01. 02. 2023
|
emovio.cz logo

Podle Muska je lithium „šíleně drahé“. Tak ho chce kopat sám

Cinvaldit z Cínovce, tedy surovina s obsahem lithia
Cinvaldit z Cínovce, tedy surovina s obsahem lithia (kredit: Marie Čcheidzeová / CC 4.0)

Generální ředitel společnosti Tesla Elon Musk si posteskl nad rostoucí cenou lithia. Tesla by se podle něj mohla začít angažovat v těžbě tohoto dnes klíčového kovu.

Automobily minulosti a většina automobilů přítomnosti nemůže fungovat bez fosilních paliv. Ale automobily blízké budoucnosti nebudou moci jezdit bez kovů. Zavedení elektromobilů sice patrně povede ke zmenšení uhlíkové stopy automobilismu, rozhodně ovšem povede ke zvýšení jeho materiálové náročnosti.

Automobilky na to musejí reagovat. Problém nabírá na naléhavosti s vývojem posledních několika let, a především ruskou invazí na Ukrajinu. Jasně se vyjevují slabiny přístupu, kdy firmy spoléhají na maximálně efektivní a levné dodavatelské řetězce.

Nízká cena má ovšem také svou cenu. Podobný systém je málo odolný vůči otřesům. Ať už je přinese změna chování spotřebitelů během pandemie, kdy lidé přestali utrácet za služby a začali ve velkém nakupovat zboží. Nebo je způsobí nějaké politické rozhodnutí typu ruské invaze na Ukrajinu.

Ceny surovin rostou hlavně v důsledku ukrajinské války (v kombinaci s dalšími vlivy, samozřejmě) přímo raketově. Otázka „surovinové bezpečnosti“ tak dnes výrobce elektromobilů eminentně zajímá.

Pozornost si – jako ostatně obvykle – získal ovšem hlavně spoluzakladatel a šéf společnosti Tesla Elon Musk: “Tesla se možná bude muset pustit do těžby [a] rafinace ve velkém měřítku,” tweetnul. V pozdějším tweetu pak ještě dodal: “Máme několik skvělých nápadů na udržitelnou těžbu [a] rafinaci lithia.”

Automobilky jsou si své závislosti na nerostných surovinách samozřejmě vědomy, a v posledních letech do této oblasti investovaly. Tesla si například pro své elektromobily už nyní zajišťuje budoucí produkci niklu z dolů v Austrálii, v americké Minnesotě a na Nové Kaledonii.

Tesla úzce spolupracuje s těžební společností Piedmont Lithium. Když elektromobilka spolupráci se začínající těžební firmou v roce 2020 oznámila, akcie Piedmontu vystřelily vzhůru na trojnásobek ceny.

Tesla však chce víc. V případě spolupráce s Piedmontem totiž bude samotnou těžbu stále provádět smluvní partner Tesly. Musk byl pravděpodobně do s touto formou spolupráce spokojený – ale teď mu možná nestačí a  uvažuje vstoupit do byznysu přímo.

Kdyby se Tesla stala skutečně těžařem lithia, mělo by to dalekosáhlé důsledky pro odvětví elektrických vozidel. Stane se zajištění dlouhodobých dodávek lithia strategickou nutností pro toto odvětví? Budou se další automobilky snažit zpětně integrovat do dodavatelského řetězce baterií pro elektromobily?

Obor za pár desítek miliard

Největší hráči v těžba lithia nejsou z hlediska světového byznysu až tak velcí obři. Tři největší společnosti (AlbemarleLivent a SQM) mají dohromady tržní kapitalizaci něco přes 50 miliard USD (něco přes bilion korun).

V současné situaci přitom jejich hodnotě výrazně pomáhají extrémně vysoké ceny lithia. Referenční ceny lithia se pohybují kolem 78 000 dolarů za metrickou tunu, což je od začátku roku nárůst o téměř 80 %. Cena koše materiálů pro výrobu baterií, který sleduje agentura Barron’s, od začátku roku vzrostla o 60 %, což teoreticky zvyšuje cenu elektromobilu o zhruba padesát tisíc korun.

