Invaze na Ukrajinu narušila Evropě její plány, a Rusko uvedla na zcela trajektorii. Kam přesně povede, to je nejasné, uvažuje na webu stanice CNN politolog Nikos Tsafos.
Válka na Ukrajině během několika týdnů narušila energetické vztahy mezi Evropou a Ruskem, které trvají již desítky let. Evropa chápe, že nemůže přerušit vztahy s Ruskem ze dne na den, protože ruskou energii stále potřebuje. Role Ruska v evropském a globálním energetickém systému je však otřesena. Jedná se o hlubokou změnu, která bude znamenat konec Ruska jako energetické velmoci.
Rusko je ústředním hráce v globálním systému dodávek a výroby energie. Je největším světovým vývozcem ropy a tvoří přibližně 8 % světového trhu. Dodává Evropě 45 % zemního plynu, 45 % uhlí a 25 % ropy. Stejně tak jsou uhlovodíky životně důležitou součástí ruské ekonomiky. V roce 2019, než nástup pandemie způsobené virem SARS-CoV-2 snížil ceny, tvořily příjmy z ropy a zemního plynu 40 % federálního rozpočtu země. A ropa a zemní plyn tvořily v roce 2021 téměř polovinu celkového vývozu zboží z Ruska. Je těžké si představit, jak vypadá ruská ekonomika bez ropy a plynu.
Od invaze se Evropa snaží přijít s novou strategii energetické bezpečnosti. Většina evropských zemí předpokládala, že závislost na ruské energii je riziko, se kterým se dokáží pracovat, i když to někdy je nepříjemné a přináší to řadu starostí. Domnívaly se, že Rusko je racionální subjekt, který chce prodejem své energie vydělávat. Největší pozemní válka v Evropě za několik generací však vedla k rychlému přehodnocení těchto předpokladů. Evropa byla zvyklá jednat s názorovným protivníkem, nyní musí jednat s nepřítelem.
Jistě, evropská reakce byla rychlá. Evropa nastínila ambiciózní plán snížit dovoz ruského plynu o dvě třetiny v roce 2022, přičemž cílem je postupně se zbavit ruské ropy a plynu do roku 2027. Evropští představitelé mezitím projednávají návrhy na okamžitý zákaz dovozu ruské ropy. Spojené království již uvedlo, že do konce roku 2022 zruší dovoz ruské ropy. Německo zastavilo schvalování plynovodu Nord Stream 2 a uvedlo, že bude investovat do infrastruktury pro dovoz zkapalněného zemního plynu (LNG). V Nizozemsku se nyní buduje nové dovozní zařízení pro LNG. Odklon od Ruska probíhá rychle.
Velké energetické společnosti jako Shell, ExxonMobil a Equinor odcházejí od investic starých desítky let (i když v praxi tento proces bude mnohem náročnější a pomalejší, než se může zdát z tiskových zpráv, dodejme opatrně). Veřejné mínění omezuje jejich ochotu nakupovat ruskou ropu na volném trhu, což zmenšuje ruskou stopu na energetické scéně.
Jak si ovšem všichni uvědomujeme, Evropa se nyní nachází v těžké situaci, která nemá žádné jednoduché řešení. Ruská ropa a plyn jsou v současné situaci nepostradatelné. Spoléhat se na Rusko vzhledem k ruskému chování na Ukrajině není již není únosné. Navíc mají evropské země nyní pochopitelně výrazně menší důvěru v Rusko jako takové a v jejich očích se výrazně zvýšila pravděpodobnost, že Rusko může kdykoli zastavit dodávky plynu. Proto chce Evropa z tohoto vztahu vystoupit.
Otevírá se hluboká propast mezi tím, kde se Evropa dnes nachází, a tím, kde by chtěla být. Jak se to v příštích několika letech vyřeší, není jasné vzhledem k tomu, že alternativní dodávky jsou v krátkodobém horizontu omezené. Evropská komise prozatím vyzvala společnosti, aby si zajistily dodávky ze zemí, jako jsou Spojené státy, Katar a Egypt, což by mohlo způsobit další růst cen, protože poptávka bude tlačit na omezené dodávky. Na trhu ale rozhodně není dostatek volných surovin, aby poptávku nasytily. Vyšší nákup LNG ze Spojených států je jistě dobrý příspěvek, ale výpadek ruského plynu by tento zdroj prostě nahradit nemohl.
