Evropské firmy vyrábějící větrné turbíny se aktuálně potýkají s vážnými potížemi s dodávkami klíčových surovin. Výroba v tomto segmentu nyní spíše stagnuje a celou věc komplikuje fakt, že projekty větrných farem se – jak je to oblasti energetiky běžné – připravují řadu let, takže plánování je v současné době velmi ošidné.
Cena některých materiálů používaných při výrobě větrných turbín, jako je ocel, hliník a nikl, v posledních týdnech prudce vzrostla. „Ceny jsou v tuto chvíli výrazně vyšší – zejména ceny surovin a ceny některých komponentů, jako jsou litinové díly – a předpovídání jejich dalšího vývoje se stalo výrazně nejistější,“ řekl portálu Euractiv Sven Utermöhlen, generální ředitel divize mořské větrné energetiky ve společnosti RWE renewables. Pokud jsou tedy tyto firmy požádány, aby předložily nabídky na dodávku větrných turbín či jejich součástí během příštích čtyř nebo pěti let, je velmi obtížné předvídat, jaké budou jejich celkové náklady. Rusko a Ukrajina patří k největším výrobcům oceli, která je základním materiálem větrných turbín, od počátku války se však dovoz této suroviny do EU snížil o pětinu.
Současně vzrostla o 40 procent cena za tepla válcovaných svitkových plechů. Ocelářské firmy ve Španělsku, jako je například ArcelorMittal či výrobce nerezové oceli Acerinox, omezili svou produkci a německá Lech-Stahlwerke dokonce úplně zastavila výrobu.
A podobně můžeme pokračovat, například hliníkem. Ten je pro větrný průmysl sice méně důležitý, ale i tak se bez něj výroba několika důležitých součástí rotorů a kabeláže neobejde. I v tomto dodavatelském řetězci dochází k velmi zřetelnému nárůstu cen.
Rusko je také předním světovým dodavatelem niklu, který je další základní surovinou při výrobě větrných turbín.
I velcí v problémech
Složitou situaci na trzích nedávno komentoval rovněž Jochen Eickholt, generální ředitel společnosti Siemens Gamesa, která je součástí Siemens Energy. „Naše konkurenceschopnost závisí na dostupných cenách surovin a stabilních dodavatelských řetězcích. V současné době jsme však stejně jako mnoho jiných průmyslových odvětví konfrontováni s vysokými náklady na ocel a další suroviny,“ řekl.
Siemens Gamesa, která je jedním z největších světových výrobců větrných turbín, se nyní snaží zvýšit ceny svých turbín, aby se tak vypořádala s provozní ztrátou za uplynulé čtvrtletí. Na té však údajně měly podíl vedle rostoucí ceny materiálů také interní problémy, které zpozdily uvedení na trh nové platformy pro větrné turbíny. V součtu tak provozní ztráty Gamesy za druhé čtvrtletí letošního fiskálního roku přesáhly 300 milionů eur. K kompenzaci ztrát by mělo přispět zvýšení cen turbín, které by se mohlo pohybovat v jednotkách procent, ale není prý vyloučeno, že půjde i výše.
Obavy již před invazí
Obavy ohledně bezpečnosti dodávek surovin potřebných pro energetickou transformaci panovaly již před ruskou invazí na Ukrajinu. Podle zprávy zveřejněné Evropskou komisí v roce 2020 se v důsledku masivního nasazování větrných a solárních technologií potřebných k uspokojení energetických potřeb očekává, že spotřeba materiálů, jako je nikl, kobalt, měď, lithium či vzácné zeminy, v nadcházejících desetiletích prudce vzroste. „Přechod EU na technologie zelené energetiky by podle současných scénářů dekarbonizace mohl být ohrožen slabinami v budoucím zabezpečení dodávek několika materiálů,“ varuje zpráva.
Vysoká poptávka po těchto materiálech bude mít významné geopolitické konsekvence. „Svět bude stále více rozlišovat mezi těmi, kdo mají a nemají tzv. přechodové materiály,“ říká Samuel Leupold, předseda sekce Wind Energy v Macquarie Green Investment Group.
V kontextu současné války na Ukrajině je třeba zmínit, že tato země je strategicky významná i proto, že má bohatá naleziště vzácných zemin, které se používají v generátorech větrných turbín, a také lithia, kritické suroviny při výrobě baterií. Ložiska lithia se nacházejí například v okolí smutně proslulého Mariupolu.
„To nemusí být hlavní důvod invaze, ale nepochybně je nerostné bohatství Ukrajiny jedním z důvodů, proč je tato země pro Rusko tak důležitá,“ uvedl Rod Schoonover, bývalý ředitel sekce životního prostředí a přírodních zdrojů americké národní rozvědky National Intelligence Council.
Nebezpečné koncentrace
Faktem je, že žádná země nemá na svém území všechny suroviny potřebné pro energetickou transformaci, v několika zemích jsou však některé tyto suroviny významně koncentrovány, přičemž většinou jde o země, které jsou z hlediska politické spolehlivosti a stability velmi problematické. To samozřejmě do budoucna ohrožuje bezpečnost dodávek, ale problémy může způsobit i neekologičnost těžby těchto surovin.
K těmto zemím nepochybně patří Čína, která je předním producentem většiny tzv. přechodných materiálů, včetně vzácných zemin. Čínský podíl jejich produkce na celosvětovém trhu činí 60 %. „Závislost EU na Číně je jistě rizikovým faktorem, který je třeba vzít zcela vážně při plánování budoucnosti obnovitelných zdrojů v Evropě a směřování k dlouhodobým klimaticky neutrálním cílům,“ komentuje tuto poměrně tristní situaci již citovaná zpráva Evropské komise. A můžeme samozřejmě uvést i další podobné případy. Přibližně 70% podíl na trhu s kobaltem má další problematická země: Demokratická republika Kongo. A na trhu s mědí hraje s téměř 30 % zásadní roli rovněž poměrně nevyzpytatelná Chile.
Problémy zůstanou
Podle Svena Utermöhlena s koncem války na Ukrajině problémy pravděpodobně nezmizí, protože ukrajinská infrastruktura bude těžce poškozena a sankce proti Rusku pravděpodobně hned tak zrušeny nebudou. Je proto třeba se připravit na to, že řada problémů bude mít dlouhodobější charakter, varoval. Vyzval proto evropské vlády, aby se více zaměřily na to, jak usnadnit aukce na projekty rozvoje větrné energetiky a s ní související výrobu nezatěžovat administrativními břemeny.
Za zmínku v této souvislosti stojí i to, že již v roce 2018 oborová organizace větrného průmyslu WindEurope vyzvala k posílení výzkumu a inovacím směřujícím k zajištění náhrady vzácných zemin a výraznější recyklaci. Vedle toho probíhají také jednání evropské exekutivy o partnerstvích s jednoznačně demokratickými a spolehlivými zeměmi bohatými na zdroje, jako je například Kanada.
Řadu projektů na podporu domácí výroby a mezinárodní spolupráce již dříve navrhla Evropská aliance pro suroviny (ERMA). Pokud by se všechny tyto projekty podařilo realizovat, do roku 2030 by se podle této aliance více než polovina roční instalované větrné kapacity EU mohla spoléhat na magnety ze vzácných zemin vyrobené v zemích EU a 20 procent evropské poptávky po niklu by mohlo být uspokojováno z domácích zdrojů.
