26. 09. 2022
|
emovio.cz logo

Úsporný tarif je málo. Jak by měla česká vláda pomáhat podle ekonomů z NERV

Měřák (foto Projekt_Kaffeebart/Pixabay)
Měřák (foto Projekt_Kaffeebart/Pixabay)

Česká vláda představila svou „konečnou podobu“ úsporného energetického tarifu. Ekonomům, kteří vládě mají radit v rámci skupiny NERV, se ovšem tento způsob nezdá. A přišli s vlastními nápady, které by měly být účinnější i levnější.

Národní ekonomická rada vlády (NERV) je dočasným pomocníkem české vlády. Vznikl během krize v letech 2008 a 2009. Naposledy pak „ožil“ v květnu letošního roku, aby české vládě radil s řešením dopadů války na Ukrajině.

Tou poslední otázkou, které se NERV věnoval, je zdražování energií a hledání způsobů, jak pomoci Čechům tento cenový šok zvládnout. Na konci minulého týdne, konkrétně ve čtvrtek 25. srpna, se kvůli tomu sešel i s českou vládou. Ta má vlastní strategii, založenou na primárně na tolik diskutovaném „úsporném tarifu“.

Nevíme, jaká byla nálada na setkání, ale těžko si představit, že by obě strany souzněly. NERV si zjevně ideální řešení problému představuje jinak, než jak ho stát provádí. Jasně to dokládá dokument z dílny této expertní skupiny zveřejněný na stránkách vlády (zde v PDF). Co by tedy navrhovali ekonomové z rady a jak se jejich myšlenky liší od postupu státu? Pojďme se na to podívat podrobněji. Na začátek ovšem zrekapitulujme situaci.

Velmi drahý rok

Současná energetická krize je v podstatě ryze evropskou záležitostí: světový trh je poměrně stabilizovaný. Ovšem Evropa byla zařízena na dovoz levného ruského plynu stávajícími plynovody – a právě jeho dodávky jsou v tuto chvíli velmi omezené a výhledy na další měsíce nejisté.

Problémy přitom ještě nedosáhly svého vrcholu, největší obavy panují z letošní zimy, ovšem  v peněženkách Čechů už je tlak znát. Jak uvádí NERV na základě údajů z průzkumu Život k nezaplacení, české domácnosti dnes v průměru vydávají na bydlení (nájmy, energie, hypotéky, poplatky) o více než 2000 Kč více než v listopadu 2021. Absolutní nárůst je řádově srovnatelný u většiny typů domácností. Kvůli tomu se výrazně zvyšuje relativní zatížení domácností chudých a seniorů (zejména samostatně žijících).

Zastoupení domácností, které z měsíčního příjmu neušetří ani 500 Kč, vzrostlo z 20 na 34 % (v rámci toho 8 % reportuje vyšší měsíční výdaje než příjmy a 26 % má výdaje na úrovni příjmů). Zastoupení takto nestabilních domácností narostlo opět mezi nízkopříjmovými, seniory a nájemníky.

Výdaje domácností na energie podle průzkumu Život k nezaplacení (data Česko 2022: Život k nezaplacení, PAQ Research a ČRo)
Výdaje domácností na energie podle průzkumu Život k nezaplacení (data Česko 2022: Život k nezaplacení, PAQ Research a ČRo)

Česká vláda nakonec reagovala na situaci tzv. úsporným tarifem, jehož „definitivní podobu“ schválila 25. srpna. Na ty vláda chtěla vynaložit během tohoto a příštího roku zhruba 30 miliard korun.

Podle tohoto návrhu obdrží v říjnu všechny domácnosti, které mají uzavřenou smlouvu s dodavatelem elektřiny, pomoc v podobě příspěvku z úsporného tarifu ve výši 2 000 nebo 3 500 korun podle tarifu. Zároveň dojde na odpuštění poplatků za podporované zdroje energie (POZE).

Podle propočtů vlády od letošního října až do konce příštího roku všechny domácnosti ušetří zhruba 600 korun za každou spotřebovanou megawatthodinu elektřiny. Dodejme, že průměrná domácnost v Česku podle údajů energetiků spotřebuje zhruba 3 megawatthodiny ročně. U domácností, které nepoužívají elektřinu k vytápění, je to spíše kolem 1,5 megawatthodiny.

