Konec německého jádra se může ještě oddálit. Německá vláda si dělá analýzu, jak země bez posledních tří jaderných elektráren zvládne nadcházející zimu.
Německé zákony v tuto chvíli říkají, že od 1. ledna 2023 je v zemi zakázáno provozovat jaderný energetický zdroj. Ale blížící se zima děsí nejen německé politiky, a tak stále není jasno, zda paragrafy nakonec neustoupí obavám z nedostatku elektřiny.
Formální rozhodnutí o tom, zda poslední tři německé elektrárny o společném výkonu 4,3 GW zůstanou v provozu i po plánovaném vyřazení v prosinci 2022, může padnout až za několik týdnů, uvádí odborný server PowerMag.
Německá vláda v současné době provádí už druhé hodnocení možného přínosu jádra v letošní zimě, nazvané „zátěžový test energetické sítě“. Mluvčí Spolkového ministerstva hospodářství a klimatu 17. srpna pro PowerMag uvedl, že rozhodnutí by mohlo přijít „na základě výsledků zátěžových testů“.
Ministerstvo tak reagovalo na zprávu deníku The Wall Street Journal z 16. srpna, podle níž Německo plánuje odložit uzavření těchto tří elektráren. Americký list s odvoláním na tři nejmenované vysoké vládní úředníky uvedl, že podrobnosti související s možným odkladem se projednávají a že rozhodnutí bude muset formálně přijmout německý kabinet a pravděpodobně bude vyžadovat hlasování v parlamentu. Mimochodem, v první reakci na článek mluvčí ministerstva hospodářství 16. srpna agentuře Reuters sdělil, že zpráva o možném prodloužení provozu německých jaderných elektráren „postrádá jakýkoli faktický základ“.
Formální rozhodnutí o zachování jejich provozu elektráren by znamenalo odklon od urychleného ukončení provozu jaderných elektráren, které si Německo schválilo v roce 2011 po havárii ve Fukušimě. Země začala vypínat svou jadernou flotilu o celkovém výkonu 8,5 GW kapacitu jaderného parku na konci roku 2021 uzavřením elektráren Brokdorf, Grohnde a Gundremmingen C (dohromady 4,2 GW) – loni v prosinci.
Rozhodnutí by šlo i proti jednomu mnohem čerstvějšímu rozhodnutí. Spolkové ministerstvo pro životní prostředí a ministerstvo hospodářství a klimatu 7. března ve společném hodnocení dospěla k závěru, že prodloužení životnosti zbývajících tří jaderných elektráren vzhledem k omezení dovozu zemního plynu z Ruska „se nedoporučuje, a to ani s ohledem na současnou plynovou krizi“.
Naděje klesají, ceny stoupají
Když vláda v březnu zahájila první hodnocení jaderné energie, uběhly od invaze na Ukrajinu uběhlo jen několik týdnů. Moskva v té době začala hrozit zastavením dodávek plynu plynovodem Nord Stream 1 jako odvetou za zastavení projektu plynovodu Nord Stream 2 v Baltském moři, a Berlín se horečnatě pustil do snah o zajištění energetické bezpečnosti poté, co Moskva pohrozila. (Nord Stream 2 hodnotě 11 miliard dolarů byl de facto dokončený v září 2021, a pokud by byl začal fungovat, vedl by ke zdvojnásobení toku ruského plynu do Německa.)
Od té doby se německá situace pouze zhoršovala. Rusko 11. července skutečně splnilo hrozbu a zastavilo tok plynovodu Nord Stream 1 – největšího plynovodu mezi Evropou a Ruskem. Společnost Gazprom vinu za snížení průtoku hází na opožděný návrat průmyslové plynové turbíny Siemens Energy pro kompresorovou stanici Portovaja (CS).
Když se ovšem turbína dostala v polovině července z Kanady do Německa, Gazprom ji odmítl převzít a znovu uvést do provozu kvůli údajně chybějící dokumentaci. „Stačí, aby někdo řekl: ‚Chci ji‘, a bude tu co nevidět,“ řekl spolkový kancléř Olaf Scholz na tiskové konferenci v továrně Siemens v Mülheimu an der Ruhr 3. srpna.
Fatih Birol, šéf Mezinárodní agentury pro energii (IEA), v červenci vydal naléhavou výzvu, v níž vyzval evropské představitele, aby minimalizovali využívání plynu v energetice a dočasně zvýšili výrobu elektřiny z uhlí a ropy, aby se energetický trh stabilizoval.
