Veškerá německá poptávka po energiích by do 10 až 15 let mohla být plně pokryta z obnovitelných zdrojů. Tvrdí to alespoň aktuální studie Německého institutu pro ekonomický výzkum (Deutsches Institut für Wirtschaftsforschung – DIW).
„Stoprocentní pokrytí energií z obnovitelných zdrojů je technicky možné a ekonomicky efektivní, především však je to naléhavě nutné, aby bylo možné dosáhnout celoevropských cílů v oblasti ochrany klimatu,“ shrnuje výsledky studie Claudia Kemfert, která v DIW vede oddělení energetiky, dopravy a životního prostředí.
Získávání energie z obnovitelných zdrojů je hlavním cílem energetické transformace od samého počátku, přesněji od konce 70. let minulého století. Komplexně však začala být možnost stoprocentní výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů rozpracovávána až před zhruba deseti lety. Možnost úplného pokrytí dodávek elektřiny a tepla z obnovitelných zdrojů následně potvrdila i odborná zpráva renomovaného Fraunhoferova institutu.
Tlak na rozšiřování obnovitelných zdrojů energie po celém Německu dále zvýšilo i nedávné rozhodnutí spolkového ústavního soudu, které vytklo německému právnímu systému nedostatek konkrétnějších předpisů týkajících se ochrany klimatu, a následný zákon, který tento deficit napravil.
Zvýšit tempo
Podle propočtů, s nimiž pracuje čerstvá zpráva DIW, by se v Německu z obnovitelných zdrojů měla v dohledné době dát pokrýt nejen poptávka po elektřině, ale i poptávka po veškerých energiích. Předpokladem však je, že se dosavadní tempo výstavby obnovitelných zdrojů výrazně zvýší, a to jak zdrojů větrných, tak i zdrojů solárních. Je totiž třeba počítat s tím, že poptávka po elektřině se v Německu v souvislosti s všeobecným růstem elektrifikace výrazně zvýší – oproti 500 TWh v roce 2018 by měla v desetiletém horizontu vzrůst na více než 1000 TWh. Z tohoto množství by 300 TWh měla tvořit konvenční poptávka, 91 TWh by mělo připadnout na vytápění, 223 TWh by měla spotřebovat doprava a 456 TWh průmysl. Na druhou stranu celková spotřeba energie by měla klesnout na zhruba 1200 TWh, což by v porovnání s téměř 2600 TWh v roce 2018 bylo méně než polovina.
Vedle toho je třeba počítat také s rostoucí poptávkou po vodíku, která by se měla do 10 let pohybovat kolem 134 TWh, a syntetickém plynu (5 TWh), a to především v oblastech, které se obtížně elektrifikují – tedy například v letecké nebo lodní dopravě či v některých průmyslových provozech.
Studie DIW rozpracovává dva scénáře, které zohledňují vývoj celoevropského energetického mixu, založeného na obnovitelných zdrojích. Preferovaný, integrační scénář kalkuluje jak s rozšiřováním výrobních kapacit, tak s vývojem technologií a navyšováním kapacit pro její ukládání, ať již se jedná o stacionární bateriová úložiště, nebo o baterie určené pro elektromobilitu. Podle prohlášení německého ministra hospodářství a energetiky Petera Altmaiera je totiž vývoj a produkce vysoce výkonných a ekologicky udržitelných bateriových technologií zcela zásadní s ohledem na mobilitu budoucnosti, úspěšné pokračování energetické transformace (Energiewende) a sílu německé ekonomiky obecně. „Moderní bateriové technologie hrají v energetické transformaci ústřední roli. Baterie v elektromobilech významně přispívají k propojení energetiky a mobility. Moderní zde znamená výkonný, odolný a šetrný k životnímu prostředí. Tímto způsobem lze mobilitu učinit šetrnější ke klimatu, přičemž skladovací kapacitu vozidel je možné využít k zajištění mnohem rozsáhlejšího využívání obnovitelných energií. Přispět k tomu mohou také stacionární bateriové systémy,“ zdůraznil Altmaier.
Využívání OZE je zatím nerovnoměrné
I když Německo patří v úsilí zavádět obnovitelné zdroje mezi evropskými zeměmi k těm nejaktivnějším, na úrovni jednotlivých spolkových zemí však v tomto ohledu i z hlediska kvality přenosových sítí stále panují poměrně značné rozdíly. „Rozšířením sítě by se zlepšilo rovnoměrné rozdělení výroby a spotřeby v regionech,“ upozorňuje proto Christian von Hirschhausen, ředitel výzkumu mezinárodní infrastrukturní politiky a průmyslové ekonomiky při DIW. „Není to žádný přírodní zákon, že větrná energie musí pocházet pouze ze severu a odtud pak že musí být přepravována na jih. Potenciál obnovitelných zdrojů je ve všech německých regionech, jen byl dosud využíván velmi nerovnoměrně,“ uvedl dále von Hirschhausen. Infrastruktura pro větrnou energetiku by se proto podle něj měla nyní nejintenzivněji budovat v jižním Německu.
I přes očekávaný nárůst decentralizace výrobní a skladovací infrastruktury je posilování její integrace do celoevropské energetické sítě stále velmi důležité pro zajištění dlouhodobé bezpečnosti dodávek. Vědci přitom ve zmíněné analýze dospěli k závěru, že dodávky nebude ohrožovat to, že budou v plné míře zajišťovány celoročně z obnovitelných zdrojů, tedy i v zimě, kdy je výroba z fotovoltaiky a větrných turbín relativně nejnižší.
Studie uzavírá, že k tomu, aby se podařilo přiblížit unijní a celoněmeckou úroveň a úrovně jednotlivých spolkových zemí s ohledem na společný cíl, tedy zajišťovat veškeré dodávky energie prostřednictvím obnovitelných zdrojů, je nezbytně nutná těsná a dobře koordinovaná spolupráce, zejména pak při plánování rozvoje přenosových sítí. Úprava současných desetiletých rozvojových plánů je pak obzvláště naléhavá, zejména na evropské úrovni, protože zde stále značnou část kapacit tvoří fosilní paliva a jádro. I v Německu je energetický plán ve velké míře stále založen na vysokém podílu zemního plynu. „To jsou stíny včerejší energetické politiky – nyní se ale velmi nutně musíme přeorientovat na zítřek,“ uzavírá Caludia Kemfert.
