Dobíjecí hybridy jsou mezistupněm mezi klasickými hybridy a elektromobily. Lze je ale označit i za pověstnou zlatou střední cestu? O tom jsem přemítal za volantem plug-in hybridního modelu Kia Niro PHEV. Komu se toto řešení hodí nejvíce? A nevyplatí se už rovnou koupit plné elektro?
Plug-in hybrid je full-hybridem, jehož baterie lze kromě rekuperace či od motoru během jízdy dobíjet také z elektrické zásuvky. Baterie je tak větší a umožňuje ujet podle podmínek v čistě elektrickém režimu místo 2 až 3 kilometrů hned několik desítek. Oproti elektromobilům je baterie stále poměrně malá, ale o to rychleji se dobije.
Nabíjet prostřednictvím rychlodobíječek není možné, ale kvůli relativně malému trakčnímu akumulátoru to ale ani není potřeba. „Štávu“ získáte na další den přes noc z běžně zásuvky, nebo ji příležitostně „načerpáte“ z veřejné dobíječky, když se vám to zrovna hodí. Výhodou tohoto řešení je ve srovnání s full-hybridy větší kombinovaný výkon, velký celkový dojezd blížící se dieselům, ale i možnost bezemisního pohonu ve městě.
Oproti elektromobilu navíc plug-in hybrid pořídíte o statisíce korun levněji. Má tedy jen samé výhody? Ne, jak jsem se mohl přesvědčit při další uživatelské recenzi, je tam pochopitelně i celá řada negativ. Vše záleží na konkrétních potřebách a způsobu používání.
Jedno auto třikrát jinak
Crossover Kia Niro je pro demonstraci dnes nejrozšířenějších přístupů k elektrifikaci ideální variantou. Společně se sesterským Hyundaiem Ioniq totiž nabízí unikátní možnost, jak mít v jedné karoserii hned tři verze pohonů s různým stupněm elektrifikace: hybridní (Niro HEV), plug-in hybridní (Niro PHEV) nebo čistě elektrický pohon (e-Niro).
V případě zásuvkového hybridu technika spočívá v kombinaci atmosférické šestnáctistovky s výkonem 77 kW (105 k) s elektromotorem s 44,5 kW (60,5 k), bateriemi o kapacitě 8,9 kWh a šestistupňovou dvouspojkovou převodovkou. Celkový výkon soustavy je 104 kW (141 k) a zajišťuje velmi slušnou dynamiku. Uváděné zrychlení z 0 na 100 km/h za rovných 10,8 s nepůsobí nijak hvězdně, ale praxe je mnohem lepší. S „kabelovým“ Nirem jste zásluhou plynulého masivního zátahu elektromotoru králem semaforů.
Rozdíl oproti Niru HEV je v silnějším elektromotoru a větších bateriích, díky čemuž má schopnost ujet jen na elektřinu místo nejvýše 2 až 3 km rovnou 50 km, a jet na volty „pod plynem“ i na dálnici do nějakých 130 km/h.
Pohled do ceníku mi ale napovídá, že tato výhoda oproti hybridu vyžaduje téměř čtvrtmilionový příplatek. A to není právě málo. Ještě, že to verze PHEV za 960 000 Kč trochu kompenzuje bohatší výbavou. A kolik stojí plně elektrická verze? V nabídce je e-Niro se dvěma velikostmi baterie, a určitě se tak vyplatí sáhnout po té lepší za 1,2 mil. Kč s větší baterií s kapacitou 64 kWh, byť je to oproti PHEV čtvrt milion navíc. Verze 39,2 kWh sice vyjde o 100 000 Kč levněji, ale rozdíl v dojezdu je výrazný (455 vs. 289 km). Niro tak dobře ilustruje, jak se to má s cenovými hladinami elektrifikovaných a elektrických crossoverů.
Také za dva litry, ale spíše za pět
Spotřeba u plug-in hybridu je silně závislá na tom, jak často dobíjíte. Pokud byste tak činili skutečně každých 100 km, dostali byste se na hodnoty spotřeby benzinu do 2,0 l/100 km. Na to ale většinou nemáte příležitost a čas. U veřejné dobíječky ale trvá dobití do plna jen 2,5 hodiny. V obchodních centrech za tu dobu stačíte nakoupit, poobědvat, a můžete vyrazit zase na další štaci. I když nedobíjíte tak často, tak se dostanete ve městě na hodnoty pod 3,0 l/100 km.