Německo, které je z 55 % závislé na dodávkách plynu z Ruska, jednalo rychle. V červnu zařídilo, aby nejméně 8,5 GW hnědouhelných, černouhelných a malé množství ropných výrobních kapacit – všechny, které mají být letos a příští rok odstaveny – mohlo nadále fungovat. Podle původního zákona o ukončení těžby uhlí mohlo být do konce roku 2022 odstaveno odhadem 13,9 GW elektráren spalujících hnědé nebo černé uhlí.
Stejně jako několik dalších zemí Evropské unie se i Německo zavázalo, že od srpna sníží spotřebu plynu nejméně o 15 % (ve srovnání s průměrnou spotřebou za posledních pět let). Země 15. srpna rovněž oznámila, že od října zavede dočasný bezpečnostní příplatek za plyn, aby se ochránila před možnými bankroty společností dovážejících plyn. Tyto společnosti si nyní musí „obstarat náhradu na tzv. spotovém trhu za mnohem vyšší ceny, než bylo dohodnuto, aby mohly být soukromé domácnosti a ekonomika nadále zásobovány dostatečným množstvím plynu,“ uvedla vláda.
A co atom?
Protože rezervy se hledají všude, spolkové ministerstvo hospodářství a ochrany klimatu (v krizi se těšící ohromující podpoře veřejnosti) zahájilo 19. července zmíněný „zátěžový test rozvodné sítě“ s cílem zjistit, zda tři fungující jaderné elektrárny mohou v krizi pomoci.
Ministerstvo vedené ministrem za Stranu zelených Robertem Habeckem uvedlo, že druhé posouzení, které si vyžádali provozovatelé rozvodných sítí, objasní, zda bude mít Německo dostatečnou kapacitu výroby elektřiny, až budou jaderné elektrárny 31. prosince podle plánu odstaveny. „Necháme provést nové výpočty a poté se rozhodneme na základě jasných faktů,“ řekl mluvčí ministerstva agentuře Reuters. Zatím však není jasné, do jaké míry budou výsledky druhého posouzení, které se očekávají během „několika týdnů“, podkladem pro rozhodnutí vlády.
Klíčovou roli však bude hrát politika. V rámci německé koaliční vlády proti obnovení výroby z jádra stála strana Zelených a sociální demokraté kancléře Scholze. Třetí koaliční strana, Svobodní demokraté, mezitím navrhli změnu strategie, která by v případě potřeby mohla reaktory udržet v provozu na omezenou dobu.
Ale postoj německé veřejnosti k jádru se mění a politická shoda se může najít. I mezi Zelenými přibývá hlasů, které volají po dočasném prodloužení provozu jádra. Otázkou je, jak by Německo mohlo překonat řadu technických problémů spojených s touto otázkou.
Půjde to?
Námi na začátku zmíněné společné hodnocení ministerstev hospodářství a životního prostředí z března uvádí hned několik zásadních právních a regulačních překážek (anglický překlad, německý originál).
První je již zmíněný zákon, podle kterého v roce 2023 jaderné elektrárny nelze v Německu provozovat. Ten by se musel změnit. Vláda rovněž tvrdí, že zákonné prodloužení by mohlo vyžadovat přeshraniční posouzení vlivů na životní prostředí (EIA), které se musí řídit rozsudkem Evropského soudního dvora, a také nové, komplexní posouzení rizik a přínosů německými zákonodárci, které by vyvážilo hodnocení po havárii ve Fukušimě v roce 2011.
V oblasti regulace by reaktory musely splňovat požadavky na bezpečnost a zabezpečení. Vzhledem k tomu, že reaktory mají být odstaveny do prosince 2022, právní výjimka podle atomového zákona jim umožnila obejít se bez pravidelné hloubkové prověrky jejich stavu, která měla proběhnout v roce 2019. „Poslední rozsáhlé přezkoumání bezpečnosti proběhlo v roce 2009,“ uvádí se v hodnocení. „Pokud by provoz pokračoval po 1. lednu 2023, poslední bezpečnostní prověrka by byla stará 13 let a musela by být provedena nová.“
Pokračování provozu „by mělo smysl“ pouze v případě, že by se „výrazně omezil rozsah a hloubka prověrky a/nebo by se upustilo od rozsáhlých modernizačních opatření, která by mohla být nařízena v průběhu bezpečnostní kontroly,“ dodává se v hodnocení. Podle tohoto scénáře by zákonodárce přijal metodiku pro „zrychlenou a zjednodušenou bezpečnostní prověrku“. To by však znamenalo „rozchod s dosavadní německou filozofií bezpečnosti provozu jaderných elektráren“, uvádí se v posudku.