Další příspěvek z úsporného tarifu bude u domácností zohledněn příští rok v únoru. Podpora by se měla být ve výši 400–2000 Kč podle tarifu na odběru elektřiny a 200–7 800 Kč podle spotřeby plynu. Do konce příštího roku dojde na odpouštění poplatků za podporované zdroje.

Poradcům se vládní plán nezdá

Ekonomická rada na vládním návrhu vidí zjevně celou řadu problémů, a de facto navrhuje hodit ho z velké části do koše. V tom samozřejmě není sám, podobné plošné opatření má řadu oponentů, kteří mimo jiné zdůrazňují, že potřebným pomůže jen málo.

NERV tedy Místo toho předkládá návrh „balíčku“ jiných opatření. Snažila se podle svých slov, aby šlo o „rychle realizovatelná, ale systémová opatření, která by pomohla nejvíce ohroženým skupinám obyvatel čelit inflaci a nárůstu cen energií v zimě 2022/2023 a následujících měsících.“

Cílem doporučených opatření je co nejvíce využívat již zavedené nástroje, ať už daně nebo dávky. A zároveň se zaměřit na nejvíce ohrožené skupiny obyvatel, tím snížit nákladnost opatření (a také pro-inflační efekt). A v neposlední řadě by na rozdíl od původního vládního návrhu měla údajně motivovat k uvážené spotřebě energií.

Detailům se ještě budeme věnovat, v zásadě jde ovšem o úpravu výše u příspěvku na bydlení, přesnější zacílení energetického tarifu, valorizaci výše přídavku na děti, podporu nízkopříjmových seniorů pobírajících důchod, větší daňové zvýhodnění zaměstnanců s nejnižšími příjmy a celkové zlepšení informovanosti veřejnosti.

Jak uvádí NERV, jeho návrh by samozřejmě znamenal nějaké náklady na veřejné rozpočty; jinak řečeno v české situaci by vedl k dalšímu zvýšení rozpočtových deficitů. Takže by se určitě ještě mělo jednat o přesných „parametrech“, tedy o kolik se budou zvyšovat případné přídavky, limity atd.

Jaký přesný by byl dopad balíčku by pak záleželo především na tom, kolik z něj by se realizovalo. Celkový krátkodobý dopad na současný státní rozpočet se podle NERV může pohybovat mezi 6 miliardami korun (maximalizace všech opatření a omezení nákladů energetické tarifu o 20 mld.) až úsporou 13 mld. Kč (minimální verze všech opatření a omezení nákladů energetického tarifu o 25 mld.).

Orientační výpočet nákladů opatření navrhovaných radou NERV na zmírnění dopadů energetické chudoby (autor NERV)
Orientační výpočet nákladů opatření navrhovaných radou NERV na zmírnění dopadů energetické chudoby (autor NERV)

V bodech

Základní cíle a metody v pomoci se zvládáním cen energií NERV shrnuje do následujících bodů

● Co nejvíce využívat již zavedené nástroje daňové a dávkové politiky, aby znamenala pro cílové skupiny podporu dlouhodobější, nikoli jednorázovou.

● Být zaměřena na nejvíce ohrožené části populace – samostatně žijící a nízkopříjmové důchodce, domácnosti s dětmi s nižšími příjmy. Tedy širší skupinu zhruba třetiny nejvíce ohrožených domácností

● Motivovat ke snižování spotřeby energií či alespoň nemotivovat k jejímu zvýšení.

● Omezovat fiskální dopady a pro-inflační efekty zacílením na nejohroženější domácností. U středně a vysoko-příjmových skupin obyvatel používat efektivnější formy podpory (např. asistence s úpravou energetické náročnosti domů atd.).

● Z pohledu nákladnosti být posuzována v kontextu veřejných rozpočtů jako celek, ne parciálně. Jejich efektivitu srovnávat se zavedenými či konstruovanými plošnějšími opatřeními (např. energetický tarif; případná další výplata podpory 5 000 Kč; výrazné zvýšení rodičovského příspěvku). Při posuzování nákladů a výnosů přesahovat horizont fiskálního roku a brát v potaz i pozitivní efekty, které se dostavují až se zpožděním let.

Představme se jim ještě podrobněji jeden po druhém (byť ne ve stejném pořadí, které zmiňuje NERV).

