Ukrajinská krize obnovila intenzivní debatu nad jednoduchou otázkou: může Německo fungovat bez plynu od Vladimira Putina? Největší evropská ekonomika totiž do značné míry určuje směrování celého kontinentu.
V krátkodobém výhledu se může zdát, že Německo odpovídá jednoznačně. Celkem rozhodným „ano, může“ odpověděl na tuto otázku německý spolkový ministr hospodářství Robert Habeck (Strana zelených). A to den poté, co kancléř Olaf Scholz oznámil pozastavení plynovodu Nord Stream 2. Ten měl ruským plynem pokrýt až 70 % německé potřeby. Existují značné pochybnosti o tom, zda se projekt v hodnotě 11 miliard dolarů vůbec uskuteční.
V krátkodobém výhledu by Evropa jistě nějakou dobu fungovat bez ruského plynu mohla. Ze stávajících by evropské státy mohly vytápět domovy a pohánět průmysl až do konce zimy – pokud tedy zima bude tak mírná, jak předpovědi naznačují. Uvedl to alespoň na základě své analýzy přední německý ekonomický institut.
A to i přesto, že Evropa není zrovna dobře připravena. Na začátku tohoto týdne byly zásobníky na celém kontinentu v průměru naplněny pouze z 31 %, což je zhruba o polovinu méně než v roce 2020. V Německu byly zásoby obzvláště nízké v zásobnících provozovaných ruským státním energetickým gigantem Gazprom. (Zásobníky plynu nejsou ani v Česku provozované státem, ale soukromými subjekty.)
Podle výpočtů Institutu energetické ekonomiky na univerzitě v Kolíně nad Rýnem, které poskytl deníku Guardian, by současná úroveň plynu v evropských zásobách „mohla nahradit výpadek ruských dodávek na šest týdnů“, pokud by v únoru nebo březnu nedošlo k výraznému poklesu teplot.
Analýza institutu se shoduje s opatrně optimistickou zprávou Německého hospodářského institutu, která byla rovněž zveřejněna ve středu 23. února. Úplné zastavení dodávek z Ruska, který v současné době pokrývá polovinu německých potřeb, „povede k omezení dostupnosti plynu v některých evropských zemích“. Kolínský ústav ovšem tvrdí, že takový výpadek by činil „maximálně 10 % poptávky“.
„Reálně nehrozí, že by němečtí občané letos neměli čím vytápět své domovy, není realistický scénář,“ uvedl autor studie Andreas Fischer pro deník Guardian. „Evropské vlády však musí zajistit, aby se zásoby před příští zimou znovu doplnily.“ Fischer uvedl, že ho povzbuzuje rostoucí dovoz zkapalněného plynu, kterého Evropa letos v lednu dovezla rekordní objem 11 miliard metrů krychlových. Jeho problémem je cena, tento argument ovšem tváří v tvář ruské agresi samozřejmě ztrácí na naléhavosti.
Zpráva německých ekonomů se ovšem staví poměrně skepticky k otázce, kdy by se Německo mohlo zcela zbavit závislosti na zemního plynu. Předpovídá, že jeho spotřeba se do roku 2030 sníží pouze o 6 až 17 %. Zemní plyn bude i v příštích letech hlavním zdrojem energie pro výrobu tepla.
Zpráva kielského Ústavu pro světovou ekonomiku dokonce tvrdí, že zastavení dodávek plynu z Ruska by zasáhlo ruskou ekonomiku více než evropskou. „Zastavení obchodu s plynem by mělo za následek propad ruské ekonomické produkce o necelá 3 %,“ tvrdí studie. Německu a EU by to nezpůsobilo údajně téměř žádné ekonomické škody.
Podle výpočtů severoněmeckého institutu by plynové embargo vedlo k propadu ruského hrubého domácího produktu (HDP) o 2,9 %. HDP Německa by se podle něj mírně zvýšil o 0,1 %. Ale to za těžko předpokladu, že by si západní spojenci vzájemně pomohli dovozem plynu.
A co příště?
