Tancem se lze nejen ohřát, ale i vytápět. Pokud dostanete dotaci

Známý taneční klub v Glasgow se rozhodl využít energie svých návštěvníků. Ukládá ji do podzemní baterie, ve které vydrží měsíce.

V době před pandemií vakcín, kdy se uzávěry protahovaly, se v médiích objevily ódy na ztracené radosti tanečního parketu. Vzpomínky na propocené noci v přeplněných klubech zachycovaly mnohé z toho, co nám Covid vzal: komunitu, svobodu a fyzickou blízkost.

Když se omezení začala uvolňovat, staly se hemžící se taneční parkety symbolem zotavení po celém světě. V SWG3 – uměleckém centru ve skotském Glasgow, kde se konají jedny z největších tanečních večírků ve městě – se v létě a na podzim roku 2021, ještě před příchodem varianty Omicron, lístky na klubové noci velmi čile prodávaly.

„Zájem o tyto akce byl silnější než kdy jindy, a to díky tomu, jak dlouho jsme si museli podobné zážitky odepřít,“ řekl pro NY Times Andrew Fleming-Brown, výkonný ředitel SWG3. „Chyběl nám ten sdílený zážitek z tělesného tepla, kdy jsme byli pohromadě v plném sále.“

Co kdyby uvolňující zážitek na tanečním parketu mohl být dobrý nejen pro tělo a duši, ale i pro planetu? Tento měsíc začnou SWG3 a poradenská společnost TownRock Energy, která se zabývá geotermální energií, instalovat nový systém vytápění a chlazení z obnovitelných zdrojů, který využívá tělesné teplo tančících návštěvníků klubů.

To by mělo v důsledku snížit celkovou produkci uhlíku společnosti SWG3 o 60 až 70 procent. A nemusí se to týkat jen jí. TownRock a SWG3 nedávno založily společnost, která má pomáhat dalším prostorám pro pořádání akcí zavádět podobné technologie.

Šťastné seznámení

Townsenda a Fleming-Browna seznámil v roce 2019 společný přítel poté, co Fleming-Brown projevil zájem o to, jak by SWG3 mohla využívat nízkouhlíkové zdroje energie. Jednatřicetiletý Townsend je pravidelným návštěníkem klubové scény a na místě byl již několikrát. V té době přicházelo do SWG3 více než 250 tisíc lidí ročně, uvedla Flemingová-Brownová. Townsend ze své zkušenosti věděl, jak doslova „nažhavené“ takové davy mohou být.

Mnoho geotermálních energetických projektů zahrnuje hluboké vrty, které využívají přirozené teplo země (které v důsledku zhruba z poloviny vzniká rozpadem radioaktivních prvků v hlubinách Země, takže jde v důsledku alespoň částečně o teplo jaderné). Jejich hloubení však může být neúměrně nákladné. „Geotermální vrt by nás vyšel na miliony liber,“ řekl Townsend novinářům. „Místo toho jsme si řekli, proč neshromažďovat teplo, které už máte u svých zákazníků, a pak ho využít k ukládání v zemi?“

Lidské tělo v klidu produkuje asi 100 wattů energie. Namáhavý tanec může tento výkon znásobit pětkrát nebo šestkrát. Taneční parkety v nočních klubech tedy jsou z podstaty velmi dobrým zdrojem tepla.

Pro zachycení této energie na SWG3 vyvinula společnost TownRock aplikaci pro již rozšířenou technologii: tepelné čerpadlo. Jedním z nejběžnějších tepelných čerpadel je chladnička, která udržuje chladný interiér tím, že přesouvá teplý vzduch do své vnější části.

S lidským teplem pod zem

Systém SWG3, nazvaný Bodyheat, bude ochlazovat prostor tím, že bude teplo tančících návštěvníků klubu odvádět nikoli do atmosféry, jako je tomu u běžného chlazení, ale celkem do sedmnácti vrtů hlubokých 150 až 200 metrů. Vrty promění horninu pod klubem v tepelnou baterii, která bude ukládat energii, aby mohla být využita k zásobování budovy teplem a teplou vodou.

Vývoj systému byl zahájen v roce 2019. Pandemické odstávky a s nimi spojená finanční nejistota projekt na několik měsíců pozastavily. Když se však kalendář akcí vyprázdnil, mělo vedení společnosti SWG3 čas na vypracování rozsáhlejšího plánu udržitelnosti budovy, v němž si stanovilo cíl dosáhnout do roku 2025 „nulových“ emisí uhlíku.

