Německo patří v propagaci obnovitelných zdrojů energie k lídrům. Realizace přechodu od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům však tuto zemi možná vyjde poměrně draho, alespoň podle studie think-tanku Energy Brainpool. Pokud má totiž být globální oteplování omezeno na maximálně 1,5 °C, nemělo by se již, počínaje rokem 2020, do atmosféry dostat více než 400 miliard tun CO2. To uvádí nová hodnotící zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) při OSN. Vezmeme-li v úvahu to, že Němci se na celosvětové populaci podílejí přibližně 1,1 %, nemělo by již Německo do atmosféry vypustit více než 4,4 miliardy tun skleníkových plynů.
Podle studie zmíněného think-tanku Energy Brainpool, kterou si objednala společnost Greenpeace Energy, však bude téměř polovina (45 %) z Německu povoleného množství emisí do roku 2038 spotřebována na výrobu energie z uhlí. Pokud tedy budou německé uhelné elektrárny v provozu až do roku 2038, budou muset ostatní odvětví, tedy doprava, stavebnictví nebo zemědělství, své emise výrazně snížit, uvádějí autoři studie. Je však otázkou, do jaké míry je v těchto odvětvích tak razantní snížení reálné.
Dva scénáře
Studie Energy Brainpool vychází z řady odborných prognóz energetických potřeb, rozvoje obnovitelných zdrojů a vývoje ceny CO2, dovozu energií a cen pohonných hmot. V jednom ze dvou alternativních scénářů odborníci think-tanku vypočítali, že zvýšení ceny CO2 v energetickém sektoru o více než 105 eur za tunu CO2 by zapříčinilo výraznější snížení emisí z uhelných elektráren, což by mohlo vést ke snížení podílu uhlí na celkovém „emisním rozpočtu“ na 39 %.
„Vysoké ceny CO2 jsou měřitelným příspěvkem k ochraně klimatu, zejména proto, že mají také nepřímé efekty, jako jsou další investice do zelené elektřiny, které jsme do nákladů nezahrnuli,“ říká Fabian Huneke ze společnosti Energy Brainpool.
Druhým scénářem však je dlouhodobé zpomalování růstu cen CO2 na něco přes 40 eur za tunu v roce 2038. To by znamenalo, že podle současného harmonogramu postupného utlumování těžby uhlí a bez dalších opatření na ochranu klimatu vypustí německé uhelné elektrárny v letech 2022 až 2038 do atmosféry 1 989 milionů tun CO2. Lví podíl – 1 374 milionů tun – by na tomto množství podle prognózy měly mít hnědouhlené elektrárny. Pokud navíc bude nárůst obnovitelných větrných a solárních zdrojů nízký, mohly by uhelné elektrárny vyčerpat až 74 % emisního rozpočtu, upozorňuje studie.
„Nemůže se stát to, že uhlí pohltí větší část našeho již tak omezeného emisního rozpočtu. Naše spolková vláda, která podporuje mezinárodní klimatické cíle, se proto musí tohoto špinavého zdroje energie zbavit rychleji, než bylo plánováno, a masivně podporovat rozšiřování obnovitelných zdrojů,“ požaduje Sönke Tangermann z vedení Greenpeace Energy.
Jako součást předvolebního boje
Debata o tom, zda bude do roku 2038 Německo bez uhelných elektráren, se v průběhu aktuální předvolební kampaně zintenzivnila. Konzervativní i středolevicoví politici ujišťují veřejnost, že k ústupu od uhlí pravděpodobně dojde rychleji, než se původně předpokládalo, zejména kvůli nárůstu ceny CO2 v rámci Evropského systému obchodování s emisemi (EU ETS).
Německý ministr hospodářství Peter Altmaier se deníku Handelsblatt svěřil, že podle jeho názoru země opustí uhelnou energetiku dříve, než původně plánovala. Tento zástupce konzervativní strany CDU však nespecifikoval, kdy konkrétně by k tomuto odklonu mělo dojít.
Dřívější konec uhelné energetiky by však podle jeho slov rozhodně neměl znamenat snížení podpory regionům, v nichž se těží uhlí. Uhelné regiony v západní i východní části Německa obdrží od vlády až 40 miliard eur na investice do infrastruktury a průmyslové politiky, aby tak mohly kompenzovat ztráty pracovních míst a příjmů způsobené ukončením těžby uhlí, v řadě případů nejdůležitější hospodářské činnosti regionu.
Altmaierovy výroky se zatím nesou na stejnou notu jako výroky kandidáta CDU na spolkového kancléře Armina Lascheta. Ten však byl za rozhovor, který poskytl televizní stanici ZDF, silně kritizován nevládními environmentálními organizacemi, které byly součástí takzvané německé uhelné komise. Podle nich v rozhovoru lživě uvedl, že tyto organizace souhlasily s ukončením provozu uhelných elektráren v roce 2038.
„Laschet buď lže, nebo má špatné informace,“ uvedl Olaf Bandt z ekologické organizace BUND pro deník Tagesspiegel. Podle Bandta však jeho organizace i další podobné, jako například Greenpeace, daly jasně najevo, že jako nejzazšímu termínu dávají přednost roku 2030. „Očekáváme, že Armin Laschet opraví své prohlášení a podpoří odchod od uhlí do roku 2030,“ řekl Olaf Bandt.
Laschet je v současné době předsedou vlády Severního Porýní-Vestfálska, které patří mezi spolkové země nejvíce zasažené odchodem od uhlí, takže jeho spíše opatrný postup je pochopitelný. To jeho bývalý konkurent v boji o kancléřské křeslo a taktéž konzervativní (CSU) předseda bavorské zemské vlády Markus Söder je radikálnější a podporuje v tomto ohledu stanovisko ekologů: tedy odklon od uhlí již v roce 2030. Podle Södera Německo nemůže dosáhnout svých cílů v oblasti klimatu bez urychlení odklonu od uhelné energetiky. Současně by však mělo také přehodnotit svoji podporu uhelným regionům ve prospěch větších investic do výzkumu v oblasti obnovitelných zdrojů energie a jejich rychlejšího šíření.
