Hrozí konec amerického ropného boomu. A s ním další zdražování

V USA končí životnost nejbohatších vrtů, které stály za tamním boomem v těžbě ropy. I při vysokých cenách ropy tedy americká produkce údajně nemá kam růst. To už tak vysokou cenu ropy může táhnout jen jedním směrem – vzhůru, a dále zvyšovat inflaci.

Necelé čtyři roky poté, co se „břidlicová revoluce“ učinila z USA největšího světového producenta ropy, společnosti na ropných polích v Texasu, Novém Mexiku a Severní Dakotě vyčerpaly mnoho svých nejlepších vrtů. Právě příliv ropy z amerických nalezišť byl v posledním desetiletí podle analýz hlavním důvodem, proč cena ropy byla tak nízká.

Díky tedy technologickému pokroku v hydraulickém štěpení (tzv. fracking) a horizontálním vrtání se Spojené státy v roce 2018 staly po více než 40 letech znovu největším producentem ropy (a také zemního plynu) na světě a významným exportérem. Od roku 2018 se tamní objem těžby ropy více než zdvojnásobil: ze zhruba 5 milionů barelů denně vystoupal až na 13 milionů barelů denně v roce 2020.

Ale už není kde brát, tvrdí deník Wall Street Journal na základě své analýz zásoby této suroviny. Pokud by největší těžaři z břidlic udržovali svou produkci zhruba na stejné úrovni, jako tomu bylo v průběhu pandemie, mohli by mnozí z nich pokračovat ve vrtání ziskových vrtů ještě deset nebo dvě desetiletí, Pokud by zvýšili těžbu o 30 % ročně – kterýmžto tempem rostla před pandemií produkce v Permské pánvi, největším ropném poli v zemi – vyčerpali by nejlepší místa pro vrty během několika roků.

Hon za vrty

Těžaři v břidlicích kdysi v honbě za zvyšováním produkce vrtali velmi rychle. V tuto chvíli již to pro odvětví není možné. Mnohé těžařské společnosti se navzdory vysokým cenám ropy a tlaku Bílého domu, o zvyšování těžby nepokoušejí.

Zdá se, že éra, kdy americké břidlicové společnosti zaplavily svět ropou z „netradičních nalezišť“, může skončit. Silnější pozici budou mít jiní producenti, z jiných částí světa. Někteří investoři a vedoucí pracovníci v energetice uvedli, že právě obavy o výši těžebních rezerv pravděpodobně motivovaly nedávnou vlnu akvizic. A v brzké době povedou k další konsolidaci.

Ne všechny společnosti pro WSJ uvedly, že rozhodnutí o omezení investic nebylo věcí nedostatečných rezerv. Frustrovaní investoři již v letech před pandemií tlačily na těžaře, aby zpomalili růst produkce, neinvestovali tolik do těžby, a místo toho vypláceli větší část zisku akcionářům. Společnosti slíbily, že omezí výdaje, byť někteří manažeři v poslední době uvádí, že růst cen v letošním roce je signálem k další expanzi.

Těžba ropy v USA, která nyní dosahuje přibližně 11,5 milionu barelů denně, je stále hluboko pod svým maximem z počátku roku 2020, kdy vystoupala přibližně na 13 milionů barelů denně. Úřad pro energetické informace očekává, že produkce v USA do konce roku 2022 vzroste přibližně o 5,4 %.

Těžaři v břidlicích musí již nyní musí každoročně provést stovky vrtů, jen aby udržely produkci na stále stejné úrovni. Břidlicové vrty bývají zpočátku vydatné, ale jejich produkce rychle klesá. Už v roce 2019 novináři se ukázalo, že napříč celým sektorem řada vrtů je méně vydatných, než těžařské společnosti předpokládaly. Mnohé firmy od té doby snížily odhady o tom, kolik ropy a plynu ještě mohou vytěžit (tj. jak velké mají rezervy).

Situace souvisí i s tím, že těžař v břidlicích obecně omezili výdaje na hledání nových zásob. Některé z nich budou muset znovu začít utrácet za průzkum nových potenciálních vhodných oblastí. Ale WJS oslovení manažeři a investoři neočekávají, že by tyto snahy vedly k výraznému zvyšování rezerv.

