Systémová opatření ze strany Evropy by mohla Rusko prakticky okamžitě o miliardové příjmy z ropy a plynu, tvrdí nová iniciativa.
Zakázat lety po pevninské Evropě, zakázat auta v centrech měst, městkou hromadnou dopravu dát zadarmo, teplotu vytápění omezit maximálně na 18°C. To je jen část opatření, která podle nového plánu mají zabránit ruské vládě, aby mohla financovat válku na Ukrajině z prodejů fosilních paliv do Evropy (zde v PDF).
Její tři autoři (Marka Lynas, Rauli Partanen a Joris van Dorp) jsou zastánci rychlého přechodu k nízkoemisní energetice, jejichž snaze dodala na naléhavosti ruská invaze na Ukrajinu. Nyní volají po extrémně rychlému odchodu od ruských paliv kombinací ekonomické mobilizace, rychlého nastartování stojících jaderných elektráren, novodobé obdoby Marshallova plánu a obecné panevropské solidarity.
Mají nepochybně pravdu, že Evropa dnes stojí ve velmi paradoxní situaci, kdy posílá značné finanční obnosy oběma bojujícím stranám. A to i přesto, že jednu z nich prakticky všechny státy Evropské Unie (s výjimkou snad jen Maďarska) jednoznačně odsuzují jako agresora a mimo jiné viní z válečných zločinů. Co víc: agresorovi posílá Evropa podstatně více peněz než jeho oběti.
Ostatně, nezastírají to ani vrcholní představitelé evropského bloku. Jak řekl šéf evropské diplomacie Josep Borrell: „Poskytli jsme Ukrajině téměř miliardu euro To se může zdát hodně, ale jednu miliardu eur každý den platíme Putinovi za energii, kterou nám dodává. Od začátku války jsme mu dali 35 miliard eur [tedy zhruba 875 miliard korun, pozn.red.], zatímco Ukrajině jsme dali 1 miliardu eur na zbrojení.“ Samozřejmě, řekl to již 6. dubna, od té doby na kontech ruských společností několik miliard eur přibylo.
Není vlastně divu, že v takové schizofrenní situaci se rodí i radikální nápady. Tak co vlastně autoři nové zprávy chtějí?
Jejich cíle jsou velmi ambiciózní: „Došli jsme k závěru, že je možné okamžitě eliminovat dovoz ruského plynu do Evropy,“ tvrdí ve svém textu. Dodejme, že v loňském roce Evropa dovezla z Ruska celkem 155 miliard metrů krychlových plynu, tedy necelých 15násobek české spotřeby (ta v roce 2021 činila necelých 9,5 miliard metrů krychlových).
Vzhledem k ohromnému objemu Evropou spotřebovaného ruského plynu se ve „slušné společnosti“ o tak radikálním kroku vůbec nemluví. Mezinárodní energetická agentura nedávno zveřejnila desetibodový plán na snížení poptávky po fosilních palvech v členských zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). I ten řadě politiků a části veřejnsoti přišel příliš radikální. Zahrnoval nápady jako dotace na hromadnou dopravu, snížení maximální rychlosti a omezení obchodních letů.
Podle autorů nové zprávy, která vyšla pod hlavičkou organizace RePlanet, je to příliš málo. Taková opatření by snížila poptávku ve vyspělých ekonomikách o 2,7 milionu barelů denně, což je stále podstatně méně než ruský vývoz ropy do Evropy. Autoři tvrdí, že je třeba jít ještě dál, a tvrdí, že přišli na to, jak eliminovat 25 % veškeré spotřeby ropy v Evropě.
„Navrhujeme zákaz všech služebních letů, soukromých letadel a vnitřních letů v rámci Evropy, abychom ušetřili ropu, a také zákaz používání automobilů ve městech,“ uvedli. „To by mělo být kombinováno s bezplatnou veřejnou dopravou. Ačkoli dopady tohoto opatření není snadné vyčíslit, domníváme se, že by to mohlo zdvojnásobit snížení spotřeby ropy nad rámec návrhu IEA.“
Dalším radikálním krokem by mělo být snížení teploty v budovách zhruba o 4 °C a urychlení tempa stavby dalších elektráren, tedy především fotovoltaických a větrných. Snížení teploty v budovách je obecně považováno za relativně účinný, ovšem velmi těžko vymahatelný způsob, jak docílit úspor. Takto razantní snížení by nejspíše muselo opravdu být doprovázeno buď extrémním zvýšením ceny, nebo nějakými velmi nezvyklými „donucovacími prostředky“.
