Společně nakupovat plyn, zrychlit přechod na obnovitelné zdroje energie, zlepšit efektivitu využití vyrobené energie a více ji uspořit. To jsou hlavní body plánu REPowerEU, jehož podrobnosti Evropská komise zveřejnila ve středu 18. května. Plán je reakcí na narušení celosvětového trhu s energií způsobené ruskou invazí na Ukrajinu.
Než se podíváme na podrobnosti, představme si hlavní rysy plánu. Plán uvádí dva naléhavé důvody pro transformaci evropského energetického systému: ukončení závislosti EU na ruských fosilních palivech, která jsou využívána jako ekonomická a politická zbraň a stojí evropské daňové poplatníky téměř 100 miliard eur ročně, a snížení emisí oxidu uhličitého (jazykem plánu tedy „řešení klimatické krize“, byť transformace evropské energetiky rozhodně samo o sobě současnou trajektorii nezmění).
Další premisou je, že pokud bude Evropská Unie jednotná, může svou závislost na ruských fosilních palivech ukončit rychleji. Politické cíle jsou odrazem většinového přání občanů: 85 % Evropanů se domnívá, že EU by měla co nejdříve snížit svou závislost na ruském plynu a ropě, aby podpořila Ukrajinu.
Protože neexistuje jednoduché řešení –nemůžeme tedy jen tak „otočit“ kohoutkem a brát ropu, a především plyn odjinud –plán REPowerEU je složený z celé řady dílčích kroků. Navrhuje reagovat úsporami energie, diverzifikací dodávek energie a urychleným zaváděním energie z obnovitelných zdrojů s cílem nahradit fosilní paliva v domácnostech, průmyslu a výrobě energie.
Evropská komise navrhuje, aby členské země využívaly k dosažení těchto cíle dotací v rámci tzv. „Nástroje pro oživení a odolnost“. V něm se budou dělat cílené změny tak, aby ho státy mohly používat k prosazování dohodnutých priorit.
Úspory na prvním místě
Volné energie není v tuto chvíli na trhu dost, a tak klíčovou části navrhovaného plánu mají být úspory. Při současných cenách energií je to také řešení nejlevnější. Komise navrhuje posílit dlouhodobá opatření v oblasti energetické účinnosti – tedy v podstatě snížit ztráty energie. Součástí návrhu i zvýšení současného závazného cíle v této oblasti z 9 % na 13 % (tento cíl je byl určen v rámci balíčku právních předpisů „Fit for 55“, jenž je součástí tzv. Zelené dohody pro Evropu).
Komise – podle nás poněkud optimisticky – doufá, že se podaří ve větší míře přesvědčit odběratele, aby změnili své chování. Zveřejnila sdělení EU o šetření energií, v němž jsou podrobně popsány krátkodobé změny chování, které by mohly snížit poptávku po plynu a ropě o 5 %. A vybízí členské státy, aby zahájily vlastní „osvětové“ kampaně zaměřené na domácnosti a průmysl. Snad to bude lepší než například kampaň na očkování proti covidu…
Členské státy se rovněž vybízejí, aby využívaly fiskální opatření na podporu úspor energie. Tedy ne, aby například plošně snižovaly na energie, ale dělaly to pouze cíleně: například pro energeticky účinné systémy vytápění, izolaci budov a spotřebiče a výrobky.
Ruská energetická zbraň v číslech
Rusko je dnes třetím největším světovým producentem ropy za Spojenými státy a Saúdskou Arábií. V lednu 2022 činila celková produkce ropy v Rusku 11,3 milionů barelů denně (mb/d). Pro srovnání, celková produkce ropy v USA činila 17,6 mb/d, zatímco v Saúdské Arábii se těžilo 12 mb/d.
