Evropa připravuje uvalení embarga na ruskou ropu. Ovšem zjistit původ ropy a z ní vyrobených produtků je v evropské distribuční síti obtížné. Praktické vynucování embarga tedy nebude jednoduché, upozornila agentura Reuters.
Evropská komise představila svůj návrh embarga na ruskou ropu. Jeho schválení je nejisté, zvláště v současné podobě, ale kdyby na něj došlo případný zákaz dovozu by vstoupil v platnost za šest měsíců v případě ropy a za osm měsíců v případě nafty a dalších ropných derivátů.
Maďarsko a Slovensko by podle návrhu dostaly na přizpůsobení se embargu delší období – do konce roku 2023. To v důsledku tedy znamená, že země EU by i nadále mohly nakupovat ruskou ropu prostřednictvím Maďarska a Slovenska. Pokud plán výslovně nebude ratifikován v takové podobě, aby obě země nemohly nakupovat více ropy, než potřebují.
Především by však evropské země mohly i nadále nakupovat ruský náklad z dalších, třetích zemí, aniž by si byly vědomy jeho původu. Je to dáno ryze technickými aspekty.
Původ ropy lze obvykle zjistit na základě jejího chemického složení, například obsahu síry a hustoty. Podle zdrojů z odvětví však byli někteří kupující v minulosti oklamáni padělanými dokumenty, které skrývaly původ nákladu ze zemí, jež v dané době byly předmětem hospodářských sankcí. Stalo se tak v případě Íránu či Venezuely.
Určení původu ropy se stává ještě výrazně obtížnějším, pokud je ropa míchána s jinými druhy ropy pro rafinerie. A je už téměř nemožné po jejím zpracování na standardní produkty, jako je benzin, nafta nebo letecké palivo.
Kde se stopy ztrácí
Podle banky JP Morgan nejméně 26 velkých evropských rafinerií a obchodních společností pozastavilo okamžité nákupy nebo hodlá postupně ukončit dovoz ruské ropy v celkovém objemu 2,1 milionu barelů denně.
Evropské společnosti včetně Shell, TotalEnergies, Repsol a BP již nenakupují žádné rafinované produkty s obsahem ruské suroviny. Společnost BP si výslovně ve svých podmínkách nyní vymínila, že pokud druhá strana poruší její podmínku o ruské ropě, uzavřený obchod je považuje za neplatný.
Podle dokumentů, do nichž mohla nahlédnout agentura Reuters, vyžaduje několik přepravních společností také záruky, že náklad nemá ruský původ ani zájem a nebyl přeložen z lodi s vazbami na Rusko.
Ovšem ani pokud budou všechny dokumenty v pořádku, přítomnost ruské ropy v evropské síti nelze zcela vyloučit. Její stopy se mohou snadno ztratit, jakmile se ropa dostane do hlavního centra dovozu ropy do EU, komplexu Amsterdam-Rotterdam-Antverpy (ARA). Soustavu tvoří osm přístavů rozmístěných ve dvou zemích, 96 terminálů a 6 300 skladovacích nádrží vlastněných stovkami mezinárodních ropných společností.
„Některé produkty zpracovávané v evropských rafineriích budou i nadále obsahovat ruskou ropu,“ uvedla společnost Shell v odpověď na otázku reportérů Reuters. „Zároveň je mnoho produktů, jako je nafta, obvykle mícháno – to znamená, že část kapalin přimíchaných do potrubí a nádrží, které zásobují celý průmysl, bude mít původ v Rusku.“
Ruská energetická zbraň v číslech
Rusko je dnes třetím největším světovým producentem ropy za Spojenými státy a Saúdskou Arábií. V lednu 2022 činila celková produkce ropy v Rusku 11,3 milionů barelů denně (mb/d). Pro srovnání, celková produkce ropy v USA činila 17,6 mb/d, zatímco v Saúdské Arábii se těžilo 12 mb/d.
Přibližně 60 % ruského vývozu ropy směřuje do zemí OECD a dalších 20 % do Číny. V listopadu, což je poslední měsíc, za který jsou k dispozici oficiální měsíční statistiky o ropě, dovezla Evropa z Ruska celkem 4,5 mb/d ropy (34 % celkového dovozu). Země OECD Asie a Oceánie dovezly v listopadu z Ruska celkem 440 tis. mb/d ropy (5 % celkového dovozu), zatímco země OECD Severní a Jižní Amerika 625 tis. mb/d (17 % celkového dovozu).
