elektrokola

Není sporu o tom, že elektrokolo je coby dopravní prostředek k životnímu prostředí velmi šetrné. Nejen vzhledem k tomu, kolik prostoru ve městě zabírá, ale též vzhledem k jeho uhlíkové stopě.

Jak konkrétně vyplývá z níže uvedené tabulky: elektrokolo je 5krát čistší než elektromobil, nebo více než 10krát čistší než obyčejný osobní automobil.

Dopravní prostředekEmise životního cyklu CO2
v gramech na kilometr
elektrokolo22
elektromobil – Nissan Leaf104
hybrid – Toyota Prius168
spalovací autor – průměr v EU258
Zdroj: Carbon Brief, 2019

Ohleduplnost k životnímu prostředí se však neurčuje pouze v provozních nákladech, ale také při výrobě a následném likvidaci produktu. Internet je plný (více či méně přesných) výpočtů o uhlíkových stopách, ekologičnosti. Jak je to ale s jejich likvidací toho „nejzelenějšího“ dopravního prostředku?

Už při koupi elektrokola byste měli vědět, že jeho výrobce nebo dovozce do Česka uhradil všechny náklady spojené s likvidací všech obalů, likvidací elektronických součástí (motoru, řídící jednotky, displeje, nabíječky) a likvidaci baterie elektrokola. Vím to ze své osobní a profesní zkušenosti, protože se prodejem elektrokol živím. To nechci zastírat, aby bylo jasné nejen, odkud čerpáš zkušenosti, ale i to, že jsem do jisté míry zaujatý.

V čem přijde

Na zabalení elektrokola, které je vyrobeno v továrně a poslané do obchodu, se spotřebuje docela dost obalového materiálu. Naštěstí se dnes většina věcí dá zabalit do kartónů, a tak polystyrénových plastů zde najdete minimum.

Když si elektrokolo objednáte například v našem obchodě na ekolo.cz, dostanete jej kompletně smontované ve velké, pětivrstvé kartonové krabici úplně bez plastů. Doporučujeme také zákazníkům, aby si speciální krabici na kolo schovali alespoň po dobu prvních měsíců pro případ, že by kolo vraceli. Pak je možné box odevzdat do kontejneru na papír, nebo ve sběrných surovinách.

Každý producent zboží za vyrobený, či dovezený obalový materiál platí. Například u elektrokola je poplatek společnosti EKO-KOM za likvidaci obalu okolo 10 Kč. Doby, kdy bylo možné kartonovou lepenku výhodně prodat do výkupny, již jsou již passé. Materiál lze buď odevzdat bezplatně, ale při větším objemu se často za jeho odevzdání platí.

Elektrická střeva

Každý výrobce nebo dovozce elektrozařízení, tedy včetně elektrokol, musí být uveden v Seznamu výrobců (dovozců) elektrozařízení vedeném Ministerstvem životního prostředí.

Nakládání s odpadem od letošního roku definuje nový zákon č. 542, který zahrnuje i evropskou směrnici o elektronickém odpadu. V případě elektrozařízení zavádí povinnost uvádět při prodeji odděleně od prodejní ceny náklady na recyklaci formou samostatného údaje na daňovém dokladu podle zákona o dani z přidané hodnoty.

Při nákupu elektrokola byste se tedy měli na faktuře dozvědět, že prodejce na vás tento poplatek, který činí pouze okolo 25 Kč, už uhradil. Prodejce vás též musí informovat o tom, že jakékoli elektrozařízení, tedy v případě elektrokola: vnitřní vinutí a elektroniku motoru, řídící jednotku, displej, snímače a samozřejmě nabíječku nesmíte likvidovat v netříděném odpadu, ale odevzdat je na místech k tomu určených. To ostatně napoví i symbol přeškrtnuté popelnice na obalu

U každého prodejce elektrozařízení tedy můžete odevzdat jakékoliv zařízení ve stejném počtu a podobného typu, jaké kupujete. Malá zařízení do 25 cm délky můžete odevzdat kdekoliv bez povinnosti nákupu. Systém kolektivního sběru – v případě ekolo.cz je to REMA system – se o ně postará (ale, prosím, nenoste nám do servisu vysloužilé rychlovarné konvice…).

