Ačkoliv se Evropská unie zavázala v případě programu RePowerEU k masivnímu navýšení instalovaného výkonu z vodíku do roku 2030, tak své cíle pravděpodobně nesplní. Predikuje tak Mezinárodní energetická agentura (IEA).
Evropská unie si stanovila na počátku letošního roku plán, který hovoří o instalaci výkonu zařízení na výrobu zeleného vodíku ve výši 80 GW. Mezinárodní energetická agentura ale tyto odhady mírní a domnívá se, že instalovaný výkon dosáhne jen na úroveň 39 GW. IEA o tom informovala ve svém globálním přehledu o vodíku, který vydává každý rok.
Podle Mezinárodní energetické agentury chybí k dosažení ambicióznější úrovně další pokrok s ohledem na zvýšený instalovaný výkon elektrolyzérů. IEA rovněž Evropské unii predikuje, že v roce 2022 bude na jejím území asi třetina celosvětového instalovaného výkonu elektrolyzérů pro výrobu nízkouhlíkového vodíku. V pomyslné tabulce tím Evropská unie v tomto časovém období zaujme druhou pozici hned po Číně.
Agentura zároveň upozorňuje, že velkou výhodou pro Evropskou unii i celý svět do dalších let by mohly být postupně klesající náklady na výrobu nových elektrolyzérů. Ty by totiž mohly do roku 2030 klesnout až o sedmdesát procent.
Mezinárodní energetická agentura i kvůli tomu predikuje, že obnovitelný vodík by se v dalších letech mohl stát mnohem konkurenceschopnějším zdrojem energie, a to třeba i vůči vodíku z fosilních paliv.
Poptávka bude postupně růst
IEA ale zároveň ve své analýze přiznává, že klíčový význam pro další nárůst instalovaného výkonu elektrolyzérů má i komerční prodej této technologie. Poptávka po vodíku se podle Mezinárodní energetické agentura vrátila v posledních měsících na úroveň před pandemií nemoci covid-19. V roce 2021 činila 94 milionů tun a oproti roku 2019 tak byla o tři miliony tun vyšší. Do roku 2030 by se zájem mohl zvednout až na 115 milionů tun, což ale podle některých stále není dostatečné.
Aby se však světu povedlo dosáhnout nulových čistých emisí do roku 2050, musel by se zájem o zelený vodík dosáhnout do roku 2030 asi 200 milionů tun. To ale podle IEA není v současné chvíli příliš reálné. Světu se podle Mezinárodní energetické agentura nepodaří splnit ani hranici 130 milionů tun, které jsou mnohými odborníky považovány za potřebné pro splnění současně nastavených globálních závazků kolem klimatu.
Vodík je mezi odborníky používaný za důležitý nástroj pro dekarbonizaci mnoha odvětví hospodářství. Jeho smysl je hlavně v těžkém průmyslu, a to zejména v ocelářství, kde využívání obnovitelných zdrojů energie může být v mnoha případech velmi obtížné.
Státy připravují pro vodík strategie
Vodík jako obnovitelný zdroj se zamlouvá třeba i vrcholným představitelům Německa nebo Evropské komise. EK před nedávnem schválila na podporu vodíkového průmyslu až 5,4 miliardy eur, což je v přepočtu zhruba 133 miliard korun. Komise doufá, že tento krok podpoří evropskou ekonomiku i její konkurenceschopnost. Projekt společně financují Francie, Německo a dalších 13 zemí EU, včetně České republiky a Slovenska.
Mnohé státy Evropské unie se tak v posledních měsících plánům kolem vodíku do dalších letech věnují. Třeba v Německu momentálně pracují s tím, že vodík bude hrát důležitou rolu v celé německé energetické transformaci.
Počítají s ním totiž jako s důležitým doplňkem obnovitelným zdrojům energie v oblasti dopravy či v průmyslových procesech. Největší potenciál v této oblasti z hlediska německé regionální politiky má podle odborníků hlavně Dolní Sasko, Bavorsko a Sasko-Anhaltsko.
Němečtí regulátoři si potřebu rychlého zavádění vodíku do ekonomiky uvědomují, a i proto před pár týdny představili také takzvaný Vodíkový atlas. Od toho si slibují, že se země do budoucna stane úspěšnou vodíkovou velmocí na celosvětové úrovni. Vodíkový atlas identifikuje příležitosti i vodíkový potenciál v jednotlivých německých lokalitách.
Mezi přednosti a významné skutečnosti německého Vodíkového atlasu se má řadit také to, že bude zobrazovat také potřebný regionální pokrok. Bude tak nápomocný i jednotlivým německým obcím a investorům, neboť pomůže s rozhodovacími procesy, které mohou být v otázce rozvoje vodíkových technologií někdy složité.
„Jestliže chceme postoupit ve využívání zeleného vodíku v našem energetickém systému, potřebujeme mít jasnou vizi o tom, v jaké situaci se nyní nacházíme. Jak daleko jsme technologicky, jaký je potenciál, anebo, co je ještě třeba v těchto ohledech udělat. Od toho všeho je tady Vodíkový atlas Německa,“ uvedlo při oficiálním představení Vodíkového atlasu německé ministerstvo pro vzdělávání a výzkum, které je za celý projekt Vodíkového atlasu zodpovědné.