Přibližně 60 % ruského vývozu ropy směřuje do zemí OECD a dalších 20 % do Číny. V listopadu, což je poslední měsíc, za který jsou k dispozici oficiální měsíční statistiky o ropě, dovezla Evropa z Ruska celkem 4,5 mb/d ropy (34 % celkového dovozu). Země OECD Asie a Oceánie dovezly v listopadu z Ruska celkem 440 tis. mb/d ropy (5 % celkového dovozu), zatímco země OECD Severní a Jižní Amerika 625 tis. mb/d (17 % celkového dovozu).
Prostřednictvím systému Družba dodává do Evropy zhruba 750 kb/d. Bezprostředně ohroženo je denní dodávky zhruba čtvrt milionu barelů ruské ropy, které putují přes Ukrajinu jeho jižní větví. Z ní jsou přímo zásobovány Maďarsko, Slovensko a Česká republika.
Největším jednotlivým odběratelem ruské ropy je Čína. V roce 2021 odebírala v průměru 1,6 mb/d ropy. Zhruba polovinu dodávaly do země ropovodní, druhá polovina putovala po moři. Rusko je rovněž významným dodavatelem ropy do Běloruska, Rumunska a Bulharska a produktů do většiny zemí bývalého Sovětského svazu včetně Ukrajiny.
V roce 2020 bylo Rusko druhým největším producentem zemního plynu po Spojených státech. Vytěžilo zhruba 637 miliard m3. Na vývoz šla více než třetina, zhruba 240 miliard m3. Zhruba 90 procent tohoto množství šlo do Evropy, a to téměř výlučně prostřednictvím stávajících plynovodů.
Ruská vláda usiluje o to, aby se stala globálním dodavatelem zemního plynu; v roce 2020 schválila svůj nejnovější plán energetické politiky, který upřednostňuje rozvoj a diverzifikaci vývozu energie a usiluje o výrazné zvýšení investic do zkapalněného zemního plynu (LNG), zejména v arktické oblasti. Konkrétně v případě zemního plynu je cílem strategie zvýšit vývoz LNG na úroveň nad 120 miliard m3, a pak až na 300 miliard m3 v roce 2035. Zvýšení kapacity vývozu LNG by Rusku umožnilo konkurovat na exportních trzích mimo Evropu.
Závislost Evropy na dodávkách ruského plynu se v posledním desetiletí zvýšila. Spotřeba zemního plynu v regionu zůstala v tomto období celkově zhruba stejná, ale těžba klesla o třetinu a rozdíl vyrovnal zvýšený dovoz. Podíl dodávek ruského plynu zvýšil z 25 % celkové poptávky po plynu v regionu v roce 2009 na zhruba 32 % v roce 2021.
Společná kasa
Ale „prospořit“ se k nezávislosti na ruských energiích je bez velké recese nemožné. Evropská unie tak již několik měsíců hledá, jak diverzifikovat dodávky. V tuto chvíli již jsou zajištěné rekordní dodávky LNG a vyšší dodávky plynu z neruských plynovodů – ale není jich dost. Nakupovat se musí dále.
Vznikla tak nová energetická platforma EU, která umožní dobrovolné společné nákupy plynu, LNG a vodíku prostřednictvím sdružování poptávky, optimalizace využívání infrastruktury a koordinace kontaktů s dodavateli. Platforma rovněž umožní společný nákup vodíku z obnovitelných zdrojů, ale to je zatím tedy pouze hudba budoucnosti.
Zatím ještě nevznikl „mechanismus společného nákupu“, v jehož rámci by se mohly sjednávat a uzavírat smlouvy o nákupu plynu jménem zúčastněných členských států. Komise také zatím pouze zváží legislativní opatření, která by vyžadovala, aby členské státy své dodávky plynu postupně diverzifikovaly.
Evropa obecně do budoucnosti hodně sází na vodík, který zatím přitom na trhu v podstatě není. Nové přijatá vnější energetická strategie EU usnadní energetickou diverzifikaci a budování dlouhodobých partnerství s dodavateli, včetně spolupráce v oblasti vodíku nebo jiných zelených technologií. V rámci plánu se mají rozvíjet velké „vodíkové koridory“ ve Středozemním a Severním moři.