Významnou roli v představách autorů zprávy hraje evropské jádro. K nahrazení plynu, který Evropa nakupuje z Ruska, autoři doporučují opatření zahrnující zastavení vyřazování jaderných elektráren v Německu, Švédsku a Belgii – a to včetně nastartování v poslední době odstavených reaktorů (německá vláda zatím tuto možnost odmítá).
Důležitou roli by podle nich mohla sehrát i flotila největší evropské mocnosti v jaderné energetice, tedy Francie. Autoři poznamenávají, že francouzská jaderná flotila má v provozu méně než 60 % kapacity své celkové kapacity (30-40 GW z maximálního výkonu 61 GW), a to kvůli řadě různých problémů, které by se podle autorů plánu měly řešit s mnohem větší naléhavostí než doposud.
Například robíhající údržbu navrhují dokončit co nejrychleji s maximálním nasazením personálu ve směnném provozu. Všechny odstávky, které nemají skutečně závažné a neodkladné příčiny pak okamžitě přerušit, aby bylo možné i tyto reaktory co nejdříve znovu uvést do provozu. Vážnější obtíže podle nich bude čas řešit, až až pomine současná naléhavá situace (tedy asi ne dříve než v roce 2023).
Francie má totiž kromě své flotily jaderných elektráren i tu výhodu, že je dobře propojena s okolními zeměmi. Má velkokapacitní vedení do Německa, Itálie, Belgie, Spojeného království, Španělska a Švýcarska, které by umožnilo francouzský vývoz elektřiny do těchto zemí a dalších, s nimi sousedících, aby se vyrovnaly výpadky ve výrobě elektřiny ze zemního plynu.
Německé jádro bez šance
Německá ministerstva hospodářství a životního prostředí ve společném prohlášení ze začátku března uvedla, e náklady a rizika prodloužení provozu německých jaderných elektráren kroku převažují nad „omezenými“ přínosy. Analýza vznikla jako reakce na otázku, zda by krok nemohl přispět ke snížení závislosti na ruských palivech. “Po zvážení přínosů a rizik se prodloužení provozní životnosti zbývajících tří jaderných elektráren nedoporučuje, a to i s ohledem na současnou plynovou krizi,” uvedly resorty.
Zbývající tři německé jaderné elektrárny, které mají být odstaveny do konce roku, provozují energetické společnosti EnBW, RWE a E.ON. Na konci roku 2021 jich ještě bylo šet, tři z nich však byly podle plánu odstaveny.
Ministerstva došla k závěru, že aby se prodloužení provozu vůbec vyplatilo, muselo by být nejméně na 3 až 5 let. Ale zároveň dospělo k závěru, že v tomto časovém horizontu by příspěvek jaderných elektráren k celkové výrobě byl údajně relativně malý. A lze ho ve stejném horizontu nahradit z jiných zdrojů, například dovozem zkapalněného plynu.
Co Evropané na šetření?
Samotné zdůvodnění autorů zprávy je naprosto vnitřně konzistentní a těžko upřít, že dává smysl: „Je morálně a politicky neudržitelné, aby Evropa financovala Putinovu válečnou mašinérii – platila za stejné rakety a bomby, které padají na ukrajinské školy a nemocnice – a zároveň se údajně sjednotila, aby Putina zastavila prostřednictvím sankcí. Existuje pouze jedno řešení. Musíme zastavit proud peněz, které Kremlu posíláme tím, že okamžitě zastavíme dovoz ruských fosilních paliv.“
I když my o tom v redakci pochybujeme, autoři se domnívají, že opatření by nemusela být nutně příliš nepopulární. Nedávný výzkum veřejného mínění provedený společností Savanta ComRes dospěl k závěru, že 41 % dotázaných ve Spojeném království, Německu, Polsku, Francii, Švédsku a Nizozemsku uvedlo, že „rozhodně souhlasí“ s tím, že by jejich země měla okamžitě přestat nakupovat ruskou ropu a plyn. Pouze 6,4 % s tím rozhodně nesouhlasilo.
