Velcí vývozci ropy sdružení v organizaci OPEC nebudou nijak výrazně zvyšovat svou těžbu i přes napjatou situaci na trhu. Tvrdí to zdroje agentury Reuters.
Ropa na světových trzích se od února prodává za ceny přes 100 dolarů za barel (kromě té ruské), Evropa dokonce v létě podle šéfa Mezinárodní agentury pro energii může zažít nedostatek pohonných hmot.
Ale velcí producenti této suroviny vyspělému světu s tímto problémem nepomohou. Členové organizace OPEC+ (tedy OPEC + Rusko), nebudou ani přes napjatou situaci na trhu těžbu ropy navyšovat nad plán z poloviny minulého roku. Uvádí to alespoň zpráva agentury Reuters, které tuto informaci mělo potvrdit šest různých zdrojů. Země OPEC+ tak opět nevyslyšely požadavek západu po rychlejším navyšování těžby.
Výpadky i rezervy
Země OPEC seškrtaly těžbu v reakci na pokles poptávky během covidové pandemie. Od loňského srpna pak organizace navyšuje každý měsíc těžbu o zhruba 400 tisíc barelů ropy denně (bpd), i když by mohla postupovat výrazně rychleji. Pokud by současná dohoda padla, rychle by svou těžbu mohla navýšit především Saúdská Arábie.
Dodejme, že země OPEC ani netěží úplně maximum objemu, na kterém se dohodly, má to však své důvody, které z velké části nelze snadno odstranit. Dohromady členské státy OPEC+ těží zhruba o 2,6 milionů barelů denně méně, než by podle platné dohody mohly.
Více než polovina tohoto objemu ovšem připadá na Rusko, které pro svou ropu prostě nemá dost vhodných zákazníků, či přesněji nemá způsob, jak by ropu k potenciálním zákazníkům mohlo dostat. Dalších zhruba 0,7 milionů barelů denně – tedy čtvrtina celkového množství – připadá dohromady na dva africké státy, konkrétně Nigérii a Angolu. Ty se dlouhodobě potýkají s problémy v těžbě z důvodů, které se současnou geopolitickou situací nemají nic společného. Jde v podstatě výhradně o důsledek jejich vnitropolitických potíží.
Vraťme se však na mezinárodní scénu. Zástupci OPEC+ uvedli, že ropný trh vidí jako vyvážený, přičemž vysoké ceny ropy jsou důsledkem současné geopolitické situace. Počátkem května OPEC+ rozhodl o tom, že ropné škrty pro červen uvolní dle plánu o dalších 432 tisíc barelů denně s komentářem, že situace na trhu je ve své podstatě vyvážená. „Naše hodnocení je ve skutečnosti takové, že ropná nabídka je v relativní rovnováze [s poptávkou po ropě],“ uvedl saudský ministr zahraničí.
To je samozřejmě do určité míry pravdu: napjatou situaci samozřejmě vytváří primárně neochota západních zemí odebírat ruskou ropu poté, co Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu a rozpoutalo tak největší válečný konflikt v Evropě od druhé světové války.
Jinde to příliš nejde
Bez pomoci zemí OPEC jsou možnosti navýšení nabídky „neruské“ ropy velmi omezené. Některé snahy v tomto směru probíhají: USA a členské státy Mezinárodní energetické agentury (IEA) se rozhodly na přelomu března a dubna letošního roku uvolnit ze svých ropných rezerv rekordní množství barelů s ropou.
Bohužel, samotná těžba v USA se zvyšuje pomalu. Spojené státy se díky technologickému pokroku v hydraulickém štěpení (tzv. fracking) a horizontálním vrtání se Spojené státy v roce 2018 po více než 40 letech znovu vrátily na první místo v produkci ropy (a také zemního plynu) na světě. Ze zhruba 5 milionů barelů denně vystoupala tamní produkce na 13 milionů barelů denně v roce 2020. USA se tak z čistého dovozce staly významným exportérem. To byl asi hlavní důvod, proč cena ropy byla v posledním desetiletí tak nízká.
Ovšem americký ropný průmysl – a především jeho akcionáři – jsou opatrní. Již dvakrát za poslední dekádu vzrostly ceny ropy natolik, že firmy v USA američtí těžaři rychle a mohutně investovaly do rozvoje. Když ceny rychle spadly, investoři nestačili sčítat ztráty. Vysoké ceny ropy tedy v USA vedly k vlně bankrotů. Zdaleka nejhorší situace nastala během pandemie v roce 2020. Počet společností v oboru se snížil z řádově stovek na desítky.
Akcionáři tentokrát chtějí vydělat. Scott Sheffield, šéf společnosti Pioneer Natural Resources, přední společnosti v oboru těžby v břidlicích, v roce 2021 prohlásil, že žádná společnost nevyvrtá nový vrt, i kdyby cena ropy přesáhla 100 dolarů za barel. „Všichni akcionáři, se kterými jsem mluvil, říkali, že pokud se někdo vrátí k růstu, tyto společnosti vytrestají,“ řekl pro Financial Times.
