Vzdali byste se svého auta za 25 tisíc korun ročně? Berlíňany se k tomutu „handlu“ pokusí nevládní organizace IUM (čili -Institut pro městskou mobilitu). Organizace stojí za návrhem poskytnout lidem peněžní kredit, který by mohli použít na jiné druhy dopravy.
Myšlenka omezit počet aut v metropolích má dvě stránky, vysvětlil Lehmann nedávno pro server Cities-today: „Je třeba [mít] nátlaková opatření, jako je zdražení všeho [když používáte auto] nebo odebrání místa pro auta vyhrazených. […] Na druhé straně potřebujeme ale něco, co lidi přitáhne.“
S kolegy si prý uvědomili, že prosazování podobných opatření bude v Berlíně nebo v jiných německých městech velmi obtížné. Jejich názoroví protivníci mohou velmi dobře argumentovat tím, že opatření na omezení provozu aut s sebou nesou navýšení nákladů, které nejvíce dopadne na chudší.
Podle návrhu by každý, kdo nevlastní soukromé auto a místo toho cestuje pěšky, na kole, veřejnou dopravou nebo využívá některý systém pro sdílení automobilů, získal roční bonus ve výši 1 100 eur. Tedy přibližně stejně, kolik stojí roční jízdenka na veřejnou dopravu v Berlíně. Ti, kteří by peníze obdrželi, by je mohli utratit za libovolný druh dopravy – s výjimkou právě osobního automobilu.
„Obvykle bonusy [týkající se automobilů], o kterých v Německu diskutujeme, spočívají v tom, že se musíte zbavit staršího auta a koupit si elektrické nebo ekologičtější vozidlo – takže abyste bonus vůbec dostali, musíte mít auto. Chceme prostě odměnit lidi za to, že nevlastní auto,“ vysvětlil Lehmann.
K něčemu jinému
Autoři návrhu se domnívají, že bonus by mohl být financován z příjmů z německé uhlíkové daně (tedy poplatků za emise oxidu uhličitého). Případně by se na něj prostředky mohly získat „neekologických dotací“, které v současné době využívá mnoho majitelů automobilů, jako jsou příspěvky na dojíždění do zaměstnání a výhodné zdanění firemních automobilů.
Lehmann upozorňuje, že dosavadní snahy o změnu příliš neuspěly, a je tedy čas na nové, originální nápady: „V Německu jsme již 30 let nezaznamenali změnu způsobu dopravy – 75 % kilometrů se v zemi ujede autem a 25 % veřejnou dopravou, na kole a pěšky. To se vůbec nezměnilo, přestože už tři desetiletí investujeme obrovské částky do veřejné dopravy,“ řekl pro server Cities-today. Nepomohlo by místo toho investovat do lidí?
Teoreticky zní nápad samozřejmě velmi dobře, prakticky jako dokonalé řešení problémů měst s dopravním přetížením a životním prostředím. Ovšem přesvědčit obyvatele, aby opustili svá auta, bylo vždy obtížné – dokonce i v zemích s dobře rozvinutou sítí veřejné dopravy, jako je Německo. Země má jeden z nejvyšších podílů vlastníků automobilů v Evropě a je domovem největších světových automobilových značek, které mají v politické sféře značný lobbistický vliv.
Lehmann se snaží v současné době přesvědčit o přínosech nápadu i novou spolkovou vládu. Klimatická politika bude v Německu v dohledné době ve středu zájmu, a problémy měst s přibývajícím počtem aut se také samy od sebe v blízké budoucnosti také těžko vyřeší: „Náš přístup bude pravděpodobně ještě relevantnější, protože se budou hledat způsoby, jak s německým automobilovým náboženstvím něco udělat.“
Kdo to ohlídá?
Praktické technické aspekty správy a prosazování takového systému ovšem může být obtížné. Města by mohla spíše spoléhat na „džentlmenskou dohodu“ s obyvateli spíše než neprůstřelnou, právně vymahatelnou smlouvu. Někteří občané by jistě peníze použili zamýšleným způsobem, i Lehmann ovšem připustil, že může docházet ke zneužívání schématu a podvodům.