A co se stane se tím co zbyde z elektrokola? REMA elektrionický odpad roztřídí, a následně předá ke zpracování jednomu ze svých více než 40 partnerů. Z tištěných spojů lze získat chemickou cestou především v nich obsažené drahé kovy. Jedná se ovšem o náročnou činnost, proto se více prosazuje mechanické zpracování. To probíhá za pomocí mocného drtiče, který elektroodpad rozdrtí na velmi jemnou frakci a postříká se tekutým dusíkem. Ta zmrzne a následně se semele na velmi jemný prášek, který projde magnetickou separací na jednotlivé frakce. Drahých kovů se touto metodou dá získat zpět až 80 % z jejich původního množství.

REMA nabízí také celkem neznámou službu – re:Balík, kdy můžete zdarma odeslat vysloužilý elektroodpad prostřednictvím balíku České pošty. Maximální hmotnost zásilky je 10 kg, žádná strana přitom nesmí přesáhnout délku 35 cm. Službu lze odbejdnat na této stránce.

Nabitý problém

Nejproblematičtější částí elektrokola je z hlediska možného rizika pro životní prostředí samozřejmě baterie. Její články jsou jednak hořlavé a v nich obsažené chemikálie zdraví i prostředí značně nebezpečné.

Na rozdíl od jiných typů baterií (např. tužkové NiCd a Zn), jsou „battery packy“ z elektrických dopravních prostředků – tedy nejenom z elektromobilů ale i z e-kol nebo třeba elektrokoloběžek – považovány za průmyslové, tedy více rizikové. Nelze je tedy sbírat například v supermarketech. Podle odpadového zákona máte právo a povinnost již nefunkční, nebo nedostatečně kapacitní baterii zdarma odevzdat v místě nákupu, případně předat výrobci elektrokola. Také doporučujeme zvážit možnost repasování baterie. Obchodník už se dále postará o další postup.

Každý subjekt, který uvádí lithiovou baterii do oběhu, tedy v případě elektrokola buď dovozce do České republiky, nebo výrobce, musí hradit kolektivnímu systému poplatek za každý kilogram daného článku. Aktuálně je to u lithiových baterií částka 60 Kč / kg. Pokud tedy máte elektrokolo s baterkou o hmotnosti 3 kg, výrobce již zaplatil 180 Kč za její správnou likvidaci v budoucnosti.

Sběr baterií pro recyklaci u nás zajišťuje několik firem – u nás jsou to REMA a ECOBAT. Druhý zmíněný je asi největším subjektem na trhu. Je to nezisková organizace založená dle zákona o odpadech, a v roce 2019 zpětně odebrala 1 696 tun baterií, což představuje 46 % baterií dodaných na trh. ECOBAT se na konci roku 2020 stal partnerem evropského sdružení Reneos, které pro své klienty zajišťuje v 19 evropských zemích sběr, opakované použití a recyklaci lithium-iontových baterií z elektromobilů.

Na Evropské úrovni upravuje nakládání s bateriemi Směrnice týkající se zpětného odběru baterií (2006/66/ES). Jak oznámila v prosinci 2020 Evropská komise, ta má být brzy nahrazena novým předpisem, který bude v ještě větší míře myslet na opětovné využití materiálů z baterie (jde o tzv. „Circular Economy Action Plan“, které je součástí European Green Deal). Baterie uváděné na trh EU by díky tomu měly být udržitelné, vysoce výkonné a bezpečné po celou dobu jejich životního cyklu.

Od 1. července 2024 mohou být na trh uváděny pouze dobíjecí průmyslové baterie pro elektrická vozidla, pro které bude vystaveno prohlášení o uhlíkové stopě při jejich výrobě. Bude též zaveden tzv. Battery Passport, který bude díky čipu sledovat kompletní oběh baterie. Míra zpětného odběru by měla vzrůst na 65% v roce 2025 a na 70% v roce 2030.

