27. 09. 2022
|
emovio.cz logo

Rusko prohrává, tak ponořilo Ukrajinu do tmy

New York po hurikánu Sandy v roce 2012 (foto Dan Nguyen/CC BY 2.0)
New York po hurikánu Sandy v roce 2012 (foto Dan Nguyen/CC BY 2.0)

Rusko zaútočilo na kritickou infrastrukturu na několika mnoha místech Ukrajiny a způsobilo tím rozsáhlé výpadky proudu. Bez elektřiny se ocitly miliony lidí. Zřejmě to nebude naposledy.

V poslední dnech jsme byli na ukrajinském bojišti svědky až nečekaně úspěšné ukrjainské ofenzívy. Během několika dní došlo na osvobození zhruba 8 tisíc kilometrů čtverečních území. Ruská armáda byla několik poslední dní de facto na útěku, a na nově osvobozených územích za sebou nechala tedy například velké množství materiálu a vybavení.

Rusko podle analytiků nemá možnost, jak na tento neúspěch v dohledné době odpovědět přímo na ukrajinském bojišti. Ozbrojené síly Moskvy se potýkají s celu řadou potíží, z nichž některé jsou krátkodobého charakteru, řada dalších je ovšem výsledkem dlouhotrvajících problémů (korupce, nedostaku pěchoty atp.).

Kreml se tedy rozhodl odpovědět jinak. Na mnoha místech Ukrajiny v neděli večer ruské útoky na kritickou infrastrukturu způsobily rozsáhlé výpadky elektřiny, jak uvedla například agentura ČTK. „Ruští teroristé zůstávají teroristy a útočí na kritickou infrastrukturu, ne na vojenská zařízení. Jejich cílem je odepřít lidem světlo a teplo,“ uvedl na twitteru ukrajinský prezident Vladimir Zelenskyj.

Úplný výpadek proudu nastal podle Zelenského v Charkovské a Doněcké oblasti, bez elektřiny jsou také části Záporožské, Dněpropetrovské a Sumské oblasti. Zelenského poradce Mychajlo Podoljak potvrdil, že Rusové zaútočili u Charkova na tepelnou elektrárnu, konkrétně na elektrárnu TEC-5.

V zasažených oblastech nefunguje osvětlení, kvůli problémům s čerpadly tam neteče voda a z řady regionů přicházejí také zprávy o stojících vlacích, uvádí temní zdroje i reportéři na místě.

Bude to pokračovat

První velký fyzický ruský útok na ukrajinskou energetickou infrastrukturu není jen „trestem“ za úspěšný útok ukrajinských vojsk. Je zároveň zamířen tak trochu i proti Evropě.

Jak jsme již uváděli v jiném článku, na Ukrajině po invazi do značné míry ustal běžný hospodářský život. Země tedy může fyzicky vyrábět mnohem více elektřiny, než kolik v tuto chvíli spotřebuje. Země tedy – alespoň zatím fyzicky vyrábět mnohem více elektřiny, než kolik v tuto chvíli spotřebuje – a tu pak dodávat Evropě, která se před zimou bojí nedostatku energií.

Ještě v okamžiku invaze byla Ukrajina sice součástí rusko-běloruské energetické sítě, po útoku se ovšem Ukrajina se s Evropou rychle dohodly na propojení svých přenosových soustav. Synchronizace elektrizační soustavy kontinentální Evropy a elektrizační soustavy Ukrajina/Moldavsko dne proběhla 16. března 2022 místo v roce 2023, jak se původně plánovalo.

Komerční výměna elektřiny evropské sítě s energetickou soustavou Ukrajina/Moldavsko byla zahájena 30. června na propojení mezi Ukrajinou a Rumunskem a následně 7. července na propojení Ukrajina-Slovensko. Poté došlo na zahájení obchodování s elektřinou na ostatních propojeních (Ukrajina-Maďarsko a Moldavsko-Rumunsko).

Původně byl limit obchodů stanoven maximálně na 100 MW, což je tedy zhruba desetina maximálního výkonu jediného ze šesti reaktorů Záporožské elektrárny. Ovšem 28. července se provozovatelé přenosových soustav kontinentální Evropy dohodli na zvýšení obchodní kapacity s Ukrajinou/Moldavskem na 250 MW. Dalšího navýšení obchodní kapacity má být posouzeno v září „na základě úvah o stabilitě a bezpečnosti energetické soustavy“.

Pokud by ovšem velká část ukrajinské energetické infrastruktury byla zničena, nebo alespoň odpojena od sítě jako Záporožská elektrárna, Ukrajina by se stala spíše energetickou přítěží než pomocníkem. Někteří pozorovatelé a vojenští analytici tedy před topnou sezónou očekávali ruskou kampaň proti ukrajinských zdrojů elektřiny. Úspěšná ukrajinská ofenzíva, na kterou Rusko nemá jasnou vojenskou odpověď, zjevně Rusko přiměla k tomuto kroku už nyní.

Mezi ruskými nacionalisty, jejichž hlas v Rusku má značnou váhu, útoky proti ukrajinské infrastruktuře vyvolaly jasně kladnou odezvu. I proto se dá očekávat, že budou pokračovat: energetické vydírání je jedna z mála zbraní, které Rusko ve svém arzenálu ještě má.

Snad jedinou slabinou strategie ničené ukrajinských elektráren by mohl být nedostatek vhodných zbraní. Rusko při ní musí spoléhat ve velké míře na své řízené střely z dalekým doletem, které nedokáže vyrábět z domácích komponentů.