Těžební věž postavená během přípravy vrtu pro těžbu z břidlic (foto  foto FracTracker Alliance CC BY 2.0)
Těžební věž postavená během přípravy vrtu pro těžbu z břidlic (foto foto FracTracker Alliance CC BY 2.0)

Snižujeme plán

Rozsah změn je vidět na konkrétních příkladech. Společnost největší producent ropy v Permské pánvi v západním Texasu a Novém Mexiku, firma Pioneer Natural Resources, zvyšovala v letech největšího rozmachu břidlic těžbu ropy o 19 až 27 % ročně. Nyní společnost Pioneer plánuje dlouhodobě zvyšovat těžbu pouze o 5 % ročně nebo méně.

Scott Sheffield, výkonný ředitel společnosti Pioneer, uvedl, že kombinace tlaku investorů na výplatu dividend a menšího objemu dostupných rezerv vedl k tomu, že firma nemůže těžit jako kdysi. „Prostě nemůžete pokračovat v růstu o 15 až 20 % ročně,“ řekl pro WSJ. „Vyčerpáte si rezervy. Dokonce i dobré společnosti.“

Pioneer loni koupil dvě menší těžařské společnosti, Parsley Energy a DoublePoint Energy, v transakcích o celkové hodnotě téměř 11 miliard dolarů. Scott Sheffield uvedl, že díky těmto akvizicím má jeho společnost zásoby na 15 až 20 let. V případě 15% až 20% tempa růstu by ale zásoby společnosti Pioneer vydržely jen asi osm let. V Permské oblasti svou produkci v posledním roce navýšili menší, obvykle soukromě vlastněné, společnosti, Sheffield ovšem varuje, že ani ty nemají velké rezervy.

Pioneer tak očekává, že produkce ropy v USA poroste přibližně o 2 až 3 % ročně, a to i v případě, že se ropa bude obchodovat v rozmezí 70 až 100 USD za barel. (V posledních týdnech se ceny pohybovaly v rozmezí 80-90 dolarů barel.)

Řada dalších těžařů pro americký deník uvedla, že se již nikdy nevrátí k ta rychlému tempu navyšování těžby jako před pandemií, tedy až kolem 30 % ročně. Částečně kvůli rostoucím nákladům na suroviny a pracovní sílu, z nedostatku dostupných finančních prostředků a také náročnosti: takové tempo růstu by vyžadovalo obrovské počty nových vrtů.

Pět největších břidlicových společností – EOG Resources, Devon Energy, Diamondback Energy, Continental Resources a Marathon Oil – mají podle WSJ při současném tempu vrtání k dispozici zásoby na deset či více let.

Pokud by produkce rostla o 15 % ročně, společnosti své zásoby vyčerpaly přibližně do šesti let, odhaduje analytická společnost FLOW Partners. WSJ měl k dispozici i analýzy dalších analytických společností, které dospěly k podobnému závěru ohledně úrovně těžebních rezer.

Bez komentáře

Některé oslovené společnosti závěry analýz rozporovaly. Tvrdily například, že společnost FLOW mimo jiné nepřesně označila některé z jejich lepších vrtů za neekonomické. Jiné uvedly, že technologický pokrok jim umožní prodloužit využívání vrtů. V podstatě tak opakovaly tvrzení, která z jejich úst zaznívají dlouhé roky. Břidliční těžaři investorům tvrdily, že mají zajištěn dostatek vhodných míst na celé desítky let.

Například v roce 2018 společnost Continental, která stála u počátku rychlého rozvoje těžební oblasti Bakken v Severní Dakotě, uvedla, že by v této lokalitě mohlo být vyvrtáno 65 000 vrtů, z nichž by se vytěžilo 37 miliard barelů ropy.

Analytici ze společnosti Rystad ovšem tvrdí, že skutečnost je trochu jiná. Aby mohlo vzniknout tolik vrtů, musely by podle ní společnosti investovat do dalšího průzkumu a vylepšit stávající postup. V regionu by se i tak nakonec mohlo podle jeho analýzy vytěžit pouze 28 miliard barelů ropy.

Rystad také dospěl k závěru, že firmy dosud ve formacích Bakken a Three Forks v Severní Dakotě a Montaně provedly přibližně 18 500 vrtů. A přestože vysoké ceny mohou nakonec povzbudit další průzkum, na stávající ploše lze s využitím osvědčených vrtných metod vyvrtat přibližně 16 500 vrtů. Méně, než pětina z nich přitom má být opravdu vysoce produktivních. Společnost Continental na žádost o komentář ze strany WSJ nereagovala.