Podle něj by se však dodržování pravidel dalo do jisté míry zajistit i kontrolou proti registru motorových vozidel automobilů a hrozbou vysokých pokut pro všechny, kteří budou přistiženi při čerpání peněz a zároveň budou vlastnit automobil: „Koncept by byl v podstatě založen na důvěře – v případě přistižení byste riskovali vysoké pokuty, řekněme dvacet tisíc eur, takže počítáme s tím, že většina lidí by si myslela, že to za to riziko nestojí.“ Zda takové pro někoho prakticky likvidační pokuty jsou reálné, ovšem do značné míry pochybujeme.
Dalším zvažovaným řešením je vytvoření digitální peněženky – která by umožňovala utratit prostředky pouze za alternativní formy dopravy. „Zjišťujeme, jak by se prostředky mohly vyčlenit v aplikaci pro mobilitu, která by měla bankovní funkci a kde by lidé mohli platit za dopravu,“ řekl Lehmann.
Peníze i na taxi
Podobný koncept se již dnes ověřuje v některých městech a regionech – například v britském West Midlands, kde se v současné době zkouší systém, který poskytuje kredity motoristům, kteří se vzdají svých vozidel. Kredity se načítají na předplacenou debetní kartu, přičemž do programu se mohou přihlásit majitelé starších vozidel s vyššími emisemi, kteří žijí v částech města nejvíce postižených špatnou kvalitou ovzduší.
Když se vzdají svého vozu, mohou jeho účastníci zažádat až to 3 000 liber kreditu na veřejnou hromadnou dopravu, taxi služby, služby na sdílení kol či automobilů. Provozovatel projektu, společnost Transport for West Midlands (TfWM) uvádí, že vydávané debetní karty jsou omezeny kódem obchodníka – to znamená, že je lze použít pouze na dopravní služby.
„Účastníci [také] podepisují smlouvu, která obsahuje kodex chování, včetně klauzule, že si nekoupí nové auto,“ řekl Chris Lane, vedoucí oddělení inovací v dopravě společnosti TfWM. Technicky to samozřejmě nikomu nemůže zabránit v nákupu nového vozu, ale nemůže k tomu využít kredity na mobilitu. Společnost TfWM rovněž monitoruje využívání debetní karty a uvádí, že bude sledovat a spolupracovat s jednotlivci, aby pochopila jejich volbu dopravy a krátkodobou až dlouhodobou změnu chování.
Zájem zapojit se do pilotního programu, který má trvat zhruba dva roky, projevilo na tři stovky zájemců. Projekt má celkový rozpočet milion liber. Zkušební program má trvat dva roky a dopravní agentura hledá celkem 280 účastníků.
Podobné programy realizovala i další města, včetně Barcelony a Vancouveru, byť v těchto metropolích byly zaměřeny výhradně na to, aby se řidiči přesunuly ze svých aut do veřejné dopravy.
V Barceloně mohou obyvatelé, kteří vymění starší vozidla, získat celoměstskou jízdenku na dopravu zdarma s platností na tři roky. Ve Vancouveru pak městský dopravní podnik TransLink spolupracuje s neziskovou organizací SCRAP-IT a nabízí zákazníkům jízdenky na veřejnou dopravu v hodnotě 802 kanadských dolarů (zhruba 14 tisíc korun), když sešrotují svá stará auta.
Program SCRAP-IT již 25 let poskytuje ekologické pobídky v oblasti dopravy ve snaze přimět kanadské řidiče, aby se vzdali starších automobilů a získali dotace na elektromobily, kredity na služby sdílení automobilů, průkazky na hromadnou dopravu, elektrokola a peněžní slevy.
„Náš program jim dává příležitost přejít na ekologičtější způsob dopravy a učinit tento přechod mnohem dostupnějším. Je to výhra pro obě strany, pro životní prostředí i pro jejich vlastní peněženku,“ řekla novinářům před časem generální ředitelka SCRAP-IT Diane Robertsová.