Závod společnosti Redux Recycling v Bremerhavenu (foto Redux Recycling)
Recyklační závod společnosti Redux Recycling v Bremerhavenu (foto Redux Recycling)

Jak probíhá reinkarnace

A co se s baterií stane, když jí odevzdáte do ekolo.cz a koupíte si novou, případně ji necháte repasovat? Nejdříve zjistíme jestli baterie není mechanicky poškozená, tak odpojíme veškeré kontakty a vyndáme její vnitřnosti – (tj. „baterry pack“). Až bude baterií dostatečné množství, dopravíme je v bezpečném boxu baterii do skladu kolektivního systému Ecobat. Zde baterie změří, a ty, kde je ještě nějaký energetický potenciál, aby články sloužily v jiných zařízeních – například pro úschovu energie ze solárních panelů nebo z větrných elektráren – je odevzdají k takovému využití.

Již nepoužitelné baterky odsud budou cestovat ve velmi přísném bezpečnostním režimu trasportu nebezpečných věcí do severoněmeckého přístavního města Bremerhaven. Tam se nachází zpracovatelský závod pro lithium-iontové baterie společnosti Redux Recycling. Pokud byste jej tady hledali, najdete jej na intuitivní adrese “Batterie straße 94”. (Podnik spadá do skupiny Saubermacher, česky Čistič, která je mimochodem vlastníkem i u nás operující odpadové společnosti Rumpold.)

Dalšími zpracovatelskými podniky pro Li-Ion baterie v Evropě jsou: SNAM ve městě Viviez, v regionu Occitanie v jižní Francii a Unicore Hoboken na jižním předměstí Antverp v Belgii. Jejich kapacita je ovšem již zcela naplněna.

Německý závod Redux je schopen zpracovat všechny typy lithium-iontových baterií a má roční kapacitu zpracování 10 000 tun odpadu, který se sváží ze 20 zemí. V současné době společnost dosahuje míry recyklace kolem 60 až 70%, ale cílem vývojářů je využít všechny komponenty téměř stoprocentně.

Z některých typů baterií lze získat více surovin. Typicky se jedná o baterie typu Li-pol, které obsahují až 6% kobaltu. Ty jsou označovány jako “high-grade” a zpracovatelská firma je ochotna za jejich výkup i platit. Z drtivé většiny jsou ale bateriové články ve třídě “low-grade”. To se týká všech článků typu 18650, které se nyní takřka výhradně používají ke stavbě battery packů u elektrokol. U nich je třeba za jejich bezpečnou recyklaci hradit poplatek, který se pohybuje mezi 25 – 35 Kč za kilogram.

Celý proces recyklace spočívá v totálním vybití článků, dále v jejich roztřídění – stroj s laserovou čtečkou umí roztřídit 40 kusů za vteřinu – a separaci dle typů a konečně jemné rozdrcení. Rozdrcené částice pak projdou pyrometalurgickým procesem, který využívá rozdílné chování kovů a materiálů při různých teplotách. Na konci lze z článků lithium-iontové baterií získat cenné látky nerezovou ocel, mangan, nikl, hliník, měď a plasty. Zpětné získávání lithiového prášku z baterií je prozatím technologicky náročné a proto velmi neekonomické.

Měření zbytkového napětí na použitém bateriovém packu (archiv autora)
Měření zbytkového napětí na použitém bateriovém packu (archiv autora)

Kdo zbývá?

Po likvidaci všech elektro zařízení nám zbývá ještě rám elektrokola se všemi mechanickými komponenty. Trubky rámu, řídítka, ráfky, přehazovačka atd. jsou většinou vyrobeny z hliníkové slitiny. Což je velmi cenný materiál, vítaný ve sběrně surovin.

Komponenty, které nelze odevzdat k výkupu, pak končí ve specializovaném kontejneru na kovový odpad. Pláště pak zlikvidujete stejně jako pneumatiky od automobilů, tedy odevzdáním do nejbližšího autoservisu. Například ve Velké Británii ovšem funguje společnost Velorim, která byla založena za účelem správy sběru a recyklace duší a pneumatik na národní úrovni. Každý rok se jen v UK vyhodí přes 44 tisíc tun plášťů a duší! Nyní stačí jen odnést pneumatiky a duše do libovolné prodejny, kde jsou za malý příspěvek (20 pencí (6 Kč) za duši a 50 pencí (15 kč) za plášť) ekologicky zlikvidovány.

