Trh s ropou byl napjatý již před událostmi na Ukrajině. Byť by letos mohly dorazit na trh poměrně velké objemy z nových nalezišť, bude to nějakou dobu trvat. Rychle se těžbu zvýšit podaří těžko.
Na začátku letošního roku Mezinárodní agentura pro energie (IEA) začala řešit záhadu. Jak upozornila, že v zásobnících má svět uloženo nejméně této suroviny za posledních sedm let. A co víc, ve statistikách za předchozích rok chybělo 200 milionů barelů, tedy zhruba dvoudenní světová spotřeby.
Vysvětlení je prosté. Svět se evidentně dostal z útlumu vyvolaného covidovou pandemií a během roku 2021 spotřeboval každý den přes půl milionu barelů denně více, než analytici tušili. Nejspíše se jednalo o spotřebu v chudších zemích, které nemají tak dobré statistické úřady.
V každém případě to nebyla příznivá zpráva. Situace v zásobování ropou byla už na začátku roku napjatější, než se většina trh domnívala. Následující měsíce pak situaci jen zhoršily a situaci v zásobování se vyhrotila. Státní embargo na ruskou ropu sice zavedly z důležitějších odběratelů pouze Spojené státy, ovšem důležitější je, že firmy se jí vyhýbají proaktivně a preventivně.
Vliv „dobrovolného embargo“ se pokusila zmapovat banka J.P. Morgan. Podle jí analyzovaných předběžných údajů o objemech v březnu vypravené ruské ropy z černomořských přístavů vyráželo zhruba o jeden milion barelů denně. Z Pobaltí také o milion barelů denně z přístavů na Dálném východě pak o 500 tisíc barelů denně méně. Navíc došlo k dalšímu snížení exportu z oblasti Černého moře o dalších 2,5 milionu barelů denně. Celkem se tedy množství ropy na trhu podle J.P. Morgan snížilo o 4,5 milionu barelů denně.
Přitom to není tak, že ruskou ropu by šlo jednoduše přesměrovat k jiným, méně vybíravým zákazníkům, například v Číně. K tomu chybí potřebná infrastruktura. „Bezprostřední nabídkový šok je tak velký, že se domníváme, že ceny musí vzrůst na 120 dolarů za barel a zůstat na této úrovni po několik měsíců, aby motivovaly ke zničení poptávky, za předpokladu, že nedojde k okamžitému snížení objemu íránské ropy,“ uvedla v tiskové zprávě banky Nataše Kaněva, vedoucí oddělení globální komoditní strategie v J.P. Morgan.
Připomínáme, že světová spotřeba je zhruba 100 milionů barelů denně. Z trhu v současné době zmizelo podle odhadů několik milionů barelů denně, tedy několik procent spotřeby. To je v případě tak důležité suroviny děsivě vysoké číslo. V roce 2008, kdy cena ropa dosáhla podobných hodnot jako dnes, byl výpadek v dodávkách také řádově v jednotkách procent (spíše vyšší jednotkách, dodejme).
Ropy je tedy málo, i když ruská z trhu zatím nezmizela (a i to se může stát, samozřejmě). Kde vzít novou?
Jednička nemůže
Špatnou zprávou je, že největší světový producent nemá velké rezervy. Jedničkou v těžbě ropy jsou totiž v posledních letech Spojené státy. Záplava „břidličné“ ropy z amerických nalezišť byl v posledním desetiletí podle všeho hlavním důvodem, proč cena ropy byla tak nízká.
Díky technologickému pokroku v hydraulickém štěpení (tzv. fracking) a horizontálním vrtání se Spojené státy v roce 2018 po více než 40 letech znovu vrátily na první místo v produkci ropy (a také zemního plynu) na světě. Ze zhruba 5 milionů barelů denně vystoupala tamní produkce na 13 milionů barelů denně v roce 2020. USA se tak z čistého dovozce staly významným exportérem.
V současnosti je situace na severoamerických nalezištích ovšem ne úplně radostní. Výkon v lednu 2020 dosahoval 12 milionu barelů denně, a je tedy stále pod dva roky starým maximem. Důvodem jsou především finance. Byť vztahy mezi Bidenovou administrativou a těžaři nejsou nijak vřelé, vláda USA těžba nijak výrazně nebrání (počet vydaných povolení je vyšší než za D. Trumpa).
Problém je spíše s akcionáři. Již dvakrát za poslední dekádu vzrostly ceny roy natolik, že američtí těžaři rychle investovali do rozvoje těžby. Když ceny rychle spadly, investoři nestačili sčítat ztráty. Vysoké ceny ropy tedy v USA vedly k vlně bankrotů. Zdaleka nejhorší situace nastala během pandemie v roce 2020. Počet společností v oboru se snížil z řádově stovek na desítky.