I kdyby Německo zvolilo razantní krátkodobé řešení, závislost na plynu mu zůstane do příštích let. Leonhard Birnbaum, generální ředitel největšího německého dodavatele plynu a elektřiny E.ON, uvedl, že zatímco dodávky energie pro letošní zimu jsou zajištěny, příští rok by mohl být větší výzvou. „Pokud by došlo k úplnému výpadku dovozu ruského plynu, okamžitý dopad by nebyl tak dramatický, protože jsme téměř na konci topné sezóny. Ale příští zimu by se mohlo stát, že nebudeme schopni uspokojit požadavky na dodávky všech průmyslových zákazníků. Někteří z nich možná budou muset vypnout proud. Je utopické se domnívat, že ruský plyn lze ze dne na den zcela nahradit jinými zdroji,“ řekl Die Zeit.
Když po havárii ve Fukušimě v roce 2011 oznámila země ústup od jaderné energetiky a v roce 2019 prohlásila, že odpojí i uhelné elektrárny, skeptici se ptali, jaký smysl má pro Německo učinit se tak závislým na ruském plynu. Donedávna z vládních špiček zaznívala odpověď, že se jedná o ekonomický, nikoliv politický projekt. Roboticky opakovaná mantra nyní zní v lepším případě naivně a v horším případě, vzhledem k současnému vývoji událostí, jako sebezničující rozhodnutí, které pomohlo financovat Putinovu válku.
Připomeňme, že z německého hlediska se plyn považuje za „přechodové palivo“ k uhlíkově neutrální energetice. Což je zatím centrální „dogma“ německé politiky. Pokud se Německo bude držet svých současných plánů, bez plynu se neobejde. Ale byť se Rusko již i v Německu zničilo svůj image spolehlivého dodavatele levného plynu, může být jiný než ruský?
Jednou možností je dovoz zkapalněného zemního plynu (LNG). Je to možnost ovšem velmi problematická. V neposlední řadě na neexistenci terminálu v Německu, který by byl pro dovoz LNG nezbytný. LNG není na trhu dost, a navíc se jedná o drahou alternativu. Zemní plyn se dodává také z Norska, ale tyto dodávky nelze zvýšit. Severská země je na horní hranici svých těžebních kapacit.
Jiní kritici tvrdí, že Německo si za to může pouze samo, protože nedbalo na své tolik vychvalované plány přechodu od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům. Během nedávných silných bouří, které zasáhly velkou část severní Evropy, větrné elektrárny do sítě dodávaly rekordní množství elektřiny, ale na pokrytí spotřeby to nestačilo. Jen to ilustrovalo, že dosavadní rozvoj obnovitelných zdrojů na nahrazení těch klasických prostě nestačí.
Jednoduchá rada
Zvenčí se zdá krátkodobá odpověď na německé potíže jednoduchá: proč nevzít zpět rozhodnutí a neprodloužit využívání uhelných elektráren a (třeba dočasně) znovu nespustit jaderné reaktory?
Tyto možnosti jsou však v Berlíně považovány za politicky sebevražedné. Týká se to zejména obnovení provozu jaderných elektráren, i když tato možnost není u německé veřejnosti zdaleka tak nepopulární jako ještě nedávno. Zároveň je tato možnost také poměrně technicky komplikovaná a problematické i z právního hlediska. Především však byl odpor k jaderné energii byl základním principem strany Zelených, jejíž dva bývalí lídři Habeck a ministryně zahraničí Annalena Baerbocková), jsou nyní ve vládě. Oba byli mimochodem i proti stavbě plynovodu Nord Stream 2.
Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by běžní Němci propadali panice. Podle německých médií pouze topenářské společnosti hlásí, že se výrazně zvýšil počet dotazů na tepelná čerpadla od lidí, kteří chtějí najít alternativu k centrálnímu vytápění plynem.
Jiná možnost se také příliš nenabízí. „V krátkodobém horizontu nebude snadné odejít od zemního plynu,“ řekl listu Tagesspiegel Hans-Martin Henning, vedoucí Fraunhoferova institutu pro solární energetické systémy. „Ve střednědobém horizontu to však musí být součástí koncepce urychlení přechodu na jiný zdroj energie v oblasti vytápění a tam, kde je to možné, by se měla využívat elektrická tepelná čerpadla jako způsob, jak se stát nezávislejšími na zemním plynu.“
