Jaká smrt čeká vaše elektrokolo? Lepší, než byste asi čekali

Není sporu o tom, že elektrokolo je coby dopravní prostředek k životnímu prostředí velmi šetrné. Nejen vzhledem k tomu, kolik prostoru ve městě zabírá, ale též vzhledem k jeho uhlíkové stopě.

Jak konkrétně vyplývá z níže uvedené tabulky: elektrokolo je 5krát čistší než elektromobil, nebo více než 10krát čistší než obyčejný osobní automobil.

Ohleduplnost k životnímu prostředí se však neurčuje pouze v provozních nákladech, ale také při výrobě a následném likvidaci produktu. Internet je plný (více či méně přesných) výpočtů o uhlíkových stopách, ekologičnosti. Jak je to ale s jejich likvidací toho „nejzelenějšího“ dopravního prostředku?

Už při koupi elektrokola byste měli vědět, že jeho výrobce nebo dovozce do Česka uhradil všechny náklady spojené s likvidací všech obalů, likvidací elektronických součástí (motoru, řídící jednotky, displeje, nabíječky) a likvidaci baterie elektrokola. Vím to ze své osobní a profesní zkušenosti, protože se prodejem elektrokol živím. To nechci zastírat, aby bylo jasné nejen, odkud čerpáš zkušenosti, ale i to, že jsem do jisté míry zaujatý.

V čem přijde

Na zabalení elektrokola, které je vyrobeno v továrně a poslané do obchodu, se spotřebuje docela dost obalového materiálu. Naštěstí se dnes většina věcí dá zabalit do kartónů, a tak polystyrénových plastů zde najdete minimum.

Když si elektrokolo objednáte například v našem obchodě na ekolo.cz, dostanete jej kompletně smontované ve velké, pětivrstvé kartonové krabici úplně bez plastů. Doporučujeme také zákazníkům, aby si speciální krabici na kolo schovali alespoň po dobu prvních měsíců pro případ, že by kolo vraceli. Pak je možné box odevzdat do kontejneru na papír, nebo ve sběrných surovinách.

Každý producent zboží za vyrobený, či dovezený obalový materiál platí. Například u elektrokola je poplatek společnosti EKO-KOM za likvidaci obalu okolo 10 Kč. Doby, kdy bylo možné kartonovou lepenku výhodně prodat do výkupny, již jsou již passé. Materiál lze buď odevzdat bezplatně, ale při větším objemu se často za jeho odevzdání platí.

Elektrická střeva

Každý výrobce nebo dovozce elektrozařízení, tedy včetně elektrokol, musí být uveden v Seznamu výrobců (dovozců) elektrozařízení vedeném Ministerstvem životního prostředí.

Nakládání s odpadem od letošního roku definuje nový zákon č. 542, který zahrnuje i evropskou směrnici o elektronickém odpadu. V případě elektrozařízení zavádí povinnost uvádět při prodeji odděleně od prodejní ceny náklady na recyklaci formou samostatného údaje na daňovém dokladu podle zákona o dani z přidané hodnoty.

Při nákupu elektrokola byste se tedy měli na faktuře dozvědět, že prodejce na vás tento poplatek, který činí pouze okolo 25 Kč, už uhradil. Prodejce vás též musí informovat o tom, že jakékoli elektrozařízení, tedy v případě elektrokola: vnitřní vinutí a elektroniku motoru, řídící jednotku, displej, snímače a samozřejmě nabíječku nesmíte likvidovat v netříděném odpadu, ale odevzdat je na místech k tomu určených. To ostatně napoví i symbol přeškrtnuté popelnice na obalu

U každého prodejce elektrozařízení tedy můžete odevzdat jakékoliv zařízení ve stejném počtu a podobného typu, jaké kupujete. Malá zařízení do 25 cm délky můžete odevzdat kdekoliv bez povinnosti nákupu. Systém kolektivního sběru – v případě ekolo.cz je to REMA system – se o ně postará (ale, prosím, nenoste nám do servisu vysloužilé rychlovarné konvice…).