Lepší „úsporný tarif“

Jak jsme uváděli, současný úsporný energetický tarif s cenovkou zhruba 30 miliard korun směřuje k plošným slevám pro všechny typy domácností, a to podle tarifu energií. V případě plynu progresivně podle výše spotřeby. Plošné přidání všem pomůže potřebným málo a málo motivuje k úsporám energií.

Podle NERVu by ideální úsporný tarif měl primárně směřovat ke snížení ceny základní spotřeby – tedy postarat se, aby se minimální cena za vytápění nezvedla nad možnosti velké části obyvatel. Ovšem zároveň by měl udržet „motivaci“ k energetickým úsporám, které s vyšší cenou přichází.

V neposlední řadě by měl také snížit tlak na dávkový systém, a to větším zacílením na ty, kdo pomoc opravdu potřebují. Toto lepší „zacílení“ tarifu by mohlo umožnit, aby v případě potřeby mohly pokračovat i do topné sezóny 2023/24–a také tomu, aby celkově nebyl pro stát tak nákladný.

Experti tedy chtějí zaměřit úsporný tarif na ohrožené cílové skupiny. Kdo to je, máme poměrně dobrou představu na základě průzkumů: je to cca 24-35 % domácností, které jsou vysoce zasaženy výdaji na bydlení domácnosti a mají měsíční výdaje srovnatelné či vyšší než příjmy.

Mělo by jít z drtivé části o naše spoluobčany, o kterých stát ví, že mají ekonomické problémy, protože už nějakou pomoc potřebovali či potřebují. Cílený energetický tarif může fungovat po vzoru Velké Británie, která zvolila právě takový postup – vytipovat potřebné na základě údajů o dávkách.

Český stát s takovým „provazováním databází“ má dlouholetý problém, ale podle NERVu nejde o úkol řešitelný. Cílit by se mohlo například na domácnosti, které:

  • pobírají či v definované minulosti pobíraly příspěvek na bydlení, NEBO
  • pobírají či pobíraly přídavek na děti, NEBO
  • nevyčerpají slevu na děti, která přechází do daňového bonusu, NEBO
  • jde o důchodce s vdovským důchodem (samostatně žijící) či velmi nízkým důchodem (pod XX tisíc Kč)

Experti také radí změnit plán na odpouštění příspěvků na OZE. Navrhují progresivní odpuštění, protože to je drahé a nemotivuje k omezování spotřeby. Podle jejich návrhu by se mohly odpouště příspěvky na OZE za první 2-3 MWh spotřeby, ale nad ně je platit ve stejné či vyšší míře. Případně jiné snížení distribučních poplatků, DPH za první MWh odebrané elektřiny / plynu.

Kdy by to mohlo být?

Příprava do konce roku 2022, realizace od 1. 1. 2023 (do té doby plošný tarif pro všechny)

Kolik by to stálo?

Za předpokladu stejné výše průměrné podpory a zaměření tarifu jen na 35 % populace lze podle NERVu očekávat snížení výdajů na úsporný tarif a podporu teplárenství ze 37 na cca 13 miliard Kč (úspora 24 miliard Kč). Omezení nákladů odpuštění poplatků OZE z 23 na 10 až 15 miliard Kč dle nastavení (úspora 8 až 13 miliard). Část těchto prostředků lze investovat do vyšší výhodnosti sociálního tarifu či jeho delšího trvání. Tyto částky platí, pokud by zmíněný pravidla platila od začátku fungování opatření. Pokud budou platit po dobu ⅔ trvání fungování opatření (od 1. 1. 2023) mohou se celkově ušetřené náklady pohybovat mezi 20 až 25 miliardami Kč.

Zvýšit strop

Dalším kritizovaným bodem je výše „stropu“ pro spotřebu energií, takzvaného „normativu“. Ten tedy shora (proto „strop“) omezuje, kolik je stát lidem ochoten na bydlení přispívat. Normativy na bydlení určují maximálně uznatelnou výši nákladů na bydlení v příspěvku na bydlení a vstupují do výpočtu nezabavitelného minima v exekucích.

Současné normativy na bydlení se pro domácnosti bydlící v nájmu či podnájmu pohybují od 6 746 Kč (jednočlenná domácnost v obci do 10 tisíc obyvatel) po 22 495 Kč (čtyřčlenná domácnost v Praze). Jejich výši můžete podrobněji prozkoumat v této kalkulačce.