Technické problémy
Kromě legislativních březnová zpráva zmiňovala také technické potíže. Jedním z nich je skutečnost, že palivové články (tedy jednoduše „palivo“) v elektrárnách jsou z větší část spotřebovány. Pokud budou reaktory v létě 2022 odstaveny nebo provozovány na nižší výkon, měly být mít údajně dostatek paliva na zhruba 80 dní prodlouženého provozu. Pořízení nového paliva pro reaktory je zdlouhavý proces, který by mohl trvat 18 až 24 měsíců, v případě „zrychleného procesu“ 12 až 15 měsíců, uvádí se v hodnocení.
Německo si sice palivové články vyrábí samo z dovezeného uranu, ale výrobní kapacity jsou omezené. Dává to smysl, výroba jaderného paliva se obvykle plánuje na roky dopředu. Pokud by tedy jaderné elektrárny fungovat déle než zmíněných 80 dní, muselo by se nezvykle rychle vyrobit větší množství paliva: zhruba dvakrát více než v běžném roce.
Mezi další zprávou zmiňované technické problémy patří i nejistá zásoby náhradních dílů. Jejich dodávky by mohla být zpožděné v důsledku narušení dodavatelského řetězce v posledních letech.
Další možnou překážkou je zajištění personálu, který bude v elektrárnách k dispozici pro provoz reaktorů. „Lidské zdroje potřebné pro včasné pokračování provozu již nejsou k dispozici a musely by být nejprve znovu vybudovány,“ popisuje zpráva úředním jazykem fakt, že provozovatelé už část nezbytného personálu propustily. Podle zprávy chybí jen vyšší desítky zaměstnanců, ale jde o velmi specializované odborníky, kterých na trhu není mnoho.
V závěru posudku se uvádí, že prodloužená operace by mohla být finančně náročná. Provozovatelé jaderných elektráren dali najevo, že mohou převzít nezbytné finanční investice pouze tehdy, pokud budou mít ekonomický smysl – což by pravděpodobně znamenalo provozovat elektrárny nejméně dalších tři až pět let.
Pokud bude federální vláda nucena udržet elektrárny v provozu, měla by převzít roli „kvazi-vlastníka“ – s „plnou kontrolou a odpovědností za investice, náklady, výnosy a rozsah hloubky na straně bezpečnosti a licencování,“ uvádí se v hodnocení. „V takovém případě by jaderné elektrárny provozovaly společnosti na kvazivládním základě.“
„Jaderníci“ nesouhlasí
Vládní hodnocení situace, ze které jsme tak obsáhle citovali, vyvolalo kritiku. V podrobné reakci poukázalo německé sdružení podnikatelů a technologů v jaderné energetice KernD na několik „chybných názorů“, které podle něj zpochybňují vládní závěry. „Právě naopak, jaderné elektrárny, které jsou schopné vyrábět elektřinu v režimu základního zatížení, by mohly i bez vynaložení mimořádných výdajů zásadním způsobem přispět k energetické bezpečnosti v případě, že by v Německu nastal nedostatek plynu nebo dokonce všeobecná mimořádná situace v oblasti energetického hospodářství“ uvádí tato zájmová skupina.
Upozorňuje, že jaderná infrastruktura už je k dispozici a funkční, nemusí se budovat na rozdíl například do terminálů pro dovoz zkapalněného plynu. A zdůraznila samozřejmě také, že jde o zdroje bezemisní.
Přišla také s poněkud podezřelým argumentem, že po obnovení původního licenčního statusu reaktorů by tři německé reaktory mohly pokračovat v provozu i bez nových prověrek až do let 2028 nebo 2029. Podle KernD elektrárny již v roce 2014 upgradovaly své bezpečnostní charakteristiky na základě analýz odolnosti provedených po havárii ve Fukušimě. „Podle názoru KernD mohou jaderné elektrárny pokračovat v provozu na stávající úrovni bezpečnosti bez jakýchkoli kompromisů,“ tvrdí skupina. Asi je zbytečné dodávat, že rozhodnutí jedné zájmové skupiny v tomto případě není „směroplatné“, řečeno jedním zlidovělým výrazem.
Podle KernD by také mohla být německá jaderná renesance rozsáhlejší a mohly by být znovu otevřeny i již uzavřené elektrárny. Dokud neobdrží formální souhlas s demolicí, jejich stávající povolení k provozu stále platí podle atomového zákona, tvrdí skupina. Zákon o ukončení provozu totiž formálně platnost licencí nezrušil.