Akcionáři tentokrát chtějí vydělat. Scott Sheffield, šéf společnosti Pioneer Natural Resources, přední společnosti v oboru těžby v břidlicích, v roce 2021 prohlásil, že žádná společnost nevyvrtá nový vrt, i kdyby cena ropy přesáhla 100 dolarů za barel. „Všichni akcionáři, se kterými jsem mluvil, říkali, že pokud se někdo vrátí k růstu, tyto společnosti vytrestají,“ řekl pro Financial Times.
Sheffield svá varování v posledních dnech zopakoval. Podle něj se v USA výraznější nárůst produkce dá čekat za dva až tři roky, citovaly ho Financial Times 4. března. Odvětví chybí lidé i materiál. Těžení v břidlicích přitom vyžaduje neustále nové investice. Firmy musí každoročně provést stovky vrtů, jen aby udržely produkci na stále stejné úrovni. Břidlicové vrty bývají zpočátku vydatné, ale jejich produkce rychle klesá.
Samozřejmě, vysoké ceny těžaře povzbudí. Už letos by se mohla dostat na úroveň před pandemií. V roce 2023 pak mohla stoupnout o dalších více než milion barelů denně, zhruba na 14 milionů barelů. (Rusko v lednu 2022 těžilo 11,3 milionu bpd, necelou polovinu, zhruba pět milionů, vyváželo.)
Záchrana ze zálivu?
Mezinárodní agentura pro energie (IEA) na základě svých údajů odhaduje, že jedinou zemí, která má v tuto chvíli rychle dostupné volné kapacity, je Saúdská Arábie. Ta by mohla na trh uvolnit možná až kolem dvou milionů barelů denně. Spojené arabské emiráty pak možná kolem půl milionu barelů.
Saúdská Arábie ovšem nespěchala trh nijak uklidnit. Když se 2. března sešlo plánované zasedání hlavních světových exportérů ropy OPEC, slovo Ukrajina se vůbec neozvalo. Exportérské země prostě odmítly reagovat na nové události. Země OPEC se shodly, že se budou držet původního plánu a přikročí k naplánovanému mírnému zvýšení produkce v dubnu. To mělo přitom činit poměrně zanedbatelných 400 tisíc barelů denně (bpd), tedy zhruba 0,4 procenta světové spotřeby.
Pozitivnější zprávy přišly o týden později. Nejprve představitel irácké vlády řekl, že země je připravena zvýšit těžbu, pokud to budou kartel OPEC a jeho spojenci požadovat. Pak velvyslanec Spojených arabských emirátů ve Washingtonu prohlásil, že jeho země podporuje zvýšení těžby a bude se k němu snažit přesvědčit i ostatní země OPEC. Zatím ovšem není jasné, jak zbytek sdružení zareaguje.
Zdrojem na trhu nové ropy by se mohl stát i i Írán, ale vyžadovalo by to zrušení současných mezinárodních sankcí. Což by nepochybně snížilo ochotu ke spolupráci Saúdské Arábie, takže takové řešení nedává veliký smysl. Bidenova administrativa také zahájila jednání o obnovení dovozu venezuelské ropy. Ovšem venezuelská těžební průmysl rozhodně není, co býval.
Dobré krátkodobé řešení tedy vlastně neexistuje. Paradoxně přitom výhledy na letošní rok byly ještě nedávno poměrně růžové. Nedávno se totiž zdálo, že trh s ropou by se měl spíše stabilizovat.
Novinky na trhu
Jeden důvod byl i ten, že na trhu se dostává postupně ropa z nových nalezišť, navíc ležících z podstatné části mimo země OPECu. Největší zásluhu na navýšení produkce má několik málo zemí, včetně jednoho naprostého ropného „nováčka“: konkrétně jde o Brazílii, Kanadu, Norsko a Guyanu.
Norsko je tradiční těžařská země, posledních téměř 20 let objemy v zemi vytěžené ropy pouze klesaly. Ovšem v roce 2010 ovšem došlo k objevu, ze kterého se nakonec vyklubalo zřejmě největší ropné ložisko v Severním moři. Odhaduje se, že těžba z něj by mohla dosáhnout až půl milionu barelů denně, v roce 2020 pak došlo k navýšení cíle až na 720 tisíc barelů denně.
Ještě o něco vyšší je letošní nárůst těžby z nalezišť v brazilských vodách – cesta k jejich dosažení bylo technicky podstatně komplikovanější. Začátek je totiž nutné hledat v roce 2006, kdy byly u pobřeží země objeveny zásoby ropy kryté silnou solnou vrstvou (tzv. pre-salt). Celkem jde o ohromný rezervoár, který by sám o sobě dokázal pokrýt celosvětovou spotřebu na několik let.