Osobně považuji za velmi důležité si u každého předmětu, který používáme uvědomit, jak vzniknul a co se s ním stane až svoji životnost ukončí. Snad jsem vám tímto článkem trochu pomohl pochopit, co se bude dít, až vaše oblíbené elektorokolo doslouží. Doufám, že jsem vás přesvědčil, že jeho osud není nijak hrozný, přesto vám přeji, aby vám váš elektrický jednostopý společník sloužil co nejdéle. Nezapomeňte, že o tom, jak dlouho to bude, rozhoduje do značné míry to, kolik a jaké mu poskytnete péče.

O autorovi:
Jakub Ditrich
Původně se věnoval převážně internetovým a telekomunikačním projektům, postupně ho ovšem zlákala elektrokola. Stal se postupně jedním z jejich největších propagátorů v České republice. V roce 2008 založil společnost ekolo.cz, která elektrická kola nejen nabízí, ale také je vyrábí pod značkou Agogs.

Do České republiky přijdou v příštích letech stovky miliard korun, které si společně půjčila Evropská Unie na obnovu ekonomiky po pandemii. Každá země má mít svou představu, jak peníze utratit v rámci dohodnutých společných priorit. Hlavními pilíři jsou “zelená řešení” a “digitalizace”.

I když se priority zdají být jasné a v Česku je v obou těchto oblastech určitě do čeho investovat, český “Národní plán obnovy” (NPO) se nerodil nijak jednoduše a nakonec do Brusel odešel ke schválení se zpožděním. I tak má k dokonalosti velmi daleko. Chci to ukázat na jedné oblasti, která je mi blízká: “zeleným řešením” v dopravě.

Podle dohody v rámci EU má 37% všech investic z plán směřovat do klimaticky neutrálních opatření. V oblasti dopravy zadání zní: směřovat investice především do udržitelné mobility. Nedávno odsouhlasený Klimatický zákon EU pak přenáší dosavadní záměr “Green Dealu” a NPO do právní podoby. Všechny členské země včetně ČR se zavazují, že emise budou snižovat výrazně rychleji než dosud: do roku 2030 je mají proti roku 1990 snížit o 55% (dosud platilo -40%). Doprava je přitom největším sólo zdrojem emisí na evropském kontinentu.

Člověk by si celkem logicky řekl, že český plán obnovy využije příležitosti, jak do podobných cílů investovat. Ať už jen čistě z předběžné opatrnosti, nebo abychom pak nemuseli tyto cíle dohánět na poslední chvíli.

Česko se ovšem rozhodlo, že příležitost rozhodně nevyužije naplno. Už zjevný pohled ukazuje, že plán prakticky vůbec nepočítá s možností investice do 100procentně čistého způsobu dopravy, totiž cyklistiky.

Pokrok v mezích pandemie

V oblasti dopravy se za posledních rok po celém světě potvrdilo, že cyklodoprava je účinným nástrojem jak obnovy, tak i zvýšení odolnosti měst i celých regionů. Dává to smysl, protože například v Česku je dnes každá druhá vykonaná cesta kratší než 3,3 km. Situace je podobná i jinde v Evropě, a tak používání kol pro dopravu roste o desítky procent, zejména tam, kde k tomu vytvořili podmínky v podobě bezpečné, moderní a atraktivní infrastruktury (oddělené cyklostezky + parkování).

Ve všech městech, která do podmínek pro cyklodopravu investovala systematicky v uplynulé dekádě i urgentně pod tlakem loňské pandemie, následoval nárůst užívání jízdních kol pro městskou dopravu. A tím pádem i celkové zlepšení dopravní situace.

