

Ruská energetická zbraň v číslech

V roce 2020 bylo Rusko druhým největším producentem zemního plynu po Spojených státech. Vytěžilo zhruba 637 miliard m3. Na vývoz šla více než třetina, zhruba 240 miliard m3. Zhruba 90 procent tohoto množství šlo do Evropy, a to téměř výlučně prostřednictvím stávajících plynovodů.

Ruská vláda usiluje o to, aby se stala globálním dodavatelem zemního plynu; v roce 2020 schválila svůj nejnovější plán energetické politiky, který upřednostňuje rozvoj a diverzifikaci vývozu energie a usiluje o výrazné zvýšení investic do zkapalněného zemního plynu (LNG), zejména v arktické oblasti. Konkrétně v případě zemního plynu je cílem strategie zvýšit vývoz LNG na úroveň nad 120 miliard m3, a pak až na 300 miliard m3 v roce 2035. Zvýšení kapacity vývozu LNG by Rusku umožnilo konkurovat na exportních trzích mimo Evropu.

Závislost Evropy na dodávkách ruského plynu se v posledním desetiletí zvýšila. Spotřeba zemního plynu v regionu zůstala v tomto období celkově zhruba stejná, ale těžba klesla o třetinu a rozdíl vyrovnal zvýšený dovoz. Podíl dodávek ruského plynu zvýšil z 25 % celkové poptávky po plynu v regionu v roce 2009 na zhruba 32 % v roce 2021.

Rusko bylo také v posledních letech zároveň třetím největším světovým producentem ropy za Spojenými státy a Saúdskou Arábií. V lednu 2022 činila celková produkce ropy v Rusku 11,3 milionů barelů denně (mb/d). Pro srovnání, celková produkce ropy v USA činila 17,6 mb/d, zatímco v Saúdské Arábii se těžilo 12 mb/d.

Přibližně 60 % ruského vývozu ropy směřuje do zemí OECD a dalších 20 % do Číny. V listopadu, což je poslední měsíc, za který jsou k dispozici oficiální měsíční statistiky o ropě, dovezla Evropa z Ruska celkem 4,5 mb/d ropy (34 % celkového dovozu). Země OECD Asie a Oceánie dovezly v listopadu z Ruska celkem 440 tis. mb ropy (5 % celkového dovozu), zatímco země OECD Severní a Jižní Amerika 625 tis. mb (17 % celkového dovozu).

Prostřednictvím systému Družba dodává do Evropy zhruba 750 kb/d. Bezprostředně ohroženo je denní dodávky zhruba čtvrt milionu barelů ruské ropy, které putují přes Ukrajinu jeho jižní větví. Z ní jsou přímo zásobovány Maďarsko, Slovensko a Česká republika.

Největším jednotlivým odběratelem ruské ropy je Čína. V roce 2021 odebírala v průměru 1,6 mb/d ropy. Zhruba polovinu dodávaly do země ropovodní, druhá polovina putovala po moři. Rusko je rovněž významným dodavatelem ropy do Běloruska, Rumunska a Bulharska a produktů do většiny zemí bývalého Sovětského svazu včetně Ukrajiny.

(Úvodní foto Hořák na zemní plyn / foto theilr, CC BY 2.0)

Podobné články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Oblíbené články

Témata