09. 12. 2022
|
emovio.cz logo

Za emise do vězení. V Číně přitvrzují

Emise (foto: Chris LeBoutillier / Unsplash.com)
Emise (foto: Chris LeBoutillier / Unsplash.com)

Čína uvězní 47 manažerů a zaměstnanců ocelářských společností za falšování údajů o znečištění ovzduší. Peking zřejmě hodlá přísněji zakročit proti společnostem, které porušují pravidla ochrany životního prostředí.

Zaměstnanci čtyř hutí ve městě Tchang-šan nedaleko Pekingu, hlavního čínského centra výroby oceli, dostali tresty odnětí svobody od šesti do osmnácti měsíců. Uvedly to tamní úřady v prohlášení na svém kanálu WeChat, které citovalo soudní dokumenty.

Tyto tresty podtrhují snahu Pekingu vyčistit hlavní zdroj znečištění ovzduší. Úřady v uplynulém desetiletí zvýšily kontrolu životního prostředí v ocelářském průmyslu ve snaze snížit výskyt znečištěného ovzduší. Cílem je mít do roku 2025 více než 530 milionů tun kapacity v kategorii „velmi nízkých emisí“.

Zaměstnanci ve společnostech podle prohlášení zasahovali do monitorovacích zařízení, aby v březnu 2021 umožnili vypouštění velkého množství znečišťujících látek. Konkrétně k tomu mělo dojít ve společnostech Tangshan Great Wall Steel Group Songting Iron & Steel Co, Hebei Xinda Iron & Steel Group Co, Tangshan Medium Thick Plate Co a Tangshan Jinma Steel Group. Dvě z těchto společností – Tangshan Songting a Hebei Xinda – byly rovněž pokutovány částkou 4 až 7 milionů jüanů (zhruba 13 až 24 milionů USD).

Jde o součást dlouhodobých ekologických opatření v ocelářském centru. Společnost Tangshan Jinma a další tři hutě byly loni v březnu shledány vinnými tím, že nedodržovaly omezení výroby, která Čína zavedla ve snaze o snížení míry emisí a znečištění.

Rekordní rok

Podle organizace Global Carbon Project (GCP) čínské emise oxidu uhličitého, které jsou dobrým ukazatelem průmyslové výroby, a tedy i dalších přidružených emisí, vzrostly mezi lety 2019 a 2021 o 5,5 %. Obzvláště velkou roli mělo využívání uhlí v Číně, k čemuž nejvíce přispěly sektory energetiky a průmyslu.

Do značné míry v důsledku čínského zvyšování emisí se v roce 2021 vrátily v podstatě na předpandemickou úroveň. Podle nových odhadů se celosvětové emise oxidu uhličitého z fosilních paliv v letošním roce zvýšily o 4,9 %. Global Carbon Project předpokládá, že v roce 2021 dosáhly emise z fosilních paliv 36,4 miliardy tun ekvivalentu CO2, což je jen o 0,8 % méně než jejich předpandemické maximum – 36,7 miliardy tun.

Může za to zejména restart světové ekonomiky po pandemii Covidu-19. Ta totiž v roce 2020 vedla k poklesu emisí o 5,4 % a dalo se očekávat, že s oživením ekonomiky produkce CO2 zase porostou. Nárůst však byl větší, než předpokládali. Nyní autoři studie předvídají opětovný nárůst produkce fosilních paliv na téměř rekordní úroveň.

Ačkoliv emise z využívání uhlí, ropy a plynu během pandemie klesly, nyní už emise uhlí i plynu stihly svoji prepandemickou úroveň překonat. Emise CO2 z plynu vzrostly v letech 2019–2021 o 2 % a emise uhlí o 1 %. Emise ropy zůstávají přibližně 6 % pod úrovní roku 2019 a toto trvalé snižování je jedním z hlavních důvodů, proč celková produkce CO2 v roce 2021 nezaznamenala nový rekord.