Potvrdilo se známé pravidlo „Postav a oni přijdou“. V tomto případě přijedou: V Paříži vzrostlo používání kol pro dopravu v metropoli i přilehlém regionu Île-de-France o 27% procent, v Polsku o 50%, v Barceloně o 82%, v Londýně o 119% v Liverpoolu dokonce o 222%.

Evropská komise spolu s ECF od počátku doporučuje, aby z kapitoly určené pro Dopravu a Mobilitu bylo na cyklodopravu detekováno minimálně 10 % z finančního objemu. Česko aktuálně nemá na čerpání vyčleněno nic. Jsme tak pravděpodobně jediným členským státem v EU, který nepovažuje dopravu na kole za relevantní pro svou obnovu a posílení odolnosti.

Elektrická kola (fot RichardMasoner/Cyclelicious)
Elektrická kola (fot RichardMasoner/Cyclelicious)

Český stát, nebo možná současná vláda, kdo ví, kolům prostě příliš nevěří. Jasně to naznačuje “Koncepce městské a aktivní mobility pro období 2021-2030”, která byla vytvořena a zveřejněna v březnu 2021 ministerstvem dopravy. Podle zprávy je potenciál cyklistiky malý: “Cyklistická doprava může mít podíl v klimaticky příznivých obdobích roku kolem 7 %, v ostatním obdobích kolem 2 % v Praze a v klimaticky příznivých obdobích roku 10 – 20 % v menších městech.” Tento odhad je nejen podle mého názoru velmi, velmi pesimistický.

V Kodani, která rozhodně nemá lepší klima než česká města se dopravuje každý den kole do práce či do školy šest lidí z deseti. Kodaň má samozřejmě výhodu topografickou, ale ani ta není nepřekonatelná. Ve Stuttgartu, který je jedním z nejvíce kopcovatých měst v Evropě, je dnes podíl cyklodopravy 17%. Ve švýcarském Bernu je to 18%. Předpokládá se, že tato čísla do roku 2030 ještě samozřejmě narostou. A to i díky celkovému zklidňování dopravy ve městech na rychlost 30 km/h, na kterém se evropské země shodly v únoru 2020 podpisem Stockholmské dohody.

Proč nám to neulehčit?

Jistě, šlapat každý den 10 kilometrů není pro každého, zvláště v náročnějším terénu. Ale české uvažování jakoby zamrzlo v dobách nedávno minulých. Rozmach elektrických kol otevřel možnost dopravy po vlastních dvou kolech novým skupinám zájemcům. Prostředky z Národního plánu obnovy mohly dobře posloužit ke snížení bariéry pro pořízení například elektrokol či elektrických cargo kol (tj. nákladních kol).

Nemuselo to tak dopadnout. První detailní návrh, jak Národní plán obnovy doplnit o podporu cyklistiky, představilo sdružení Kolem na kole v listopadu 2020. Zahrnoval sedm oblastí a směřoval Českou republiku ke splnění zadání pro Národní plán obnovy dané Evropskou komisí v oblasti udržitelné dopravy. Reakcí bylo ticho.

Na konci března 2021 se Asociace krajů ČR ve spolupráci se spolkem Partnerství pro městskou mobilitu obrátila dopisem na ministra Karla Havlíčka, ve kterém žádala v NPO vyčlenit na podporu cyklodopravy alespoň 2,5 mld. Kč z celkově schválených 192 miliard korun pro projekty v ČR. Byla to částka nižší, než na jakou znělo doporučení Evropské komise pro infrastrukturní projekty v oblasti dopravy na kole, ale i tak zůstala tato žádost zcela nevyslyšena.

I rekordní prodeje kol – a to hlavně těch elektrických – v pandemické době jasně ukazují, že Češi jezdí na kole rádi a ochotně. Stát ovšem propásl další příležitost, jak jim to zpříjemnit a ulehčit.

O autorovi:
Jakub Ditrich
Původně se věnoval převážně internetovým a telekomunikačním projektům, postupně ho ovšem zlákala elektrokola. Stal se postupně jedním z jejich největších propagátorů v České republice. V roce 2008 založil společnost ekolo.cz, která elektrická kola nejen nabízí, ale také je vyrábí pod značkou Agogs.

Load More