Dokonalá bouře: vývozce LNG čekají roky hojnosti, Evropu boje o zdroje

Poptávka po zkapalněném zemním plynem bude uspokojena až za dva roky, odhaduje poradenská společnost Rystad Energy. Do té doby ho bude trvalý nedostatek.

V evropských zemích, které se potýkají s energetickou nejistotou v důsledku ruské invaze na Ukrajinu, se schyluje ke krizi s dodávkami zkapalněného zemního plynu (LNG). Poptávka do konce letošního roku převýší nabídku, vyplývá z průzkumu společnosti Rystad Energy.

Prudký nárůst poptávky vedl k oznámení celé vlny nových projektů v oboru, nejvyšší za celou poslední dekádu. Ovšem vzhledem harmonogram výstavby prozrazuje, že nově oznámené projekty mohou ulehčit trhu až po roce 2024.

Na vrcholu

Očekává se, že celosvětová poptávka po LNG v roce 2022 dosáhne 436 milionů tun. Poptávky tak převýší celkovou nabídku, která činí pouhých 410 milionů tun. Evropa, která se snaží zbavit závislosti na ruském plynu, tak bude během následující zimní sezóny vzdorovat „dokonalé zimní bouři“. Nerovnováha v nabídce a vysoké ceny vytvoří prostředí a podmínky pro rychle schvalování a zajišťování nových projektů, i když jejich vliv nebude na trhu ještě několik let vidět.

Plán Evropské unie REPowerEU stanovil ambiciózní cíl snížit závislost na ruském plynu o 66 % během tohoto roku. Ovšem tento cíl je v rozporu s cílem EU naplnit do 1. listopadu zásobníky plynu na 80 % kapacity.

Tím, že se Evropa vyhýbá ruskému plynu, destabilizuje celý globální trh s LNG, který po bouřlivém roce 2021 dosáhl na začátku roku letošního určité rovnováhy. Rozhodnutí prudce snížit závislost na ruském plynu což povede k prudkému nárůstu evropské poptávky po LNG, kterou současné a rozestavěné projekty nebudou schopny pokrýt.

Rusko v loňském roce poslalo do Evropy 155 miliard metrů krychlových plynu, což představuje více než 31 % dodávek plynu do regionu. Všem zúčastněným je jasné, že nahradit větší část tohoto objemu bude nesmírně obtížné. A že to bude mít dalekosáhlé důsledky pro evropské obyvatelstvo, ekonomiku i pro roli plynu v energetické transformaci regionu. To také pravděpodobně způsobí boom producentů LNG, jaký tu v poslední dekádě nebyl.

„LNG prostě není dost na to, aby uspokojil poptávku. V krátkodobém horizontu to způsobí v Evropě tuhou zimu. Pro producenty to znamená, že přišel další boom zkapalněného plynu, ale bude jen dohánět prudký nárůst poptávky. Scéna je připravena pro trvalý deficit nabídky, vysoké ceny, extrémní volatilitu, býčí trhy a vyostřenou geopolitický boj kolem zkapalněného plynu,“ řekl Kaushal Ramesh, hlavní analytik pro plyn a LNG ve společnosti Rystad Energy.

Očekávané snížení dodávek ruského plynu do Evropy v roce 2022 činí 37 miliard metrů krychlových a do roku 2030 se zvýší na více než 100 miliard metrů krychlových. V důsledku toho spotřeba plynu v Evropě pravděpodobně dosáhla vrcholu v roce 2019 a nyní bude až do roku 2030 postupně klesat. Plyn a zkapalněný zemní plyn proto budou hrát v evropském energetickém mixu menší roli, což bude dalším impulsem pro obnovitelné zdroje a potenciálně větší roli pro jadernou energii a uhlí.

Pokud by byl skutečně dostavěn dnes „stopnutý“ plynovod Nord Stream 2, trend by byl přesně opačný. Podíl ruského plynu a také ruského LNG by se zvýšil na více než 40 % z celkové evropské spotřeby energií. Místo toho se tento podíl do roku 2030 sníží na přibližně 20 %, protože stávající smlouvy nebudou obnoveny. Aby se usnadnil další dovoz LNG, byla po celé Evropě naplánována řada terminálů pro opětovné zplyňování. Některé z nich budou nové, další jejich majitelé a provozovatelé „oživují“ po období nečinnosti.

Pokud by se ruské toky zastavily zítra, plyn, který je v současné době ve skladech (asi z 35 % naplněn), by pravděpodobně došel ještě před koncem roku, a Evropu čekala opravdu krutá zima. Pokud by se země nedohodli na společném nákupu a vzájemně soutěžily o omezené zdroje plynu, cena zemního plynu by se mohla vyšplhat na více než 100 dolarů za milion britských termálních jednotek (MMBtu). Což je zhruba 2,5násobek spotových cen dosažených během panického dubna letošního roku.

Takové ceny by samozřejmě znamenaly dodávek energie a rozsáhlé změně v energetice. V Evropě již došlo k omezení výroby hnojiv, oceli a papíru, což je zatím pouze předzvěst možných ekonomických problémů. V případě extrémního scénáře velmi chladné zimy by nebyl v bezpečí před přerušením dodávek ani sektor domácností.

Mimo Evropu mohou vyšší ceny zemního plynu ve střednědobém horizontu zpomalit růst asijské poptávky po této surovině. To znamená, že kontinent zůstane závislý na topném oleji a uhlí. Podle některých scénářů může být asijská poptávka po LNG trvale snížena a urychleno zavádění obnovitelných zdrojů energie.