Emise a HDP

Jen to ilustruje, že pandemie nijak zásadně nezměnila dlouhodobě pevný vztah mezi emisemi a ekonomikou. Rychlý růst světového HDP byl od počátku průmyslové revoluce doprovázen v podstatě stejně rychlým růstem emisí. Je to zcela logické, fosilní paliva byla primárním zdrojem energie pro tuto zásadní proměnu lidské společnosti a způsobu života.

Lokálně se poměr mezi HDP a emisemi výrazně liší. Minimálně do určité míry je to dáno tím, že vyspělé ekonomiky část výroby přesunuly jinam. Například celá evropská ekonomika je mírně větší než čínská, přesto však produkuje jen přibližně 40 % čínských emisí.

Emisní intenzity ekonomik (foto faktaoklimatu.cz)
Emisní intenzity ekonomik (foto faktaoklimatu.cz)

Velikou roli hraje i energetický mix. Zároveň i mezi evropskými státy jsou výrazné rozdíly v emisní intenzitě. Francie, která má zhruba 80 procent elektřiny z jaderných zdrojů, produkuje 171 gramů emisí na dolar HDP. Výrazně méně než třeba i Česká republika, která na jaderné zdroje spoléhá z cca 40 procent: my na dolar HDP vydáme cca 396 gramů CO2.

V tomto ohledu je jádro téměř ideálním zdrojem. I proto v něm část environmentálních aktivistů pomalu znovu nachází zalíbení. Bohužel v českých a obecně evropských podmínkách to má tento zdroj poměrně těžké. Ceny jsou vysoké a v řadě zemí, včetně České republiky, chybí konkrétní dlouhodobé plány jeho rozvoje, které by je umožnily snížit (už tím, že by se mohlo vytvořit konkurenční prostředí a výrobci mohli lépe plánovat).

Říkáme schválně konkrétní plány rozvoje, protože Česko například má energetickou koncepci postavenou na jaderných zdrojích, ale její hodnota je velmi sporná. Posledních několik vlád tomuto dokumentu evidentně nepřikládalo velkou důležitost, protože nepodnikly téměř nic k realizaci jeho obsahu.

Emisní intenzita do velké míry souvisí s energetickým mixem a způsobem výroby elektřiny v daných zemích a regionech. Více než polovina čínské energie pochází z uhlí, proto Čína produkuje relativně vysoké množství emisí na dolar HDP. Podobně i evropské státy s vysokou spotřebou uhlí uvolňují více skleníkových plynů na jednotku HDP. Na opačné straně spektra je právě již zmíněná Francie.

Půda kompenzuje uhlí

Organizace Global Carbon Project dospěla ve své zprávě o emisích oxidu uhličitého k zajímavému přehodnocení vlivu emisí z půdy. Zpráva přehodnocuje historické emise ze změn ve využívání půdy (odlesňování, rozšiřování zemědělství, těžba nebo průmysl).

Zdá se, že emise vyprodukované při využívání půdy za poslední dva roky by mohly být jen poloviční, než se dosud myslelo, a v průměru o 25 % nižší za poslední desetiletí. V důsledku toho studie GCP odhaluje, že celková globální produkce CO2 mohla být v posledním desetiletí fakticky stejná.

Emise ze změn ve využívání půdy podle nových údajů klesají v posledním desetiletí přibližně o 4 % ročně, zatímco podle předchozích předpokladů se zvyšovaly o 1,8 % ročně. Autoři však upozorňují, že tento trend je třeba ještě potvrdit.

Pokud by se potvrdily všechny nové hypotézy, znamenalo by to, že globální emise oxidu uhličitého byly v posledních 10 letech stabilní, ne-li mírně klesající. Klesající emise z využívání půdy však vyvážily rostoucí emise oxidu uhličitého z fosilních zdrojů a není zaručeno, že tyto trendy budou pokračovat i do budoucna.

Podobné články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Oblíbené články

Témata