Materiál a zařízení pro hydraulické štěpení vrtu připravené k akci (foto FracTracker Alliance CC BY 2.0)
Materiál a zařízení pro hydraulické štěpení vrtu připravené k akci (foto FracTracker Alliance CC BY 2.0)

Krátkodobý prospěch

Řada těžebních společnosti si množství zásob snížila tím, že během pandemie se soustředila na těžbu z těch nejlepších – a tedy provozně nejlevnějších – vrtů a ložisek. Motivace byla pochopitelná, společnosti musely nějak vstřebat nižší ceny během pandemie.

V posledních letech také řada společností musela revidovat své příliš optimistické odhady o tom, kolik vrtů se jim podaří vtěsnat do těžebních prostor. Novější vrty vyvrtané příliš blízko starších vrtů často způsobují snížení produkce ropy z původních vrtů, případně mívají nové vrty nižší výnosy, než se očekávalo.

Vzdálenosti mezi vrty se tedy zvětšují, čímž se snížil odhad počtu vrtů, které je možné ještě připravit. Společnost Rystad odhaduje, že od konce roku 2016 se počet zbývajících špičkových vrtů v pěti hlavních ropných regionech USA snížil z více než 68 tisíc na méně než 35 tisíc.

V oblasti Bakken a v břidlicové oblasti Eagle Ford v jižním Texasu, dvou prvních oblastech, které odstartovaly boom těžby z břidlic, růst těžby výrazně zpomalil již před pandemií. Počet fungujících vrtných souprav, který se používá jako index těžební aktivity, před pandemií klesl na ložisku Bakken o 77 % oproti svému historickému maximu, na Eagle Ford to bylo přibližně o 70 %.

Analýza společnosti Rystad ukázala, že i při sníženém tempu by producenti vyčerpali nejproduktivnější vrty v oblasti Bakken za méně než šest let a v oblasti Eagle Ford za méně než pět let (údaje zahrnují pouze 25 % ekonomicky nejrentabilnějších zásob v těchto oblastech). V hlavních oblastech Eagle Ford a Bakken již byly nejperspektivnější plochy vytěženy, shodují se analytické firmy Rystad a Bernstein.

Podle společnosti Wood Mackenzie lze očekávat, že nejdéle fungujícím ropným regionem v USA bude Permská pánev ležící z velké části v Texasu. V této pánvi se má nacházet více než 80 % zbývajících ekonomických vrtů v zemi. Energetická poradenská společnost předpokládá, že růst těžby se zastaví se na tomto ložisku zastaví do roku 2025.

Dejme síly dohromady

Někteří analytici se domnívají, že právě obavy společností ze snižujícího se počtu opravdu kvalitních míst k těžbě, tzv. „sweet spots“, motivovaly nedávnou vlnu firemních akvizic a prodejů pozemků v hodnotě několika miliard dolarů. Například začátkem listopadu společnost Continental oznámila, že za pozemky v Permské pánvi od společnosti Pioneer zaplatí přibližně 3,3 miliardy dolarů.

Vedení společnosti Continental tehdy uvedlo, že transakce nebyla motivována obavami o zásoby. Společnost FLOW odhaduje, že při současném tempu těžby zbývalo společnosti Continental přibližně 4,5 roku zásob v oblasti Bakken. Po transakci v Permianu by společnosti zbývalo asi 11 let. Podle společnosti FLOW by i po akvizici v Permianu byly zásoby společnosti vyčerpány přibližně za tři roky při 15% ročním růstu.

Odhad nezahrnoval aktiva, na jejichž koupi se společnost Continental minulý měsíc dohodla s Chesapeake Energy Corp. v Powder River Basin za přibližně 450 milionů dolarů v hotovosti.

Jednou společností, která intenzivně hledá místa pro těžbu z břidlic, je EOG (dříve známá jako Enron Oil and Gas) a čtvrtá největší americká ropná společnost podle tržní kapitalizace. Společnost EOG byla jedna z prvních, která vyvíjela postupy pro těžbu z břidlic, a patřila obecně mezi průkopníky těžby ropy z nekonvenčních ložisek.

Ředitel EGO, Ezra Yakob, se domnívá, že kolegové z jiných společnosti budou muset brzy jeho příkladu následovat a investovat do riskantních průzkumných vrtů. Podle něj nejlepší místa pro vrty totiž „dost rychle mizí.“

Related Posts

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.