Komise také tvrdí, že Evropa bude tváří v tvář ruské agresi bude EU podporovat zranitelné země: Ukrajinu, Moldavsko, země západního Balkánu a země Východního partnerství (to jsou Arménie, Ázerbájdžán, Gruzie, Moldavská republika, Ukrajina a Bělorusko, které je ovšem evidentně jiný případ než ostatní státy z této skupiny). Evropa bude s Ukrajinou pracovat i nadále na zajištění bezpečnosti dodávek energie. Dále se také bude připravovat půda pro budoucí obchod s elektřinou a obnovitelným vodíkem, jakož i na rekonstrukci energetického systému v rámci iniciativy REPower Ukraine (to bude nutné, protože Rusko zastaví dodávky elektřiny z obsazené Záporožské jaderné elektrárny, která pokrývala zhruba 20 procent ukrajinské spotřeby).
Hlavně obnovitelně!
Klíčovým rysem návrhu je další zvyšování podílu obnovitelných zdrojů na evropské výrobě energie. Komise navrhuje v rámci balíčku „Fit for 55“ zvýšit hlavní cíl pro rok 2030 v oblasti obnovitelných zdrojů energie ze 40 % na 45 %. Má tak vzniknout celá řada nových iniciativ a programů, které by dosti zásadně změnily nejen energetiku, ale podepsaly by se například i ve stavebnictví. Ty hlavní jsou:
- Zvláštní solární strategie EU „Solar Strategy“ pro zdvojnásobení solární fotovoltaické kapacity do roku 2025 a instalaci zařízení pro výrobu 600 GW do roku 2030.
- Iniciativy pro fotovoltaické využívání střech „Solar Rooftop“ s postupně zaváděnou zákonnou povinností instalovat solární panely na nových veřejných a komerčních budovách a nových obytných budovách.
- Zdvojnásobení míry využívání tepelných čerpadel a opatření na integraci geotermální a solární tepelné energie do modernizovaných systémů dálkového a obecního vytápění.
- Zrychlení stavby nových zdrojů. Komise vydala doporučení, která mají řešit problém pomalého a složitého povolovacího řízení u velkých projektů v oblasti hlavních obnovitelných zdrojů energie. Prosazuje také cílenou změnu směrnice o obnovitelných zdrojích energie, která má uznat energii z obnovitelných zdrojů za oblast převažujícího veřejného zájmu. V oblastech s nižšími environmentálními riziky by členské státy měly vyhradit preferenční oblasti pro výrobu obnovitelných zdrojů energie, v nichž by se uplatňovaly zkrácené a zjednodušené povolovací postupy.
- Rozjet využití vodíku ve velkém měřítku. Komise navrhuje stanovení cíle získat do roku 2030 10 milionů tun vodíku z obnovitelných zdrojů z domácí výroby a 10 milionů tun z dovozu, za účelem náhrady zemního plynu, uhlí a ropy v odvětvích, která lze obtížně dekarbonizovat, a v odvětvích dopravy. V zájmu urychlení rozvoje vodíkových projektů jsou na výzkum vyčleněny dodatečné prostředky ve výši 200 milionů eur a Komise se zavazuje dokončit posouzení prvních významných projektů společného evropského zájmu do léta.
- Akčního plánu pro biomethan, který stanoví nástroje včetně nového průmyslového partnerství pro biomethan a finanční pobídky k navýšení výroby na 35 miliard m³ do roku 2030, mimo jiné prostřednictvím společné zemědělské politiky.
Podpora rozvoje vodíkové ekonomiky má také být výrazně silnější. Komise zavede rozdílové smlouvy o uhlíku s cílem podpořit využívání zeleného vodíku v průmyslu a zvláštní financování pro REPowerEU v rámci Inovačního fondu. Mimochodem, k tomuto a dalším úkolům se mají využívat ve velké míře příjmy z obchodování s emisními povolenkami.
