Bezpečnost, udržitelnost a recyklovatelnost jsou velkými slabinami dnešních lithium-iontových baterií, které pohánějí elektromobily. Nevýhodou těchto baterií je také omezená dostupnost surovin potřebných k jejich výrobě, například kobaltu. Očekávání jsou ovšem taková (například podle poradenské společnosti Deloitte), že v roce 2030 bude prodej elektromobilů tvořit třetinu trhu s novými vozidly. Jinými slovy: roční prodej elektromobilů přesáhne 30 milionů vozů.
Tato snaha o přiblížení se k uhlíkové neutralitě je jistě chvályhodná, poněkud se však zapomíná na to, co se bude dít se „srdci“ těchto vozidel, tedy bateriemi, až doslouží. Masová recyklace lithium-iontových baterií, které se používají v elektromobilech, totiž dosud není uspokojivě vyřešena a za pár let by tak mohl vzniknout poměrně vážný problém.
Baterie elektromobilů jsou mnohem větší a těžší než baterie automobilů se spalovacími motory a skládají se z několika stovek lithium-iontových článků, které se při recyklaci musejí všechny demontovat. Tato demontáž ale není zcela snadná, protože baterie obsahují nebezpečné látky, které při nesprávném zacházení mohou i explodovat.
V současné době je velmi těžké zjistit, kolik lithium-iontových baterií se recykluje, protože systematická evidence zatím neexistuje, ale obvykle se uvádí, že je to průměrně kolem 5 %. V některých částech světa je to však nepochybně podstatně méně.
Zelená má být i výroba baterií
Některé z automobilek již zareagovaly na výtky přicházející od orgánů EU a začaly se touto problematikou zabývat. S organizovanou recyklací již začal například Nissan, který využívá staré baterie z elektromobilů Leaf tak, že je ve svých výrobních závodech instaluje do autonomně se pohybujících vozíků, které rozvážejí dělníkům díly pro montáž. Obdobně postupuje i Volkswagen, který nedávno otevřel svůj první recyklační závod v německém Salzgitteru. Během pilotní fáze tam plánuje recyklovat až 3 600 bateriových systémů ročně.
K průkopníkům recyklace patří i švédské Volvo, které na konci letošního ledna oznámilo vznik nové divize Volvo Energy. Ta by se mimo jiné měla zabývat i problematikou opětovného využití baterií. Francouzský Renault již nyní recykluje všechny baterie ze svých elektromobilů, avšak vzhledem k jeho omezené produkci vozidel s elektromotory se zatím jedná jen o několik stovek baterií ročně. Do jeho recyklačního projektu byly v rámci konsorcia zapojeny i francouzská Veolia, která se na zpracování odpadních materiálů specializuje, a belgická chemickotechnologická společnost Solvay.
Další z předních automobilových značek – bavorská BMW – loni uzavřela dlouhodobý kontrakt za dvě miliardy eur o dodávkách „zelených baterií“ se švédskou společností Northvolt. Ta uvádí, že její baterie by se do roku 2030 měly skládat z 50 % z recyklovatelného materiálu.
Pod politickým tlakem
Přestože v současné době elektromobily pohánějí převážně baterie vyrobené v asijských zemích, evropští výrobci elektromobilů usilují o to, aby v dohledné době výrobu jejich baterií zajišťovaly továrny typu švédské Northvolt. Tato společnost se zavázala, že její nová továrna na severu Švédska bude získávat energii z obnovitelných zdrojů a kromě výroby nových baterií bude rovněž recyklovat použité baterie. Evropské automobilky k tomuto příklonu mají pádný důvod, podle předpisů EU totiž budou výrobci elektromobilů, jejichž výrobní cyklus včetně výroby baterií nebude v souladu s politikou udržitelnosti, penalizovány. A těmto nárokům většina asijských výrobců baterií není a v dohledné době nebude schopna dostát.
Není proto náhodou, že v recyklaci baterií se angažují právě francouzské a německé firmy. Jsou to totiž právě Francie a Německo, které prosazují koncept „zelených baterií“. Paříž i Berlín v tomto odvětví vedle jeho ekologické prospěšnosti spatřují i ekonomický potenciál, který otevře prostor pro vznik řady nových pracovních míst.
Ostatně právě nedaleko Berlína buduje v současné době americká automobilka Tesla závod na výrobu baterií do elektromobilů, který by se ve své kategorii měl stát největším na světě – odhaduje se, že jeho výrobní kapacita dosáhne až 250 GWh ročně.
Německo a Francie stojí také za prvním společným evropským projektem zaměřeným na výrobu baterií. Projekt výstavby dvou továren s celkovou kapacitou 48 GWh/rok vede společnost Saft a podílejí se na něm rovněž francouzská skupina PSA a německý Opel. Podle předpokladů by díky tomuto projektu jen v Německu mělo vzniknout na 10 000 nových pracovních míst.
V současné době se značná část vysloužilé baterie během procesu recyklace redukuje na takzvanou černou hmotu – směs lithia, manganu, kobaltu a niklu –, která vyžaduje další, energeticky náročné zpracování, aby se materiály transformovaly do použitelné podoby. Ruční demontáž palivových článků je přitom časově poměrně náročná a klade vysoká nároky na bezpečnost práce. Řešením tohoto problému by v dohledné budoucnosti mohlo být zapojení robotických zařízení, která by nahradila člověka a celý proces by zpřesnila a zrychlila.
Vzhledem k již shora zmíněným limitovaným zdrojům některých surovin však bezesporu platí, že recyklace je i přes všechna úskalí, s nimiž se v současné době musí vypořádávat, pojistkou toho, že firmy budou mít dostatek materiálních zdrojů nezbytných pro výrobu baterií.