Západ navíc slíbil (a částečně už dodal) Ukrajině účinné systémy protivzdušné obrany, které účinnost ukrajinské protivzdušné obrany ještě zvýší. Při prvním úderu obránci údajně sestřelili 9 z 11 vystřelených řízených střel. Proti moderním západním systémům by úspěšnost ruských útoků mohla být ještě nižší – a naděje, že Ukrajina prožije zimu s dostatkem elektřiny i pro náš trh o to větší.

Ruská energetická zbraň v číslech

V roce 2020 bylo Rusko druhým největším producentem zemního plynu po Spojených státech. Vytěžilo zhruba 637 miliard m3. Na vývoz šla více než třetina, zhruba 240 miliard m3. Zhruba 90 procent tohoto množství šlo do Evropy, a to téměř výlučně prostřednictvím stávajících plynovodů.

Ruská vláda usiluje o to, aby se stala globálním dodavatelem zemního plynu; v roce 2020 schválila svůj nejnovější plán energetické politiky, který upřednostňuje rozvoj a diverzifikaci vývozu energie a usiluje o výrazné zvýšení investic do zkapalněného zemního plynu (LNG), zejména v arktické oblasti. Konkrétně v případě zemního plynu je cílem strategie zvýšit vývoz LNG na úroveň nad 120 miliard m3, a pak až na 300 miliard m3 v roce 2035. Zvýšení kapacity vývozu LNG by Rusku umožnilo konkurovat na exportních trzích mimo Evropu.

Závislost Evropy na dodávkách ruského plynu se v posledním desetiletí zvýšila. Spotřeba zemního plynu v regionu zůstala v tomto období celkově zhruba stejná, ale těžba klesla o třetinu a rozdíl vyrovnal zvýšený dovoz. Podíl dodávek ruského plynu zvýšil z 25 % celkové poptávky po plynu v regionu v roce 2009 na zhruba 32 % v roce 2021.

Závislost Evropy na ruském plynu byla taková, že bez ruských uhlovodíků je zvládnutí topné sezóny náročný logistický úkol. Dodávky z jiných trhů, včetně trhu se zkapalněným plynem (LNG) ho jednoduše nahradit nedokážou.

Evropa má poměrně velké kapacity na skladování plynu, ovšem podle vyjádření společnosti Aurora Energy Research pro agenturu Reuters by plné zásobníky plynu mohly evropským zemím vystačit v nejlepším případě asi na tři měsíce. V Německu, kde se nachází téměř čtvrtina všech zásobníků v rámci, by uskladněný plyn mohl pokrýt 80 až 90 dní průměrné poptávky.

To na topnou sezónu zjevně není dost. „Pro zvládnutí této krizové situace bude snížení poptávky ještě důležitější než skladování,“ řekla agentuře Reuters Simone Tagliapietra, vedoucí pracovnice think-tanku Bruegel.

Aby se zabránilo zimní krizi v zásobování, musí země každý měsíc snížit spotřebu plynu o 15 % pod pětiletý průměr, vyplývá z modelů společnosti ICIS. To by znamenalo, že po zimě by byly zásobníky naplněny ze 45 %, pokud by Rusko plyn nadále dodávalo, a z 26 %, pokud by Rusko od října nadále snížilo své dodávky. Což není velká rezerva pro případ, že počasí nám nebude přát a zima bude tužší než obvykle.

Silné i v ropě

Rusko bylo také v posledních letech zároveň třetím největším světovým producentem ropy za Spojenými státy a Saúdskou Arábií. V lednu 2022 činila celková produkce ropy v Rusku 11,3 milionů barelů denně (mb/d). Pro srovnání, celková produkce ropy v USA činila 17,6 mb/d, zatímco v Saúdské Arábii se těžilo 12 mb/d.

Přibližně 60 % ruského vývozu ropy směřuje do zemí OECD a dalších 20 % do Číny. Na sklonku minulého roku, přesněji v listopadu 2021, dovezla Evropa z Ruska celkem 4,5 mb/d ropy (34 % celkového dovozu). Země členské státy OECD z Asie a Oceánie dovezly v listopadu z Ruska celkem 440 tis. barel ropy denně (5 % celkového dovozu), členské státy OECD ze Severní a Jižní Ameriky 625 tis. b/d (17 % celkového dovozu).

Prostřednictvím systému Družba dodává do Evropy zhruba 750 tisíc b/d. Bezprostředně ohroženo je denní dodávky zhruba čtvrt milionu barelů ruské ropy, které putují přes Ukrajinu jeho jižní větví. Z ní jsou přímo zásobovány Maďarsko, Slovensko a Česká republika.

Největším jednotlivým odběratelem ruské ropy je Čína. V roce 2021 odebírala v průměru 1,6 mb/d ropy. Zhruba polovinu dodávaly do země ropovodní, druhá polovina putovala po moři. Rusko je rovněž významným dodavatelem ropy do Běloruska, Rumunska a Bulharska a produktů do většiny zemí bývalého Sovětského svazu včetně Ukrajiny.

Trh s ropou je „globalizovanější“ než ten se zemním plynem. Nahradit dodávky ruské ropy není tedy náročné logisticky. Zároveň ovšem vytlačení ruské ropy z trhu vede ke zvýšení tlaků na růst cen. Jak moc, to bude záležet na řadě faktorů, včetně třeba vývoje světového hospodářství (případná recese by byla silným signálem k poklesu cen).

(Úvodní foto: Blackout v New Yorku po hurikánu Sandy v roce 2012 (foto Dan Nguyen/CC BY 2.0)

Podobné články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Oblíbené články

Témata