V druhém pandemickém roce byla útrata Evropa za kola a elektrokola ještě vyšší než v roce 2020. Ovšem strop se blíží.
Evropané si v pandemii oblíbili elektrická kola, a tato obliba jim vydržela i po konci první velké vlny lockdownů v roce 2020. Svou měrou možná také k ještě vyšším prodejům mohla přispět i zvýšená politická pozornost věnovaná udržitelné a aktivní mobilitě, a s tím spojená podpora v některých zemích.
Na druhou stranu, obliba elektrických kol rostla i v České republice, jak uvidíme, byť v našich podmínkách je politická podpora cyklistiky a speciálně e-cyklistiky mizivá, byť k tomu v pandemii byla zajímavá příležitost. Růst je tedy do značné míry nejspíše organický: uživatelé výhody elektrických kol začali skutečně oceňovat.
Výsledkem toho je, že v roce 2021 dosáhly v Evropské Unii a Velké Británii prodeje všech kol, tedy běžných kol i elektrokol, historického rekordu. Poprvé od roku 2000, kdy CONEBI začala shromažďovat údaje, překročil počet prodaných kusů hranici 22 milionů. V roce 2020 ovšem nebyl rozdíl veliký, počet prodaných kusů dosáhl tehdy téměř 22 milionů.
Prodávala se ovšem dražší kola. Hodnota celkového prodeje jízdních kol a elektrokol vyšplhala na 19,7 miliardy eur (zhruba 480 milionů korun při dnešním kurzu). Ve srovnání s rokem 2020 je to nárůst o 7,5 procenta.
K rekordnímu výsledku přispěla rozhodující měrou pokračující silná poptávka po elektrokolech. Těch se ve všech zemích Evropské unie prodalo podle statistik CONEBI více než pět milionů kusů. V roce 2020 činily podle statistik organizace celkové prodeje v EU a Velké Británii zhruba 4,5 milionů kusů (a rok dříve zhruba 3,5 milionů).
Velká část kol se přitom vyráběla v rámci Evropy. Ve výrobě jízdních kol a elektrokol činí meziroční nárůst oproti roku 2020 přibližně 10 %, což převedeno do čísel znamená, že v Evropě bylo v roce 2021 vyrobeno více než 16 milionů kusů kol všeho druhu.
V roce 2021 vzrostla také výroba dílů a příslušenství pro jízdní kola, která dosáhla hodnoty 3,6 miliardy euro z 3 miliard eur v roce 2020 (tedy cca 88 miliard korun proti 75 miliardám).
Zároveň také došlo k navýšení průmyslových investice v oboru: v roce 2021 jejich hodnota překročila přes 1,75 miliardy eur, což je o 17 procent více než v předchozím roce. Společnost odhaduje – ale nemá pro to zatím přesné statistické podklady – že v roce 2021 přibylo v oboru v Evropě 5 a 10 % malých a středních podniků, které se věnují právě výrobě spojené s cyklistickou.
„Dochází k přesouvání výroby, a všem dobře známé případy narušení dodavatelského řetězce vyvolávají v Evropě novou vlnu industrializace: je to proces, který sice bude trvat dlouho, ale představuje pro evropský průmyslový ekosystém jedinečnou příležitost k dlouhodobě udržitelnému růstu. Zásadní součástí tohoto přechodu je vyšší podíl výroby v místě, počínaje výrobou cyklistických dílů, a blízkost spotřebiteli,“ okomentoval výsledky Erhard Büchel, prezident CONEBI.
Vývoj se samozřejmě odrazil i na tvorbu pracovních míst. CONEBI tvrdí, že v roce 2021 dosáhl počet přímých pracovních míst ve výrobě 87 000 oproti 77 500 v roce předchozím. Celkově po započítání přímé i nepřímé zaměstnanosti organizace odhaduje, že na cyklistický průmysl je vázáno 170 tisíc evropských pracovních míst. I vzhledem k nedostatku pracovníků ve většina evropských zemí je těžké říci, zda je tím potenciál vyčerpán.
Hlavním tahounem nových investice jsou právě znovu elektrokola. Značky jako KTM, Cube a Riese & Müller investují do rozšíření výroby, zatímco zájem o tento segment ze strany externích výrobců kol je rekordní. Neočekává se přitom, že by trh měl zásadním tempem růst, prodeje se bude nejspíše pohybovat zhruba na stávajících hodnotách. Jeden odhad říká, že do roku 2030 by se mohlo prodat zhruba 30 milionů dalších elektrických kol.
