Loňský rok byl rekordní co se týče investic do nízkouhlíkových zdrojů a obecně „nové energetiky“. Pouze ten nejspolehlivější z nízkouhlíkových zdrojů zaostával.
Loňský rok 2022 znamenal v energetice obrat v celém množství ohledů. Již z jeho kraje bylo například jasné, že cena energie z obnovitelných zdrojů poprvé v nedávné historii porostou. Klíčovým problémem při přechodu se ukázaly být potíže s dodavatelským řetězcem. Po rocích levných peněz také začaly konečně růst náklady na dluh a s nimi i náklady na financování projektů obnovitelných zdrojů.
Globální energetická krize a válka na Ukrajině ukončily éru nízkých cen energií a komodit, o níž si mnozí mysleli, že potrvá ještě dlouhá léta. Inflace, kolísání měn a hrozící recese vytvořily nové a náročné investiční prostředí a v mnoha regionech přiškrtily veřejné rozpočty.
S otázkami energetickými jsou úžeji, než kdy dříve provázány geopolitické otázky a rizika. Zdá se, že válka v Rusku bude minimálně v příštích měsících pokračovat. Rusko jako dodavatel energií pro Západ s největší pravděpodobností bude hrát mnohem méně významnou roli než před jeho invazí na Ukrajinu. A tento stav se patrně nezmění ani poté, co na východě Evropy konečně zavládne mír.
Rekordní rok „bezuhlíkové“ energetiky
I přes tyto nepříznivé vlivy ovšem řada ekonomika nadále pokračovala v pokusech o dekarbonizaci energetiky. Rok 2022 tak podle údajů výzkumné skupiny BloombergNEF byl první rok, kdy se investice do přechodu na energetiku vyrovnaly globálním investicím do fosilních paliv.
Peníze plynoucí do segmentů těžby a zpracování ropy a zemního plynu, středního a následného proudu a do výroby energie z fosilních (bez technologii CCS, která ovšem je stále okrajovou záležitostí) činily v loňském roce 1,1 bilionu dolarů. Stejně tak roční investice do obnovitelných zdrojů energie, elektrifikované dopravy a tepla, skladování energie a dalších technologií dosáhly zhruba 1,1 bilionu dolarů.
Rok 2022 byl však milníkem i v jiném smyslu: šlo o první rok, kdy investice do dekarbonizace energetiky přesáhly 1 bilion dolarů. Meziroční nárůst o více než 250 miliard dolarů oproti roku 2021 byl v absolutních číslech dosud nejvyšší.
Největší část prostředků šla na rozvoj obnovitelných zdrojů energie a elektrifikovaná dopravy. Větrných a solárních elektráren se nainstalovalo zhruba-350 GW. A po celém světě se prodalo více než 10 milionů elektromobilů.
Při porovnání obou odvětví je ovšem zřejmé, že práce elektromobilita rostla výrazně rychleji, uvádí zpráva BNEF. Většina investovaných prostředků šla na nákup osobních elektromobilů (celkem 380 miliard dolarů). Veřejná dobíjecí infrastruktura zaznamenala investice ve výši 24 miliard dolarů, zatímco téměř 23 miliard dolarů bylo vynaloženo na elektrická dvoukolová a tříkolová vozidla. Na elektrobusy bylo vynaloženo 15 miliard dolarů a na užitková elektrická vozidla, jako jsou nákladní automobily, přibližně 8 miliard dolarů.
Jádro ne? Zatím ne
Analytici Bloombergu sledují kromě největších OZE vývoj investic ještě v šesti odvětvích přechodu na „novou energetiku“. V pěti z nich byly v roce 2022 zaznamenány investiční rekordy.
Za zmínku stojí i dva nejmenší investiční sektory, které jsou uvedeny níže. Na technologie zachycování a ukládání (či využití) uhlíku směřovalo v roce 2022 6,3 miliardy dolarů. Na investice do vodíku něco málo přes jednu miliardu dolarů.