Sheffield svá varování v posledních dnech zopakoval. Podle něj se v USA výraznější nárůst produkce dá čekat za dva až tři roky, citovaly ho Financial Times 4. března. Odvětví chybí lidé i materiál. Těžení v břidlicích přitom vyžaduje neustále nové investice. Firmy musí každoročně provést stovky vrtů, jen aby udržely produkci na stále stejné úrovni. Břidlicové vrty bývají zpočátku vydatné, ale jejich produkce rychle klesá.
Samozřejmě, vysoké ceny těžaře povzbudí. Už letos by se mohla dostat na úroveň před pandemií, tedy na zhruba 13 milionů barelů denně. V roce 2023 pak mohla stoupnout o dalších více než milion barelů denně, zhruba na 14 milionů barelů. (Rusko v lednu 2022 těžilo 11,3 milionu bpd, z nichž necelou polovinu, zhruba pět milionů, vyváželo.)
Embargo ze strany EU na dovoz ruské ropy by mohlo současné ceny ropy vyhnat ještě výše. V současné situaci těžko předpokládat, že by členské státy OPEC+ navýšily produkci tak, aby vykryly výpadek ruských dodávek.
Většina zemí OPEC je zjevně se současnou situaci v podstatě spokojena, a budou pokračovat v dosavadním přístupu a jen pomalu navyšovat kvóty. A to i v případě, že fakticky dosáhnou „stropu těžby“: „Proč měnit něco, co perfektně funguje? Oznámíme, že navýšíme svou produkci o 432 tisíc barelů denně, i když ji reálně nebude možné navýšit,“ uvedl pro Reuters jeden nejmenovaný zdroj obeznámený se situací.
Ruská energetická zbraň v číslech
Rusko je dnes třetím největším světovým producentem ropy za Spojenými státy a Saúdskou Arábií. V lednu 2022 činila celková produkce ropy v Rusku 11,3 milionů barelů denně (mb/d). Pro srovnání, celková produkce ropy v USA činila 17,6 mb/d, zatímco v Saúdské Arábii se těžilo 12 mb/d.
Přibližně 60 % ruského vývozu ropy směřuje do zemí OECD a dalších 20 % do Číny. V listopadu, což je poslední měsíc, za který jsou k dispozici oficiální měsíční statistiky o ropě, dovezla Evropa z Ruska celkem 4,5 mb/d ropy (34 % celkového dovozu). Země OECD Asie a Oceánie dovezly v listopadu z Ruska celkem 440 tis. mb/d ropy (5 % celkového dovozu), zatímco země OECD Severní a Jižní Amerika 625 tis. mb/d (17 % celkového dovozu).
Prostřednictvím systému Družba dodává do Evropy zhruba 750 kb/d. Bezprostředně ohroženo je denní dodávky zhruba čtvrt milionu barelů ruské ropy, které putují přes Ukrajinu jeho jižní větví. Z ní jsou přímo zásobovány Maďarsko, Slovensko a Česká republika.
Největším jednotlivým odběratelem ruské ropy je Čína. V roce 2021 odebírala v průměru 1,6 mb/d ropy. Zhruba polovinu dodávaly do země ropovodní, druhá polovina putovala po moři. Rusko je rovněž významným dodavatelem ropy do Běloruska, Rumunska a Bulharska a produktů do většiny zemí bývalého Sovětského svazu včetně Ukrajiny.
V roce 2020 bylo Rusko druhým největším producentem zemního plynu po Spojených státech. Vytěžilo zhruba 637 miliard m3. Na vývoz šla více než třetina, zhruba 240 miliard m3. Zhruba 90 procent tohoto množství šlo do Evropy, a to téměř výlučně prostřednictvím stávajících plynovodů.
Ruská vláda usiluje o to, aby se stala globálním dodavatelem zemního plynu; v roce 2020 schválila svůj nejnovější plán energetické politiky, který upřednostňuje rozvoj a diverzifikaci vývozu energie a usiluje o výrazné zvýšení investic do zkapalněného zemního plynu (LNG), zejména v arktické oblasti. Konkrétně v případě zemního plynu je cílem strategie zvýšit vývoz LNG na úroveň nad 120 miliard m3, a pak až na 300 miliard m3 v roce 2035. Zvýšení kapacity vývozu LNG by Rusku umožnilo konkurovat na exportních trzích mimo Evropu.
Závislost Evropy na dodávkách ruského plynu se v posledním desetiletí zvýšila. Spotřeba zemního plynu v regionu zůstala v tomto období celkově zhruba stejná, ale těžba klesla o třetinu a rozdíl vyrovnal zvýšený dovoz. Podíl dodávek ruského plynu zvýšil z 25 % celkové poptávky po plynu v regionu v roce 2009 na zhruba 32 % v roce 2021.
