Zatímco v Česku se bioplyn využívá ve většině případů k výrobě elektřiny a tepla, řada zemí západní Evropy ho ve velkém množství čistí na kvalitu zemního plynu, takzvaný biometan. První projekty tohoto typu již fungují i v Česku a umožňují biometan vtláčet do plynárenské soustavy nebo jej využít například jako palivo v dopravě. I proto se podle odborníků budou biometanové stanice v tuzemsku v nejbližších letech situovat do blízkosti velkých měst.
V České republice aktuálně vzniká druhá biometanová stanice, pro rychlejší nárůst jejich počtu však bude nutná změna energetické strategie u stávajících bioplynových stanic a čistíren odpadních vod. Klíčová bude také role státu a jeho podpora těchto projektů.
V Česku se v současnosti za rok spotřebuje okolo 8,5 miliardy metrů krychlových zemního plynu. „Pokud bychom začali třídit a využívat bioodpad v bioplynových stanicích můžeme z přibližně jednoho milionu tun bioodpadu ročně vyrobit zhruba 70 až 80 milionů kubických metrů biometanu,“ říká Petr Novotný z Institutu cirkulární ekonomiky. V současnosti je v České republice v provozu okolo pěti set těchto stanic.
Zemědělské bioplynové stanice zpracovávající hnůj, kejdu či cíleně pěstované energetické plodiny pak mohou přidat další nižší stovky milionů kubíků biometanu. Produkce biometanu tak podle Novotného představuje potenciál okolo 5 procent současné celkové spotřeby zemního plynu.
Podobně možný vývoj vidí i místopředseda představenstva České bioplynové asociace Jan Matějka. „Kdybychom se bavili o nárůstu počtu výroben bioplynu a biometanu, lze změnu potenciálního příspěvku obnovitelných zdrojů tohoto typu v energetickém a palivovém mixu jako celku očekávat v řádu procent celkové spotřeby energií a paliv v ČR,“ uvedl. Vyššího podílu pak může podle odborníků biometan za současné situace získat pouze v případě, že by došlo k omezení spotřeby fosilního zemního plynu.
Dobré příklady existují
Podle Petra Novotného by v dlouhém časovém horizontu měl v české plynárenské síti být pouze obnovitelný metan. „K tomu však povede ještě dlouhá a trnitá cesta. Vždy je nutné začít úsporami, protože minulá desetiletí levného a dostupného plynu naši společnost nemotivovala k tomu, aby věnovala speciální úsilí energeticky úsporným opatřením. Vedle biometanu vyráběného z bioplynu se také musíme naučit vyrábět syntetický metan, který bude produkován s využitím přebytečné elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Tomu však musí předcházet výrazný rozvoj instalované kapacity obnovitelných zdrojů elektrické energie a rozšíření nyní pouze pilotních projektů výroby syntetického plynu – power to gas,“ řekl.
Příklady z jiných evropských států přitom ukazují, že vysoký podíl biometanu v plynárenské síti nemusí být nereálným cílem. „Například ve skandinávských zemích je jeho podíl více než poloviční, velmi dobře je na tom v některých regionech i Nizozemsko. Je to otázka množství nových zdrojů a vytvoření podmínek pro přechod stávajících zdrojů na biometan, stejně tak velkou roli hraje i politické zadání a vůle,“ vysvětluje Martin Schwarz.
Podle posledních statistik asociace Gas Infrastructure Europe se aktuálně nejvíce biometanových stanic nachází ve Francii. Za prvních deset měsíců loňského roku jich tam přibylo přes 120, což je nejvíce ze všech evropských zemí. Dalšími zeměmi, kde počty biometanových stanic v posledních letech rostly nejrychleji, jsou pak Dánsko a Itálie. Využívání biometanu má již tradici například také ve Švýcarsku a jeho značnou produkci vykazuje již delší čas rovněž Německo.
Situaci v jednotlivých zemích však velmi ovlivňuje dotační politika. Tato skutečnost tak ve výsledku promlouvá i do současného stavu v České republice. „Do roku 2015 se v tuzemsku vystavěly stovky bioplynových stanic, které bioplyn využívaly k produkci elektrické energie a tepla, což bylo podpořeno provozní podporou. Ta však není zavedena na výrobu biometanu, což tvoří ekonomickou bariéru pro vznik takových projektů,“ upozornil Petr Novotný z Institutu cirkulární ekonomiky s tím, že situace se začíná pomalu měnit.
Aby tedy Česko naplnilo svůj technický potenciál pro maximální výrobu biometanu, bylo by podle Martina Schwarze nutné jednak u stávajících výroben bioplynu, tedy bioplynových stanic a čistíren odpadních vod, cíleně a ve větším rozsahu přejít na výrobu biometanu. „Další možností je navýšení výroby stávajících výroben a výstavba nových zdrojů,“ navrhuje Martin Schwarz.
Do konce roku minimálně dvě stanice
V České republice by ke konci letošního roku měly existovat minimálně dvě bioplynové stanice disponující technologií čištění bioplynu na biometan s jeho následným vtláčením do sítě, a to v Rapotíně a Litomyšli.
Bioplynová stanice v Rapotíně na Šumpersku je v provozu již pět let a ročně zpracovává okolo 30 000 tun biologického odpadu. Zařízení je schopno produkovat teplo a elektřinu, která by vystačila až pro 2000 domácností. Za projektem stojí Investiční skupina Energy financial group (EFG).
„Projekt biometanové stanice v zemědělském družstvu v Litomyšli, který letos realizuje naše společnost, by měl ukázat nejen veřejnosti, ale i politickým činitelům, že technologie pro energetickou soběstačnost v Česku existují. Jen je potřeba jít jim více naproti,“ říká Monika Zitterbartová, výkonná ředitelka společnosti Hutira green gas, která se na technologii čištění bioplynu na ozeleněný zemní plyn a jeho následné využití zaměřuje.
Za projektem v Litomyšli stojí tamní Zemědělské družstvo chovatelů a pěstitelů, které rozšířuje tamní výrobu bioplynu. Nadále z něj bude vyrábět elektřinu, vedle toho se však bude bioplyn čistit na biometan, který bude následně vtlačován do plynárenské rozvodné sítě. Postavena bude také čerpací stanice na stlačený zemní plyn. Investice by měla dosáhnout 50 milionů korun. Z velké části ji pokryjí dotace Evropské unie a ministerstva průmyslu a obchodu.
Biometanová stanice by za deset let provozu měla zpracovat 30,6 milionu metrů krychlových bioplynu, tedy zhruba tři miliony metrů krychlových bioplynu ročně, což je roční produkce 1,7 milionu metrů krychlových biometanu ročně.