O něco více než 40 % respondentů uvedlo, že by byli ochotni akceptovat přídělový systém dodávek energie, aby bylo možné řídit poptávku. A zhruba 53 % respondentů pak řeklo, že by jedli méně masa, aby se snížila poptávka po obilí, jehož dostupnost (či přesněji řečeno cena) je válkou také dotčena.
Je asi logické předpokládat, že evropská veřejnost nemá přesnou představu, co by odstřižení od ruských fosilních paliv znamenalo. Na druhou stranu je celkem zjevné, že Evropa stojí před obtížným dilematem, a potřeba rázných řešení bude jen růst.
Podobných výzev dost možná bude jen přibývat. Zvláště pokud Rusko v příštích dnech opravdu zahájí připravovanou ofenzívu na východě Ukrajiny, a bude si při ní počínat tak bezohledně jako dosud. Budou Evropané tak otrlí, aby dokázali nepřepočítávat mrtvé – či spíše desítky tisíc mrtvých – na jednotlivé stupně na termostatu? Nebo se naše kolektivní svědomí pohne? Nezvyklá doba klade nezvyklé otázky.
Ruská energetická zbraň v číslech
Rusko je dnes třetím největším světovým producentem ropy za Spojenými státy a Saúdskou Arábií. V lednu 2022 činila celková produkce ropy v Rusku 11,3 milionů barelů denně (mb/d). Pro srovnání, celková produkce ropy v USA činila 17,6 mb/d, zatímco v Saúdské Arábii se těžilo 12 mb/d.
Přibližně 60 % ruského vývozu ropy směřuje do zemí OECD a dalších 20 % do Číny. Na sklonku minulého roku, přesněji v listopadu 2021, dovezla Evropa z Ruska celkem 4,5 mb/d ropy (34 % celkového dovozu). Země členské státy OECD z Asie a Oceánie dovezly v listopadu z Ruska celkem 440 tis. barel ropy denně (5 % celkového dovozu), členské státy OECD ze Severní a Jižní Ameriky 625 tis. b/d (17 % celkového dovozu).
Prostřednictvím systému Družba dodává do Evropy zhruba 750 tisíc b/d. Bezprostředně ohroženo je denní dodávky zhruba čtvrt milionu barelů ruské ropy, které putují přes Ukrajinu jeho jižní větví. Z ní jsou přímo zásobovány Maďarsko, Slovensko a Česká republika.
Největším jednotlivým odběratelem ruské ropy je Čína. V roce 2021 odebírala v průměru 1,6 mb/d ropy. Zhruba polovinu dodávaly do země ropovodní, druhá polovina putovala po moři. Rusko je rovněž významným dodavatelem ropy do Běloruska, Rumunska a Bulharska a produktů do většiny zemí bývalého Sovětského svazu včetně Ukrajiny.
V roce 2020 bylo Rusko druhým největším producentem zemního plynu po Spojených státech. Vytěžilo zhruba 637 miliard m3. Na vývoz šla více než třetina, zhruba 240 miliard m3. Zhruba 90 procent tohoto množství šlo do Evropy, a to téměř výlučně prostřednictvím stávajících plynovodů.
Ruská vláda usiluje o to, aby se stala globálním dodavatelem zemního plynu; v roce 2020 schválila svůj nejnovější plán energetické politiky, který upřednostňuje rozvoj a diverzifikaci vývozu energie a usiluje o výrazné zvýšení investic do zkapalněného zemního plynu (LNG), zejména v arktické oblasti. Konkrétně v případě zemního plynu je cílem strategie zvýšit vývoz LNG na úroveň nad 120 miliard m3, a pak až na 300 miliard m3 v roce 2035. Zvýšení kapacity vývozu LNG by Rusku umožnilo konkurovat na exportních trzích mimo Evropu.
Závislost Evropy na dodávkách ruského plynu se v posledním desetiletí zvýšila. Spotřeba zemního plynu v regionu zůstala v tomto období celkově zhruba stejná, ale těžba klesla o třetinu a rozdíl vyrovnal zvýšený dovoz. Podíl dodávek ruského plynu zvýšil z 25 % celkové poptávky po plynu v regionu v roce 2009 na zhruba 32 % v roce 2021.