Na našem písečku
Prodej elektrokol v Česku se loni zvýšil zhruba o 2,5 procenta na 123.000 kusů. Jejich tuzemská produkce stoupla o 37,5 procenta na 330.000 kol. Zájem roste o e-kola především v segmentu terénních a cestovních kol. Vyplývá to z údajů serveru Bike Europe a největšího tuzemského prodejce ekolo.cz.
Na rozdíl od západní Evropy jsou v Česku nejoblíbenější terénní, tj. horská elektrokola. Jakub Ditrich ze společnosti ekolo.cz uvedl, že je to až 62 procent z celkového objemu. Trvající minimální podpora cyklodopravy ve většině měst se podle něj naopak odráží v malém zájmu o městská a skládací elektrokola, zastoupená v prodejích podílem pouze 11,5 procenta.
Průměrná cena elektrokol prodávaných v ČR se loni pohybovala mezi 45.000 a 65.000 korunami. „Vzhledem k růstu cen komponent si v letošním roce zájemci připlatí o několik procent ceny navíc,“ uvedl Ditrich.
Největšími českými značkami co do počtu prodaných kol jsou Crussis Electrobikes a řetězec Mountfield se značkou MTF. Dalšími úspěšnými značkami na trhu jsou Leader Fox, Apache, Rock Machine, Superior, Lectron, Lovelec, Pells, Agogs nebo 4ever.
Zejména kvůli zavedení ochranných antidumpingových opatření ze strany EU ve výši až 79 procent se kompletace elektrokol v posledních letech přesunula z pevninské Číny do Evropy, a to především do zemí s nižšími náklady na pracovní sílu, včetně České republiky. Poptávka po elektrokolech v celé EU byla v loňském roce více než 4,5 milionu kusů, z toho sedm procent pocházelo z Česka.
Mezi největší výrobce a exportéry elektrokol patří společnosti BPS bike, Bike Fun, Bohemia Bike, 4ever, Totem Bike a také pouze exportně zaměřená německá značka Hermann Hartje a od letošního února i německý Cube s provozem u západočeského Chebu. Dominantním pohonem většiny elektrokol je motor značky Bafang, následovaný značkou Bosch a Shimano.
Nárůst využívání elektrokol především pro cykloturistiku reflektuje i zájem majitelů o maximální dojezd a také možnost jejich dobíjení během dne. Většina nových bicyklů na trhu disponuje baterií s kapacitou vyšší než 600 watthodin (Wh) a vzrůstá zájem o dostupnost nabíjecí infrastruktury. Start-up Powerbox ohlásil v prosinci 2021 dokončení 320 nabíjecích stanic pro elektrokola v klíčových turistických oblastech Česka.
Do Strakovky cyklisté nepřijdou?
Zmínil jsme v článku jistou lhostejnost českého státu k cyklistice. Tu naznačuje mimo jiné i “Koncepce městské a aktivní mobility pro období 2021-2030”, která byla vytvořena a zveřejněna v březnu 2021 ministerstvem dopravy. Podle zprávy je potenciál cyklistiky malý: “Cyklistická doprava může mít podíl v klimaticky příznivých obdobích roku kolem 7 %, v ostatním obdobích kolem 2 % v Praze a v klimaticky příznivých obdobích roku 10 – 20 % v menších městech.” Tento odhad je nejen podle mého názoru velmi, velmi pesimistický.
V Kodani, která rozhodně nemá lepší klima, než česká města se dopravuje každý den kole do práce či do školy šest lidí z deseti. Kodaň má samozřejmě výhodu topografickou, ale ani ta není nepřekonatelná.
Ve Stuttgartu, který je jedním z nejvíce kopcovatých měst v Evropě, je dnes podíl cyklodopravy 17 %. Ve švýcarském Bernu je to 18 %. Předpokládá se, že tato čísla do roku 2030 ještě samozřejmě narostou. A to i díky celkovému zklidňování dopravy ve městech na rychlost 30 km/h, na kterém se evropské země shodly v únoru 2020 podpisem Stockholmské dohody.
Jistě, šlapat každý den 10 kilometrů není pro každého, zvláště v náročnějším terénu, ale české uvažování jakoby zamrzlo v dobách nedávno minulých. Rozmach elektrických kol otevřel možnost dopravy po vlastních dvou kolech novým skupinám zájemcům.
Více o tom, co mohl český stát v pandemii udělat pro cyklisty a neudělal, si můžete přečíst v článku Jakuba Dittricha.
