Rok 2023 bez ruského plynu by pro německou ekonomiku nebyl horší než covid

Spalování přebytečného zemního plynu (foto Andrew, CC BY 2.0)
Spalování přebytečného zemního plynu (foto Andrew, CC BY 2.0)

Zastavení dodávek ruského plynu by zemi uvrhlo do recese, uvádí pravidelná společná ekonomická zpráva několika německých ekonomických ústavů a institucí. Hlavní propad by přišel příští rok. I tak by 2023 podle odhadů přinesl menší propad HDP než „covidový“ rok 2020.

Německá ekonomika se stejně jako zbytek Evropy ocitla v obtížné situaci: potýká se velikou mírou nejistotou a výpadky dodávek, které vedly k nejvyšší míře inflace za poslední desetiletí. Z tohoto pohledu je celkem pochopitelné, že Německo se brání zavedení těch nejúčinnějších sankcí proti Rusku – tedy embargu na dodávky fosilních paliv. Ale jaké důsledky by takové embargo skutečně mělo?

Na to se pokusili odpovědět přední německé ekonomické výzkumné ústavy ve své pravidelné půlroční zprávě o výhledech německé ekonomiky (zpráva je v němčině dostupná z této stránky). Jejich odpověď není rozhodně potěšující: největší ekonomiku by postihla recese, která by se jistě podepsala na hospodářské kondici celé Evropy. Ale nešlo by přitom o nejhorší výsledek této zatím mladé dekády.

Začneme představení zprávy ale trochou kontextu. Německé zotavení z pandemické krize zatím pokračuje, byť v důsledku války na Ukrajině zpomaluje. Pokud se nic nezmění, v roce 2022 očekávají tvůrci zprávy růst HDP o 2,7 % a v roce 2023 o 3,1 %.

Jak řečeno, bez války by mohla být situace lepší: „Proces oživení německé ekonomiky se opět opožďuje. Hospodářský vývoj určují protichůdné síly, které všechny zvyšují ceny,“ shrnul závěry zprávy Stefan Kooths, viceprezident a ředitel výzkumu hospodářských cyklů a růstu v Kielském institutu pro světovou ekonomiku.

Na jedné straně doznívají pandemická omezení, což pomáhá růstu výkonu služeb. Ovšem stále přetrvávají problémy v dodavatelském řetězci, která narušují výrobu v mnoha odvětvích a podnicích. K tomu se přidávají otřesy způsobené válkou na Ukrajině, které zatěžují hospodářskou aktivitu jak na straně nabídky, tak na straně poptávky.

Inflaci tak nahrává několik faktoru: inflační účinek měly již vládní stimulační balíčky během pandemie. A nyní situacei zhoršují rostoucí ceny kritických energetických komodit po ruské invazi na Ukrajinu. To je obrázek, který známe i u nás, byť míra podpory ekonomiky během pandemie se u nás a v Německu přece jen lišila. Ale to nechejme stranou, protože teď se dostává k té nejzajímavější části zprávy.

Vzhledem k vysoké míře nejistoty ohledně dodávek energií z Ruska, které jsou důležité pro ekonomickou výkonnost Německa, vypočítaly instituty ve své jarní zprávě dva scénáře. Jeden – takzvaný „základní“ – předpokládá, že dodávky plynu budou pokračovat jako nomrálně a nedojde k další eskalaci ekonomických dopadů války na Ukrajině. Druhý předpokládá náhlé zastavení dodávek ruských energií, označme ho třeba za „nepříznivý“ (i když samozřejmě, ve všem nepříznivý není).

Podle základního scénáře se hrubý domácí produkt (HDP) Německa v roce 2022 zvýší o 2,7 %. Dodejme, že své poslední zprávě před šesti měsíci ústavy předpovídaly růst 4,8 procenta. Hlavními důvody nižšího růstu jsou válka na Ukrajině a také nečekaně špatný průběh pandemie během uplynulé zimy. Co by stalo, kdyby Rusko vyplo ropu a především plyn? Podle předpovědi by německá ekonomika v letošním roce rostla „jen“ o 1,9 %.

Ale to je dáno do značné míry tím, že letošní topná sezóna je za námi. Odstávky energií by se plně projevily v roce 2023. V případě „nepříznivého“ scénáře by totiž HDP klesnout o 2,2 procenta. Pro srovnání: v roce 2020 se německá ekonomika v důsledku pandemie „srazila“ o 4,6 procenta.

Případný propad německé ekonomiky se tak nedá srovnat například s dopadem sankcí na ruskou ekonomiku. Ta se podle odhadů během letošního roku zmenší o více než 10-12 procent. A tyto odhady platí pro případě, že Evropa nezavede sankce na ropu a zemní plyn, tedy dva hlavní vývozní artikly Ruska.

Abychom nic nezastírali, dodejme, že v součtu by podle předpovědi expertů byl dopad odstřižení od ruských energií větší než dopad covidu. Když se nedíváme pouze na kalendářní roky a odečtou se od sebeoba scénáře, odstřižení dodávek ruského plynu by Německo celkem stálo zhruba 6,5 procenta HDP. To v přepočtu odpovídá přibližně 220 miliardám eur.

Již zmíněný Stefan Kooths v tiskové zprávě shrnul závěry zprávy a z ní vyplávající doporučení takto: „Pokud by došlo k přerušení dodávek plynu, německá ekonomika by prošla prudkou recesí. Z hlediska hospodářské politiky by pak bylo důležité podpořit konkurenceschopnou výrobu tak, aby se zároveň neoddalovaly strukturální změny.“ Případná podpora by tedy měla být směřována tak, aby v ekonomice mohly proběhnut nutné změny a přežily v první řadě ty podniky, které mají šanci uspět. V průmyslových odvětvích s vysokou spotřebou plynu podle Koothes změna proběhne rychle i v případě, že embargo nebude uplatněno. Závislost na levném ruském plynu je totiž v každém případě nežádoucí.

