V boji s klimatickou změnou byl loňský rok pro Evropskou unii v jistém ohledu přelomový, poprvé se totiž členským zemím v celkovém součtu podařilo vyrobit více elektřiny z obnovitelných zdrojů než z fosilních paliv. Cesta k plánované uhlíkové neutralitě, stanovené na rok 2050, je však ještě dlouhá a státy sedmadvacítky se na ni vydávají z různých startovacích pozic. V některých jsou již dnes obnovitelné zdroje podstatnou součástí energetického mixu, jinde je jejich rozvoj teprve v začátcích.
Podíl elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie v Evropské unii od roku 2010 výrazně stoupá. V loňském roce z nich pocházelo cekem 38 % vyprodukované energie. „Státy EU, které v největší míře využívají obnovitelné zdroje k výrobě elektřiny, včetně hydroenergie, jsou Německo (251 TWh), Itálie (117 TWh) a Španělko (108 TWh). Pokud bychom brali v potaz všechny evropské státy, dostaly by se na čelné příčky i země jako Norsko (150 TWh), Velká Británie (135 TWh) a Turecko (128 TWh),“ popisuje František Janíček ze Slovenské technické univerzity v Bratislavě.
Množství vyrobené elektřiny je však značně podmíněno velikostí a lidnatostí země, a proto je důležité sledovat, ve kterých zemích dosahují obnovitelné zdroje největšího podílu na konečné spotřebě elektrické energie. „V takovém případě se do popředí v rámci Evropy dostávají země jako Norsko či Island. U obou se jedná o téměř stoprocentní podíl,“ doplňuje František Janíček. V rámci EU se v tomto ohledu nejlépe daří Švédsku, Finsku, Dánsku, Estonsku, Lotyšsku, Rakousku a Portugalsku. Na opačném pólu se nacházejí státy Beneluxu a Malta. Jen s malým odstupem před nimi figuruje Česká republika a Slovensko.
Celkově se podle výzkumné zprávy institutů Ember a Agora Energiewende v minulém roce podařilo navýšit podíl vyrobené energie z obnovitelných zdrojů v Evropské unii o více než tři procentní body. Prakticky výhradně se na tomto nárůstu podílely investice do solární a větrné energie. Ve využívání těchto dvou zdrojů je unijním lídrem Dánsko, které z nich pokryje až 61 % své roční energetické spotřeby. Drtivá většina jeho elektřiny pochází z větrných elektráren, jež jsou pro tuto zemi příznačné. Nejstarší tam stála již v roce 1891 a byla vůbec první svého druhu v Evropě. Značnou část své spotřeby nasycuje pomocí větru a slunce i Irsko (35 %), Německo (33 %) či Španělsko (29 %).
Na špici je Norsko
Celosvětovým lídrem ve využívání obnovitelných zdrojů je však Norsko. Nová studie energetického portálu Utility Bidder zveřejnila žebříček 20 nejúspěšnějších zemí v oblasti využívání čisté energie, zmiňuje ale také ty, v nichž stále dominují fosilní paliva. Měřenými fosilními palivy byly uhlí, ropa a zemní plyn, za obnovitelné zdroje se počítaly biopaliva a spalování odpadu, vítr, slunce a voda. Všechny údaje uvedené ve studii pocházejí od Mezinárodní energetické agentury (IEA).
V Norsku podle těchto údajů pochází z obnovitelných zdrojů 67,5 % celkové domácí produkce energie. K této dominanci přispívají nejvíce vodní elektrárny (45 % celkové energetické produkce), jejichž produkce pokrývá přes 99 % norské spotřeby elektřiny. Voda může hrát tuto zásadní roli díky mnoha vysokých horám a strmým údolím, jimiž se valí dravé řeky, ale v poslední době také díky většímu množství srážek, jejichž nárůst je podle všeho důsledkem klimatických změn.
Norské vodní elektrárny poskytují celkový výkon 31 GW a v průměru ročně dodají do sítě 133 TWh elektrické energie. Velký potenciál má v Norsku také větrná energie, zvláště ta situovaná na moři – offshore, a také přílivové elektrárny nebo výroba bioenergie ze dřeva. Norsko coby severská země má omezené možnosti ve využívání solární energie, ale i přesto je jedním z největších světových výrobců křemíku pro solární panely i celých solárních panelů.
K dalším lídrům v oblasti využívání obnovitelných zdrojů energie jsou Brazílie a Nový Zéland. Brazílie je celosvětovým lídrem ve využívání biopaliv a odpadní energie. Tyto zdroje tvoří 32 procent celkové brazilské energetické spotřeby. Brazílie je druhým největším výrobcem etanolu, který slouží jako biopalivo. Tzv. bioethanol lze používat například jako pohonnou hmotu ve spalovacích motorech (má označení E85), je však třeba nejdříve provést na vozidle určité technické úpravy, takže jsou zde jistá pro a proti. Toto palivo se také přimíchává v množství 5 až 10 procent do konvenčních minerálních paliv. Zvyšuje se tak oktanové číslo paliva a snižuje se množství emisí CO2.
Na Novém Zélandu, na žebříčku třetím, představují obnovitelné zdroje energie 42 procent veškerých tamních dodávek energie. Země je světovým lídrem ve výrobě větrné a solární energie, která tvoří 25 procent veškeré její produkce. Těží totiž ze silných a stálých západních větrů a celoročně má také dostatek slunečního svitu. V zemi se tak v poslední době dynamicky rozvíjí například trh se solárními systémy pro ohřev vody.
Konec žebříčku pro Singapur
Nyní se podívejme na opačný konec žebříčku. Tam se shodně s 98procentním podílem fosilních paliv na produkci veškeré energie nachází Singapur. Hlavní roli mezi singapurskými fosilními palivy hraje ropa, jejíž podíl činí 73 procent. Singapur je totiž významnou námořní křižovatkou a druhým domovem velkých ropných společností, jako je například Exxon Mobil. Díky tomu má výhodné podmínky pro nákup a distribuci ropy, což se projevuje její naprostou dominancí v tamním energetickém mixu, pokud lze o mixu vůbec hovořit.
Singapur je těsně následován Austrálií (93procentní závislost na fosilních palivech) a Jižní Afrikou (91procentní závislost). Čtvrté a páté nejhorší místo zaujímají Lucembursko a Nizozemsko, jejichž závislost je shodně 90procentní. Nizozemsko má přitom největší zásoby zemního plynu ze všech zemí ve výše zmíněném žebříčku. O tom svědčí i podíl plynu na celkovém energetickém mixu země, který je 45procentní. Zajímavostí je, že celá polovina nizozemských zásob plynu se nalézá v okolí města Groningen. Jde tak o největší naleziště plynu v Evropě. Nizozemská vláda se však již zavázala, že v roce 2022 tam pravidelnou těžbu zastaví.
