Nizozemci jsou všeobecně známí svou velkou oblibou cyklistiky. Není divu, rovinatý krajinný profil umožňuje jezdit na kole v podstatě každému bez ohledu na věk či fyzickou kondici. Kola jsou vidět zkrátka všude. Plochost celé země a současně i blízkost moře, jehož hladina je výše než téměř třetina nizozemské pevniny, však v Nizozemcích vypěstovala i značnou citlivost a respekt k působení živlů a nepříznivých klimatických jevů. To je také jeden z důvodů, proč Nizozemci patří k průkopníkům elektromobility, což se projevuje mimo jiné například tím, že mají největší počet nabíjecích stanic v Evropě.
Elektromobily Tesla, ale i dalších značek lze vidět – ať již v pohybu, nebo připojené k nabíjecím stanicím – prakticky v každé ulici, a to i díky tomu, že síť nizozemských nabíjecích stanic v současné době čítá kolem 75 000 stanic, což je téměř třetina z celkového počtu nabíječek celé EU.
Vybudování takového počtu nabíjecích stanic, aby se řidiči elektromobilů mohli cítit při cestování komfortně a nemuseli řešit, zda a jak dojedou do cíle své cesty, jsou klíčovým úkolem pro země, které se již rozhodly, že jejich automobilová budoucnost tkví v plné elektrifikaci vozového parku.
Impulsy pro přechod k elektromobilitě jsou v Nizozemsku přirozeně trochu jiné než v chudších zemích EU, k nimž patří i Česká republika. Podnětem tak pro Nizozemce může být jen to, že se v jejich okolí objeví nabíjecí sloupky. Pak si řeknou, že jejich příspěvek k ochraně životního prostředí je na dosah ruky, jdou a koupí si elektromobil.
Aktuální nizozemské statistiky uvádějí, že přibližně každý pátý ze 400 000 nových vozů, které se v Nizozemsku za rok prodají, je elektromobil. Přispívá k tomu i vládní politika, která v posledních deseti letech na elektromobily poskytuje daňové úlevy a nabízí i různé další pobídky. Nizozemská vláda však zajistila i to, že řidiči dnes již mají kvalitní nabíjecí infrastrukturu, která jim umožňuje nikterak omezující pohyb po celé zemi.
Příznivé geografické podmínky
Nizozemská vláda si stanovila za cíl, že všechna nová vozidla budou od roku 2030 pouze na elektrický pohon. Důvodem pro toto rozhodnutí bylo mimo jiné také to, že v současné době tam silniční provoz vytváří zhruba pětinu emisí skleníkových plynů a navzdory svému ekologickému snažení patří Nizozemsko mezi pět největších evropských producentů emisí. K tomu přispívá i to, že Nizozemsko má na obyvatele více automobilů než například Francie nebo Řecko.
Tamní předseda vlády Mark Rutte, jehož domovské straně VVD se kvůli její dlouholeté podpoře automobilového průmyslu přezdívá strana „vroom-vroom“, v posledních letech zcela obrátil poté, co v několika soudních přích uspěly ekologické organizace, které tvrdily, že Nizozemsko v oblasti ochrany klimatu porušuje pravidla EU.
Ať už byly důvody pro Rutteův obrat jakékoli, aktuální trend je v Nizozemsku jasný, a to ve velké míře i díky tomu, že tamní geografické podmínky se ukazují být pro rozvoj elektromobilty obzvláště vhodné. Relativně malá rozloha země a její málo členitý profil totiž umožňují, že s většinou dnešních elektromobilů se zkrátka dostanete pohodlně do cíle své cesty na jedno nabití.
To potvrzuje i Maarten van Biezen z nizozemské Asociace řidičů elektromobilů (VER): „Krátké vzdálenosti v jedné z nejmenších a nejhustěji obydlených zemí v Evropě a kvalitní silniční síť povzbuzují lidi k přechodu k elektromobilitě.“
Nizozemci začali s masivnější podporou elektromobility poměrně brzy: již v roce 2012, tedy mnohem dříve než třeba Francie nebo Německo. Výsledkem této skutečnosti je to, že dnes v Nizozemsku existuje vedle již zmíněných zhruba 75 000 veřejných nabíjecích stanic i dalších asi 190 000 nabíječek, které mají Nizozemci doma.
Tlak stále roste
Výjimečnou pozici Nizozemska potvrzuje i Evropská asociace výrobců automobilů (European Automobile Manufacturers‘ Association – ECEA), podle níž přibližně 30 procent evropských nabíjecích stanic se nachází právě v Nizozemsku. „Žádná jiná země nemá stejnou hustotu nabíjecích bodů jako Nizozemsko,“ říká i nizozemská vládní obchodní agentura RVO. Přibližně polovina veřejných nebo poloveřejných nabíjecích stanic se přitom nachází pouze ve dvou nizozemských provinciích, nacházejí se v nich však největší města Amsterdam, Haag a Rotterdam, která představují třetinu populace země.
Pro srovnání uveďme, že Francie a Německo, největší země EU, následují v počtu nabíjecích stanic hned za Nizozemskem, každá z těchto zemí se na celoevropském počtu nabíječek podílí 20 procenty.
V nizozemských městech platí, že každý uživatel elektromobilu má nabíjecí stanici v blízkosti do 200 metrů od svého domova. Na venkově má většina elektromobilistů svá vlastní nabíjecí stanoviště, přičemž 75 procent z nich si pro své elektromobily vyrábí elektřinu vlastními silami – prostřednictvím solárních panelů.
Zkušenosti některých elektromobilistů však naznačují, že kapacita nabíjecí infrastruktury již aktuální poptávce nevyhovuje a že například během večerní špičky je často obtížné najít volnou nabíjecí stanici. Tlak na tamní kompetentní orgány tedy je, nebo dokonce možná i roste, i v tak elektromobilitě přejících zemích, jako je Nizozemsko.
