Zájmová organizace WindEurope, která združuje výrobce větrných turbín, vyzvala k celoevropskému zákazu skládkování vyřazených lopatek větrných turbín do roku 2025. Evropští výrobci větrných turbín se aktivně zavazují k opětovnému použití, recyklaci nebo využití 100 % vyřazených lopatek. Krok následuje poté, co několik předních společností v oboru (např. Vestas) oznámilo ambiciózní plány na recyklaci vyřazených lopatek. Zákaz skládkování by podle Wind Europe nadále urychlil vývoj udržitelných recyklačních technologií pro kompozitní materiály.
Celoevropský zákaz skládkování vyřazených lopatek větrných turbín představili na výročním kongresu Španělské asociace pro větrnou energii (AEE) vyzvali Giles Dickson, generální ředitel WindEurope, a Juan Virgilio Márquez, generální ředitel AEE, Evropskou komisi, aby navrhla.
Zákaz by měl vstoupit v platnost do roku 2025 a měl by se vztahovat i na další velké kompozitní součásti gondol moderních větrných turbín. Zástupci odvětví zároveň uvedli, že by se zavázali k tomu, že nebudou vyřazené lopatky z Evropy posílat na skládky do jiných zemí mimo Evropu.
Příliš tuhá vlákna
Standardní životnost větrných elektráren na pevnině se dnes pohybuje kolem 20-25 let. Již nyní lze recyklovat 85-90 % celkové hmotnosti větrné turbíny (ne jejích základů, které tvoří velkou část celkové hmotnosti, ale ta může najít využití k instalaci další turbíny, proto ji neuvažujeme). Většina komponentů – včetně oceli, měděných drátů, elektroniky a převodů – už je možné recyklovat s pomocí zavedených technologií a procesů.
Lopatky větrných turbín se však recyklují obtížněji. Obsahují složité kompozitní materiály – kombinaci vyztužených vláken (obvykle skleněných nebo uhlíkových) a polymerní matrice. Tyto kompozity zlepšují výkon větrných turbín; umožňují vytvářet lehčí a delší lopatky s optimalizovanou aerodynamikou. Ze stejného důvodu však také představuje problém pro recyklaci.
Neznamená to, že by se jednalo o unikátní materiály, které by se nepoužívaly jinde. Podobné materiály materiálem najdeme v odvětvích, jako je letectví, automobilový průmysl, námořní doprava, letectví, vybavení pro volný čas a sport, stavebnictví a stavebnictví.
Některé technologie pro recyklaci kompozitních materiálů v lopatkách již existují a zvyšující se počet společností nabízí služby recyklace kompozitních materiálů, ale tato řešení ještě nejsou dostatečně vyspělá, široce dostupná v průmyslovém měřítku a/nebo cenově konkurenceschopná. Jinak řečeno, tyto komponenty jsou zatím recyklovatelné spíše na papíře než ve skutečnosti. Situaci by mohlo změnit jiné podmínek pro recyklaci tak, aby uživatelé kompozitních materiálů a průmysl druhotného zpracování surovin měli dostatečnou motivaci. Přesně to žádají zástupci výrobců „větrníků“ podstatě žádají vyhlášením embarga.
Zástupci odvětví svůj postoj samozřejmě inzerují jako výraz odpovědnosti k životnímu prostředí: „Jako průmysl jsme odhodláni stát v čele udržitelnosti a oběhového hospodářství. Lopatky větrných turbín nejsou toxické a nelze je skládkovat, ale jsme přesvědčeni, že skládkování je plýtvání cennými zdroji,“ uvedl v tiskové zprávě Juan Virgilio Márquez, generální ředitel Asociación Empresarial Eólica (AEE).
Průmysl tak ovšem řeší jak akutní problém s recyklací lopatek první větší dosluhující generace větrných turbín, tak ještě větší problém blízké budoucnosti. S tím jak přibývá větrných elektráren, bude se zvyžovat i počet vyřazovaných zařízení, a to řádově. Na nejvyspělejších evropských trzích s větrnou energií končí životnost prvních turbín. Počet lopatek, které byly dosud vyřazeny z provozu, zůstává nízký. V příštích letech se však bude zvyšovat. WindEurope očekává, že do roku 2025 skončí provozní životnost přibližně 25 000 tun lopatek ročně. Nejvíce vyřazených lopatek bude v Německu a Španělsku, následovat bude Dánsko. Ke konci desetiletí začnou výrazně vyřazovat lopatky také Itálie, Francie a Portugalsko a roční objem vyřazených lopatek by se mohl do roku 2030 zdvojnásobit na 52 000 tun.
Výrobci se tak jistě musí obávat negativní reakce veřejnosti a úřadů na předvídatelnou krizi, zároveň se jim ovšem nabízí možnost, jak se do recyklace zapojit a samozřejmě na ní finančně vydělat. K tomu bude ovšem zapotřebí právě vhodně nastaveného systému. Průmysl tedy žádá zároveň státní zásah i pomoc, například v podobě financování výzkumu a vývoje v oblasti komercializace a rozšiřování různých technologií recyklace lopatek, jako je pyrolýza, mikrovlnná pyrolýza, vysokonapěťová pulzní fragmentace, solvolýza atp.
EU by podle WindeEurope měla rovněž poskytovat finanční prostředky na výzkum a vývoj na podporu vývoje a využívání nových materiálů pro výrobu cirkulárních lopatek a dalších výrobků z kompozitových vláken. WindEurope schválně upozorňuje, že se používají i jinde, nelmuví ovšem o tom, že málokdy se používají ve stejné podobě a stejném měřítku.
