V posledních týdnech se může zdát, že evropská energetická krize je v podstatě zažehnána. Ale na oslavy je asi opravdu ještě brzy.
Ceny energií v posledních třech měsících rozhodně hodně klesly. Evropské ceny zemního plynu se snížily na zhruba 135 eur za megawatthodinu; v srpnu letošního roku se přitom ceny pohybovaly až kolem 350 eur za MWh. Evropské ceny elektřiny se za stejné období snížily o více než polovinu. Navíc se Evropě podařilo vytvořit zásoby plynu téměř do posledního místa a jeden z nejteplejších podzimů v historii výrazně snížil spotřebu.
Ceny plynu i elektřiny zůstávají ve srovnání s historickými průměry stále vysoké. I po poklesu je dnes plyn sedmkrát dražší než v období 2000-2020, elektřina desetkrát. Záleží také na kumulativním efektu. Nejde jen o to, jak vysoko ceny vystoupají, ale i o to, jak dlouho se na nich udrží. Dnešní období vysokých cen vypadá, že ještě nějakou dobu potrvá.
Chladné období ovšem teprve začíná. Meteorologická zima začala 1. prosince. Astronomická zima začíná až 21. prosince. Před námi je více než 100 nejchladnějších dní v roce. A i když obecně řečeno po teplejším podzimu následuje častěji spíše teplá zima, není to rozhodně žádné železné pravidlo. Zatím tedy prostě nevíme, zda bude sezóna normální, mírná nebo abnormálně chladná.
Pesimisté se obávají zvýšeného výskytu tlakových výší nad Grónskem. Ty mohou blokovat příliv vzduchu z Atlantiku, umožňovat proudění mrazivého vzduchu z vysokých zeměpisných šířek do Evropy a způsobovat chladné dny bez větru, které jsou pro trhy s elektřinou hrozné.
Optimisté se domnívají, že tato hrozba je přehnaná. A vyhlížejí od Atlantiku příchod bouří, které zvýší produkci větrných elektráren. A také přinesou relativně teplý oceánský vzduch, který udrží teploty tam v pásmech, kde by je evropští energetici letos viděli nejraději: tedy co nejvýše.
Jak říkají odborníci a pozorovatelé trh, trhy s energií jsou tak napjaté, že jen několik Evropu od vyšších cen, a dokonce i možného krátkodobého nedostatku elektřiny dělí jen pár dní bez větru a s nízkými teplotami. Hlavním symbolem současné energetické krize je zemní plyn a jeho nedostatek, situace s elektřinou ale také není zcela stabilizována.
Stále existuje značné riziko, že minimálně v některých oblastech bude nutné požádat spotřebitele o pro ně velmi nepříjemná omezení spolupráci při snižování poptávky. Lokální výpadky elektřiny jsou stále velmi pravděpodobné, zejména ve Francii, Finsku, Irsku a Švédsku.
Sdružení evropských společností spravujících rozvodné sítě (ENTSO-E) ve svém nedávném výhledu na letošní zimu (v PDF) uvedlo: „Situace v letošní zimě je kritická, ale zvládnutelná.“ To nezní, jako by to nejhorší bylo za námi. Samozřejmě, naše postavení není rozhodně tak hrozné, co čeká obyvatele Ukrajiny, jejich energetickou soustavu Rusko ničí přímo fyzicky. Relativně řečeno, je náš diskomfort opravdu malý – ale to neznamená, že nebude žádný.
Předzvěst, nebo jen zbytečné strašení?
Poslední týdny také nabídl alespoň nějakou představu o tom, jak by se v nepříznivém případě mohla krize mohla v příštích měsících odvíjet. V celé Evropě se téměř zastavila výroba elektřiny z větrných elektráren. Což logicky přinutilo rozvodné sítě opřít se o plynové elektrárny, v Německu pak především o ty uhelné.