Trhy jsou optimistické

Více než 20 projektů LNG s celkovou kapacitou přes 180 milionů tun ročně v poslední době ohlásilo určitý pokrok ve vývoji. Aby měl trh jistotu dodávek LNG v roce 2030, bude potřebovat více než 150 milionů t/rok z plánovaných 186 milionů t/rok, což znamená, že se musí realizovat více než 80 % rozpracovaných projektů. Což je extrémně vysoké procento; obvykle ztroskotá výrazně větší podíl nových projektů.

Na špici pomyslného pelotonu jsou americké projekty. Některé z nich byly rozpracovány a čekalo se na navýšení poptávky, takže v současné situaci jim investoři vdechli nový život. Projekty jako Lake Charles společnosti Energy Transfer a Rio Grande společnosti NextDecade, které byly dříve „u ledu“, po invazi ohlásily obchody v hodnotě 9,45 milionu tun ročně.

Dobrým příkladem nové situace na trhu je byl obrat francouzského hráče Engie; ten v listopadu 2020 odstoupil od jednání se společností NextDecade, ale nyní změnil názor a uzavřel se stejným projektem kontrakt na 1,75 milionů tun ročně.

Celosvětově však připravované projekty ještě zdaleka nejsou schopny zachránit trh. Zahrnuje projekt Rovuma Area 4 LNG s kapacitou 15 milionů tun ročně, který má být umístěn v sousedství projektu Area 1 LNG společnosti TotalEnergies v aktuálně ohroženém regionu Palma v Mosambiku. Všeobecně se neočekává, že by se na tomto projektu začalo v dohledné době znovu pracovat.

Řada zemí může samozřejmě na nové situaci získat. V zajímavé pozici je například Mexiko, které se díky své geografické poloze a tomu, že není závislé na dopravě skrze Panamský průplav dostává do pozice význačného dodavatele pro asijský trh.

Co bude dělat Rusko?

Pokud Evropa splné své sliby, Rusko se obrátí při hledání zákazníků jinam. Přibližně 20 % ruské ropy směřuje do Číny a prodej zemního plynu tam díky plánované stavbě dalšího plynovodu (Síla Sibiře II) jistě poroste. Vzájemný obchod ovšem nemůže zázračně posílit přes noc.

Název je v tomto případě poněkud matoucí, protože proti původní Síle Sibiře se v zásadním směru liší. Dnes fungující plynovod vede z východosibiřských nalezišť (Kovykta a Čajanda), ze kterých dnes stejně není možné dodávat plyn na trhy západně od Ruska. Jinak řečeno, vývoz plynu do Číny nijak neukrajuje z ruského exportu na západ. Síla Sibiře 2 má vést z poloostrova Jamal na severozápadě Sibiře – a zároveň naleziště, které zásobuje i evropské trhy.

Ruský obrat na východ tedy pomalu nabíral na obrátkách již téměř 15 let, Čína ale zatím stále představuje poměrně malou část ruského odběru. Zhruba 60 procent ruského vývozu ropy směřuje do evropských zemí; podíl Číny je zhruba 20 procent. V případě zemního plynu je nepoměr ještě vyšší: Čína odebírala v roce 2020 zhruba 5 procent ruského exportu. Na Evropskou Unii a Turecko připadalo více než 70 procent celkového ruského vývozu zemního plynu.

Obrat Ruska na východ je totiž omezen geologií, geografií a geopolitikou. Rusko má více zdrojů ropy a zemního plynu na západní Sibiři než na východě, což ztěžuje obsluhu Asie. Stávající infrastruktura je také nastavena tak, aby posílala energii do Evropy. Ochota Číny financovat tak rozsáhlou změnu – přepojení ruské exportní infrastruktury směrem na východ – je nejasná.

Rusko je dnes třetím největším světovým producentem ropy za Spojenými státy a Saúdskou Arábií. V lednu 2022 činila celková produkce ropy v Rusku 11,3 milionů barelů denně (mb/d). Pro srovnání, celková produkce ropy v USA činila 17,6 mb/d, zatímco v Saúdské Arábii se těžilo 12 mb/d.

V roce 2020 bylo Rusko druhým největším producentem zemního plynu po Spojených státech. Vytěžilo zhruba 637 miliard m3. Na vývoz šla více než třetina, zhruba 240 miliard m3. Zhruba 90 procent tohoto množství šlo do Evropy, a to téměř výlučně prostřednictvím stávajících plynovodů.

Ruská vláda usiluje o to, aby se stala globálním dodavatelem zemního plynu; v roce 2020 schválila svůj nejnovější plán energetické politiky, který upřednostňuje rozvoj a diverzifikaci vývozu energie a usiluje o výrazné zvýšení investic do zkapalněného zemního plynu (LNG), zejména v arktické oblasti. Konkrétně v případě zemního plynu je cílem strategie zvýšit vývoz LNG na úroveň nad 120 miliard m3, a pak až na 300 miliard m3 v roce 2035. Zvýšení kapacity vývozu LNG by Rusku umožnilo konkurovat na exportních trzích mimo Evropu.

Závislost Evropy na dodávkách ruského plynu se v posledním desetiletí zvýšila. Spotřeba zemního plynu v regionu zůstala v tomto období celkově zhruba stejná, ale těžba klesla o třetinu a rozdíl vyrovnal zvýšený dovoz. Podíl dodávek ruského plynu zvýšil z 25 % celkové poptávky po plynu v regionu v roce 2009 na zhruba 32 % v roce 2021.

Related Posts

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.