Překvapení: Polovina Němců chce zachovat jádro v provozu

Německá média zveřejnila překvapivý výsledek průzkumu, který v neděli 31. října provedla britská mezinárodní společnost YouGov zabývající se výzkumem veřejného mínění a analýzou dat. Polovina dotázaných si podle průzkumu myslí, že plánované odstavení jaderných elektráren by mělo být „definitivně“ nebo „spíše“ odvoláno.

Ještě před několika dny přitom německá média v souvislosti se sílícími hlasy, které volají po prodloužení provozu německých jaderných elektráren, uváděla, že poměr názorů je prakticky opačný. Vycházela přitom z dva roky starého průzkumu, podle kterého šest z deseti dotázaných ukončení používání jaderných reaktorů obhajovalo.

Autoři průzkumu se také ptali na výstavbu nových reaktorů v případě, že by ta znamenala levnější a účinnější snížení emisí oxidu uhličitého. Výstavbu by v takovém případě uvítalo 44 procent dotázaných a 42 procent by ji odmítlo.

Na druhé názorové straně bylo v průzkumu 36 procent dotazovaných, kteří uváděli, že by plán ukončit provoz německých reaktorů do konce roku 2022 měl zůstat v platnosti a 14 procent respondentů na tuto otázku neodpovědělo. Výzkum byl reprezentativní a zúčastnilo se jej 2074 lidí.

Našeho největšího souseda čeká do konce roku odstavení tří jaderných elektráren. Do konce roku příštího pak 2022 pak Německo vypne další tři reaktory. A to bude úplný konec německých jaderných reaktorů, alespoň tedy prozatím.

Není to malý zásah. Země díky tomu přijde o zdroje elektřiny, které ročně vyráběly zhruba tolik elektrického produ, který spotřebuje česká ekonomika. Roční výroba vyřazovaných jaderných provozů byla v posledních letech cca 76 terrawatthodin (TWh) elektrické energie. Česko v mírně podprůměrném pandemickém roce 2020 spotřebovalo zhruba 71 TWh elektřiny.

Může se jim přání splnit?

Z čistě technického hlediska je takové rozhodnutí ještě možné, myslí si odborníci. Server SeznamZpravy nedávno citoval šéfku Úřadu jaderné bezpečnosti Danu Drábovou, podle které je možné provoz zajistit: „Prodloužení provozu technicky nepředstavuje nepřekonatelný problém, provozovatelé by pravděpodobně stihli objednat palivo na potřebnou výměnu, bezpečnost musí být zajištěna do poslední vteřiny na výkonu (tj. do poslední chvíle, kdy reaktor vyrábí elektřinu, pozn. red.) i potom, dokud se z reaktoru nepřemístí veškeré palivo.“

To samozřejmě vůbec neznamená, že se tak stane. Do letošního roku s takovým vývoje událostí nikdo nepočítal. Provozovatelé německých jaderných elektráren počítali s ukončením provozu a svou činnost tomu přizpůsobili.

Nezajistili si například další dodávky paliva, výcvik dalších zaměstnanců, kteří by chod elektráren zajistili, či nutné zkoušky, údržbu a modernizace k tomu, aby provoz elektráren mohl být prodloužen. Nijak tedy neinvestovali do snahy, které by životnost reaktorů mohly výrazněji prodloužit.

Energetické firmy také po prodloužení provozu v současné chvíli nevolají. Dosáhly výsledku, se kterým jsou v podstatě spokojeny: soudy jim umožnily žalovat německý stát o ušlý zisk kvůli předčasnému ukončení provozu. S jeho prodloužením by měly pouze nečekané náklady s nejistým výhledem. Pokud by měly bloky běžet ještě delší dobu (řádově desítky let), provozovatelé by jistě požadovali dostatečné záruky.

Například Michael Müller, vedoucí finančního oddělení energetické společnosti a provozovatele jaderných elektráren RWE, v rozhovoru pro deník Börsen-Zeitung uvedl, že ani jeho společnost nemá v plánu měnit harmonogram postupného ukončování jaderné energetiky. „Nebudeme pokračovat v provozu našich jaderných elektráren. Tato debata je v Německu ukončena,“ řekl Müller a dodal, že investice do obnovitelných zdrojů energie by místo toho dávaly z finančního hlediska mnohem větší smysl.

Mladé jsou dost…

Výrazné prodloužení provozu je přitom z hlediska technického přitom ještě možné. Německé reaktory byly z velké části zprovozněny v 80. letech minulého století, a mohly by tedy ještě poměrně dlouhou dobu pracovat. V Evropě se uvažuje o prodloužení životnosti většiny podobně starých bloků na 60 let, v USA jsou dnes již reaktory, které jsou schváleny k provozu na celkem 80 let.

Jinak řečeno, změnit současné rozhodnutí by v krátkodobém časovém horizontu bylo poměrně drahé. Vláda by ho také velmi pravděpodobně musela velmi do značné míry zafinancovat.

