Evropská unie podala u Světové obchodní organizace (WTO) stížnost na britský systém dotací výroby větrné energie. Považuje jej totiž z hlediska firem EU za diskriminační. Podle agentury Reuters jde o vůbec první stížnost EU na Velkou Británii u WTO po brexitu.
Evropská komise ve své zdůvodňující zprávě uvádí, že technologie a řešení zelené energie jsou v EU velmi důležitým odvětvím, přičemž samotný sektor větrné energetiky dosahuje značných obratů (v roce 2018 podle EK činil 36 miliard eur) a poskytuje 500 000 vysoce kvalitních pracovních míst. „Diskriminační obchodní praktiky, jako jsou ty, které dnes uplatňuje Velká Británie, podporují odliv investic z EU, což má dopad na konkurenceschopnost EU v tomto odvětví a obecně podkopává úsilí o řešení klimatické krize,“ uvádí se ve zprávě.
Na obzoru je tak první vážnější spor mezi EU a Velkou Británií od konce tzv. přechodného období. Toto období, které bylo první fází realizace vystoupení Velké Británie z EU, skončilo v prosinci roku 2020. Ke sporu navíc dochází v době, kdy se obě strany nacházejí v mrtvém bodě ohledně provádění dohody o vystoupení.
V rozporu se základní zásadou
Podle Evropské komise porušuje Velká Británie zmíněným opatřením základní zásadu WTO, podle které musí mít dovážené zboží možnost konkurovat domácím produktům za stejných podmínek. Britské praktiky však vedle toho, že poškozují dodavatele z EU, navíc zvyšují výrobní náklady, takže obecně vzato znamenají riziko zpomalení růstu zavádění a využívání zelené energie.
O jaké praktiky se jedná? Uchazeči o finanční podporu zakázek v oblasti větrné energetiky musejí uvést, jaká část z celkové hodnoty zakázky bude vyrobena ve Velké Británii. Na základě tohoto kritéria, resp. na tom, zda žadatel tento závazek skutečně dodrží, jim pak je vyplacena státní podpora.
Velká Británie je, pokud jde o instalovanou kapacitu offshore výroby elektrické energie z větru, v celosvětovém srovnání již několik let na prvním místě. To se však podle britského listu Financial Times dosud příliš nepromítlo do počtu pracovních míst. Z výrobního boomu naopak těží především zahraniční společnosti, včetně těch v EU a Číně, upozorňují Financial Times.
Podobně se vyjadřuje i zájmová skupina RenewableUK, která odhaduje, že pouze 29 procent kapitálových výdajů na projekty mořské větrné energetiky zůstává v britské ekonomice. Premiér Boris Johnson se již nechal slyšet, že chce tuto úroveň domácích investic zvýšit na 40 až 50 procent, resp. na 60 procent výdajů na celý životní cyklus daných produktů, tedy včetně údržby.
Spor na několik let?
EU a Velká Británie mají nyní 60 dní na to, aby na základě vzájemných konzultací dosáhly dohody. Pokud se však spor během tohoto období nevyřeší, může stěžovatel požádat o vytvoření výboru WTO, který záležitost rozhodne. EU se již přitom v minulosti na Velkou Británii s těmito výhradami několikrát obrátila, avšak vždy bez výsledku.
Pokud bude spor řešit výbor WTO, může se – což je poměrně běžná praxe – táhnout i několik let, upozornila agentura Reuters.
Velká Británie měla na začátku března letošního roku v provozu 11 091 větrných turbín s celkovým instalovaným výkonem přes 24,6 GW: 14,1 GW kapacity na pevnině a 10,4 GW na moři. V roce 2020 pokrývala větrná energetika čtvrtinu britské spotřeby. Již v roce 2016 překonala uhlí a v roce 2018 jadernou energetiku. Vláda země se navíc zavázala, že do roku 2030 pobřežní kapacity větrné energetiky výrazně rozšíří.
