Přímé zachycování uhlíku ze vzduchu je v současné době příliš nákladné. Londýnský start-up Brilliant Planet však tvrdí, že to nemusí platit bez výjimky. Jako důkaz předkládá svoji „přírodní technologii“, která dokáže oxid uhličitý likvidovat i ve velkém měřítku a přitom v porovnání s aktuálně známými technologickými postupy za výrazně nižší cenu. Podstatou nové technologie jsou květy řas namnožené v umělých jezírkách vybudovaných poblíž pouštního pobřeží, kam se posléze, když jsou „plné uhlíku“ ukládají.
Nový způsob eliminace oxidu uhličitého by měl podle jeho tvůrců umožňovat zachycení až miliardy tun uhlíku ročně. Má přitom téměř zanedbatelné energetické nároky a jeho cena se pohybuje kolem jedné desetiny současných konkurenčních technologií. Spoléhá totiž téměř zcela na přírodní procesy, k ukládání využívá levnou pobřežní pouštní půdu a má ještě vedlejší, ale rovněž významný benefit, protože průběžně odkyseluje mořskou vodu.
Jak řekl webovému portálu Climate Tech VC generální ředitel Brilliant Planet Adam Taylor, řasy jsou v podstatě účinnějším biologickým strojem pro zachycování uhlíku než stromy nebo rostliny, protože fotosyntéza probíhá na celém jejich povrchu. Při vhodně nastavených podmínkách navíc rychle rostou a extrémně rychle se také množí.
To správné místo v poušti
Celý proces, s nímž přišel Brilliant Planet, vypadá poměrně jednoduše. Nejprve se vybere vhodné místo někde v neobývané pouštní krajině poblíž mořského pobřeží. Tým bioprospektorů pak začne filtrovat vzorky tisíců místních kmenů řas a vybere ty, které nejlépe vyhovují požadovaným kritériím na vázání CO2. Díky tomuto detailnímu průzkumu je zaručeno, že se nebude pracovat s žádnými zavlečenými druhy a že používaná řasa je již dobře přizpůsobena místnímu klimatu a podmínkám.
V následné fázi realizace se do moře nainstaluje soustava čerpadel, která budou přivádět mořskou vodu do řady tamtéž nainstalovaných nádob a jezírek, v nichž se budou množit vybrané řasy. Čerpadla se přitom instalují zhruba 2 až 3 km od břehu, aby mohla zachytávat čerstvější vodu, tedy chladnou a bohatou na živiny ze dna moře. Podle Brilliant Planet jsou tato čerpadla těmi energeticky nejnáročnějšími zařízeními celého systému, který přitom lze snadno připojit k jakékoli solární elektrárně v blízkosti.
V první fázi množení řasy zaplní čtyři jezírka, každé o rozloze 12 000 m2. Poté množení pokračuje. Společnost tvrdí, že je schopna vytvořit a udržovat optimální podmínky pro množení řas dlouhodobě. Používá k tomu řadu nástrojů, například monitoring skládající se ze speciálních senzorů vlastní výroby, každodenní satelitní snímkování, veřejné zdroje předpovídání počasí a proprietárního softwaru založeného na simulaci biologických procesů na buněčné úrovni a také oceánského proudění. Při vyhodnocování dat nechybí umělá inteligence.
Jakmile jsou řasy zralé, jsou z největších jezírek pomocí jemných síťových filtrů sklizeny. Poté se suší na pouštním vzduchu, aby byla v další fázi jako vysušená slaná biomasa bohatá na uhlík uložena do mělkého pouštního úložiště, rozkládajícího se asi jeden až čtyři metry pod povrchem. Mezitím je odčerpaná a živin a kyselosti zbavená mořská voda vrácena zpět do oceánu a cyklus se opakuje.
Systém je zajímavý i tím, že na každou jednotku vody, která jím projde, se odkyselí ekvivalent 5,1 jednotky zpět na předindustriální hodnoty pH. To by mohla být dobrá zpráva pro organismy, jako jsou korály, škeble nebo měkkýši. Navíc voda s nízkým obsahem uhlíku a vysokým pH, která se vrací do oceánu, je připravena absorbovat více uhlíku z atmosféry, aniž se znovu okyselí.
Brilliant Planet se zatím může chlubit tím, že dokázala najít vhodné místní kmeny řas všude, kam se dosud podívala. Při tom již identifikovala přibližně půl milionu čtverečních kilometrů vhodně ploché pobřežní pouštní půdy, která představuje potenciál pro uložení asi dvou gigatun uhlíku ročně. Jinými slovy řečeno: tímto způsobem by se mohlo odstranit více než 5,5 procenta ročních celosvětových emisí CO2. O jak velké množství se jedná, si učiníme lepší představu, když řekneme, že je to polovina celosvětových ročních emisí veškeré dopravy.
Postrach pro konkurenci?
Společnost svoji metodu již úspěšně otestovala v Ománu a Jižní Africe a již více než tři roky ji prověřuje i ve svém současném testovacím zařízení o rozloze 3 hektarů v Maroku. V současné době připravuje výrazně větší demonstrační zařízení, které by se mělo rozkládat na celkové ploše 30 hektarů a do provozu by mělo být uvedeno v příštím roce. Pokud se všechna očekávání naplní, začne se již brzy budovat i zařízení pro komerční účely, které by se mělo rozkládat na ploše přibližně 1 000 hektarů. Toto zařízení by mělo odstraňovat přibližně 40 000 tun CO2 ročně.
Pokud vše půjde podle plánu, a technologii se opravdu podaří přivést na trh, měla by cena uložení jedné tuny uhlíkových emisí vyjít na 50 až 100 amerických dolarů. To by byla vážná konkurence například pro švýcarskou společnost Climeworks, která se ukládání uhlíku věnuje komerčně již od roku 2017 a loni obchodovala tunu emisí za 600 až 1 000 USD s tím, že do roku 2025 by prý tato cena měla klesnout k 250 USD za tunu.
V současnosti je tak pro Brilliant Planet jediným cenovým konkurentem izraelská společnost High Hopes. Ta používá k odstraňování uhlíku zajímavou techniku stratosférických vodíkových balónů. Dnes je jasné, že Brilliant Planet bude k tomu, aby mohla fungovat efektivně na komerční bázi, potřebovat mnohem více půdy. Náklady na tuto půdu by však vzhledem k tomu, že půjde převážně o nehostinné pouštní lokality, neměly být relativně vzato příliš velké a ve srovnání například s flotilou tisíců stratosférických balónů je samozřejmě celá tato „biotechnologie“ mnohem jednodušší. Nemalým benefitem navíc by mělo již zmíněné odkyselování mořské vody. Budoucnost Brilliard Planet tedy sice možná nebude přímo brilantní, ale nemusela by být vůbec špatná.