Když se na podzim 2020 obnovily práce na projektu, stalo lidské teplot ústřední složkou konceptu vytápění. První fáze instalace byla dokončena na jaře 2021 zajišťuje vytápění a chlazení dvou hlavních prostor SWG3 pro pořádání akcí. Pozdější fáze nabídnou teplou vodu do koupelen a vytápění do foyer a uměleckých ateliérů. V té době se SWG3 bude moci zbavit svých tří plynových kotlů, čímž sníží svou roční produkci uhlíku až o 70 tun. V době stavby samozřejmě také provozovatelé nemohli tušit, že Rusko o rok později zaútočí na Ukrajinu a zemní plyn čeká větší prudké zdražování.

Nula není zadarmo

Systém není levný – lépe by bylo asi říci, že je drahý. Fleming-Brown odhaduje, že běžný systém vytápění a chlazení pro podobně velké prostory by stál 30 až 40 tisíc britských liber, což je v přepočtu zhruba 1-1,2 milionu korun. První fáze systému Bodyheat vychází na 350 tisíc liber, tedy něco přes 10 milionů korun.

V daném případě ovšem pomohla dotace. Glasgow v roce 2021 hostí celosvětový klimatický summit OSN. Došlo k vypsání speciálních programů a polovinu nákladů na první fázi pokryl grant ze skotského Programu přechodu na nízkouhlíkovou infrastrukturu a se zbytkem pomohla vládou podporovaná nízkoúročená půjčka. Fleming-Brown odhaduje, že díky úsporám na účtech za energii se investice vrátí přibližně za pět let. V případě plné ceny by se investice vracela nejspíše dlouhé desítky let.

Během vývoje systému Bodyheat si Townsend a Fleming-Brown uvědomili, že by jejich systém mohl fungovat i jinde. Nový společný podnik TownRock a SWG3 Bodyheat Club, založený v listopadu, má za cíl pomoci řadě prostor pro pořádání akcí a tělocvičen vybavit jejich budovy určitou verzí systému Bodyheat. Zájem již projevil berlínský klub SchwuZ, britský řetězec tělocvičen a skotská umělecká rada, která provozuje řadu kreativních prostor.

Townsend zdůraznil, že tato myšlenka není proprietární, není tedy chráněna žádným patentem či průmyslovým vzorem. „Pokud skončíme u toho, že se podobné systémy jako Bodyheat budou snažit zavést i další společnosti, aby byly udržitelnější, bude to fantastické,“ řekl. „Chceme jen povzbudit rozvoj obnovitelného vytápění a chlazení.“

Tanec se k výrobě energie používal již dříve. Před více než deseti lety představila nizozemská společnost Energy Floors řadu dlaždic, které přeměňují kroky tanečníků na elektřinu. Klub Watt v Rotterdamu tyto dlaždice instaloval za velkého zájmu médií v roce 2008 a od té doby byly použity ve stovkách dalších projektů. Podobnou „kinetickou“ podlahu, kterou navrhla britská společnost Pavegen, plánuje během svého ekologického turné v roce 2022 použít i skupina Coldplay. Townsend uvedl, že TownRock a Pavegen jednají o možné spolupráci.

Kinetické taneční podlahy produkují pouze malé množství elektrické energie. Tělesné teplo by mělo mít významnější dopad na produkci uhlíku, i když obecně řečeno, tanec není příliš efektivní způsob, jak vytvářet tělesné teplo.

Většina tanečních studií by pravděpodobně nebyla vhodnými kandidáty pro systém typu Bodyheat, protože tance obvykle nebývá aerobní – jinak řečeno, nebývá tak rychlý, aby se tanečníci dostatečně „rozehřáli“. Pomalé, metodické zahřívací cvičení, které tvoří velkou část většiny tanečních hodin, vytváří jen málo tepla; energický pohyb se odehrává jen v krátkých intervalech. Tělocvičny, které kladou důraz na aerobní cvičení, se zdají pro projekty, které mají energeticky využívat tělesné teplo, být vhodnější. (V některých případech by se také třeba produkce tepla dala doplnil třeba výrobou elektřinou z rotopedů, i když to je spíše marketingový tah.)