Dodejme ihned, že uváděná čísla neposkytují zcela přesný obraz o tom, co se ve skutečnosti na trhu děje, a jaké ceny výrobci platí. Většina materiálů pro baterie se však nakupuje na základě dlouhodobých smluv. Většina uváděných cen komodit jsou spotové ceny. Ovšem pokud jsou spotové ceny vyšší než smluvní, je to znamení, že smluvní ceny budou v dohledné době růst.

Zajímavější otázkou je, co je příčinou růstu cen (tedy kromě obecného růstu cen a nákladů spojených třeba s růstem cenou energií). Odvětví těžby lithia se zdá být ve fázi solidního růstu. Podle  analýzy agentury Barron’s, která se věnuje sledování trhů a tržních trendů, náklady celé řady těžařů na produkci lithia jsou pod 10 000 dolarů za tunu. Produkční cena je tedy několikanásobně nižší, než je dnešní cena tržní.

Na obzoru není ani zjevný problém s objemem těžby. Celé odvětí investuje do růstu. Wall Street očekává, že kapitálové výdaje společnosti Albemarle budou v roce 2022 činit zhruba 1,4 miliardy dolarů, což je více než dvojnásobek úrovně před několika lety. Současné spotové ceny navíc dají těžařům dalším motivaci a příležitost investovat do přípravy a rozvoje produkčních kapacit.

Podle analytiků Barron’s se hlavním problémem zdá být spíše rychlý růst poptávky po elektromobilech. Ta stoupá rychleji, než těžaři dokážou zavádět do provozu nové kapacity i přes obecně příznivou situaci v oboru. Těžební průmysl se tedy zdá být trochu „pozadu“.

Lithium

O lithiu se dnes mluví hodně a často, nejčastěji jako o „kovu budoucnosti“. Je to veliká změna ještě proti relativně nedávné minulosti. Donedávna bylo prvkem pro člověka v podstatě nezajímavým.

Patří mezi alkalické kovy, které se nedají používat tak, jak si většinou u kovů představujeme. Lithium se v přírodě nedá najít v čisté formě, na vzduchu totiž ochotně hoří. Pokud se tedy někdy pracuje či obchoduje s čistým lithiem, tak v nějaké ochranné atmosféře, či potopeným například v petroleji či naftě. Pro každodenní použití tento extrémně měkký kov tedy mírně řečeno není zrovna praktický.

Poprvé lidé existenci lithia jako prvku zaznamenali zhruba před dvěma stoletími. Přesně v roce 1817, kdy si švédský chemik Johan August Arfwedson v brazilském nerostu všiml neznámého kovu s vlastnostmi velmi podobnými draslíku či sodíku. Pojmenoval ho lithium, od řeckého výrazu pro „kámen“ (lithos), protože se ho na rozdíl od dvou výše zmíněných prvků podařilo objevit v nerostu (draslík byl totiž objeven v rostlinném popelu, sodík byl známý i díky tomu, že je přítomen v krvi).

Dlouhou dobu se lithium využívalo spíše okrajově. Úspěšné využití našlo například v psychiatrii při léčbě bipolární poruchy. Uplatnění našlo také ve sklářství, kde je důležitou složkou transparentních glazur pro redukční výpal keramiky. Používá se i pro snižování bodu tání, úpravu viskozity a součinitele tepelné roztažnosti (třeba na materiál pro sklokeramické varné desky). Své využití našlo i v metalurgii, kde se využívá zejména k výrobě lehkých slitin pro leteckou a kosmickou techniku.

Ale skutečný lithiový boom přišel s rokem 1991, kdy se na trhu poprvé objevily lithium-iontové baterie (tehdy od Sony). Právě „lionky“ byly nezbytným doplňkem moderní spotřební elektroniky a spustily éru moderních elektromobilů. Poptávka po lithiu od té doby roste a využití v bateriích dnes trhu dominuje: v roce 2020 zhruba 70 procent světového využití tohoto kovu směřovalo do výroby baterií. (Druhé nejčastější využití bylo právě ve sklo-keramickém průmyslu.)

Podobné články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Oblíbené články

Témata