Dostat se k této ropě ovšem není jednoduché. Vhodná naleziště leží několik set kilometrů od pobřeží pod 2 až 3 km vody, 1 až 3 km „skály“ a pak zhruba 2 km solných vrstev, které vznikly při odpařování mělkých obřích vodních ploch zrozených po rozdělení superkontinentu Gondwana na Afriku a Ameriky. Rozjezd těžby v Brazílii tedy trval podstatně déle než v případě norském – a je v podstatě možný díky významnému pokroku v těžebních technologiích během posledních několika desetiletí.
Svou roli v Brazílii hraje i politika, protože země má po letech korupčních skandálů veliká očekávání. Před několika dny například sledovaná aukce dalších velmi nadějných „bloků“ s předpokládaným vysokým objemem ropy skončila polovičatým úspěchem, protože na dvě ze čtyř nabízených oblastí nikdo nepodal žádnou nabídku. Zbylé dvě pak bude rozvíjet především státní brazilská společnost Petrobras, a očekávaný příliv cizího kapitálu se nekoná. Země přitom chtěla získat od ropných společností až 26 miliard dolarů.
Jinak ovlivnila politika situaci ve třetí posilující ropné velmoci, tedy Kanadě. Ta by podle analytiků mohla v příštích letech zvýšit svou produkci ropy možná až o 10 %, tedy zhruba půl milionu barelů denně, pokud by se podařilo dostavět ropovod Enbridge Line 3. Ten vede z kanadské provincie Alberta do amerického státu Wisconsin, ale dnes funguje jen v omezené míře kvůli špatnému technickému stavu.
Od roku 2014 tak majitel, společnost Enbridge, žádá o povolení k dostavbě nového potrubí, které by umožnilo zvýšit množství přepravované ropy. Především ve státě Minnesota, přes který potrubí také vede, ovšem narazilo na tvrdý odpor místních obyvatel a zájmových organizací. Obávali se především úniků ropy. (Enbridge má na svědomí největší únik ropy z ropovodu; v roce 1991 právě z jeho Line 3 uniklo 1,7 milionu barelů ropy u města Grand Rapids právě v Minnesotě).
Dlouhé soudní pře skončily letos v září 2019. Na podzim roku 2021 pak začala společnost ropovod používat.
Trpaslík narazil na zlato
Téměř „pohádkový“ je pak příběh Guyany, relativně malé jihoamerické země, kterou by asi řada z nás nedokázala jednoduše najít na mapě Jižní Ameriky. Abychom vám ukrátili hledání, dodejme hned, že země je východním sousedem Venezuely, která si mimochodem nárokuje velkou část území Guyany.
Bývalá nizozemská a poté britská kolonie je obklopena sousedy, kteří ropu již těží, a dalo se tak očekávat, že ropa leží i pod jejím územím. Zájem byl ovšem malý, protože žádný prospektor v zemi na ropu nikdy reálně nenarazil. Tehdejší prezident země Bharrat Jagdeo před časem vzpomínal, že jeho země „prakticky žebrala“, aby se někdo pustil do průzkumu potenciálních nalezišť (ale jak ukážeme později, jeho vyjádření nemusí být jen přesným popisem situace, ale také součástí jeho obrany před politickými útoky oponentů a obviněním z korupce).
V roce 1999 ovšem Jagdeova vláda podepsala smlouvu se společností ExxonMobil. Americká firma získala právo na průzkum v oblasti téměř 30 000 kilometrů čtverečních, která pokrývá významnou část výlučné ekonomické zóny Guyany.
Poměrně dlouho se zdálo, že nešlo o nejlepší obchod a Exxon vycházel naprázdno. Navíc v roce 2013 zadrželo venezuelské námořnictvo jednu jeho průzkumnou loď v poměrně vážném a nepříjemném diplomatickém incidentu. V roce 2014 pak odešel z projektu jeho partner Shell (částečně ho mimochodem zastoupila čínská společnost CNOOC).
V květnu 2015 ovšem přišel objev prvního z několika nalezišť. Dnes se odhaduje, že v „bloku“, který Exxon získal, by mohlo být celkem 10 miliard barelů těžitelné ropy. V roce 2020 těžba dosáhla kolem 100 barelů denně, v únoru 2022 pak měla po zprovoznění nové linky vyskočit na cca 340 tisíc barelů denně. Produkce by se měla výhledově zvýšit minimálně dvojnásobně.
Státní rozpočet země, jejíž ministerstvo energetiky loni pracovalo ještě v roce 2018 s rozpočtem zhruba dvou milionů dolarů ročně v roce 2021 získala z ropy získat cca 400 milionů dolarů. V roce 2025 by to mělo být možná více než 5 miliard (záležet bude i na ceně). HDP Guyany je necelé 4 miliardy dolarů. A to ještě země neudělala nejlepší odhad.
Podle analýzy norské poradenské společnosti Rystad Energy jsou méně výhodné, než je dnes běžné: Guyana bude mít z prodané ropy zhruba 60 % zisků, světový průměr je dnes kolem 75 %. Zemi tak podle kritiků mohou utíkat ročně stovky milionů, ne-li miliard dolarů.