Co však přijde po tomto (zřejmě dosti bolestivém) období přizpůsobovoání se zdá v tuto chvíli podle Tsafose jasné: rusko-evropský obchod s energiemi se nakonec téměř úplně zastaví.
Přesměrování a tápání
Rusko se obrátí při hledání zákazníků jinam. Přibližně 20 % ruské ropy směřuje do Číny a prodej zemního plynu tam díky plánované stavbě dalšího plynovodu (Síla Sibiře II) jistě poroste. Vzájemný obchod ovšem nemůže zázračně posílit přes noc.
Název je v tomto případě poněkud matoucí, protože proti původní Síle Sibiře se v zásadním směru liší. Dnes fungující plynovod vede z východosibiřských nalezišť (Kovykta a Čajanda), ze kterých dnes stejně není možné dodávat plyn na trhy západně od Ruska. Jinak řečeno, vývoz plynu do Číny nijak neukrajuje z ruského exportu na západ. Síla Sibiře 2 má vést z poloostrova Jamal na severozápadě Sibiře – a zároveň naleziště, které zásobuje i evropské trhy.
Ruský obrat na východ tedy pomalu nabíral na obrátkách již téměř 15 let, Čína ale zatím stále představuje poměrně malou část ruského odběru. Zhruba 60 procent ruského vývozu ropy směřuje do evropských zemí; podíl Číny je zhruba 20 procent. V případě zemního plynu je nepoměr ještě vyšší: Čína odebírala v roce 2020 zhruba 5 procent ruského exportu. Na Evropskou Unii a Turecko připadalo více než 70 procent celkového ruského vývozu zemního plynu.
Obrat Ruska na východ je totiž omezen geologií, geografií a geopolitikou. Rusko má více zdrojů ropy a zemního plynu na západní Sibiři než na východě, což ztěžuje obsluhu Asie. Stávající infrastruktura je také nastavena tak, aby posílala energii do Evropy. Ochota Číny financovat tak rozsáhlou změnu – přepojení ruské exportní infrastruktury směrem na východ – je nejasná.
Přijme Čína ruský plyn a ropu ve větším množství, pokud cena bude příznivá? Pravděpodobně ano. Rozhodne se být silně závislá na ruské energii? Pravděpodobně ne, domnívá se Tsafos. Není sám – každému je jasné, že Čína v současné situace jasně vidí, že příliš velká závislost na Rusku dnes Evropě svazuje ruce. Peking se určitě nechce dostat do podobné situace.
Za deset let tato dynamika změní postavení Ruska v globální energetice a světové ekonomice. Rusko nebude zcela vyřazeno z globálního trhu s energií, ale jeho role se výrazně zmenší. Tato válka nenapravitelně poškodila značku Ruska jako dodavatele energie.
Někteří stratégové tvrdí, že bez příjmů z fosilních paliv se zásadně sníží schopnost Ruska financovat vlastní armádu a tedy i vést válku. To je do jisté míry pravda. Ruský vliv na evropské záležitosti ovšem není ničím novým – hraje důležitou roli celá staletí. Ruská agresivita, nejistota a vměšování do dění v Evropě budou přetrvávat ještě dlouho po skončení uhlovodíkové éry.
Koneckonců od globálních trhů izolovaná ruská ekonomika pravděpodobně nebude mít příliš mnoho důvodů ke smíru a spolupráci. Válka ovšem téměř jistě urychlí konec éry, kdy je Rusko energetickou velmocí. Ale zda bude nové Rusko lepší – to se v tuto chvíli nedá říci, uzavírá Nikis Tsafos svůj názor.
Ruská energetická zbraň v číslech
Rusko je dnes třetím největším světovým producentem ropy za Spojenými státy a Saúdskou Arábií. V lednu 2022 činila celková produkce ropy v Rusku 11,3 milionů barelů denně (mb/d). Pro srovnání, celková produkce ropy v USA činila 17,6 mb/d, zatímco v Saúdské Arábii se těžilo 12 mb/d.