KernD také uvedl, že vládní interpretace rozhodnutí Evropského soudního dvora (ESD), které vyžaduje přeshraniční posouzení vlivu na životní prostředí, je chybná. Podle jejich výkladu se toto rozhodnutí týká pouze běžných bezpečnostních prověrek na dekádu provozu. Navíc soud zmínil důležitou výjimku pro případy, kdy členský stát prokáže, že by jinak byla ohrožena energetická bezpečnost. „Právě takové ohrožení je nyní důvodem, proč se analýzy týkající se dalšího provozu jaderných elektráren v současnosti vůbec provádějí,“ uvedla zpráva.
Vládou uváděná technická omezení týkající se dostupnosti paliva také „nejsou správná“, uvedla skupina. Konkrétně elektrárna Isar 2 může na jaře 2023 vyrábět další energii po dobu několika měsíců se stávajícím palivem, pokud k tomu dostane povolení. A sdružení také tvrdí, že je v rámci odvětví vyrobit dostatek paliva pro další kampaň německých jaderných elektráren.
Kromě toho lze podle skupiny snadno odstranit obavy vlády ohledně personálních zdrojů. „Pro pokračování provozu v krátkodobém nebo střednědobém horizontu jsou stávající personální zdroje dostatečné. Kromě toho by bylo možné do jednoho roku přeškolit zaměstnance z jiných pracovišť,“ uvedla skupina.
Uvidíme, zda se od března změnila situace natolik, že i berlínští úředníci uvidí situaci obdobně.
Postupná změna
Němci svůj postoj k jádru měnili postupně v souvislosti s rostoucími cenami energií jež před ruskou invazí na Ukrajinu. Už na sklonku minulého roku německá média zveřejnila výsledek průzkumu britské mezinárodní společnost YouGov (zabývá se výzkumem veřejného mínění a analýzou dat). Polovina dotázaných v němu uvedla, že plánované odstavení jaderných elektráren by mělo být “definitivně” nebo „spíše“ odvoláno.
O dva roky dříve bylo šest z deseti dotázaných pro ukončení používání jaderných reaktorů.
Autoři průzkumu se také ptali na výstavbu nových reaktorů v případě, že by ta znamenala levnější a účinnější snížení emisí oxidu uhličitého. Výstavbu by v takovém případě uvítalo 44 procent dotázaných a 42 procent by ji odmítlo. Na druhé názorové straně bylo v průzkumu 36 procent dotazovaných, kteří uváděli, že by plán ukončit provoz německých reaktorů do konce roku 2022 měl zůstat v platnosti a 14 procent respondentů na tuto otázku neodpovědělo. Výzkum byl reprezentativní a zúčastnilo se jej 2074 lidí.
Postoj Němců k jádru se navíc stával v čase ještě pozitivnějším. V letním průzkumu televize ARD a agentury DeutschlandTrend byli odpůrci jádra v naprosté menšině. Pouze 15 procent dotázaných vyslovilo pro to, aby zbývající jaderné elektrárny na konci roku skutečně přestaly pracovat, jak předpokládá dlouho schválený harmonogram.
Vzhledem k současné situaci by 41 % dotázaných uvítalo prodloužení provozu o několik měsíců. Stejně tak 41 % respondentů by považovalo za rozumné využívat jadernou energii i v dlouhodobém horizontu. Dokonce i mezi příznivci Zelených, kteří jsou k jaderné energii v zásadě obzvláště kritičtí, bylo pouze 31 % respondentů pro dodržení dohodnutého ukončení výroby elektřiny z jádra v Německu na konci roku. Téměř dvakrát více, 61 % příznivců strany Zelených, se vyslovilo pro prodloužení jejich provozu. Ovšem pouze malá menšina, zhruba sedm procent, je pro dlouhodobé užívání.
Jiné průzkumy (shodou okolností také průzkum YouGov) naznačují, že odmítavý postoj části veřejnosti možná vycházel z hlubokého nedorozumění. naznačují. Podle těchto dat se totiž významná menšina – včetně většiny obyvatel Španělska – domnívá, že jaderná energie produkuje střední nebo vysoké množství uhlíkových emisí (tedy nejspíše oxidu uhličitého). Jeden ze tří Američanů (36 %) je rovněž přesvědčen, že jaderná energie uvolňuje při provozu značné množství uhlíku.
Podle výsledků průzkumu ve většině zemí platí, že čím menší roli chce člověk vidět jadernou energii v národním energetickém mixu, tím spíše si myslí, že produkuje v porovnání s ostatními energetickými zdroji střední nebo vyšší množství uhlíku.
(Úvodní foto: Jaderná elektrárna Temelín; foto ČEZ)