A byť se možná změnily názory části německé veřejnosti, zatím není jasné, zda by tak k razantní změně dosavadního kurzu byli ochotni přistoupit i politici samotní. Času není nazbyt, změna jejich postoje by tedy musela být náhlá.

Všechny velké německé strany v minulosti rozhodnutí o ukončení provozu podporovaly, a žádná z nich před volbami neprojevila jasnou vůli ho nějak měnit. Výjimkou byla Alternativa pro Německo (AfD), která ovšem nebude moci o ničem rozhodnout.

Také některé hlasy v konzervativní CDU naznačily, že jejich postoj k „jádru“ není nesmiřitelný, ale ne příliš důrazně. A strana nakonec volby stejně těsně prohrála, takže její postoj není tak důležitý.

Ve vládě naopak budou Zelení, kteří se proti jádru dlouhodobě stavěli. Na druhou stranu, tato strana se nestaví nijak přívětivě ani k zemnímu plynu, který má sloužit jako hlavní „přechodové palivo“ v německé energetice pro příští desetiletí. V tomto ohledu před sebou Zelení mají ze svého pohledu těžké dilema, které ze dvou „menších zel“ zvolit. Zatím se spíše zdá, že budou držet svou dlouholetou linii a odmítnou obě.

Vítěz voleb, sociálně-demokratická SPD, zatím také zřejmě názor. Například Stephan Weil, zemský premiér Dolního Saska (kde leží dva ze šesti fungujících reaktorů), v říjnovém rozhovoru pro deník Die Welt uvedl, že obnovení jaderné energetiky v Německu nepovažuje za reálné. Opětovný vstup do jaderné energetiky by byl podle Weila „krokem zpět“ a ne cestou vpřed. „Daří se nám velmi dobře, když se spoléháme na klimaticky neutrální a bezpečné formy výroby energie – konkrétně na obnovitelné zdroje,“ uvedl Weil.

Jádro Unie o jádru

V Evropské unii ovšem osud jádra zřejmě nebude pevně spojený s jeho osudem v Německu. Několik evropských států, v čele s Francií a Českou republikou, se (dodejme, že po letech nejasných prohlášení či mlčení) vyslovilo pro to, aby jaderná energie hrála v plánech EU v oblasti klimatu větší roli. . K záměru se připojily také Bulharsko, Finsko, Chorvatsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko.

Ve snaze jde v podstatě o to, aby se jaderné zdroje mohly dostat k energetickým dotacím. České ministerstvo průmyslu upozorňuje, že ačkoliv Evropská komise ve své strategické vizi Čistá planeta pro všechny z roku 2018 považuje obnovitelné a jaderné zdroje za páteř bezuhlíkové evropské energetické soustavy, nepodniká žádné kroky, aby vedle obnovitelných zdrojů zajistila stabilní prostředí pro investice do velkokapacitních nízkouhlíkových jaderných zdrojů.

„Je naprosto nezbytné, aby byla jaderná energie do konce roku 2021 zařazena do evropského rámce udržitelného financování. Vědecké posudky týkající se jaderné energetiky, které Evropská komise vyžadovala, vyznívají stejně: neexistují žádné vědecké důkazy, že by jaderná energie byla vůči životnímu prostředí méně šetrná než jiné zdroje energie zařazené do taxonomie,“ uvedl nedávno náměstek ministra průmyslu a obchodu pro jadernou energetiku Tomáš Ehler.

To rozhodně není nijak nové pozorování. „Jaderný blok“ na něj mohl upozornit již dávno. Situaci ovšem nyní vyhrotilo prudké zdražení energií v posledních měsících. V tomto případě totiž například francouzští spotřebitelé v podstatě doplácejí na existenci liberalizovaného evropského trhu – bez něj by jejich domácí cena elektřiny byla nepochybně předvídatelnější a nižší. A Emanuel Macron před sebou má v příštím roce těžké prezidentské volby.

Zatímco Francie pod jeho vedením nedávno prohlásila, že bude investovat do nových jaderných elektráren, Německo zopakovalo, že bude usilovat o ukončení jaderné energetiky v Evropě. Tento názorový střet jistě ovlivní i jednání EU o taxonomii pro udržitelné investice, která má sladit finanční sektor s klimatickými cíli.

Sledujeme Bavorsko

Mezitím rostou obavy o zajištění bezpečnosti dodávek na jihu Německa, centru německého průmyslu, které bude po odstavení posledních jaderných elektráren do konce roku 2022 s největší pravděpodobností výrazně výkonově deficitní.

Situaci nepřispívá fakt, že výstavba páteřních linek přenosové soustavy propojujících jih Německa se severem, který disponuje výraznými výrobními kapacitami zejména v podobě větrných elektráren, nebude dokončena před rokem 2026 a i to je podle mnohých ambiciózní harmonogram.

Kvůli obavám o bezpečnost dodávky elektřiny bavorská vláda dlouho bojovat za prodloužení provozu jaderné elektrárny Isar 2. Změnila tak názor z doby těsně po fukušimské havárii, kdy i mnichovští představitelé volali po jejím co nejrychlejším odstavení.