A co se stane se tím co zbyde z elektrokola? REMA elektrionický odpad roztřídí, a následně předá ke zpracování jednomu ze svých více než 40 partnerů. Z tištěných spojů lze získat chemickou cestou především v nich obsažené drahé kovy. Jedná se ovšem o náročnou činnost, proto se více prosazuje mechanické zpracování. To probíhá za pomocí mocného drtiče, který elektroodpad rozdrtí na velmi jemnou frakci a postříká se tekutým dusíkem. Ta zmrzne a následně se semele na velmi jemný prášek, který projde magnetickou separací na jednotlivé frakce. Drahých kovů se touto metodou dá získat zpět až 80 % z jejich původního množství.

REMA nabízí také celkem neznámou službu – re:Balík, kdy můžete zdarma odeslat vysloužilý elektroodpad prostřednictvím balíku České pošty. Maximální hmotnost zásilky je 10 kg, žádná strana přitom nesmí přesáhnout délku 35 cm. Službu lze odbejdnat na této stránce.

Nabitý problém

Nejproblematičtější částí elektrokola je z hlediska možného rizika pro životní prostředí samozřejmě baterie. Její články jsou jednak hořlavé a v nich obsažené chemikálie zdraví i prostředí značně nebezpečné.

Na rozdíl od jiných typů baterií (např. tužkové NiCd a Zn), jsou „battery packy“ z elektrických dopravních prostředků – tedy nejenom z elektromobilů ale i z e-kol nebo třeba elektrokoloběžek – považovány za průmyslové, tedy více rizikové. Nelze je tedy sbírat například v supermarketech. Podle odpadového zákona máte právo a povinnost již nefunkční, nebo nedostatečně kapacitní baterii zdarma odevzdat v místě nákupu, případně předat výrobci elektrokola. Také doporučujeme zvážit možnost repasování baterie. Obchodník už se dále postará o další postup.

Každý subjekt, který uvádí lithiovou baterii do oběhu, tedy v případě elektrokola buď dovozce do České republiky, nebo výrobce, musí hradit kolektivnímu systému poplatek za každý kilogram daného článku. Aktuálně je to u lithiových baterií částka 60 Kč / kg. Pokud tedy máte elektrokolo s baterkou o hmotnosti 3 kg, výrobce již zaplatil 180 Kč za její správnou likvidaci v budoucnosti.

Sběr baterií pro recyklaci u nás zajišťuje několik firem – u nás jsou to REMA a ECOBAT. Druhý zmíněný je asi největším subjektem na trhu. Je to nezisková organizace založená dle zákona o odpadech, a v roce 2019 zpětně odebrala 1 696 tun baterií, což představuje 46 % baterií dodaných na trh. ECOBAT se na konci roku 2020 stal partnerem evropského sdružení Reneos, které pro své klienty zajišťuje v 19 evropských zemích sběr, opakované použití a recyklaci lithium-iontových baterií z elektromobilů.

Na Evropské úrovni upravuje nakládání s bateriemi Směrnice týkající se zpětného odběru baterií (2006/66/ES). Jak oznámila v prosinci 2020 Evropská komise, ta má být brzy nahrazena novým předpisem, který bude v ještě větší míře myslet na opětovné využití materiálů z baterie (jde o tzv. „Circular Economy Action Plan“, které je součástí European Green Deal). Baterie uváděné na trh EU by díky tomu měly být udržitelné, vysoce výkonné a bezpečné po celou dobu jejich životního cyklu.

Od 1. července 2024 mohou být na trh uváděny pouze dobíjecí průmyslové baterie pro elektrická vozidla, pro které bude vystaveno prohlášení o uhlíkové stopě při jejich výrobě. Bude též zaveden tzv. Battery Passport, který bude díky čipu sledovat kompletní oběh baterie. Míra zpětného odběru by měla vzrůst na 65% v roce 2025 a na 70% v roce 2030.

Jak probíhá reinkarnace

A co se s baterií stane, když jí odevzdáte do ekolo.cz a koupíte si novou, případně ji necháte repasovat? Nejdříve zjistíme jestli baterie není mechanicky poškozená, tak odpojíme veškeré kontakty a vyndáme její vnitřnosti – (tj. „baterry pack“). Až bude baterií dostatečné množství, dopravíme je v bezpečném boxu baterii do skladu kolektivního systému Ecobat. Zde baterie změří, a ty, kde je ještě nějaký energetický potenciál, aby články sloužily v jiných zařízeních – například pro úschovu energie ze solárních panelů nebo z větrných elektráren – je odevzdají k takovému využití.

