27. 03. 2024
|
emovio.cz logo

Výpadky jaderné energetiky způsobuje i změna klimatu, tvrdí studie

(foto: Pixabay)
(foto: Pixabay)

Změna klimatu a energetická infrastruktura na sebe vzájemně působí. Vyplývá to z nedávného výzkumu, který se uskutečnil na americké Harvard University. Podle závěrů studie tak jako škodlivé emise vznikající při výrobě energie mohou přispívat ke změně klimatu, změna klimatu může „odhalovat“ zranitelnosti nebo nedostatky energetické infrastruktury.

Týká se to zejména tzv. kritické infrastruktury, do které patří jaderné elektrárny. O těch se sice v současnosti vede diskuse, že by mohly být součástí schématu udržitelné výroby nízkouhlíkové elektřiny, jejich provoz je ale náchylný rizikově reagovat na extrémní klimatické jevy. Drtivá většina jaderných elektráren, které jsou v současnosti v provozu, přitom zahájila svoji činnost dlouho předtím, než se změna klimatu stala vážným celoplanetárním tématem. Je například zjištěno, že dvě z pěti jaderných elektráren se nacházejí na pobřeží a nejméně 100 jich stojí v těsné blízkosti moře, ve výšce jen několik málo metrů nad hladinou.

Blízkost vody je riziková, protože vědecká zjištění z nedávné doby naznačují, že hladiny moří na celém světě se budou dále zvyšovat, a to pravděpodobně rychleji, než uváděly starší předpovědi. Velká část vědců se shoduje v tom, že v příštích několika desetiletích je třeba počítat s tím, že extrémní výkyvy počasí budou stále častější a ničivější a silné vichřice a nízké atmosférické tlaky budou způsobovat bouřky, které by mohly pobřežní jaderná zařízení fatálně ohrozit.

Činitelem, který v posledních desetiletích významně přispěl ke globálnímu vzestupu mořské hladiny, je například  grónský ledový příkrov. Do příštích let se přitom očekává, že tento příkrov bude i nadále tát. A přestože vliv oceánského a atmosférického oteplování na grónský ledovec je již poměrně dobře zmapován, určit přesněji velikost a trajektorii hmotnostní nerovnováhy ledové pokrývky se stále nedaří a ohledně predikce dalšího vývoje tání tak přetrvává nejistota.

Třicet let zkoumání

Výzkum možných dopadů změny klimatu na jaderné elektrárny, který na Harvard University vedl již zmíněný Ali Ahmad a jehož výsledky nedávno uveřejnil časopis Nature Energy, vyhodnocoval, zda a případně jak klimatické změny za poslední tři desetiletí ovlivnily frekvenci výpadků jaderné energie.

„S údaji za více než tři desetiletí o měnícím se klimatu jsme nyní schopni empiricky posoudit dopad změny klimatu na provoz elektráren,“ tvrdí Ali Ahmad. Podle něj takováto empirická hodnocení mohou do budoucna poskytnout další důležité kritérium pro posuzování odolnosti elektráren a přispět tak k jejich lepšímu konstrukčnímu zabezpečení. Je totiž faktem, že ve srovnání s elektrárnami, jako jsou ty na fosilní paliva či biomasu, mají jaderné elektrárny výrazně přísnější bezpečnostní předpisy. Po každém neplánovaném výpadku musí navíc jaderné reaktory projít řadou testů a analýz zaměřených na identifikaci problému, takže většinou nějakou dobu trvá, než jsou znovu spuštěny. To jsou samozřejmě faktory, které výhodnost jaderných elektráren poněkud problematizují.

Pochopení, do jaké míry může změna klimatu ovlivnit fungování jaderných reaktorů, proto může mít pro budoucnost energetiky zásadní význam, protože by mohlo být inspirací pro vytvoření nových strategií vedoucích ke zmírnění těchto nežádoucích účinků.

Frekvence výpadků se zvyšuje

Ahmad zkoumal frekvenci výpadků jaderné energie dlouhodobě a zjistil, že výpadky jaderných elektráren způsobené klimatickými vlivy jsou v posledních letech stále častější. Mnoho z těchto výpadků přitom přímo souviselo s jevy vyvolanými změnami klimatu.

„Podle mých zjištění se průměrná frekvence poruch způsobených klimatickými vlivy dramaticky zvýšila, a to z 0,2 výpadku na reaktor a rok v 90. letech 20. století na 1,5 v posledních dvou desetiletích,“ upozorňuje Ahmad. A ani výhled do budoucna není příliš optimistický. Podle experta z Harvardu se na základě prognóz vypracovaných ke klimatickým scénářům průměrná roční energetická ztráta všech reaktorů na světě odhaduje v rozmezí od 0,8 % do 1,4 % ve střednědobém výhledu (2046–2065) a 1,4 % až 2,4 % v dlouhodobém výhledu (2081–2100).

S tím, jak mnozí vědci zdůrazňují hodnotu jaderné energie jako prostředku ke zpomalení a zmírnění změny klimatu, je proto velmi důležité porozumět účinkům klimatických změn a globálního oteplování na jaderné elektrárny dříve, než se na ně lidé začnou spoléhat v příliš velké míře. V budoucnu by proto výsledky této studie mohly přispět k vytvoření realističtějších ekonomických a energetických modelů, které zohlední i rizika spojená s klimatem, domnívá se Ali Ahmad.

Podobné články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Oblíbené články

Témata