Prostřednictvím systému Družba dodává do Evropy zhruba 750 kb/d. Bezprostředně ohroženo je denní dodávky zhruba čtvrt milionu barelů ruské ropy, které putují přes Ukrajinu jeho jižní větví. Z ní jsou přímo zásobovány Maďarsko, Slovensko a Česká republika.
Největším jednotlivým odběratelem ruské ropy je Čína. V roce 2021 odebírala v průměru 1,6 mb/d ropy. Zhruba polovinu dodávaly do země ropovodní, druhá polovina putovala po moři. Rusko je rovněž významným dodavatelem ropy do Běloruska, Rumunska a Bulharska a produktů do většiny zemí bývalého Sovětského svazu včetně Ukrajiny.
V roce 2020 bylo Rusko druhým největším producentem zemního plynu po Spojených státech. Vytěžilo zhruba 637 miliard m3. Na vývoz šla více než třetina, zhruba 240 miliard m3. Zhruba 90 procent tohoto množství šlo do Evropy, a to téměř výlučně prostřednictvím stávajících plynovodů.
Ruská vláda usiluje o to, aby se stala globálním dodavatelem zemního plynu; v roce 2020 schválila svůj nejnovější plán energetické politiky, který upřednostňuje rozvoj a diverzifikaci vývozu energie a usiluje o výrazné zvýšení investic do zkapalněného zemního plynu (LNG), zejména v arktické oblasti. Konkrétně v případě zemního plynu je cílem strategie zvýšit vývoz LNG na úroveň nad 120 miliard m3, a pak až na 300 miliard m3 v roce 2035. Zvýšení kapacity vývozu LNG by Rusku umožnilo konkurovat na exportních trzích mimo Evropu.
Závislost Evropy na dodávkách ruského plynu se v posledním desetiletí zvýšila. Spotřeba zemního plynu v regionu zůstala v tomto období celkově zhruba stejná, ale těžba klesla o třetinu a rozdíl vyrovnal zvýšený dovoz. Podíl dodávek ruského plynu zvýšil z 25 % celkové poptávky po plynu v regionu v roce 2009 na zhruba 32 % v roce 2021.
Palivo z Nizozemska
V rámci komplexu ARA se ruská ropa, respektive směsi s ruskou ropou, mohou v celních dokladech velmi jednoduše „skrýt“ jako palivo z Nizozemska, uvedl pro Reuters Cuneyt Kazokoglu, vedoucí analýzy poptávky po ropě ve společnosti FGE. „Myslím, že mnoho evropských zemí bude uvádět dovoz z ‚Nizozemska‘, aby skryly původ ruských produktů,“ řekl Kazokoglu pro Reuters.
Palivo může být reexportováno do jiných regionů a zemí. Může putovat po moři do dalších terminálů v rámci téhož přístavu nebo směřovat po řece Rýn do Švýcarska, Francie a Německa. Podle obchodníků je možné zakrýt skutečný původ paliva.
Z uzlu ARA mohou být ropné produkty distribuovány prostřednictvím Středoevropského potrubního systému NATO (CEPS). Ten je napojen na šest námořních přístavů a 11 rafinerií po celém kontinentu, tři železniční a 16 nákladních stanic a šest mezinárodních letišť.
„Pokud se nejedná o ruského vlastníka, pak kromě certifikátu o původu – ale i ten se nechá změnit – je pro (skladovací) terminál těžké identifikovat původ ropných produktů,“ řekl podle Reuters Krien van Beek, makléř společnosti ODIN-RVB Tank Storage Solutions v Rotterdamu.
Co je ještě ruské?
Podle zdrojů z odvětví kupující stále častěji požadují od skladovacích míst rozpis původu směsné ropy, aby se sami rozhodli, zda ji mohou přijmout. Plně dohledatelná dokumentace o původu však není vždy snadno dostupná s takovým předstihem, aby ji kupující mohl důkladně prověřit ještě před uzavřením obchodu.
Někteří provozovatelé lodní dopravy poskytují certifikát s podrobnými údaji o tom, kde bylo palivo vyrobeno nebo zpracováno. Celní orgány jednotlivých zemí mohou mít k těmto údajům přístup, obecně jsou však tyto doklady považovány za důvěrné.
Společnost Shell dříve klasifikovala jako zboží ruského původu takové produkty, v nichž více než polovinu objemu tvořilo palivo z Ruska. Nedávno však firma zpřísnila svá omezení pro nákup ruské ropy a uvedla, že podle doložek ve svých obchodních smlouvách již nebude přijímat rafinované produkty, které obsahují nějaké uhlovodíky původem z Ruska, včetně směsných paliv.
