Zlevnění hromadné dopravy sice její využití zvýší, ale bez dalších kroků nestačí k tomu, aby lidé přestali používat auta. Tvrdí to zkušenosti z několika evropských měst. A tyto „další kroky“ se obyvatelům už tak líbit nemusí.
V souvislosti s inflací a rostoucími cenami pohonných hmot a také potřebu přivést cestující zpět po pandemii se v poslední době stále častěji hovoří o konceptu levné, či dokonce zcela bezplatné veřejné dopravy.
Německo zavedlo měsíční jízdné za devět euro. Jízdné hromadnou dopravou snížil na polovinu Nový Zéland. Po 75 letech došlo k prvnímu zlevnění veřejné dopravy v Irsku. V Cornwallu začal fungovat vládou podporovaný pilotní program levnějších autobusových jízdenek, který má přimět obyvatele vystoupit z aut.
Podobným zprávám často v médiích věnuje poměrně velká pozornost. Ovšem odborníci na konferenci MOVE, která se konala tento týden v Londýně, daly najevo jistý skepticismus: podle řady z nich samotné snížení jízdného nezpůsobí přechod na jiný druh dopravy, který města potřebují. Informoval o tom specializovaný server Cities-Today.com.
Dmitrij Pivovarov, viceprezident pro pronájem ve společnosti Bolt, pochází z Talinnu, kde je veřejná doprava pro obyvatele zdarma. I když se díky tomu zvedne využívání veřejné dopravy, samo o sobě takové opatření nestačí: „Jde především o pohodlí. „Samozřejmě, že to zvyšuje využívání veřejné dopravy, ale vidíme, že to nestačí k tomu, aby se lidé přesunuli od osobních aut… Je to jen o pohodlí. Pokud nemáte dostatek tras, lidé se stále spoléhají na dopravu autem.“
Podle něj je zásadní spolehlivost: „Pokud nemáte pohodlnou alternativu k osobním autům, lidé nikdy nepřejdou na jinou dopravu.“
Joseph uvedl, že klíčovou věcí, kterou je třeba řešit, je také parkování: „Pokud je parkování zdarma a v hojném počtu, můžete si dělat, co chcete, s veřejnou dopravou, mikromobilitou nebo čímkoli jiným, ale spousta lidí bude stále jezdit jen autem.“
Poučení z Lucemburska
Lucembursko je jedním z nejznámějších příkladů bezplatné veřejné dopravy. Tato malá evropská země zavedla v roce 2020 veškerou veřejnou dopravu zdarma, včetně autobusů, vlaků a tramvají pro obyvatele i návštěvníky. Náklad na veřejnou dopravu jsou hrazeny čistě z daní.
François Bausch, místopředseda vlády a ministr pro mobilitu a veřejné práce, řekl, že bezplatná veřejná doprava je „třešničkou na dortu, ale není to dort“. Mnohem důležitější je podle něj širší strategie na zvýšení celkové efektivity. K tomu jsou zapotřebí „bezprecedentní investice“.
„Hlavní věcí, kterou musíte udělat, je změnit celý systém a být multimodální (tj. umožnit uživatelům využívat různé dopravení prostředky, pozn.red.),“ řekl Bausch na konferenci MOVE. „Řešení spočívá v kombinaci všech druhů dopravy, které v naší společnosti existují.“
Lucemburská vláda nedávno představila nový plán mobility do roku 2035. V jeho rámci by měla být vybudována síť hromadné dopravy, který bude schopna zvládnout o 40 % více cest než v roce 2017. Takový je totiž předpokládaný růst poptávky.
Plán zahrnuje využití pruhů pro sdílení automobilů, širší nabídku železničních spojů a tramvají, důslednou prioritizaci hromadné dopravy na silnicích a také rozšíření sítě cyklostezek. „Musíte přesouvat lidi, ne vozidla,“ shrnul základní filozofii lucemburského přístupu Bausch.
V městských oblastech by měla být bezplatná veřejná doprava považována za „veřejnou službu“, řekl při rozhovoru pro Cities Today na konferenci. Například cenu jízdenek na metro v Londýně označil za „šílenou“.
Lucembursko, které má přibližně 650 000 obyvatel, je jednou z nejbohatších zemí světa, ale Bausch řekl: „Nakonec si musíte spočítat, jak se vám investice vrátí a co vám může přinést, aby městská oblast mohla fungovat i v budoucnu.“ Zlepšení kvality života podle něj také zvyšuje atraktivitu a přináší investice.
Se svými zkušenostmi se připojila v rámci konference i Lola Ortiz Sanchezová, generální ředitelka pro plánování a infrastrukturu mobility v Madridu. Podle ní pokusy s MHD zdarma přinesly ve španělském hlavním městě výsledky.
Obyvatelé města mohli využívat linky městské hromadné dopravy zdarma po dva konkrétně vybrané dny v lednu a dubnu využívat. Termíny se shodovaly s návratem do škol a zaměstnání po vánočních a velikonočních prázdninách, kdy se očekával vyšší provoz. Krok dopravní problémy metropole sám o sobě samozřejmě nevyřeší, měl především přispět k tomu, aby se lidé po pandemii vrátili do veřejné dopravy.