V minulých letech by situaci mohl do značné míry pomoci vyřešit francouzský jaderný průmysl. Tamní „jádro“ by zvýšilo výrobu a vyváželo elektřinu do velké části západní Evropy. Francie ovšem ve skutečnosti velké objemy elektřiny dovážela. Řada francouzských reaktorů shodou okolností stojí kvůli nezbytným opravám nedávno odhalený vad.
To trh samozřejmě zasáhlo. Ceny elektřiny tak velmi rychle a velmi prudce vzrostly. V severském regionu se průměrná týdenní cena vyšplhala na 318 eur za MWh, což je třetí nejvyšší týdenní cena v historii.
Extrémně rychle zareagovaly na nepříznivé předpovědi počasí ceny na britském trhu, který je od zbytku Evropy relativně odříznutý. Podle předpovědi měla v prvním prosincovém výroba z větrných elektrárnách podle některých scénářů klesnout v průměru pouze na 1 GW proti 20 GW z druhé poloviny listopadu. Spotové ceny elektřiny pohybovaly i před 1000 liber za MWh (tedy cca 28 000 Kč/MWh). Na spotové burze EPEX SPOT vystoupala na následující dny v některých případech dokonce i přes 1200 liber za MWh (tj. 35 000 Kč/MWh).
V Německu také nefoukalo, a tamní producenti tedy udělali to jediné, co mohli, pokud neměli přestat vyrábět: spustili své uhelné elektrárny. Během přelomového týdne mezi prosincem a listopadem z uhelných zdrojů pocházelo 40 % v Německu vyrobené elektřiny. Německá energetika byla v těchto dnech obzvláště uhlíkově intenzivní: na produkovala extrémně vysoké množství CO2, v některých dnech to bylo i přes 700 gramů tohoto plynu na jednu vyrobenou kilowatthodinu.
Děsivým scénářem se tak stává tzv. „Dunkelflaute“, což je výraz, pro který neexistuje v češtině (ani v jiném jazyce, pokud vím) ekvivalent. Dal by se snad přeložit jako „temné bezvětří“ a označuje tedy okamžiky, kdy v důsledku panujících meteorologických podmínek je nízká výroba z větrných i solárních elektráren.
Pokud by k takové události došlo, ceny energií velmi pravděpodobně znovu rychle porostou. Kontinent nečeká black-out, ale křehká rovnováha, které se podařilo v posledních měsících dosáhnout, se může zhroutit. Evropští spotřebitelé se mohou začít bát – a vyděšení lidé se nechovají obvykle ve svém nejlepším dlouhodobém zájmu.
Peníze a průmysl
Existují i další důvody k jistým obavám. Třeba známý energetický reportér agentury Bloomberg Javier Blas považuje za obzvláště nebezpečné dva.
První je ohromné finanční břemeno, které na sebe Evropa vzala ve snaze udržet maloobchodní ceny elektřiny a plynu na uzdě. Domácnosti a malé podniky zatím krizi z velké části ustály do značné míry proto, že vlády je pomohly ochránit před dopady vysokých cen. Dotace ovšem nemohou vydržet věčně. Náklady se vyplatí, pokud to znamená porážku ruského prezidenta Vladimira Putina, ale přesto se stávají dluhem – dluhem, který i přes ujišťování třeba české vláda, nejspíše bude nutné zaplatit budoucím zvyšováním daní.
Druhým faktorem je vliv současné situace na evropský průmysl. Byť jsou ceny energií na burze nižší než v červenci a srpnu, jsou tak vysoké, že pro výrobní sektor představují značnou zátěž.
Když Rusko koncem února napadlo Ukrajinu, řadě podniků se začala okamžitě připravovat na energetickou krizi – ale nikdo nevěděl, jak dlouho může trvat. Někteří se domnívali, že přijdou těžké dny a týdny. Pesimisté se obávali, že problémy budou přetrvávat měsíce – a právě oni měli nakonec pravdu. V tuto chvíli se najdou pesimisté, kteří se bojí, že problém vysokých cen se potáhne celé roky. A protože tolik závisí třeba na vrtošivých tlakových výších nad Atlantikem, alespoň zčásti nám nezbývá než doufat, že to tak nebude.