Toto omezení ovšem neplatí vždy a všude. Bude platit pouze na těch obchodních platformách kde mohou firmy využívat vlastních doložek ke smlouvám. To například není možné na burzách společnosti ICE, která je hlavní ropnou burzou světa.
Firmy také vychází z toho, že dosáhnout stoprocentní záruky je nemožné. Výkonný ředitel společnosti Shell Ben van Beurden pro Reuters uvedl, že na světě neexistuje systém, který by dokázal vysledovat původ ruských molekul v rafinovaných produktech. „Nafta z indické rafinerie, která použila pro výrobu ruskou ropou, se považuje za indickou naftu,“ řekl.
Obchodníci tedy stále v této otázce nemají jasno. Někteří například stále nemají jasný postoj k otázce, zda se směs nafty obsahující až 49 % původně z Ruska pocházející suroviny považuje za „ruskou“ či nikoliv, uvedly tři obchodní zdroje pro agenturu Reuters.
Stát má zajistit náhradu
V případě omezení či zastavení dodávek plynu z Ruska by měl stát podle 52 procent lidí zajistit dodávky plynu z jiných zdrojů. Téměř polovina dotázaných si myslí, že by stát měl finančně pomáhat při zateplování domů a podporovat úspory energie, a podle dvou pětin lidí by měl podpořit také instalaci fotovoltaických panelů na střechy domů. Asi 13 procent respondentů se domnívá, že by stát měl zvýšit těžbu a spalování uhlí, a podle čtyř procent by neměl dělat nic. Vyplývá to z výsledků průzkumu agentury OMG pro Hnutí Duha, o kterém informovala agentura ČTK. Průzkumu, který se uskutečnil na přelomu března a dubna, se zúčastnilo 500 respondentů ve věku 15 až 64 let.
Z průzkumu dále vyplynulo, že 44 procent lidí v Česku plánuje využívat obnovitelné zdroje, většina by ale na jejich pořízení potřebovala finanční dotaci. Pětina (22 procent) dotázaných už obnovitelné zdroje využívá a třetina o jejich pořízení neuvažuje. Téměř tři čtvrtiny lidí jsou pro to, aby stát podporoval energetickou nezávislost na ruském plynu dotacemi na zateplování domů a solární panely, které by pokryly 95 procent nákladů.
“Lidé kromě zajištění náhradních dodávek plynu chtějí podporu energetických úspor a obnovitelných zdrojů. Shodují se v tom s experty, stejně jako v tom, že návrat k uhlí je ještě horší než nedělat vůbec nic. Miliony lidí chtějí mít vlastní obnovitelné zdroje energie,“ uvedl k průzkumu Jiří Koželouh Hnutí Duha.
Podle zástupců Hnutí Duha by vláda měla dělat více pro to, aby domácnosti a ekonomiku zbavila závislosti na ruském plynu. Zveřejnilo proto výzvu nazvanou Uber plyn. Navrhuje mimo jiné podporu zateplování a fotovoltaických panelů i pro chudší domácnosti. U bytových domů by stát měl podle hnutí poskytnout příspěvky domácnostem, které nedokáží platit vyšší poplatky do fondu oprav, ze kterého se zateplení financuje. V případě rodinných domů by státní dotace u nejchudších domácností měly uhradit až 95 procent nákladů. To by si dohromady vyžádalo v příštích pěti letech náklady asi 29 miliard korun, zdrojem by mohl být národní plán obnovy a výnosy z aukcí emisních povolenek.
Podle Ondřeje Paška z Hnutí Duha by měla vláda nastavit sociální tarif na energie pro zranitelné domácnosti. Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN) v minulých dnech oznámil, že Sněmovně do konce května předloží změnu zákona, která by umožnila kvůli inflaci a růstu cen energií zavedení speciálního tarifu pro sociálně slabé domácnosti, případně některé provozy.
Ruská plynárenská společnost Gazprom minulý týden zastavila dodávky plynu do Polska a Bulharska. Své rozhodnutí zdůvodnila tím, že místní plynárenské podniky PGNiG a Bulgargaz odmítly za plyn platit v rublech, jak Moskva požaduje. Podle české vlády nejsou signály, že by něco podobného aktuálně hrozilo i ČR. Případný dlouhodobý výpadek by však podle Svazu průmyslu a dopravy způsobil jednoznačný ekonomický propad, podle Potravinářské komory ČR by mohl ohrozit i výrobu potravin. Podle řady firem nelze v krátkodobém horizontu plyn nahradit například elektřinou.