Při zmírňování dopadů případné energetické krize by politici podle německého ekonoma měli věnovat pozornost tomu, aby ji špatně necílili. Pokud budou takové podpůrné programy rozdávány plošně, povede to k dalšímu zvýšení inflace a sníží se motivace přizpůsobit se vysokým cenám energií. Což pak jen prohloubí problémy nízkopříjmových domácností a zvýší celkové ekonomické náklady na řešen krize.

Ruská energetická zbraň v číslech

Rusko je dnes třetím největším světovým producentem ropy za Spojenými státy a Saúdskou Arábií. V lednu 2022 činila celková produkce ropy v Rusku 11,3 milionů barelů denně (mb/d). Pro srovnání, celková produkce ropy v USA činila 17,6 mb/d, zatímco v Saúdské Arábii se těžilo 12 mb/d.

Přibližně 60 % ruského vývozu ropy směřuje do zemí OECD a dalších 20 % do Číny. V listopadu, což je poslední měsíc, za který jsou k dispozici oficiální měsíční statistiky o ropě, dovezla Evropa z Ruska celkem 4,5 mb/d ropy (34 % celkového dovozu). Země OECD Asie a Oceánie dovezly v listopadu z Ruska celkem 440 tis. mb/d ropy (5 % celkového dovozu), zatímco země OECD Severní a Jižní Amerika 625 tis. mb/d (17 % celkového dovozu).

Prostřednictvím systému Družba dodává do Evropy zhruba 750 kb/d. Bezprostředně ohroženo je denní dodávky zhruba čtvrt milionu barelů ruské ropy, které putují přes Ukrajinu jeho jižní větví. Z ní jsou přímo zásobovány Maďarsko, Slovensko a Česká republika.

Největším jednotlivým odběratelem ruské ropy je Čína. V roce 2021 odebírala v průměru 1,6 mb/d ropy. Zhruba polovinu dodávaly do země ropovodní, druhá polovina putovala po moři. Rusko je rovněž významným dodavatelem ropy do Běloruska, Rumunska a Bulharska a produktů do většiny zemí bývalého Sovětského svazu včetně Ukrajiny. 

V roce 2020 bylo Rusko druhým největším producentem zemního plynu po Spojených státech. Vytěžilo zhruba 637 miliard m3. Na vývoz šla více než třetina, zhruba 240 miliard m3. Zhruba 90 procent tohoto množství šlo do Evropy, a to téměř výlučně prostřednictvím stávajících plynovodů.

Ruská vláda usiluje o to, aby se stala globálním dodavatelem zemního plynu; v roce 2020 schválila svůj nejnovější plán energetické politiky, který upřednostňuje rozvoj a diverzifikaci vývozu energie a usiluje o výrazné zvýšení investic do zkapalněného zemního plynu (LNG), zejména v arktické oblasti. Konkrétně v případě zemního plynu je cílem strategie zvýšit vývoz LNG na úroveň nad 120 miliard m3, a pak až na 300 miliard m3 v roce 2035. Zvýšení kapacity vývozu LNG by Rusku umožnilo konkurovat na exportních trzích mimo Evropu.

Závislost Evropy na dodávkách ruského plynu se v posledním desetiletí zvýšila. Spotřeba zemního plynu v regionu zůstala v tomto období celkově zhruba stejná, ale těžba klesla o třetinu a rozdíl vyrovnal zvýšený dovoz. Podíl dodávek ruského plynu zvýšil z 25 % celkové poptávky po plynu v regionu v roce 2009 na zhruba 32 % v roce 2021

Rekordní inflace

Případné zastavení dodávek ruských dodávek se samozřejmě nepříznivě projeví i na dalších aspektech německé politiky. Prognóza inflace v „základním scénáři“ činí pro rok 2022 6,1 procenta, což je nejvyšší číslo za posledních 40 let. V případě zastavení dodávek energie by se dokonce zvýšila na 7,3 procenta, což je rekordní hodnota v poválečném Německu. Také míra inflace v příštím roce ve výši 2,8 procenta (zastavení dodávek: 5 procent) zůstane výrazně nad průměrnou hodnotou od sjednocení.

Podle základního scénáře klesne míra nezaměstnanosti z loňských 5,7 procenta na 5,0 procenta (2022 a 2023). Nepříznivý scénář předpokládá nezaměstnanost ve výši 5,2 procenta (2022) a 6,0 procenta (2023). Otřes by měl do značné míry měl zmířnit „kurzarbeit“.

Autoři zprávy očekávají, že se výrazně sníží schodek německých veřejných financí. Skončí totiž pandemická fiskální podpora, vládní příjmy se v důsledku konjunktury zvýší a dodatečné prostředky určené na ochranu klimatu a obranu se pravděpodobně začnou čerpat pouze pomalu. Podle prognózy klesne deficit v letošním roce na 52,2 miliardy eur a v příštím roce na 27,9 miliardy eur. V případě zastavení dodávek plynu se v roce 2022 očekává deficit ve výši něco málo přes 76 miliard eur (2,0 % HDP) a v roce 2023 ve výši zhruba 160 miliard eur (4,1 % HDP).

Společnou ekonomickou prognózu vypracovaly Německý institut pro ekonomický výzkum (DIW Berlin), Ifo Institut (Mnichov), Kielský institut pro světovou ekonomiku (IfW Kiel), Institut pro ekonomický výzkum v Halle (IWH) a RWI (Essen).

Podobné články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Oblíbené články

Témata