Chystají se i změny v dopravě. Komise totiž slíbila předložit balíček opatření týkajících ekologizace nákladní dopravy s cílem zvýšit energetickou účinnost v tomto odvětví. Uvažuje se také o nové legislativě, která by měla podpořit zvýšení podílu vozidel s nulovými emisemi ve veřejných a podnikových vozových parcích (tedy flotilách nad určitý počet vozů).
Za kolik to bude?
Plán bude samozřejmě něco stát. Plnění cílů REPowerEU vyžaduje do roku 2027 dodatečné investice ve výši 210 miliard eur. Výsledkem by mohlo být snížení dovozu fosilních paliv (především samozřejmě z Ruska). Ale přesně vyčíslit možné úspory je v tuto chvíli předčasné.
Na podporu REPowerEU je již v rámci Nástroje pro oživení a odolnost k dispozici 225 miliard eur ve formě úvěrů. Komise dnes přijala nové právní předpisy a pokyny určené členským státům ohledně jejich využití. Komise také navrhuje navýšit finanční krytí Nástroje pro oživení a odolnost o 20 miliard EUR ve formě grantů z prodeje emisních povolenek v rezervě tržní stability.
Podobné cíle, tedy dekarbonizaci dlouhodobě podporuje tzv. „politika soudržnosti“, ve které je až 100 miliard eur určených na investice do obnovitelné energie, vodíku a infrastruktury. Dalších 26,9 miliardy eur z fondů soudržnosti by mohlo být uvolněno v rámci dobrovolných převodů do Nástroje pro oživení a odolnost. Letos na podzim Komise zdvojnásobí finanční prostředky, které jsou k dispozici pro rozsáhlou výzvu inovačního fondu na rok 2022, na přibližně 3 miliardy eur.
Posílena by měla být i plynárenská infrastruktura EU. Podle odhadů Komise bude zapotřebí investice ve výši přibližně 10 miliard eur. Má dojít také k urychlení rozvoje projektů „společného zájmu“ v oblasti elektřiny, tedy zlepšení schopnosti a kapacit elektrických sítí. Má to urychlit „Nástroj pro propojení Evropy“. Komise k 18. květnu spustila novou výzvu k předkládání návrhů s rozpočtem 800 milionů eur. Další bude následovat počátkem roku 2023.
Ztrácíte se v evropských plánech? Toto je základní přehled
Zelená dohoda pro Evropu je dlouhodobý plán růstu EU, jehož cílem je dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality Evropy. Tento cíl je zakotven v evropském právním rámci pro klima, jakož i v právně závazném příslibu snížit do roku 2030 čisté emise skleníkových plynů nejméně o 55 % ve srovnání s úrovněmi v roce 1990. Proto byl v červenci 2021 Komisí předložen balíček předpisů „Fit for 55“. V jeho rámci se měla do roku 2030 snížit naše spotřebu plynu o 30 %, zhruba z třetiny díky zvýšení oblasti energetické účinnosti.
Dne 8. března 2022 navrhla Komise nástin plánu, jehož účelem je – vzhledem k ruské invazi na Ukrajinu – dosáhnout nezávislosti Evropy na ruských palivech, a to v dostatečném předstihu před rokem 2030. Na zasedání Evropské rady ve dnech 24. a 25. března se vedoucí představitelé EU na tomto cíli dohodli a požádali Komisi, aby předložila podrobný plán REPowerEU, který byl dnes přijat. Z nedávných přerušení dodávek plynu do Bulharska a Polska vyplývá, že nedostatečnou spolehlivost ruských dodávek energie je třeba naléhavě řešit.
Komise přijala v reakci na ruskou agresi řadu protiruských sankcí. Na dovoz uhlí se již vztahuje režim sankcí a Komise předložila návrhy na postupné ukončení dovozu ropy do konce roku, které nyní projednávají členské státy. Maďarsko plán v současné podobě blokuje, své pochyby mají ovšem i Spojené státy, podle kterých by embargo nadále zhoršila inflaci.