Podle NERVu přes žádoucí změny v příspěvku na bydlení v lednu 2021 zůstávají v této oblasti tři hlavní nedostatky.

Prvním je nerovnost podle typu domácnosti. Podle analýzy dat z průzkumu „Život k nezaplacení“, má zhruba 70 % jednočlenných domácností v nájmech/podnájmech má už nyní vyšší uznatelné náklady, než kolik připouští „normativ“ – už nyní tedy rozhodně platí více, než je podle úředních tabulek „přípustné“.

U více než poloviny potenciálních žadatelů normativ podstatně stropuje uznatelné výdaje a tím i příspěvek (o více než 1 000 Kč). U tří- a čtyřčlenných domácností normativy mnohem více odpovídají reálným výdajům domácností.

Část domácností tak vlastně nemůže žádný příspěvek čerpat, protože podporu výrazně sníženou (nebo zcela „vynulovanou“) nastavením normativů. To je asi jeden z důvodů, proč příspěvek na bydlení čerpá cca 4 % domácností, ačkoli nárok má odhadem zhruba 20 %.

NERV kritizuje i nastavení podle „stropu“ velikosti obce – normativ je vyšší např. v Karviné a Ústí nad Labem, než v bohatších obcích kolem Prahy (Běchovice, Černošice). Nerespektuje tedy reálnou cenu nájmů. V chudých oblastech může i motivovat k obchodu s chudobou, protože normativ je vlastně vyšší než reálné náklady na bydlení. V bohatých menších obcích a městech stropováním omezuje podporu tak, že příspěvek na bydlení neplní svou deklarovanou funkci.

Normativy také neberou v potaz inflaci. Jak jsme viděli, růst cen energií, nájmů a hypoték od listopadu 2021 zvýšil celkové měsíční náklady bydlení u průměrné domácnosti o více než 2000 Kč. Do konce roku 2022 lze očekávat další růst. To se projevuje zastaráváním normativů, které nestačí valorizovat jen zpětně – lidé, kteří dávky čerpají nemívají rezervy, do kterých by mohli sáhnout.

NERV tedy v první řadě navrhuje zvýšit normativy zejména jedno a dvoučlenným domácnostem (jde zejména o důchodce). Míra navýšení vychází ze záměru státu – tedy zda chce nastavit normativy jako průměrné uznatelné výdaje v dané skupině, či stropováním omezit jen uznávání velmi vysokých výdajů (např. horních 20 %). U vícečlenných domácností a domácností ve vlastnickém bydlení normativy více odpovídají standardním výdajům.

Experti z NERVu také navrhují připravit reformu výpočtu normativů, aby zohledňovaly velikost domácnosti a odhadované “náklady” v regionu, nikoli velikost obce. Lze udělat diferenciací do dvou typů regionů (Praha + okolí a Brno; zbytek) či tří typů regionů (Praha Brno, středně nákladné, méně nákladné). To by podle nich mohlo vést ke stagnaci či mírnému snížení normativů ve velkých chudých městech, která jsou často nad reálnými náklady na bydlení, ale ke zvýšení normativů v těch částech ČR, kde jsou reálně vyšší nájmy. (Pro tuto reformu je nutno vytvořit cenovou mapu nájmů.)

Kdy by to mohlo být?

Bod 1 (zvýšení normativů u 1-2členných domácností): okamžitě.

Bod 2 (celková reforma): nutná detailnější příprava pro platnost od 1. 1. 2023.

Kolik by to stálo?

Bod 1: 1,5 až 2,5 miliardy Kč ročně.

Bod 2: dle přípravy, může se jednat i o optimalizaci s celkově nulovým fiskálním dopadem.

Když jste u toho…

Další NERVem navrhované kroky přímo s cenami energie nesouvisejí, ale jde ve všech případech o kroky směřující ke zlepšení ekonomické situace nízkopříjmových skupin, kdo jsou dopadem cen zasaženy nejvíce.

Prvním je rozšíření okruhu těch, kdo nějakou pomoc od státu vůbec dostanou. V České republice je proti průměru EU vyšší míra nevyužívání dostupných dávek a podpor (Eurofond 2015). Příspěvek na bydlení využívá cca jen 20 až 30 % domácností s nárokem. Rozšíření nároku na přídavky na dítě v minulém roce mělo zdvojnásobit počet domácností čerpajících tuto dávku, čerpání se však meziročně prakticky nezměnilo.