Pozitivní energie

Naproti tomu tanec možná není nejlepším zdrojem obnovitelné energie, ale je důležitý v jiném směru: vyprávění příběhů. Na získávání tepla z krys v posilovnách, které pumpují na běžeckých pásech, je cosi ponurého. Energie zrozená z tance – zrozená z radosti – zaujme představivost jiným způsobem.

„Původně jsme si nemysleli, že tanec bude tak velkou součástí tohoto projektu,“ řekla Fleming-Brownová. „Ale ke sdělení myšlenky potřebujete vizuální jazyk a rychle se ukázalo, že emocionální spojení lidí s živou hudbou a tancem je [z hlediska vztahu s veřejností, pozn.red.] výhra.“

Aby pomohli ideu Bodyheat představit návštěvníků SWG3, probírají Fleming-Brown a Townsend různé způsoby, jak ilustrovat množství tepla, které tanečníci vytvářejí. Jednou možností je například s pomocí velkého teploměru nebo tepelné mapy podobné těm, které se používají ve zprávách o počasí. Townsendová navrhla uspořádat soutěž o to, kdo z tanečníků vyprodukuje nejvíce obnovitelné energie, ve které by „udržitelnost“ tedy de facto byla umělecké dílo.

Pro noční kluby mohou být systémy obnovitelných zdrojů energie jak podnikatelsky příznivou, tak ekologickou variantou. Do diskusí o změně klimatu se zapojují zejména mladí návštěvníci klubů. Třicetiletá Natalie Bryceová, pravidelná návštěvnice klubu SWG3, pro NY Times uvedla, že při výběru místa, kam si půjde zatančit, bere v úvahu ekologičnost klubu. „Všichni moji přátelé, kteří rádi chodí ven, se velmi zajímají o udržitelnost a o to, jak to, co děláme, ovlivňuje klima,“ řekla.

Fleming-Brown také novinářům tvrdil, že někteří dýdžejové a další umělci se při vyjednávání o rezervacích ptají na přístup jeho organizace k ekologii. Pro takové případy má k dispozici opravdu silný kalibr.

Tepelné čerpadlo

Pokud se podíváte do encyklopedie, zjistíte, že tepelné čerpadlo pracuje na principu obráceného Carnotova cyklu. Chladivo v plynném stavu je stlačeno kompresorem a poté vpuštěno do kondenzátoru. Zde odevzdá své skupenské teplo. Zkondenzované chladivo projde expanzní tryskou do výparníku, kde skupenské teplo (při nižším tlaku a teplotě) přijme a odpaří se. Poté opět pokračuje do kompresoru a cyklus se opakuje.

Jednou z charakteristik práce tepelného čerpadla je topný faktor. Ten udává efektivitu práce tepelného čerpadla jako poměr vyrobeného tepla a spotřebované energie. Při výběru tepelného čerpadla je vždy nutné zohlednit, k jaké okolní teplotě se výrobcem uvedený topný faktor vztahuje.[1] Ukazatel se vypočítá jako poměr topného výkonu k příkonu při různých teplotách.

Principiálně jsou tepelná čerpadla obsahující pracovní okruh s kompresorem a pracovní látkou, historicky podle prvního účelu nazývanou chladivem, založena na objevu z roku 1755. Tehdy byla rozpoznána možnost, jak odnímat teplo chladnější látce a toto teplo předávat do látky teplejší. Tedy proti směru přirozeného přestupu tepla z látky teplejší do studenější. První využití tento princip našel v chladicím stroji, výrobníku ledu, který byl předveden v roce 1834 a první komerčně nabízený výrobník ledu byl na trh uveden v roce 1854.

Počátky tepelných čerpadel, tedy zařízení, jejichž primárním účelem bylo zvyšovat teplotu látky či prostředí na jejich sekundární straně, jsou částečně spjaty i s územím České republiky. A to s osobností Petera Rittingera (nar. 1811), který v roce 1855 navrhl zařízení k účinnějšímu odpařování solí nasycené důlní vody.

V bývalém Československu byla první tepelná čerpadla osazena již v 50. letech 20. století, uvádí server TZB-info. Například ve slovenské vodní elektrárně Trenčín byl v roce 1956 instalován systém využívající tepelný potenciál odpadní vody z chlazení generátorů.

Related Posts

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.