Relativně řečeno šlo poměrně značný nárůst. Investice do zachycování uhlíku se téměř ztrojnásobily, zatímco investice do vodíku se více než ztrojnásobily. O obou technologiích se v uplynulém půlstoletí hovořilo jako o možné revoluční změně a investoři jim nyní začínají vnímat tyto sliby zřejmě reálněji – a to i přesto, že třeba kolem podílu vodíku v budoucí energetice je stále řada nejasností.
Jedinou výjimkou mezi nízkouhlíkovými zdroji byla jaderná energetika. Investice do tohoto osvědčeného zdroje, který by měl být i v dalších desetiletích pevnou součástí například evropské energetiky, ovšem stagnovaly.
V roce 2022 proti roku 2021 celosvětové investice do „jádra“ stouply ani ne o procento. V posledních letech se tak setrvale pohybují zhruba kolem 30 miliard dolarů ročně. To mimo jiné znamená, že loňský nárůst ani zdaleka nepokryl inflaci.
Ta se do cen samozřejmě propsala velmi výrazně. Přesto ovšem investice do nízkouhlíkové ekonomiky rostly výrazně rychleji. Průměrná celosvětová inflace se pohybovala kolem 8 %, představuje tedy méně než třetinu celkového meziročního nárůstu. Inflace přesto zvýšila náklady na komponenty, výstavbu a financování energie ve všech oblastech.
Je to jen první bilion…
Bilion investovaných dolarů za rok je samozřejmě zajímavý milník. Je to ovšem také podstatně méně, než je zapotřebí. Aby svět vykročil na cestu k bezemisní energetice a dopravě v roce 2050 – což je deklarovaný cíl mnoha zemí, politiků, za kterým stojí značná část světové veřejnosti – musel by tyto výdaje okamžitě ztrojnásobit, odhaduje Bloomberg. A to ještě nezmiňuje další stovky miliard dolarů, které by byly zapotřebí na vylepšení globální energetické soustavy tak, aby mohla dostát požadavkům na provoz takové energetiky.
Dekarbonizace v každém případě nebude tedy rychlá záležitost, jak si laici představují. Od roku 2004 investoval svět do přechodu na energetiku 6,7 bilionu dolarů. Trvalo osm let, od roku 2004 do roku 2011, než bylo dosaženo prvního bilionu dolarů. Necelé čtyři roky trvalo, než bylo dosaženo dalšího bilionu, a ještě o něco méně než jeden rok, než bylo dosaženo posledního bilionu. Jeden dolar z každých šesti investovaných za posledních 18 let přitekl v roce 2022.
Rok růstu – a poklesu cen
Byť tedy rozměr problému je výrazně vyšší, než si mnozí dokážou představit, obecně lze očekávat, že růst investic bude pokračovat – a to už v letošním roce, který stávající trendy zatím nijak neláme.
BNEF očekává, že v roce 2023 se celosvětově zvýší přírůstek kapacity čistých zdrojů energie nejméně o 18 %. Podle odhadu týmu se podaří překonat obtíže v dodavatelských řetězcích a budování sítí. V letošním roce tak očekává připojení rekordního objemu obnovitelných zdrojů do sítě s celkovým maximálním výkonem více než 450 GW.
„Čistá energie“ se přitom stává cenově konkurenceschopnější než kdy dříve. Není to bohužel ovšem dáno poklesem cen, nýbrž zvýšenými náklady na fosilní paliva. Stejný faktor by mohl pomoci i rozvoji vodíkových technologií.