Již nepoužitelné baterky odsud budou cestovat ve velmi přísném bezpečnostním režimu trasportu nebezpečných věcí do severoněmeckého přístavního města Bremerhaven. Tam se nachází zpracovatelský závod pro lithium-iontové baterie společnosti Redux Recycling. Pokud byste jej tady hledali, najdete jej na intuitivní adrese “Batterie straße 94”. (Podnik spadá do skupiny Saubermacher, česky Čistič, která je mimochodem vlastníkem i u nás operující odpadové společnosti Rumpold.)

Dalšími zpracovatelskými podniky pro Li-Ion baterie v Evropě jsou: SNAM ve městě Viviez, v regionu Occitanie v jižní Francii a Unicore Hoboken na jižním předměstí Antverp v Belgii. Jejich kapacita je ovšem již zcela naplněna.

Německý závod Redux je schopen zpracovat všechny typy lithium-iontových baterií a má roční kapacitu zpracování 10 000 tun odpadu, který se sváží ze 20 zemí. V současné době společnost dosahuje míry recyklace kolem 60 až 70%, ale cílem vývojářů je využít všechny komponenty téměř stoprocentně.

Z některých typů baterií lze získat více surovin. Typicky se jedná o baterie typu Li-pol, které obsahují až 6% kobaltu. Ty jsou označovány jako “high-grade” a zpracovatelská firma je ochotna za jejich výkup i platit. Z drtivé většiny jsou ale bateriové články ve třídě “low-grade”. To se týká všech článků typu 18650, které se nyní takřka výhradně používají ke stavbě battery packů u elektrokol. U nich je třeba za jejich bezpečnou recyklaci hradit poplatek, který se pohybuje mezi 25 – 35 Kč za kilogram.

Celý proces recyklace spočívá v totálním vybití článků, dále v jejich roztřídění – stroj s laserovou čtečkou umí roztřídit 40 kusů za vteřinu – a separaci dle typů a konečně jemné rozdrcení. Rozdrcené částice pak projdou pyrometalurgickým procesem, který využívá rozdílné chování kovů a materiálů při různých teplotách. Na konci lze z článků lithium-iontové baterií získat cenné látky nerezovou ocel, mangan, nikl, hliník, měď a plasty. Zpětné získávání lithiového prášku z baterií je prozatím technologicky náročné a proto velmi neekonomické.

Kdo zbývá?

Po likvidaci všech elektro zařízení nám zbývá ještě rám elektrokola se všemi mechanickými komponenty. Trubky rámu, řídítka, ráfky, přehazovačka atd. jsou většinou vyrobeny z hliníkové slitiny. Což je velmi cenný materiál, vítaný ve sběrně surovin.

Komponenty, které nelze odevzdat k výkupu, pak končí ve specializovaném kontejneru na kovový odpad. Pláště pak zlikvidujete stejně jako pneumatiky od automobilů, tedy odevzdáním do nejbližšího autoservisu. Například ve Velké Británii ovšem funguje společnost Velorim, která byla založena za účelem správy sběru a recyklace duší a pneumatik na národní úrovni. Každý rok se jen v UK vyhodí přes 44 tisíc tun plášťů a duší! Nyní stačí jen odnést pneumatiky a duše do libovolné prodejny, kde jsou za malý příspěvek (20 pencí (6 Kč) za duši a 50 pencí (15 kč) za plášť) ekologicky zlikvidovány.

Osobně považuji za velmi důležité si u každého předmětu, který používáme uvědomit, jak vzniknul a co se s ním stane až svoji životnost ukončí. Snad jsem vám tímto článkem trochu pomohl pochopit, co se bude dít, až vaše oblíbené elektorokolo doslouží. Doufám, že jsem vás přesvědčil, že jeho osud není nijak hrozný, přesto vám přeji, aby vám váš elektrický jednostopý společník sloužil co nejdéle. Nezapomeňte, že o tom, jak dlouho to bude, rozhoduje do značné míry to, kolik a jaké mu poskytnete péče.