8 komentářů
To je placená reklama aktivistu ??? Nebo vegeteriánu ???? Všem ECO šílencům bych zabavil vše co má za sebou uhlíkovou stopu !!Začal bych domy ,byty, auty, a skončil oblečením !!! Víte kolik vody se spotřebuje od pěstovaní bavlny a než se ušije tričko ?????
Pěkný článek. Co takhle spustit anketu, která by testovala postoj naší veřejnosti k popisovaným opatřením?
Jo, můj šéf už spotřebu plynu snížil. Na dílně máme 15stupnu. Je to brut. Když bude svítit sluníčko tak se dostaneme odpoledne na 18.
Myšlenka je to dobrá, pokud by se jednalo o sjednocení malé skupinky lidí, nebo jednoho pražského bloku.
Ale v celé Evropě to nejde snižovat teplo, neboť všude je jiná teplota, jiné podmínky.
Taktéž by se musela udělat jednotná měna, legislativa a to v Evropě nehrozí.
Najděte první místo, kde nakoupit ropu, plyn a nerost. bohatství pro hutní průmysl a potom můžete uvažovat o odloučení se od ruských produktů.
Proč má být zdarma pouze městská hromadná doprava?
Na venkově jsou lidé II. kategorie?
Chcete Žluté vesty?
„Zákaz vnitřních letů v rámci Evropy“, v originále „flights should be banned in continental Europe“ – hmm, vážně by mě zajímalo, kdo to vymýšlel a jaké má zkušenosti s cestováním na delší vzdálenosti po Evropě (zejména třeba po Skandinávii a po Balkáně, což jsou taky nedílné součásti Evropy). Jakoby… zkoušel někdo z nich cestovat po zemi třeba ze severního Norska (Tromsø) do Německa, ve trase letu LH 871? Ono to nějak jde, ale je to cesta tak na tři dny a v zimě to nemusí být sjízdné taky vůbec. Pro starší lidi nebo rodiny s malými dětmi vyloženě úžasná alternativa. Dtto cesty do Řecka, Portugalska či jižní Itálie: letecky za pár hodin, po zemi cca dva dny cesty. A to počítám, že by člověk jel tím hnusným neekologickým autem, protože mezinárodní vlaky na Balkáně spíš nefungují než fungují a sedět X hodin v autobuse je pro spoustu lidí extrémně nepohodlné. Jako úplně chápu snahu omezit vnitrostátní lety typu Berlín-Mnichov či Londýn-Leeds, kde existuje nějaká důstojná a časově přijatelná alternativa pozemní dopravou, ale představa, že nemám auto, potřebuju se dostat do Řecka a čeká mě 4h cesta vlakem do Budapešti, odtud 6 hodin autobusem do Bělehradu a odtud dalším autobusem 18,5 hodiny do Athén, mě upřímně děsí…
A tom to je…aby jsi byl vyděšený a žil v neustálém pocitu nedostatku a že ti někdo něco bere. To abys pak mrskal nožičkami a byl pro establishment přínosem.
Kolik dětí nutně potřebuje z Trømso do Němec v zimě?
P.S: nejhorší je že všechny tyhle perverzní vize zase dopadnou jen a pouze na ty poslední z posledních. Nikdo nezakáže psychopatu Muskovi domrdávat atmosféru raketovým palivem a šílenci Bezosovi zahnojit planetu odpadem z jeho úchylárny zvané Amazon. Cestování? Malý problém oproti dovozu naprostých nesmyslů z druhého konce světa.
Jak to bylo ve Švejkovi? „Voni ‚sou hlava, pane vachmajstr!“ Města bez aut. Koupím si dvě židle v obchodě a šup s nimi do tramvaje. Pojedu na dovolenou? Rodina si naloží kufry a bágly na záda a plahočí se na autobus. Sama se zavazadly zabere čtvrt autobusu, a protože odjíždí ještě řada dalších rodin, počká si tak asi na šestý, sedmý volný autobus ve frontě, Vylezou po 3 hodinách (které uplynuly od opuštění bytu) hladoví a znavení na předměstí, kde na pláni v lukách bude mít odstavené auto, a konečně odjíždějí.
Znáte vodní melouny? Navrch zelená barva, ale uvnitř RUDÁ? Bacha na ně!