Český sociální systém se tedy zdá štědrý na papíře, v praxi ale cestu k získávání dávek velmi komplikuje. Což v situaci tak mimořádné, jaká je dnes, pak představuje veliký problém pro všechny, kdo vinou okolností před sebou reálně mají hrozbu zimy bez topení.

NERV proto – rozhodně ne poprvé – volá po zjednodušení systému dávek. Například digitalizaci klíčových dávek a vytvořením online online pomoci. Třeba v podobě nějaké kalkulačky, které by pak žadatele rovnou dovedla tam, kam potřebuje.

Už po x-té se také v materiálu objevuje návrh na snížení administrativní náročnosti a nejistoty u dávek, například v případě příspěvku na bydlení.

NERV také vládě navrhujme jednorázovou valorizaci přídavku na děti. Ten dobře cílí na dnes velmi zasaženou skupinu, tedy nízkopříjmové rodiny s dětmi. Pokud by však dnes měla být reálná hodnota základní výměry příspěvku stejná jako v roce 2008, musel by být o cca 16 % nominálně vyšší. Pokud by měl být zachován jeho podíl na průměrné mzdě v ekonomice, musel by dnes být vyšší o 30 %. Růst této dávky tedy zjevně začal opravdu dramaticky pokulhávat za inflací.

Pár stovek navíc?

Roli by mohla sehrát i úprava daní. Od začátku bylo jasné, že zrušení superhrubé mzdy pomáhá zaměstnancům s vysokými příjmy, kteří drahé energie zvládnou bez velkých potíží. Na druhé čísti spektra je situace odlišná: Česká republika má relativně velkou míru daňové a odvodové zátěže nízkopříjmových zaměstnanců.

Podle NERVu srovnání se sedmi referenčními zeměmi z našeho okolí a Západu ukazuje, že máme nadprůměrnou zátěž zaměstnanců pobírajících méně než 50 % průměrné mzdy či méně. Zatížení průměrných mezd či dvojnásobku průměrných mezd je v Česku srovnatelné se zahraničím. Výrazně se pak odlišujeme výrazně menším zatížením OSVČ.

Jedním z důvodů výrazného zatížení zaměstnanců s nejnižšími příjmy je nemožnost vyčerpání některých slev – například slevy na poplatníka, na školkovné, odpočty úroků z hypoték apod. – a to kvůli relativně nízké sazbě daně z příjmu, která je slevami u nízkopříjmových sice vynulována, ale zatížení se orientuje do sociálních a zdravotních odvodů, kde se slevy neaplikují (naopak existují povinná minima odvodů).

NERV proto navrhuje rychle umožnit převod slevy na poplatníky (popřípadě i školkovného) do daňového bonusu. Chudým by to zvýšilo čistý příjem a mohlo by to mít i řadu dalších pozitivních dopadů, včetně třeba omezení šedé ekonomiky.

Další probíranou možností je navyšování základní složky důchodů. Problémem současné mimořádné valorizace je, že nezvyšuje základní složku důchodu (3 900 Kč), ale jen procentuální / zásluhovou složku. Pomáhá tak více vysokopříjmovým důchodcům. Například důchody ve výši 40 tisíc Kč budou v září 2022 valorizovány o 4,7 % a důchody ve výši 10 000 Kč jen o 3,2 %.

Na jedné straně tak roste počet důchodců, kteří z důchodu mohou spořit. Přitom zároveň přibývá počet důchodců, které mají výdaje shodné či vyšší než měsíční příjmy a jsou tedy akutně ohroženi. Chtělo by se říci, že i mezi důchodci se dnes z obou stran ořezává „střední třída“.

Posledním NERVem zmíněným krokem by mělo být dočasné prominutí plateb za vzdělávací služby a volnočasové aktivity. To by mělo údajně krátkodobě pomoci rodinám nejvíce zasažených inflací a energetickou krizí a zajistit, že nebudou hledat úspory v těchto oblastech, které mají pro jejich děti a jejich budoucnost velký význam a „vysokou přidanou hodnotou“.

(Úvodní foto: Měřák / foto Projekt_Kaffeebart/Pixabay licence)

Podobné články

1 komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Oblíbené články

Témata