Přibližně 60 % ruského vývozu ropy směřuje do zemí OECD a dalších 20 % do Číny. V listopadu, což je poslední měsíc, za který jsou k dispozici oficiální měsíční statistiky o ropě, dovezla Evropa z Ruska celkem 4,5 mb/d ropy (34 % celkového dovozu). Země OECD Asie a Oceánie dovezly v listopadu z Ruska celkem 440 tis. mb/d ropy (5 % celkového dovozu), zatímco země OECD Severní a Jižní Amerika 625 tis. mb/d (17 % celkového dovozu).
Prostřednictvím systému Družba dodává do Evropy zhruba 750 kb/d. Bezprostředně ohroženo je denní dodávky zhruba čtvrt milionu barelů ruské ropy, které putují přes Ukrajinu jeho jižní větví. Z ní jsou přímo zásobovány Maďarsko, Slovensko a Česká republika.
Největším jednotlivým odběratelem ruské ropy je Čína. V roce 2021 odebírala v průměru 1,6 mb/d ropy. Zhruba polovinu dodávaly do země ropovodní, druhá polovina putovala po moři. Rusko je rovněž významným dodavatelem ropy do Běloruska, Rumunska a Bulharska a produktů do většiny zemí bývalého Sovětského svazu včetně Ukrajiny.
V roce 2020 bylo Rusko druhým největším producentem zemního plynu po Spojených státech. Vytěžilo zhruba 637 miliard m3. Na vývoz šla více než třetina, zhruba 240 miliard m3. Zhruba 90 procent tohoto množství šlo do Evropy, a to téměř výlučně prostřednictvím stávajících plynovodů.
Ruská vláda usiluje o to, aby se stala globálním dodavatelem zemního plynu; v roce 2020 schválila svůj nejnovější plán energetické politiky, který upřednostňuje rozvoj a diverzifikaci vývozu energie a usiluje o výrazné zvýšení investic do zkapalněného zemního plynu (LNG), zejména v arktické oblasti. Konkrétně v případě zemního plynu je cílem strategie zvýšit vývoz LNG na úroveň nad 120 miliard m3, a pak až na 300 miliard m3 v roce 2035. Zvýšení kapacity vývozu LNG by Rusku umožnilo konkurovat na exportních trzích mimo Evropu.
Závislost Evropy na dodávkách ruského plynu se v posledním desetiletí zvýšila. Spotřeba zemního plynu v regionu zůstala v tomto období celkově zhruba stejná, ale těžba klesla o třetinu a rozdíl vyrovnal zvýšený dovoz. Podíl dodávek ruského plynu zvýšil z 25 % celkové poptávky po plynu v regionu v roce 2009 na zhruba 32 % v roce 2021.
Oprava: Pasáž o důvěře evropských obchodních partnerů v Rusko obsahoval omylem opačné tvrzení než měl (důvěra se snížila, text uváděl, že zvýšila). Za omyl se omlouváme.
3 komentáře
tak nějak čtu tento článek a říkám si že si tady někdo maluje růžové vzdušné zámky jednoduše řečeno někdo je hodně naivní až to zavání idiocií že pane autore – pokud bychom začali na tom okamžitě pracovat bude o trvat minimálně 15 let a více než se něco hne – jen tak pro zajímavost měsíc už se válčí a už někdo objednal LNG tankery bude jich potřeba stovky a stovky a více a umí to na světě pouze pár loděnic a už někdo zahájil výstavbu terminálů bude potřeba desítky- nikdo a mohu říci že do konce roku s tím neudělá v EU nikdo akorát budou zase kecat a kecat jen tak pro zajímavost při použití technologie a dopravy LNG jsou ztráty cca 30 % z původního objemu plynu takže to vypadá že s tímto vedením půjdeme žrát trávu je zajímavé že na další zbrojení se prachy a zakázky našli hned
No a co že dražší ? A největší problém má Německo, tak ať si to tamní Zelení soudruzí řádně vyžerou (tu trávu zelenou), ta jim jistě bude chutnat…
Dražší to bude, ale náklady způsobené nestabilitou – danou závislostí na Rusku jsou řádově větší, nemluvě o válce. A přesně ani proto se třeba ti Číňani moc nehrnou do stavby trubek z Ruska, nechtějí se nechat vyžilým medvědem jménem Rusko vydírat.
Ale no tak, zase si myslite ,ze se svet poděla, NE ,NEPODĚLÁ.
Napište sem za 2 roky.