09. 12. 2022
|
emovio.cz logo

Milán postaví 750 kilometrů vyhrazených cyklostezek

Cyklista (fotoRaeAllen, CC BY 2.0)
Cyklista (fotoRaeAllen, CC BY 2.0)

V rámci plánů na snížení znečištění ovzduší a podporu udržitelného cestování má město Milán do roku 2035 vybudovat 750 kilometrů vyhrazených cyklostezek.

Plán Cambio, který zastupitelstvo přijalo v listopadu loňského roku, se má začít realizovat v letošním roce. S rozpočtem celkem 250 milionů eur (cca šest miliard korun) jde o jeden z největších projektů cyklistické infrastruktury v Evropě.

Síť cyklostezek, která se skládá ze čtyř okružních tras, čtyř „zelených stezek“ (greenway) a 16 paprskovitých linek, propojí jádro města s jeho předměstími a okolními obcemi. Po dokončení tato síť svým rozsahem překoná například Paříž, která plánuje postavit 680 kilometrů dedikovaných cyklostezek.

„V příštích několika letech investujeme přibližně 250 milionů eur do vytvoření kapilární sítě cyklostezek, která se bude integrovat s ostatními stávajícími druhy dopravy,“ uvedla podle serveru Cities-Today Beatrice Uguccioniová, radní pro mobilitu v milánském zastupitelstvu.

Kromě snížení emisí a dopravní zátěže by projekt měl také zvýšit bezpečnost silničního provozu, protože cyklisté a motoristé se po velkou část času stráveného na cestě nebudou pohybovat po stejných komunikacích. Stavba sítě cyklostezek by také měla přispět k tomu, aby se cyklistika stala první a nejjednodušší volbou pro přepravu v oblasti „velkého“ Milána, tedy oblasti, která zahrnuje jak město, tak jeho předměstí.

Město chce, aby se cyklistika stala do roku 2035 hlavním způsobem dopravy pro nejméně 20 % jeho obyvatel. Bude usilovat o to, aby 80 % domů bylo v dosahu jednoho kilometru od plně chráněné cyklostezky.

„V Itálii se jedná o jedinečný projekt, protože je prvním, který je doprovázen organickým strategickým dokumentem,“ dodal Uguccioni. Zajímavostí podle radnice je, že trasa a rozložení cyklostezek do jisté míry kopíruje půdorys sítě optických vláken ve městě.

Stezky budou rovněž vybaveny nejmodernější infrastrukturou, včetně osvětlení s detekcí pohybu, které by tak mělo v nižší míře zatěžovat okolí „světelným smogem“, digitálních informačních panelů, jakož i vyhrazených parkovacích stanovišť pro kola.

Během pandemie Milán přerozdělil 35 kilometrů silnic v centru města pro cyklistické pruhy, vytvořil nové a rozšířil chodníky, označil ulice jako prioritní pro chodce a cyklisty a zavedl omezení rychlosti na 30 kilometrů za hodinu.

Co u nás?

Milán je metropole rozlohou zhruba srovnatelná s Prahou, jak tedy srovnání plánů obou měst vypadá?

Praha má samozřejmě nevýhodu poměrně členitého terénu, a asi i proto je v ní cyklistika neboli cyklistická doprava i oproti ostatním českým městům málo rozvinutou formou dopravy. Ovšem současný rychlý nástup elektrických kol by mohl situaci pomoci změnit. Zatím to však neplatí: jízda na kole v průměru tvoří jen 1,5 procenta ze všech dopravních výkonů.

Je to vlastně pokračování tradice: Praha nikdy nebyla považována za město přátelské k cyklistům. Nejsou známé příklady cyklistické infrastruktury před první světovou válkou. V roce 1956 byly podél Letňanské ulice v Letňanech poprvé navrženy vyvýšené cyklopruhy. Toto opatření bylo výjimečné, v současnosti pruhy neslouží cyklistům, ale jako chodníky pro pěší. Cyklistická infrastruktura nebyla budována ani během výstavby velkých sídlišť, například Jižního Města, Severního Města nebo Černého Mostu. První stezka pro cyklisty byla v Praze vyznačena v roce 1986 v parku Stromovka a byla určena pro rekreační jízdu na kole.

Město má síť značených cyklotras, jež je dlouhá celkem 515 kilometrů, z čehož 186,5 km je dedikovaných (či chráněných), tedy mimo silnici. Přímo na silnici bylo k roku 2019 vyznačeno 49,6 kilometru cyklopruhů a 16,5 km ochranných pruhů, dále také 34,1 km piktokoridorů a 26,7 km společných pro autobusy a cyklisty. Město mělo k tomuto roku také 151 jednosměrných ulic, které pro cyklisty fungují obousměrně (cykloobousměrky). K roku 2019 zde bylo také 112 cyklistických přejezdů, z nichž bylo 42 řízeno semafory.

Oficiálních městských cyklostojanů bylo v Praze podle TSK k roku 2019 celkem 3872. Přesto je jich dlouhodobě nedostatek a často chybí na důležitých dopravních uzlech. V roce 2018 jich po městě přibylo 294, v roce 2019 celkem 278.

Největší překážkou rozvoje cyklistiky v Praze je bezpečnost, nedostatečná infrastruktura, stavěná často „salámovou metodou“. Plány dalšího rozvoje jsou na papíře veliké, otázkou je, zda budování infrastruktury zrychlí.

V roce 2010 byla schválena Koncepce rozvoje cyklistické dopravy a rekreační cyklistiky v Praze do roku 2020, jejímž hlavním cílem bylo do roku 2020 zvýšit podíl cyklistické dopravy z celkové přepravní kapacity na 5–7 %, v zimě na 2–3 %.

V loňském roce schválený Klimatický plán má ještě o něco vyšší cíle. Podporuje rozšiřování páteřní sítě cyklostezek a chráněných cyklotras, a to jak budováním nových tras, tak i vylepšováním stávajících. Deklarovanou snahou je navýšit cyklodopravu z 1 % na 7 % v létě a na 4 až 5 % v ostatních částech roku. Plán také zahrnuje postupné oddělování cyklodopravy od ostatních druhů dopravy a omezování bariér pro její rozvoj na území města.

Podobné články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Oblíbené články

Témata