Na dálnici se baterie rychle vybije a spotřeba naopak roste k sedmi litrům. Ve smíšeném provozu jsem ale jezdil lehce nad 4 l/100 km. Je-li baterie vybitá, tak auto přejde do hybridního režimu a využívá energii z rekuperace a spalovacího motoru. I v něm je Niro úsporné a „řekne“ si okolo 5,0 l/100 km. I to je vzhledem k velikosti této Kie výborná hodnota.
Legislativně není nijak určeno, jak často, a zda dobíjíte. V podstatě by si šlo Niro PHEV koupit jen kvůli benefitům v podobě bezplatného parkování na modrých zónách, možnosti jezdit po dálnici bez dálniční známky a v případě podnikatelů i odpuštění silniční daně. Kvůli o čtvrt milionu vyšší ceně oproti nedobíjecí hybridní verzi to ale nedává příliš smysl. Zavazadlový prostor je navíc vzhledem k větším bateriím s objemem 324 litrů menší a pro rodinné potřeby nedostačující. Navíc vám v něm překáží dobíjecí kabely, které nelze nikam jinam dát. Místa pro posádku je ale velkoryse a cestující vzadu si dají pohodlně nohu přes nohu.
Za většiny jízdních situaci se „kabelové“ Niro chová jako běžné auto. Sladění celého pohonného ústrojí je harmonické a samočinná šestistupňová dvouspojková převodovka řadí plynule. Na silnici se navíc Niro chová velmi jistě a dobrý pocit vzbuzuje i přesné řízení. Podobně, jako u jiných elektrifikovaných modelů, vám občas neujde jen trochu jiný pocit na brzdovém pedálu, ale nejedná se o nic nepříjemného.
Efektivitě jízdy přispívají nízké jízdní odpory. Míru rekuperace si ale můžete plynule a velmi snadno nastavovat podle momentálních potřeb pádly pod volantem. K dispozici jsou tři úrovně od minimální, kdy vůz „klouže“, až po dosti silnou, která ale již může být posádce třeba i nepříjemná.
Ideál s řadou „ale“
Přepínám i mezi režimy elektrického nebo hybridního pohonu stisknutím tlačítka. Jedná se o velmi tiché auto, a to nejen v čistě elektrickém režimu, na čemž se podílí dobře odtlumený interiér. Niro na jedné straně není žádnou velkou novinkou, na druhé je ale jeho výhodou, že se jedná již o prověřenou techniku, která by vás na rozdíl od těch horkých neměla nijak nepříjemně překvapit.
Plug-in hybrid jako Niro PHEV je ideálním řešením pro dnešní dobu, kdy je dobíjecích stanic ještě málo, a buď je na své trase nemáte, nebo jsou zrovna obsazené. Celkový dojezd se v reálu pohybuje okolo 760 km, čímž se vyrovná dieselovým autům.
Na rozdíl od elektromobilů si tedy nemusíte dělat starosti z toho, na kolik kilometrů vám baterie ještě vystačí, a případně můžete dotankovat 43litrovou palivovou nádrž. Tento koncept tak dobře vyhoví tomu, kdo každý den popojíždí po městě a o víkendu jezdí delší trasy. Cestu do práce a zpět zvládnete z velké části v čistě elektrickém režimu a kromě dobrého pocitu ušetříte i za benzin.
Nejlépe dobíjecí hybrid využije ten, kdo jezdí často po městě a má možnost auto snadno dobíjet doma, popř. i v zaměstnání. Jak ale bylo řečeno výše, tak i pokud z nějakého důvodu nedobíjíte, funguje systém jako klasický hybrid, který mnohem lépe hospodaří s energií než běžné auto.
Vzhledem k vyšší ceně si vlastnictví plug-in hybridu žádá i určitou uvědomělost. Kvůli absenci ekodotací má totiž u nás smysl jen pro toho, kdo využije výhod elektrických registračních značek. V praxi ale tato kabelová auta v poslední době hodně využívají především velké firmy, kterým slouží jako prostředek demonstrace jejich společenské odpovědnosti.