Důležité ovšem bude také to, že obnovitelné zdroje se už v posledních měsících znovu vrací na svou dlouhodobou trajektorii poklesu cen. Například celosvětové průměrné vyrovnané náklady (LCOE) na pevninskou větrnou energii klesly z prvního do druhého pololetí loňského roku o 6,3 %. V případně mořských „větrníků“ to bylo o 10,2 %; u fotovoltaiky skromnějších 1,7 %. Navíc v tomto případě se pomalu odbourávají omezení v dodavatelských řetězcích a klesají klíčových vstupů, jako je polykrystalický křemík, nikl a kobalt.
Prodeje elektromobilů se také nadále zvyšují. Podle odhadů by mohl v roce 2023 dosáhnout prodej osobních elektromobilů celkem 13 milionů kusů. Připomínáme, že v roce 2022 to bylo 10 milionů, takže růst je patrný. Zároveň je ovšem jasné, že i v tomto případě změna bude trvat dlouhou dobu.
Připoutáni k politice
Důležitou okolností ovšem zůstává, že s dekarbonizací ve stále větší míře počítají i další instituce. Veřejné závazky společností a finančních institucí v oblasti udržitelného rozvoje jsou na historicky nejvyšší úrovni. BNEF uvádí, že se jejich pohovory s důležitými hráči naznačují, že na tom se v letošním roce nic zásadního nezmění – a to i přesto, že se objevilo v poslední době vícero „odpadlíků“.
Vládní politiky také nadále jednoznačně směřují k podpoře obnovitelných zdrojů. Nejdůležitějším počinem byl Bideonovou administrativou schválený „zákon o snižování inflace“, který jasně podporuje rozvoj čistých technologií v rámci USA (byť s rizikem budoucího obchodního sporu s EU kvůli tlaku na výrobu přímo v USA).
EU dosáhla dohody o programu Fit for 55, RePowerEU. Mezinárodní spory se dají očekávat kolem „uhlíkového cla“, tedy mechanismu, který by zohledňoval cenu uhlíku u zboží dováženého do Evropy v zemi původu. Dá se přepokládat, že i další země budou podnikat podobná opatření.
Spory mohou být o to bolavější, že v letošním roce bude nejspíše pokračovat volatilní situace na energetických trzích. Politici, zejména (ale nejen) v Evropě, se budou po většinu roku 2023 snažit udržet nízké náklady na energie pro občany i podniky.
V této příští éře energetické transformace bude nejdůležitější energetická bezpečnost, nikoli udržitelnost. Fosilní paliva byla a jsou považována za spolehlivá a cenově dostupná – ovšem udržitelnost je problematická. Nyní žijeme ve světě, kde ceny alternativní a čistší energie sice klesly (byť ne zatím dostatečně), za energetickou bezpečnost si ovšem musíme připlácet. Z pohledu obnovitelných zdrojů to není špatná situace: jejich zavádění (do určité míry) zvyšuje energetickou soběstačnost a vyšší ceny umožňují vyšší míru investic, jak jsme již zmiňovali.
Ale vyšší ceny energií mají také svou ceny. Vyšší míra soutěžení mezi jednotlivými státy představuje nezanedbatelné politické riziko dalších třenic a zpomalení ekonomického vývoje ve světě.
K vyostření tlaku přispívají také ještě regionální rozdíly v cenách energií. Pozornost připoutal třeba případ německé společnosti BASF, která mimo jiné i kvůli vysokým nákladům na energii omezuje svou činnost v Evropě. „Miláček“ evropských investorů do baterií, společnost Northvolt, rovněž uvažuje o tom, že by své aktivity ve větší míře směřovala do USA, a to jak kvůli vysokým evropským cenám energie, tak kvůli atraktivitě amerického Bidenova programu pro obnovu čistých energií.
Rok 2023 by tedy podle analytiků BNEF měl být rokem, kdy se věci znovu v mnoha ohledech přiblíží pořádku posledních let – ale ne všechny a všude. Bude to rok zrychlujícího růstu nové energetiky, ale k problémům, které dobře známe z let minulých, přibylo několik nových. Zajímavé časy v energetice budou tedy nepochybně pokračovat.
